Lover I don’t have to love 1/2

autor: SlashPrincess

Na posteli vedle sebe seděli dva patnáctiletí chlapci. Černovlasý měl v uších sluchátka, jeho bratr si lámal hlavu nad úkolem z francouzštiny. Venku už byla tma, pokoj byl osvětlen jen malou stolní lampičkou.

Bill přemýšlel… Přemýšlel o Tomovi a o jejich dosavadním vztahu. Začali ztrácet kontrolu. Už dávno nezůstávali jen u žádostivých pohledů. Hlavou mu probleskla vzpomínka na včerejší večer. Vlastně na včerejší večer a taky noc.

„Neřvi,“ řekl naštvaně a položil své unavené tělo na postel. Přemýšlel proč… Od té doby, co s Billem začal… provozovat tohle… vlastně přemýšlel pořád proč. Nevěděl, proč to s ním vždycky bylo takové. Proč žárlil. Tom mu řekl všechno, co potřeboval. To, co potřebovali vědět oba.

„Kdybych chtěl, jsi pode mnou ty,“ zasmál se hlasitě Tom, ale stále Billa ponechával ve sladké nevědomosti.

Bill nevěděl proč, ale najednou pod Tomem a jeho těžkým tělem tál.

Netušil, jak mohl Tom vědět, že se mu tak snadno poddá. Jednu chvíli mu vzdoroval a v té druhé už byl jako hadrová panenka.

Zahleděl se do Tomova zamyšleného obličeje. Nebylo to moc dlouho od doby, kdy byli jen bratři. Pár měsíců. Ale i za pár měsíců se toho stihlo dost změnit. Už se na něj nemohl podívat normálně. Teď už ho viděl mnohem víc jako sexuální objekt. Otřásl se nad tou myšlenkou. Tohle přece nebylo normální…

„Tak,“ vytrhl jej Tom z letargie. „Blbá francouzština.“

„Už to máš?“ zeptal se Bill a šilhal po Tomově sešitu. Tom přikývl.

„Chceš mi to snad zkontrolovat?“ zašklebil se. Bill zavrtěl hlavou. Možná by s ním o tom měl mluvit. Ta záležitost s Julií pořád obtěžovala jeho mozek. Ale bál se zeptat.

Tom sešit zavřel a hodil jej na zem ke školní tašce. Podíval se na Billa, který se zamyšleně opíral o chladnou zeď a zíral do stáhlých žaluzií na oknech. Zase si lítal v tom svém imaginárním světě? Prstem ho šťouchnul do ramene.

Bill sebou škubnul. „Co je?“

„Nic,“ zasmál se Tom. „Já jen, že mě vůbec nevnímáš.“

„Hm,“ zamručel Bill a lehnul si. Tom se zvedl a beze slova odešel z pokoje. Bill chvíli zůstal zírat na dveře, ale pak zavřel oči a dál přemýšlel, jestli si s Tomem promluvit nebo ne. Možná by měl, ale co když Tom řekne něco, co on nechce? Na druhou stranu se ho ten stav, kdy nic neví, snažil zničit. Tom řekl, že tohle nebude nic víc než trocha povyražení, ale oba věděli, že ztrácí kontrolu.

Klapnutí dveří jej donutilo zvednout hlavu a zamžourat do matného světla. Tom měl v ruce láhev s colou a pytlík čipsů. Bill se svalil zpátky do peřin a za chvíli k němu dopadl i Tom. Dělila je od sebe jen petláhev. Jinak by se dotýkali. Bill měl ze studené coly husí kůži.

„Dej to pryč,“ řekl černovlasý chlapec a dal si záležet, aby jeho hlas zněl otráveně.

„Proč?“ zeptal se Tom, když spolykal hrst brambůrků.

„Je to studený,“ brouknul Bill a otočil se na bok. Tom protočil oči a postavil láhev na noční stolek. Znovu ponořil ruku do pytlíku brambůrek a spokojeně přežvykoval. Sledoval Billovu zženštilou linii těla. Chlapec na sobě ihned cítil jeho pohled. Rozhodl se. Promluví si o tom.

„Můžu s tebou mluvit?“ začal potichu a nezaujatě sledoval malého pavoučka lezoucího po bílé stěně.

„Jasně,“ ozval se jeho bratr.

