autor: Bitter & Áďa
Flashback
„Lukasi, neblázni, najdou tě, musíš pryč!“ vyjekla černovlasá dívka a okamžitě tlačila svou lásku ke dveřím.
„Bez tebe nikam nepůjdu,“ ohradil se hned a za zápěstí si ji přitáhl k sobě.
„Proboha, Lukasi, copak ti přeskočilo? Znáš mě tak dva měsíce a za tu dobu tě kvůli mně Hans už málem dvakrát zabil… kvůli mně… musíš pryč…“
„A nechat ho dělat ti tohle?“ rozohnil se Lukas a ukázal na její jizvy.
„Jsem jeho děvka… co na mně záleží.“
„Ale mně na tobě záleží… Nadyn, no tak…“
„Já…“
Dál už nic říct nestihla. Lukasovi došla trpělivost. Chtěl ji odsud dostat, okamžitě, aby jí už ten hajzl neubližoval, a ona tu teď bude říkat, jak na ní nezáleží, když je to ta nejkrásnější holka pod sluncem? Přiložil jí na ústa hadřík napuštěný uspávadlem. Nadyn párkrát zamrkala, a pak mu skončila v náručí.
Probudila se až v hotelovém pokoji, rány měla ošetřené a byla zachumlaná v nadýchaných přikrývkách.
„Lukasi…?“ špitla tiše a rázem za sebou ucítila pohyb. Natočila hlavu tím směrem a setkala se s tím nejkrásnějším úsměvem, jaký znala.
„Neboj se… už jsi v bezpečí… Jsme v L.A. … Dost daleko na to, aby tě Hans a Simon našli.“
„Ale… jak jsem se sem dostala…“ zavrtěla hlavou a bála se jen pohnout, aby se neprobudila, zbitá v Hansově pokoji na koberci. Nebylo by to poprvé.
„No… musel jsem tě uspat… bála ses, že nás chytnou…“ pokrčil blonďák rameny a zasmál se.
„Neboj, už je dobře, lásko… už na tebe nikdy nikdo ani nesáhne,“ ubezpečil ji a stáhnul si ji do náručí.
„Lukasi…“
„Miluju tě… miluju…“ zadržel ji, než stihla cokoliv říct a něžně ji políbil…
„Lukasi… Luku… vstávej… miláčku… je tady snídaně… Tak zlato…“
Nadyn se snažila Lukase probudit, ale Lukas nijak nereagoval. Nervózně se rozhlédla a ještě jednou s ním zatřásla.
„Tak Lukasi…“ sykla už mírně rozladěná a přetočila ho na záda.
„Proboha! Lukasi!!“ vykřikla a vyděšeně od postele couvla. Lukas měl pootevřené rty, oči vytřeštěné a nedýchal…
„Ty vole, víš, kdo je ten buzerant?“ vydechne Hans šokovaně, když dorazí k domu a na vlastní oči se přesvědčí o podobě záhadného chlapce s Nadyn.
„Měl bych?“ podivil se Simon a znova se zakoukal do dalekohledu. Ne, tenhle kluk mu fakt nikoho kromě jejich děvky nepřipomínal.
„Slavnej Bill Kaulitz a ten druhej, to je jeho dvojče. Moje dcera je do nich úplně udělaná,“ odfrkne si Hans a vzpomene si, jak jeho milovaná Juliet tejden probrečela, když zjistila, že si dávají pauzu na neurčito. Jemu osobně se to zamlouvalo, poslouchat Billíšek todle a Billíšek tamto, ho už vážně nebavilo.
„Si děláš prdel… dvojčata…? Dyť spolu šukaj!“ vyjekl Simon a udělalo se mu zle.
„No vida, tak nejen, že budem mít novou kurvičku, my si ještě solidně přivyděláme,“ usmál se Hans, když viděl, jak se Billíšek mucká s Tomíškem.
„Myslíš jako… vydírat je s tím?“
„Jo, přesně tak. Sežeň si nějakej dobrej foťák, ať máme matroš.“
Simon jen kývl a zašklebil se na líbající se dvojici v dalekohledu…
„To lechtá…“ postěžoval si naoko Bill, když ho Tom během polibku nehty pošimral na bocích a šťouchnul ho do břicha.
„Cíťo,“ ohradil se hned Tom a natáhl se na postel. „Bože, mně se tam zejtra nechce… budou na mě čumět jak na cvičenou opici… Tom Kaulitz dělá sekretářku,“ postěžoval si a zavrtěl se, aby se uvelebil.
„Cos chtěl, to máš… My s Nadyn půjdeme nakupovat,“ ohlásil Bill nadšeně a plácnul se přes bříško.
