autor: zrzek995
O pár měsíců později:
Oba dva chlapci dělají neustále to samé, přes den se schovávají před sluncem a večer chodí na lov. Tom je od pohřbu Natálie velmi uzavřený do sebe a stále se obviňuje za to, co udělal. S Billem ani nemluví, jen když je to důležité, nebo když se dohadují, koho uloví. Každou noc, po jídle sedí na zídce hřbitova a upřeně sleduje Natáliin hrob, jako by čekal, že z něho jednu noc vyleze a řekne, že je v pořádku.
„Tome, pojď už. Dnes jsi skoro nic nejedl, pojď zpátky. Sedíš tady každou noc, už si to nedávej za vinu, Tomi… pojď už, prosím.“ Přemlouvá Bill Toma, aby se vrátili zpět do chatrče.
„Už jdu, Bille… Myslíš, že se má teď dobře? Že je někde v nebi a je šťastná?“ zeptá se Tom a seskočí ze zídky.
„Ano, Tome, nyní už je Natálii dobře. Nic ji nebolí a je spokojená. Tak pojď.“ Usměje se Bill a natáhne k Tomovi ruku.
V chatrči si Tom opět sedne do svého křesla, které se stalo jeho útočištěm, a sleduje měsíc na obloze, který svítí do pokoje skrz špinavé sklo špatně zakrytého malého okna. Bill si sedne na sedačku a sleduje Tomovu dokonalou tvář. Za tu dobu, co s ním bydlí, si ho zamiloval ještě více. Je na něm skoro závislý, nedokázal by dál žít, kdyby se Tomovi něco stalo.
„Tome? Zítra je velký ples na oslavu narozenin našeho stvořitele. Slaví se to každý rok, náš pán má narozeniny. Byla by neslušnost tam nejít. Půjdeš se mnou, že? Neboj se, už je to bezpečné. Oba tam jsme pozvaní.“ Řekne Bill. Tom k němu sklopí zrak.
„Dobře, půjdeme tam. Ale já nemám co na sebe.“ Řekne Tom. Bill se jen pousměje a kývne na Toma, aby ho následoval.
Vyjdou po schodech do pokoje, ve kterém Tom ještě nebyl. Je tady veliká postel, šatní skříň a veliké zrcadlo. Bill otevře skříň a zapálí v pokoji obrovský svícen. Tom si prohlíží různé pánské společenské oděvy. Všechny jsou jiné, různé barvy a styly.
„Vezmeš si tady ten, bude ti slušet.“ Vytáhne Bill jeden ze šatníku a podá ho Tomovi. Je to tmavě rudý oblek se stříbrnými knoflíky.
„Ale to je stříbrné.“ Řekne Tom. Bill se jen pousměje.
„A ta náušnice, co máš ve rtu, také. Asi jsi moc četl pohádky o upírech, stříbro nám nevadí. Podívej, já mám na krku stříbrný kříž a nic mi to nedělá. Tak se neboj.“ Řekne Bill a začne si hledat něco pro sebe. Tom se oblékne, aby viděl, jak bude zítra vypadat. Není to tak špatné. Kalhoty jsou sice trochu víc upnutější, než je zvyklý, ale dělají mu krásnou postavu. Bill mu vybral černou košili, kterou si nechal do půlky hrudi rozepnutou a na ni si oblékl volné sako, které si nezapínal.
Vypadal neskutečně přitažlivě. Bill si ho prohlížel od hlavy až k patě, Tom vypadal opravdu sexy.
„Sluší ti to, Tome.“ Usměje se Bill a začne se svlékat.
„Děkuji, Bille.“ Řekne Tom a prohlíží se v zrcadle. Musí uznat, že mu Bill vybral dobře. Ten se mezitím oblékne do upnutých černých kalhot, vezme si tmavě rudou košili, kterou si nechá rozepnutou jen k prsům a na to si vezme dlouhý černý kabát, který má až na zem a který mu dělá neskutečně dlouhou a štíhlou postavu. Ne že by takový nebyl ve skutečnosti, ale ten kabát to jen podtrhl.
„Bille, je to nádherný. Vypadáš úžasně.“ Řekne Tom a lapá po dechu.
„Děkuji, Tome, zítra se ještě poupravíme a všechno doladíme. Času bude dost. Teď mě napadlo, spal jsi vůbec od doby, co jsi upírem?“ zeptá se Bill a sundá si kabát.
„Ne, nepotřebuji to. Necítím únavu.“ Přizná Tom. Skutečně, od té doby, co se stal nesmrtelným, není unavený.
„Měl bys ale spát. Upíři nepotřebují spánek každý den, ale potřebují ho také. Budeš spát tady, Tome, já si lehnu dolů.“ Řekne Bill a položí si oblečení na kraj postele. „Nebude ti vadit, když to nechám tady?“ zeptá se Bill a podívá se na Toma.
„Ne, nevadí, Bille. Kde chceš spát? Vždyť dole není místo na spaní.“ Ptá se Tom.
„Lehnu si na sedačku.“ Odpoví mu Bill.
„To přece nejde, je to tvůj dům. Lehneš si sem ty.“ Rozhodne Tom a Bill se jen pousměje. Napadla ho skvělá věc.
„Hele, Tome, ta postel je veliká pro nás oba. Tak si sem lehneme oba, jinak bychom se mohli taky dohadovat do rána. Co ty na to?“ zeptá se Bill a usmívá se na Toma.
„Dobře, ale chci ležet u zdi, prosím.“ Souhlasí Tom a usměje se také.