„Proč jsi vlastně s Julií?“ zeptal se Bill.

„Cože?“ Tom vykulil oči a zíral na Billova záda.

„Vypadalo to, že je do tebe zamilovaná,“ vysvětlil Bill a otočil se na druhý bok, aby na své dvojče viděl.

„Prostě s ní jsem,“ řekl Tom a na chvíli se odmlčel. „Jestli je do mě zamilovaná, to už je její problém.“

„Aha,“ na jednu stranu jí bylo Billovi vlastně líto. Julie s ním byla očividně šťastná. Musela být zmatená, když ji předtím Bill zastavil na chodbě a… „Nechápu to.“

„Co nechápeš?“ Tom se Billovi zadíval do očí.

„Jak s ní můžeš být jen tak. Co z toho máš?“ Bill žmoulal roh peřiny, na které z části ležel.

„Asi nic,“ zakroutil Tom hlavou a položil se vedle Billa.

„Jen chceš vypadat drsně před lidma,“ zasmál se Bill.

„Možná…?“ zamručel Tom a uhnul pohledem. „Je to jako by ses mě zeptal, proč s tebou…“

„A proč?“ Billovi se rozbušilo srdce.

„Je to dobrý,“ odpověděl Tom.

„Takže s Julií je to taky dobrý?“

„Nevím, Bille, nezkoušel jsem to s ní. A nechytej mě za slovo,“ řekl Tom a sáhnul znovu pro brambůrky. Bill se zamračil. „Chceš?“ zeptal se Tom a zatřepal pytlíkem. Bill zavrtěl hlavou. Byl zmatený. Nevěděl, co si má teď myslet. Bylo mu patnáct a byl zamilovaný do svého bratra. Žárlil na Julii, protože se jí Tom dotýkal, a protože na ni myslel. A teď se s Tomem najednou bál mluvit.

„Jdu se umýt,“ řekl po chvíli ticha. Cítil se stísněně v jedné posteli s Tomem. Nemohl se pořádně nadechnout. Nemohl vůbec dýchat…

Vpadl do koupelny. Celý se třásl.

„Co se to se mnou sakra děje?“ zašeptal plačtivě mezi trhanými nádechy. Opřel se o umyvadlo a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Připadal si nemožně. Sklonil se a snažil se vydýchat nával nevolnosti. Pustil studenou vodu a opláchl si obličej. Jako by se slzy smíchaly s vodou. „Jsi jako holka, Bille,“ špitnul tiše. Odlíčil si rozmazanou kajalovou tužku a svlékl ze sebe oblečení. Ve sprše pustil horkou vodu a chvíli sledoval, jak se kapky prudce odrážely od bílého plastu. Z koutu se řinula osvěžující pára. Bill ji zhluboka nasával do plic, cítil, jak se mu vracela energie. Stoupl si pod horký proud vody. Tom k Julii nic necítil, ale necítil nic ani k němu. To bylo… dobré i špatné.

„Oh můj bože,“ řekl uvolněně. Zaklonil hlavu a nechal vodu, aby mu dopadala do obličeje.

Tom opatrně pootevřel dveře koupelny. Vyvalilo se na něj horko. Bill se vážně sprchoval. Chlapec se škodolibě zašklebil. Zavřel za sebou a shodil ze sebe šaty. Bill si jej nevšiml, myl si vlasy.

Tom si stoupl ke koutu a dlaněmi přejel po Billových bocích. Černovlasý mladík sebou škubnul a otočil hlavu. Na malou škvíru otevřel oči. Chtěl se jen ujistit, že si to nepředstavoval.

Tom vlezl za Billem. Vzal jeho ruce, které se po prvním doteku proměnily ve vláčné, a narovnal mu je podél boků. Pomalu mu z tmavých vlasů smýval zbytky šampónu. Pěna líně klouzala po jeho těle. Tom ji stahoval stále níž. Občas Billovi přejel po zadku. Stále čechral jeho vlasy, i když byl šampón dávno pryč.

