autor: MußiQ-May
Ehm… Ehm… Tak a je tady ukecaná May a její nová povídka… Je na tři díly a je to teď něco jiného něž moje poslední jednodílová povídka „Be My Bad, Boy Be My Bitch“! Doufám, že budete spokojení!! <3
Ce que votre cœur dit … Méfiez-vous?
„Ahoj lásko, moc mi chybíš, snad ani nevíš jak! Kdyby ses ke mně mohl vrátit zpět… Dal bych za to cokoliv, abychom mohli být zase spolu!“ Pláču tady už hodiny nad jeho hrobem. Je to už skoro dva roky a stále jsem se s tím nevyrovnal. Ale právě tady to začalo…
*flashback*
„Mami, já tu svíčku zapálím!“ pípnu na mámu, která se už pět minut snaží zapálit svíčku u babiččina hrobu.
„To je dobré, Bille, já to zvládnu, jdi raději pro vodu, ať můžeme zalít babičce květiny.“ mlčky se usměji a jdu tedy pro vodu. Procházím mezi těmi všemi hroby a pomníky. Chvíli se zastavím u jednoho. Je tam napsané… ani takové jméno neznám, Demetria Schiëfer. Chudinka, Bylo jí teprve deset let. Její rodiče tady určitě nedávno byli, svíčka hoří a vypadá to jako by byla nová. Zajímalo by mě, co se jí stalo. Konečně jsem se od toho hrobečku odtrhnul a kráčím si to dál ke staré pumpě s vodou, nebo jak že se tomu říká. To je fuk! No, tak jsem tady, beru tu starou rezavou konev, do které si napumpuju vodu… Usměji se. Napumpuju? To pro to nemají lepší výraz? Ale je to směšné…
Och ne, U té takzvané pumpy je nějakej dredatej namachrovanej borec a ocucává se tam s nějakou namyšlenou barbie-girl. Nenápadně se připlazím k té pumpě a položím konev pod ni, abych tam mohl nalít tu vodu.
„Hey, kočko, nevadím ti tu?“ Zasyčí na mě ten frajer. On mi vážně řekl kočko?
„No, já ti to nechtěl říkat, ale když už si to začal… A já jsem kluk.“ Pche a má to! Nikdy na nikoho nejsem zlej a ani drzej, ale když si někdo o to říká?! Kočko…
„Tomy, nech tu buznu a pojď někam, kde nás nebude nikdo rušit,“ zacukruje na toho „Tomyho“ ta Barbie a svýma hubenýma prstíčkama, s nehtama, nalakovanýma jak jinak než tak, aby ladily s oblečením a blond vlasy, tedy růžově, si hraje s jeho blond až hnědými dredy. Růžovou přímo nesnáším! Je mi z ní na blití… Odešli s poznámkou, která zněla trochu jako kreténe, ale já jsem to ignoroval. Konečně jsem začal pumpovat. Do prdele tohle slovo mě zabije! Když už byla ta stará rezavá konev naplněná do poloviny vodou, vzal jsem ji a šel ji odnést mámě. Cestou zpátky jsem stále sledoval zem, tudíž jsem neviděl na cestu.
„Au! Dávej pozor!“ pípl jsem, když nějaký magor do mě vrazil a já spadl na zem.
„Promiňte, slečno, já nechtěl.“ Vysoukal ze sebe ten magor omluvu. To jsem vážně tak zženštilý? Ale tu slečnu si mohl odpustit. Postavil jsem se konečně na nohy, ale ten debil už byl dvacet metrů přede mnou, takže jsem mu nemohl říct, jaké je mé pohlaví.
„Kreténe! Já jsem kluk!“ Aspoň jsem na něj zařval. Ah ne, jak se to chovám? Na hřbitově se nekřičí! Asi proto na mě všichni nahodili ty výhrůžné pohledy. Se sklopenou hlavou jsem odkráčel i s napůl vylitou vodou v rezavé konvici k babiččinu hrobu.
„Kde jsi byl?“ No jo, asi mi to trvalo trošku déle. Já jsem za to ale nemohl!