„Musím si koupit nový kalhoty, dopnu už jen dvoje a vzhledem k tomu, jak výborně Nadyn vaří, počítám s tím, že za pár dní nedopnu ani je,“ dodal a sám měl ze sebe radost, jak se mu daří konečně držet váhu a dokonce trochu přibrat.
„To je dobře, sluší ti to teď víc než kdy jindy a až přibereš ještě tak… no šest deset kilo, bude to úplně perfektní,“ usmál se Tom pyšně a znova nehty přejel po Billově boku. Nedokázal prostě odolat, ať se snažil sebevíc.
„Nechceš ze mě udělat kuličku, viď…“ povytáhl Bill obočí a plácnul Toma jako malé zlobivé dítě.
„Možná,“ zasnil se Tom a vysloužil si další šťulec mezi žebra. To už ale nenechal jen tak, vzal Billa za zápěstí, smýkl s ním o postel a začal lechtat. Bill se začal tlemit jako snad ještě nikdy. Ani neměl sílu se pořádně bránit, jak ho smích vyčerpával, a za chvíli mu začaly téct i slzy.
„Tome! Přestaň! ÁÁÁÁÁÁ! Pusť, ty… ty…“
„Ty co?“ zarazil se na chvilku Tom a zvědavě se nad bratra naklonil.
„No… povídej, co jsem.“
„Tom Benjamin Kaulitz?“ zkusil Bill a schválně zdůraznil jeho druhé jméno, které Tom tak pracně zatloukal. Aby ne, dyť to bylo jak na psa – Benji, dones, sedni, lehni…
„Williame, varuju tě,“ protáhl Tom a naoko naštvaně se na Billa zahleděl.
„Co? Pokoušeš mě… Benjí… Ale notak, hodnej Benjí… nebude zlobit pánička,“ zacukroval Bill a poplácal ho po hlavě.
„Tos posral, Juniore,“ sykl Tom a dal se znova do lechtání. Přestal až ve chvíli, kdy se Bill zakuckal smíchy, ale byl ve střehu, co kdyby mu chtěl pláchnout?
„Tak co, co jsem?“ nahodil a položil Billovi výhružně dlaň na bříško.
„Seš zlej,“ zakňoural Bill a preventivně výskl, když se dala Tomova dlaň do pohybu. Tom ho však neměl v úmyslu lechtat. Naopak, s něhou pohladil Billovo bříško a uvelebil se vedle něj.
„Už budu hodnej,“ usmál se a ukazováčkem ho cvrnknul do nosu.
„Ale už mi neříkej Benji… víš, že to nesnáším,“ pohrozil ještě a stulil si Billa k sobě.
„Když mně se to líbí… je to takový…“
„Je to trapný,“ zarazil ho Tom dřív, než se mohl Bill začít rozplývat nad roztomilostí jeho druhého jména a lehkým polibkem ho umlčel natrvalo. Ještě chvilku se na posteli špičkovali, než se Bill zvedl s tím, že je utahanej, a že se půjde vysprchovat a spát.
Tom ho neochotně propustil a uvelebil se přes celou postel.
Bill se zatím vysprchoval ve vařící vodě a namydlil se višňovým gelem okořeněným muškátovým oříškem.
Když si začal mýt i vlasy, začal si broukat. Nic zvláštního, vždycky si ve sprše broukal, ale od doby, kdy přijel z nemocnice, nezazpíval ani do – re – mi. Vinil zpěv z toho, co se stalo. Kdyby nezpíval, nikdy by nekoncertoval, kdyby nekoncertoval, nezhroutil by se, kdyby se nezhroutil, nepadl by do rukou toho šílence… kdyby jen nezpíval… ale teď si to neuvědomoval a broukal si.
Pomalu, aniž by si to uvědomoval, se jeho život začal vracet do vyježděných kolejí. Vždyť ještě před týdnem by nevystrčil nos ze dveří, a teď byl na nákupu a poznal Nadyn. Vždyť… proti tomu, co zažila ona, je jeho trápení nicotné a k smíchu. On se hroutí z toho, že ho Many dvakrát znásilnil, co by měla říkat ona, žila v bordelu už čtyři roky, a že by to bylo dobrovolně, se říct nedá. Uvědomoval si to čím dál tím víc a jeho trápení se odsunulo daleko, daleko od všeho.
Upnul se na to, že musí Nadyn pomoct a Tomovi oplatit všechnu tu lásku, co mu dává.
S přihlouplým úsměvem vykráčel ze sprcháče a zabalil se do sněhově bílého froté župánku a pomalu se doloudal do ložnice. Cestou však ještě zkontroloval, jestli Nadyn spí a nic nepotřebuje.