A Bill jen omámeně stál. Se zavřenýma očima si užíval Tomovy doteky. Po chvíli si uvědomil, že tvrdne. Po hmatu vyhledal Tomův obličej a spojil jejich rty v líném a hlubokém polibku. Piercingem cinknul o jeho zuby. Jemně mu skousával spodní ret a rukama tahal za vlhké dredy. Tom slastně vydechl. Přitáhnul si Billovo tělo blíž k sobě, aby se jejich penisy dotýkaly. Billova hlava se v tu chvíli zaklonila hluboko dozadu. Toma vzrušil už jen pohled na jeho napjaté dvojče. Olíznul rudý flíček, který včera Billovi udělal, a poté vsál jednu z jeho bradavek.

Černovlasý chlapec vytřeštil oči a zavzdychal.

„Bože, Tome,“ kníknul tiše a udělal krok dozadu, aby se mohl opřít o kachličky, protože jeho kolena hrozila kolapsem. Neměl ho milovat, ale jeho bratr byl ďábel. „Chci… tě v sobě, Tomi,“ pošeptal za okamžik Bill vyčerpaným hlasem. Tom se usmál.

„Dobře,“ brouknul mu do ucha, když ho vzal kolem pasu, aby ho k sobě otočil zády. Odhrnul z jeho zátylku vlasy a políbil jej na jeho tetování. Bill se zahihňal. V hlavě mu najednou probleskla vidina Toma a Julie. Nevěděl, kde se tam najednou vzala, ale v tu chvíli ztuhnul a nebyl s to se uvolnit.

„Děje se něco?“ zeptal se Tom překvapeně, když jeho prsty zaznamenaly změnu. Už to nebyl ten vláčný Bill.

„Do prdele,“ zašeptal Bill a přitiskl se k ledové stěně koutu. Tomovy ruce se ztratily a vzrušení bylo pryč.

„Bille?“ ozval se Tom a vzal Billa za bradu, aby mu viděl do očí.

„Tohle je šílený, Tome,“ řekl Bill a zatřásl hlavou, jako by si chtěl utřídit myšlenky. Tohle bylo dost šílený na to, aby toho nechali. „Oba jsme šílení.“

„Cože?“ vyhrkl nechápavě Tom.

„Já jdu pryč,“ špitnul Bill a v hlase mu znovu zazněl náznak pláče. Zaklapl vodu a vzal si župan. „Kurva…“ zaslechl ještě Tom, než se Bill ztratil na chodbě.

_____

„Čau, Andreasi. Do klubu? Dneska? Hm… Jasně. Okay, v šest.“

Bill se rozvaloval na gauči a díval se na televizi. Vlastně se na ni díval s Tomem, ale ten šel zvednout telefon.

„To byl Andreas,“ řekl Tom, když vešel do obývacího pokoje.

„Jo, to mi došlo,“ zašklebil se na něj Bill.

Tom se zasmál. „V šest se pro nás staví.“ Posadil se do křesla a střelil po Billovi pohledem. „Posloucháš mě vůbec?“

„Jo, jasně,“ zamručel Bill. Ten film ho nudil. Ne, snažil se ho unudit k smrti. „Kolik je hodin?“

„Půl čtvrté. Jestli si chceš umýt vlasy, měl by sis pohnout,“ zasmál se Tom znovu a hodil po Billovi polštářem.

„Hahaha, jsi strašně vtipný, pohnout by sis měl ty, aby sis připravil kecy pro Julii, jestli nechceš, aby tě poslala do prdele,“ Bill na něj vypláznul jazyk a posadil se. „Odkud ten film máš?“

„Nevím, dal mi ho někdo ze školy,“ Tom na chvíli zaostřil na obrazovku.

„Tak mu ho zase můžeš vrátit. Ani nevím, o čem to má být,“ vyhrkl Bill a natáhnul se pro ovladač, aby vypnul televizi. V místnosti tak najednou nastalo ticho. Tom okamžik zíral na své ruce. Chtěl s Billem mluvit, ale nevěděl, jak začít. Tušil, že Bill to taky cítil. Vždycky přece všechno cítili stejně, ne?

„Bille?“ ozval se Tom po chvíli a provrtal bratra pohledem, ale ten se díval z okna, vypadaje, že s ním nechce mluvit. „Sakra, Bille, nech toho. Co… co se to s náma děje?“

Bill přimhouřil oči, ale zůstal ve stejné pozici.