„P-promiň mami. Nějaký blbec do mě vrazil a já jsem spadl.“ Máma jen nad mou odpovědí zakroutila hlavou, jako bych se vymlouval. Ona tam nebyla, tak ať mě nesoudí! I když nic neřekla…
„Zlato, rozluč se s babičkou a půjdeme.“ Nastala minuta ticha. Máma se v duchu modlila a já měl úplně jiné myšlenky. Už jsem se viděl s klukama někde venku. Byli jsme domluvení, že na sebe ve dvě odpoledne počkáme u Andyho, přivede nějakého kámoše. To by mě zajímalo, co bude zač.
„Tak pojď, Bille…“ Máma se na mě usmála a už si to míříme k našemu černému autíčku.
*Konec flashbacku*
„Vzpomínáš si ještě na to, lásko? Mně to přijde jako nedávno, co jsi tam ještě byl s tou holkou. Ale naše druhé setkání už bylo…“
*flashback*
Konečně už jdu k Andymu. Moc mě zajímá ten kluk. Už vycházím schody k jeho bytu, kde bydlí společně se svou mámou Katty a mladší sestrou Medie. Jejich otec zemřel, když bylo Andymu osm let, tedy rok po tom, co se narodila Medie. No já o tátu přišel dřív. Bylo mi pět, naši se rozvedli a já bydlel s mámou. Táta zůstal v rodném městě Magdeburgu i s mým dvojčetem a my s mámou se přestěhovali sem, do Loitsche. Takový malý zapadákov, má sotva 900 obyvatel, myslím, že i to je moc. Své dvojče jsem viděl naposled v sedmi společně s tátou, potom jsme s mámou s nimi ztratili kontakt a už jsem je neviděl. Ani si na něj nepamatuji, a nepokouším se ho nějak kontaktovat nebo něco. Neviděl jsem ho už devět let a raději ani nechci! Vždyť si ani nepamatuji, jak se jmenuje. Jo, počkat, Tom… Tom Kaulitz. Zajímavé. Ale určitě už má jiné příjmení!
Konečně jsem se doplazil do druhého (posledního) poschodí a klepu na Andyho dveře.
„Bille? Počkej, už běžím!“ Ozve se Andy, podle všeho zase sedí u svého notebooku a chatuje s nějakýma ehm… kočkama, jak říká. Mně ty holky přijdou namyšlené, naivní… Mohl bych pokračovat, ale radši ne, nebo bych si vzpomněl na nějaký z nich.
„To je dobrý, Andy, já počkám…“ Křiknu na něj svým jemným hlasem, snad to slyšel. Otevřely se dveře a v nich blonďatý modrooký kluk…
„Tak pojď dál!“ Usmál se na mě Andy. Jako vždy jsem úsměv oplatil.
„A-a kde je?“ Možná to vypadá, že se starám jen o to, kde je ten kluk, ale tak to není… Tedy myslím.
„V mém pokoji, pojď…“ Andy mě chytnul za loket a táhl mě k němu do pokoje. Když otevíral dveře, měl jsem trochu strach, ale když je otevřel, převládal spíš pocit vyvrhnout celý obsah mého žaludku na onu osobu.
„To si děláš prdel!?“ Rozesmál se kluk, který seděl na Andyho posteli celý v XXL oblečení, širokými botami, cool čelenkou a čepicí, z které vysely zlatavé až hnědé dredy.
„C-co?“ Podíval jsem se na Andyho tázavě a hodně, hodně nechápavě.
„Vy už se asi znáte, že?“ Usmál se na nás Andreas. Ano. Ten kluk byl ten samý, jako ten… Jednoduše je to ten ze hřbitova, co mi řekl kotě… Jak nechutné!
„Andreasi, já nevěděl, že se bavíš s buznama!“ Začal si do mě narážet.
„Andy, já nevěděl se bavíš s nadrženýma kreténama, který mě oslovují kočko!?“ Zamračil jsem se na Andyho. Ale já nevtipkoval. Myslel jsem to vážně!
