autor: MußiQ-May
<Bill>
Moje ruka bloudí v Tomově klíně. Vzdychá do našich polibků, a rukou projíždí po mých zádech.
„T-Tomy… Víš určitě, ž-že…“ Nechci dělat nic, co by se mu nelíbilo!
„Ví… Vím to!“ Těžce vydechuje. Vyjel jsem rukou po Tomově těle a sjel zase zpět.
„Bože, Bille!“ Zakňučel.
„Bože? Bille? Kurva, Tomí, promysli si, koho vlastně chceš!“ Začal jsem se smát.
„Že ty do toho musíš vždycky kecat!“ Vždycky? Hm… Je to s ním poprvé, ale radši mlčím.
„Nekecám!“ Podíval jsem se na něj vytočeně.
„Tak už mlč!“ Převalil se na mě, a znovu mě zavaloval svými polibky.
Lehl si na mě a já jsem své nohy omotal okolo něj, čekajíc na to, co se chystá udělat!
Nejdřív jen rukou jezdil po mém těle, a různě mě provokoval. Ten tlak v podbřišku byl děsný! Už jsem to nemohl vydržet.
„Tak dělej, sakra!“ Zakřičel jsem na Toma. Jenom se usmál a pomalu ale jistě do mě vniknul.
*flashback*
„Mamí, jdu ven!“ zakřičel jsem na mámu.
„Ale brzy se vrať, Bille! Nechci, aby se ti něco stalo!“
„Neboj, do tmy jsem zpátky!“ Odpověděl jsem, a vyběhl z domu. Zabouchl jsem za sebou dveře, a utíkal směrem k hřišti. Měla tam na mě čekat ONA! Dívka, do které jsem byl už půl roku zamilovaný. Běžel jsem okolo kostela, abych si zkrátil cestu. Už jsem byl konečně u hřiště. Nikdo tam nebyl. Jen houpačky byly trochu rozhoupané větrem. Už se stmívalo, ale byl jsem v klidu. Sednul jsem si na lavku, a čekal. Snad brzy přijde, už nemám moc času. Konečně dnes dostanu druhou pusu! Snad bude lepší než ta první!! Brrr… Nad tou vzpomínkou jsem musel zakroutit hlavou. Ještě asi dvacet, a budu lepší než Tom! No, ale to se asi nikdy nestane. Ten se každý den líbá aspoň s deseti holkama.
Slyším za sebou kroky. To bude asi ona! Jess, tak se jmenuje. Nechtěl jsem se otočit. Dělám, jakože nic neslyším. Kroky se přibližují. Už je za mnou! Jsem tak netrpělivý! Na rtech jsem ucítil navlhčený kapesník, a poté už jsem byl uvězněný ve svých snech…
*konec flashbacku*
„Tomí!“ Zavzdychal jsem. Líbí se mi to! Ani nemusím říkat proč! Je to s tím nejúžasnějším klukem na světě! S mým bratrem… Tomem! A, a navíc, je o hodně lepší než jakýkoli z mých zákazníků. Tom začne opatrně zrychlovat přírazy. Věděl jsem, že za chvíli už bude.
„Hm?“ Usmál jsem se na něj.
„Mmm…“ Kývl na souhlas. Moc dobře věděl, co tím myslím! Vyšel ze mě, a pevně se na mě přitisknul. Cítil jsem teplou tekutinu na bříšku. Usmál jsem se a políbil Toma na krk.
<Tom>
Eh… T-to bylo úžasný! Nevěřil bych, že si něco takovýho budu třeba jen myslet, ale… Byl na mě děsně rychlej, ale něžnej. Byl to vážně úžasný zážitek!
„B-Billí…“ Vydechnul jsem.
„Hm?“ Zvedl hlavu, podíval se mi do očí a tak sladce se na mě usmál.
„V-Víš… Eh… To bylo dobrý!“ Začal jsem se smát.
„Díky…“ Pípl, a políbil mě na špičku nosu.
„Nemáš vůbec za co…“ Usmál jsem se a polibek mu oplatil. Lehli jsme si vedle sebe na pohovku. Bill po chvíli usnul v mém náručí, a já za chvíli také…
*flashback*
„Bile? Billeee??!! No tak, Bille! Máma ti přece říkala, že máš být do tmy doma, ne?“ Křičel jsem přes celé dětské hřiště, ale Bill nikde.
„Bille! Okamžitě pojď! Budeme mít kvůli tobě oba dva průšvih! No tak… de’Bille!! Kde seš…“ Řval jsem, ale nic… Prohledal jsem celé hřiště, ale bráška nikde! Řekl jsem si, že jsme se třeba minuli, a že je už třeba doma.
„Bille? Tome? Do konce týdne zapomeňte, že půjdete ven! Je už skoro jedenáct v noci, a vy se mi touláte po venku!“ Zakřičela máma z kuchyně, když jsem dorazil domů.
„M-mami… Bill ještě není doma?“ Přišel jsem za mámou do kuchyně.
„Ne, neříkala jsem ti, abys pro něj šel, sakra?“ Slzy mi začaly padat po tváři… Nevěděl jsem proč, měl jsem takový moc divný pocit!
„A-ale… On… On tam nikde nebyl…“ Rozvzlykal jsem se.
„Zavolej té jeho holce!“ Zařvala na mě máma, což mě ještě víc rozplakalo.
Zavolal jsem Jess, ale ta mi řekla, že dojít nemohla… Skvělý! Oznámil jsem to teda mámě, a ta hned běžela volat policii.
*konec flashbacku*
*Ráno*
„Tomí, vstávej!“ Probouzel mě chraptivý, ale zároveň tak něžný hlas, spolu s polibky, které mi padaly na krk. Usmál jsem se. Vůbec se mi nechtěly otvírat oči.
„TOME!“ Někdo na mě zakřičel… Tedy… Vlastně moc dobře vím kdo.
„Billí, co se děje? Hoří nebo co?“ Otevřel jsem oči, a před sebou jsem měla takovou nevinou černovlasou osůbku, která se na mě tak krásně sladce usmívala.
„J-Já mám hlad… Tomí.“ Kňoural…
„Už jdu!“ Vyskočil jsem, a začal se smát. V Kuchyni nebylo nic, moc. ‚No co, tak udělááám… wafle!‘ Řekl jsem si sám pro sebe.
autor: MußiQ-May
betaread: Janule
chudak billi…..těší se na rande a místo toho si ho najde nějakej blb co chce vydělávat na tom jak krásně bill vypadá……….
Woohoou! xD Nádherný, a úplně úžasný. Snad se to ještě trochu zamotá xD
a musiš ryyyychle udělat dalši dil jasny???? co nejdřív už se těšiiiiiiiim
Oni by vážně umřeli hlady,kdyby nebyly vafle…xD
Super. Parádní díl. TAkovej krásně zamilovanej Bill 🙂 Moc hezký. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat.
no tak to by mě teda z postele nedostal ani heverem….x)