„Proč se chováš takhle? Kvůli Julii? Bráško, neříkej mi, že na ni žárlíš nebo něco,“ snažil se Tom Billa přimět, aby komunikoval. Billa bolelo slyšet její jméno. Měl pořád chuť se s Tomem hádat, když s ní chodil a on byl jen hračka na sex, protože byl přece tak úzký. Do očí se mu vehnaly slzy. Odtrhnul se od starých záclon a obličej složil do dlaní.

„Nemluv o ní,“ zašeptal. Nenáviděl se za to, že při každé příležitosti brečel. Tom měl vlastně pravdu. Byl jako holka. „Nemluv o ní, zatraceně!“ vykřikl náhle a začal vzlykat nahlas.

Tom se zvednul a odešel do kuchyně. Vzal si skleničku a napustil do ní vodu. Chtěl se napít, ale naštvaně s ní třísknul o linku, až Bill na gauči nadskočil.

„Ty už můžeš vážně jenom dostat krámy!“

Bill se rozbrečel ještě víc. Už si nepřipadal jen jako ubrečená holka, ale přidal k tomu i hysterku.

„Nech mě být!“ křiknul na Toma, když se běžel zamknout do koupelny. Prásknul za sebou dveřmi a svezl se podél nich na zem. Nechtěl být jako holka, nechtěl milovat Toma, nechtěl být Bill, který má černé vlasy a namalované oči! Nenáviděl Julii a nenáviděl Toma, když o ní mluvil, i když věděl, že ho tím zraňuje.

Bill se dusil neustálým vzlykáním a křečovitě se držel za břicho. Skoro zakřičel, když se pod ním dveře zatřásly, jak do nich Tom zabouchal.

„Otevři ty dveře, Bille!“ křičel Tom a stále do dveří bušil pěstmi.

„Řekl jsem ti, abys mě nechal být,“ zašeptal Bill a ruce si k břichu přitisknul ještě víc. Najednou se mu chtělo zvracet. Rychle se postavil a stoupnul si k umyvadlu. Vyčerpaně se sehnul, když z něj vyšel dnešní oběd.

Tom dveře div nevyrazil, když uslyšel dávivé zvuky.

„Bille!“ málem si vyřval hlas. Ještě nikdy to mezi nimi nebylo takhle špatné. Bill otočil kohoutkem, aby spláchnul obsah svého žaludku. Najednou se cítil klidnější. Ještě jednou hlasitě vzlyknul, než odemkl koupelnové dveře. Tom do nich hned vpadnul, zmateně se rozhlížel. Čekal nějakou spoušť, ale všechno bylo jako předtím. Bill na něj hleděl zpoza černých slz. Jako by se choulil sám do sebe.

„Ty jseš takovej cvok, Bille,“ zavrtěl hlavou Tom a natáhl se pro svého bratra, aby jej mohl obejmout. Bill se položil na Tomovo tělo a jemně mačkal jeho dredy.

„Promiň,“ špitnul mu Bill do ucha.

„Udělám ti kafe,“ řekl Tom a stiskl Billovo tělo trochu víc.

„Jo, přitakal Bill a hlavu vmáčknul někam mezi Tomovo rameno a krk. „Můžem dneska zůstat doma?“

Tom přikývl: „Jasně.“

Bill trochu usrknul ze svého hrnečku a položil se zpátky na postel. Cítil se trapně a vyčerpaně. Za chvíli přijde jejich mamka a vytáhne ho z postele násilím. Tom seděl u svého psacího stolu a poklepával do něj tužkou. Bylo to poprvé, co nerozuměl svému dvojčeti, a značně jej to znervózňovalo.

„Bille-„

„Nechci o tom mluvit,“ utnul ho Bill a zabořil obličej do polštáře. Kde nastala chyba? V Tomovi nebo v něm? Špatná otázka. Proč ta chyba nastala?

„Tak mi řekni aspoň jeden jediný důvod, proč jsi do té koupelny zdrhnul,“ žadonil Tom s nechápavým výrazem v očích. Bill na něj otočil rozmazaný, černý obličej a chvíli jen tak koukal.

„Ona,“ pošeptal nakonec tiše a schoulil se do klubíčka.

„Cože?“ Tom na Billa vyvalil oči.

„Vadí mi, když jsi s ní, a když o ní mluvíš. Nenávidím ji,“ Bill si přitiskl hlavou mezi kolena a přál si, aby zmizel.

„Ale Bille,“ Tom si povzdechl.