„Klidně, tak já dám to oblečení dolů na sedačku, ať se nepomačká. Na, tady si můžeš půjčit něco na spaní.“ Pokyne Bill ke skříni, vezme si svoje a Tomovo oblečení na ruce a přemístí se do obývacího pokoje.
Tom se mezitím převléká do tmavých boxerek a černého trička na spaní.
„A, ty už jsi převlíknutý. To je dobře. Rozesteleš prosím postel, já se mezitím převlíknu také.“ Řekne Bill a hmátne po černých boxerkách a bílém triku.
„Samozřejmě.“ Odpoví jen Tom a dá se do rozestýlání. Nejdříve sundá spoustu polštářů a položí je na zem na koberec, a pak na ně složí i přehoz. „Hotovo, Bille.“ Oznámí a otočí se na Billa, který stojí u skříně a zrovna si natahuje boxerky.
„P-promiň.“ Otočí se rychle Tom.
„V pořádku, já se nestydím. Jsme přece chlapi.“ Usměje se Bill, natáhne si tričko a jde k Tomovi, který má nyní ruměnec ve tváři. „Netušil jsem, že se upíři mohou červenat.“ Zasměje se Bill a sedne si na postel.
„Já taky ne. V pořádku, mám sfouknout ty svíce?“ zeptá se Tom a stoupne si ke stojanu. Bill se zachumlá do deky a podívá se na Toma.
„Ano, prosím.“ Usměje se na něj.
Tom sfoukne svíce, jde k posteli, kde přeleze Billa a zachumlá se také.
„Bille?“ zeptá se Tom.
„Ano, Tome?“ otočí se Bill na Toma.
„Jak ten ples probíhá?“ zeptá se.
„Normálně, přijdeme tam, pozdravíme se s ostatními, já tě představím, a pak se bude tančit, pít, hodovat a o půlnoci se složí dary našemu stvořiteli. Neboj se, my žádný dar dávat nebudeme. Stačí tak deset krásných žen, které tam dovedou naši lovci, a on už se o ně postará. No a pak půjdeme domů.“ Dopoví Bill a sleduje Toma.
„Aha, my budeme muset tančit?“ zeptá se Tom se strachem v hlase.
„Jo, nějaký problém?“ zeptá se Bill, když vycítí Tomův strach.
„Já jsem s Natálií byl občas na diskotéce, ale moc jsem netancoval a společenské tance neumím vůbec. Je to urážka, když nebudu tancovat?“ vysvětlí mu Tom. Bill se jen pousměje. „Měl bys tancovat, jelikož tam budou tančit všichni. Ty vážně neumíš ani základní kroky?“ zeptá se Bill a sedne si na posteli.
„Ne.“ Odpoví Tom a sedne si taky.
Čekal, že se mu Bill vysměje, ale on to neudělal. Místo toho vylezl z postele a pokynul na Toma, aby si stoupnul k němu.
„Pojď, ukážu ti alespoň základ, zbytek budeš muset ovládnout sám. Tak za prvé: Stoupni si naproti mně. Já budu jako teď tvoje společnice. Tak levou ruku mi dej okolo pasu a pravou stiskni moji ruku… auuu, ne tolik, Tome.“ Zakřičí Bill, když mu Tom silně zmáčkne ruku.
„Omlouvám se. Jsem nervózní.“ Přizná se Tom a jemně chytne Billovu ruku.
„V pořádku. Tak a teď mě vedeš, musíš si to počítat. Raz, dva, tři, raz, dva, tři… Ano takhle, jen tomu přidej trochu ladnost. Nedívej se na nohy, ale do očí.“ Upozorní Toma Bill, když si počítá své kroky s očima zabodnutýma do svých bot.
„Jasně, už je to lepší?“ zeptá se Tom s nadějí v hlase.
„Ano, je to… auuu, Tome, to byla moje noha. Neboj se, zítra budeš senzační. Základní kroky už umíš, teď otočka. Pusť mi pas…“ Tom pustí Billův pas a Bill kousek poodstoupí, „teď se k tobě pomalu přivinu a ty mě zase za pas chytneš, ano?“ zeptá se Bill a Tom jen kývne. Bill tedy udělá, co sám řekl a otočí se k Tomovi, který mu obtočí ruku kolem pasu. „Zvládli jsme to. To je perfektní. Rychle se učíš.“ Usměje se Bill a pustí Toma.
„Nemohli bychom ještě chvilku trénovat, abych to měl nacvičený?“ zeptá se Tom. „Nebo jestli chceš spát…“ dodá, když vidí, že si Bill zívnul. Ten okamžitě ožije, kdy jindy se mu naskytne příležitost se Toma dotýkat?
„Ne to je v pořádku, klidně můžeme cvičit.“ Řekl Bill, najednou pln síly a opět se Toma chytil.
autor: zrzek995
betaread: Janule
společenský tance…tak z toho budu mít hrůzu celý ples…x)
Takového učitele tance bych si taky nechala líbit!!!!!
auu Tome to byla moje noha xDD Tuhle větu znám moc dobe..až na to jméno no xDD
miluju tuhle povídku x))
Kyaa… tak to je dobrý. xD taky chcu takovýho učitele. =) Ale myslím, že Billovi nebudu závidět pošlapané nohy. xD
[3]: tak nějak 🙂 my máme mít na maturiťák také společenksé tance a zatím se mi povedlo, jen mému společnékovi pěkně dokopat a pošlapat nohy 🙂
Jinak samozřejmě děkuji za komentíky 🙂