„Hele, klid, kluci, co se vlastně stalo?“ Stalo se toho celkem hodně. Ale raději mlčím a nechám mluvit toho tvora, co vypadá jako vánoční stromeček s kometou na špičce (tedy v jeho případě na duté hlavě).
„Když tak přemýšlím… Nic,“ řekl si jen tak a dal ruce za hlavu.
„Nic? Vždyť on ze mě udělal nějakou holku?“ Začal jsem křičet. Ten kluk se jen ušklíbnul.
„Hele, u tranzisťáků to nejde moc poznat…“ Co? On si ze mě už vážně dělá prdel?! Podívám se naštvaně na Andyho, snad se mě zastane, je to můj nejlepší kámoš.
„H-hele, Tome, to stačí! Nechci, abyste se hádali, ale abyste spolu vycházeli v pohodě, okay?“ Mlčky se oba podíváme na toho Toma.
„Okay…“ Vydechne. Vstal z postele a kráčí si to za mnou. Nevím proč, ale začínám mít strach! Stoupne si těsně vedle mě, až se hrudí dotýká té mé a rty mi jemně přitiskne k uchu.
„Tak co, chlapče, jak se jmenuješ?“ zašeptal. Znervózňuje mě.
„B-Bill.“ Pípnul jsem na něj.
„Ach, Bill. Pěkné jméno. A kolikpak ti je, Bille?“ On se mě snaží provokovat? Jsem z něj nervózní. Andreas se jen kouká a uchechtává. On ví, že mám trochu strach.
„Š-šestnáct…“ Opět jsem slabounce pípl a posunul jsem se o malý krůček. On za mnou.
„A líbím se ti, Bille?“ Cítil jsem, že se usmívá. Vždyť měl rty na mém uchu! Celou dobu jsem měl husí kůži a přejížděl mi mráz po zádech.
„A-ani ne… p-promiň,“ pořád jsem od něj dozadu ustupoval a on za mnou. Když jsem narazil zády na stěnu, své teplé a měkoučké rty odlepil od mého ucha. Pravou rukou se opřel o zeď a své oči nasměroval do těch mých. Měl stejné nebo aspoň podobné oči jako já. Ty rysy, ten dokonalý obličej, ty narůžovělé plné rty… Jak je mi podobný. Nerad si to připouštím, ale moc se mi líbí! Je překrásný. Zavřel oči, a začal svůj obličej přibližovat k mému. Zavřel jsem oči a čekal, co bude. Cítil jsem něco jemného, měkkého a příjemného na mých teplounkých rtech. Ano, naše rty se spojily. Byl to úžasný polibek! Když svou úžasnou pusu odlepil od mé, usmál se, otočil a odešel směrem ke vchodovým dveřím. Slyšel jsem bouchnutí dveřmi, a sesunul jsem se po stěně k zemi.
*konec flashbacku*
autor: MußiQ-May
betaread: Janule
smutné ale krásnéé
Začíná to moc dobře..;-)
Chdudák Bill, jak si to všeci pletou s holkou…:D
Jen je mi líto, že je Tom už "teď" mrtvý..:(
Ale je to krásný…už se těším na druhou část..:)
omfg!!! je to úžasné, normálne jsem při tom ani nedýchala.. krásné pste totální… rychle pokráčko, ale fakt hodne rychle.. je to neuvěřitelné 😀
[2]: já taky napsala do mojí FF, že ho máma nepoznala a nazvala ho "dívkou." xD
Moc povedené! Honem dále!
Tee hee… Prý kočko… Tak to bude ještě zajímavý. =)
dááál hned dál xDD
Bohužel je jasné,že tohle už happy end mít nemůže,škoda…
ha….no taky dobrý….ale že ten Andy ho nezarazil nebo něco takovýho…xD
woow 😀 prej "chlapče, jak se jmenuješ?" 😀 začíná to vážně hodně dobře!! pokud teda nemyslím na přítomnost 🙁 ale těším se na další díl!
To bylo super! Pumpovat, to slovo mě zabije! 😀 Promiňte, slečno! 😀 Strašně sympaticky napsané… moc se mi to líbí, dál!
May moje talentovaná^^
nádhera^^
Tom to teda zazdil.