Bill jej znovu přerušil: „Já vím, vím, co jsi mi říkal, když jsme se spolu poprvé… Řekls, že je to jen sex a já to tak taky chtěl, ale… nevyšlo to, víš?“ Bill mluvil naléhavě, jako by jej to, co právě řekl, dusilo. Pokud to bylo možné, Tom na něj zíral ještě překvapeněji.

„Takže, takže…“ Tom ze sebe nemohl dostat jediné slovo. Bill… Bill! Co Bill?! Ne…

„To je jedno,“ zamručel Bill, když se schoval pod peřinu, aby skryl další slzy.

„Ne, tohle je… divný, Bille,“ vyhrkl najednou Tom. Zaslechnul tiché vzlyknutí. Tohle už nebylo možný. Jak mohlo to černovlasý pako zase brečet?

„Divný je to, že spolu spíme,“ dostal ze sebe s velkým úsilím Bill. Zdálo se mu to, nebo ho zničilo, když to Tomovi řekl?

Tom mlčel. Nebylo co na to říct. Všechno bylo v tu chvíli divný. To, že on seděl na židli a nechal Billa samotného brečet v posteli. Dokonce i to, že se Země dál otáčela, když mu Bill řekl, že… že je s nimi něco špatně.

Bill v rukách tvrdě svíral cíp peřiny. Co se teď stane? Najednou chtěl jít do pitomýho klubu a opít se, aby Tomovi vyklopil úplně všechno a nemusel se za to stydět.

„Řekni něco, Tomi,“ Bill záměrně použil jejich oslovení.

„Nevím co,“ Tom se lokty opřel o kolena a bradu si opřel o ruce. Ne jenom, že všechno bylo divný, všechno a všichni se taky zbláznili.

„Hm, Tomi, já bych možná do toho klubu chtěl jít,“ řekl Bill opatrně po chvilce ticha. Nějak věděl, že s ním Tom možná nebude souhlasit. Vykoukl zpod peřiny a setkal se s Tomovým pohledem. Čekal, že se změní, ale byl pořád stejný. Chvíli se dívali jeden druhému do očí a pak Tom na Billovu změnu názoru kývnul. Bill se jemně usmál.

„Andy říkal, že se pro nás v šest staví,“ Tom střelil pohledem po budíku. Ručičky se dopředu posouvaly nebezpečně rychle.

Celou hodinu a půl, kdy kluci čekali na Andrease, se Bill tvářil smutně a zklamaně.

Tom si za necelé dva týdny, co mezi nimi panovala tahle atmosféra, konečně připustil, že už nejsou naladěni na stejnou vlnu. Připadal si, jako by se měl setkat se starým přítelem, ale on nepřišel. Nestihl to, ujel mu vlak…

Bill si dotahoval temnou tužkou linku kolem očí. Řasy si zvýraznil řasenkou a sjel svůj obličej kritickým pohledem. Vždycky se mu líbilo, jak vypadá, ale teď mu to začalo vadit. Namaloval se jen ze zvyku. Navíc odvaha říct Tomovi to, co dnes nejspíš nepochopil, stále víc a víc opadávala. Zadíval se do svých pohaslých očí. Proč to Tom taky necítil? Vždycky všechno cítili stejně, tak proč? Dlaněmi tiskl chladné umyvadlo. Už mu to připadalo jako každodenní rutina.

„Můžu?“ ozvalo se z chodby.

„Jo,“ hlesl Bill tiše. Opláchl si ruce a otočil se vstříc Tomovu pohledu.

„Andy je za chvilku tady,“ Tom mluvil nejistě. Obával se každé Billovy reakce.

Černovlasý chlapec pokýval hlavou. „Už jsem.“

„Dobře,“ řekl Tom a podržel Billovi dveře. Bill počkal, až je Tom zavře a seběhnul dolů po schodech do kuchyně. Z ošatky na stole si vzal borůvkový koláč a zakousl se do něj. Vychutnával si jeho sladkou chuť a pak se střetl s Tomovým zvídavým pohledem.

„Co?“ zeptal se, když polknul poslední sousto.

„Nic,“ zavrtěl Tom hlavou. „Bille, já-„

Přerušil jej zvonek.

„Andy,“ zamručel Bill. Zamračil se a pokynul Tomovi, aby šel před ním.