„Teda, nějakej rychlej,“ pousmál se Tom, a už se chystal pokoj opustit, když viděl, že se Bill chce převléct, ale Bill ho zadržel a posadil zpátky na postel.
„Zůstaň… předtím jsi taky neodcházel,“ šeptl sotva slyšitelně a Tom jen kývl. Znova se položil a koukal do stropu. Tedy, snažil se o to. Chtě nechtě mu pohled občas sklouzl na Billa, který stál u otevřené skříně a sundaval si župan. Byl nádherný… S přivřenými víčky sledoval každý jeho pohyb a v duchu si představoval, jak se ho dotýká, jenže copak mohl? Děkoval bohu za to, že ho může alespoň líbat a objímat ho. Věděl, že je tohle pro Billa velký pokrok, že se před ním převlíká, ale nehorázně ho tím mučil…
„Nemám pustit telku? Že bysme se na něco ještě podívali?“ navrhl Tom a jeho myšlenky se odklonily od nahého Billa k seznamu jejich dívídýček.
„Já nevím… fakt jsem unavený,“ zívl Bill, prohrábl si svoje mokré vlasy a hupsnul za Tomem do postele. Automaticky se na něm uvelebil a hlavu si položil na jeho hruď, aby mohl poslouchat tlukot Tomova srdce. Spokojeně zavřel oči a vydechl. Tom ho objal kolem pasu a Bill se malinko zavrtěl, aby se uvelebil ještě víc.
„Tak spinkej, lásko…“ šeptl mu do ouška a odpovědí mu bylo už jen spokojené zamručení.
„Miláčku, pusť… musím do práce,“ zatřásl Tom s Billem, ale nemělo to žádný efekt. Bill se ho dál držel jako klíště a nespokojeně bručel.
„Bille, zase tě zlechtám.“
„Ale Tome… tak přijdeš trochu dýl, no, to je toho…“
„Lásko, je to můj první den, nemůžu přijít pozdě,“ odporoval mu hned a efekt se konečně dostavil. Bill na něj vyplázl jazyk a uraženě odpochodoval do koupelny. Tom jen zakroutil hlavou a s hlasitým zíváním se odebral do druhé koupelny a následně do kuchyně, kde už byla nachystaná snídaně od Nadyn.
„Bože, tomu se říká luxus… prosím tě, v kolik jsi vstávala?“
„Před hodinkou…“ usmála se na Toma a postavila před něj hrnek kafe.
„A tos jako stihla tohle všechno a ještě se našminkovat, jo?“
„Jo… proč ne…“
„Billovi by to trvalo půl dne… jenom to šminkování,“ uchichtl se a rázem ho osoba za ním prudce zatahala za dredy.
„To není pravda, namalovanej jsem za dvacet minut,“ prsknul na něj hned Bill, který právě přišel a propíchl ho pohledem.
„Jo… když máš vynýst odpadky… jinak je to hodina… dvě… pak ještě pět minut… a další hodina než si „jen“ přelákneš vlasy.“
„Ty lháři… počkej, kašlu na tebe a nic ti nekoupím,“ brouknul uraženě Bill a jako vždycky se nafoukl.
„Nejsem si jistá, jestli si budu vydělávat tolik, abych ti to mohla zaplatit,“ povzdychla si Nadyn, když jí Bill vrazil kabelku od Diora.
„Simtě… bydlet budeš stejně u nás, a když mi slíbíš, že mi ji někdy půjčíš…“ zamrkal Bill a oba se rázem rozesmáli, načež se před domem rozloučili. Tom zamířil k autu a do práce a Bill s Nadyn do města.
„Bože… ty jsi taky pako…“ usmála se a zamířili spolu podloubím do kavárny naproti. Užívali si slunečního svitu, který na ně dopadal, a jak před ním mhouřili oči, ani nezpozorovali, jak se jim v půlce uličky postavili do cesty dva muži, vystoupivší z dodávky.
„Ale ale… Nadyn… dlouho jsme se neviděli…“
autor: Bitter & Áďa
betaread: Janule
A pohroma je tady!Docela se bojím,chudák Billií,co ho to zase čeká…..
Eee, holky! To docela brzo! Na poslední díl jsem nestačila ani zareagovat, že jste to s Nadyn skoulely docela překvapivě. Teda, to bude fakt drasťák. Museli na to všechno ty zmetci přijít? :-/
moje reakce: já se bojím! xD
Ale tohle není povídka, to je horor xDd Bojím se každého dalšího dílku, protože vím že Billovi budete ubližovat do saméh konce xD
Ale je to úžasná povídka..miluju ji