autor: Janule
TOM
Jsem nervózní, když se za náma zavřou dveře mýho starýho pokoje, a hluk z kuchyně se ztlumí. Musím využít čas, než se vrátí Dejv z procházky, pak už bych na to neměl klid. Chci Billovi všechno říct, dokud neviděl noviny, ten článek je vážně hroznej. Mrknul jsem se rychle na internet, než jsem se šel sprchovat, jak děsný to je, a Gustav měl pravdu. Ještě tam ten novinář dává takový podlý otázky… Jestli něco Marka dokáže vytočit, tak to, když ho nějakej pitomej novinář takhle poníží… přesně ho slyším, jak mu do telefonu odpovídal se vzteky zaťatýma zubama a v duchu zuřil. On se Sylvie jen tak nevzdá, to mu není podobný, nevěřím mu ani slovo.
„Tak co se stalo, povídej,“ obejme mě Bill kolem ramen, když si sedá vedle mě na postel. Ještě se musel dooblíknout, dala se do něj zima. Má pořád tak dobrou náladu, vůbec se mi nechce mu ji zkazit, ale nic jinýho mi nezbejvá… tak holt do toho skočím po hlavě.
„Průšvih,“ vypadne ze mě stručně.
„Jak velkej?“ zeptá se Bill pořád ještě v klidu. Nejspíš už to tušil, než jsme sem šli, je připravenej, že na něj s něčím takovým přijdu, ale neví, o co jde. Celou dobu, co jsme pili v kuchyni kafe, po mně tak zvědavě pokukoval.
„Myslím, že velkej… ale nedokážu přesně odhadnout, jak moc velkej,“ odpovím, ale nějak nemůžu najít další slova, kterýma bych to svoje fiasko popsal.
„Tak spusť, já to nějak přežiju,“ chytne mě Bill za ruku a proplete naše prsty. Je tak zvláštně klidnej, to se mu vůbec nepodobá… „Je v tom nějaká ženská? Nechceš mě doufám poslat k čertu, že ne?“ ještě ke mně zvedne poplašený oči, když dál mlčím, už ho napadaj blbosti. Musím mu říct, o co jde.
„Prosím tě, jak tě to může vůbec napadnout,“ zavrtím hlavou a líbnu ho na rty. Rád bych ho líbal dál, ale Bill se odtáhne, a čeká, co budu povídat. Vždycky byl zvědavej, a teď obzvlášť.
„Víš, jak mi ukradli ten mobil?“ začnu otázkou. Bill jen němě přikývne. „Tak v něm bylo jedno video,“ začnu opatrně.
„Jaký video?“
„No… ten večer, co mě přepadli, tak jsme byli s Gustavem ve vinárně. Normální pokec, chtěli jsme si dát pivko a jít domů, znáš Taru, drží ho teď zkrátka. Ale někoho jsme tam potkali a já dostal takovej nápad,“ odmlčím se na chvilku. „Blbej nápad,“ přiznám zkroušeně. Když Bill dál nic neříká, musím pokračovat. „Pamatuješ si Sylvii, že jo?“
„Markovu Sylvii?“ zeptá se Bill se zdviženým obočím.
„Jo, přesně tu. Seděla tam na večeři s kámoškou, tak jsme se s nima dali do řeči. Chtěl jsem, aby se Gustav trochu pobavil, když to má doma teď tak blbý, a přitom mě napadlo, že bych se mohl Markovi za nás tak trochu pomstít,“ už se konečně blížím k věci. Bill ale nevypadá, že by mu to nějak docházelo, zatím se tváří celkem klidně. „Poprosil jsem Gustava, aby nás točil, a…“
„A?“
„Začal jsem Sylvii „jako“ balit,“ zdůrazním radši to jako, ale stejně očekávám vlnu výčitek. Jenže vedle mě je ticho. Zvednu oči, abych se podíval na výraz jeho tváře. Vypadá sice překvapeně, ale naštvaně zatím ne. To je dobrý znamení, ještě před rokem by v týhle fázi už začal hysterčit.
„Jak moc jsi ji balil?“ jen se zeptá, když vidí, že jsem z toho sám zaraženej.
„No… nějaký lehký dotyky rukou, dlouhý pohledy do očí a tak… ale když jsme odcházeli, sahal jsem jí na zadek a na rozloučenou jsem jí dal pusu… jen lehkou na kameru… vážně,“ opatrně zvednu pohled, abych zkontroloval reakci, ale Bill má zapíchnutý oči do podlahy. Aniž by si to uvědomoval, drtí mi ruku, až mu bělaj klouby, ale nic neříká. Ani nevypadá, že by chtěl něco říct, tak musím pokračovat. „Bylo to jenom kvůli kameře. Vážně. Měla to bejt pomsta Markovi, se Sylvií to vlastně nemělo nic společnýho, jen to, že je náhodou jeho žena… Chtěl jsem tomu hajzlovi ublížit za to, co nám provedl, jak nás rozdělil, donutil tě se oženit, hrát tuhle pitomou komedii… byl to okamžitej nápad, dál jsem to vůbec neměl promyšlený, prostě dílo okamžiku,“ odmlčím se na chvilku, ale musím pokračovat, chci to mít co nejdřív za sebou. „Jenže pak, když jsem šel k autu, tak zasáhla blbá náhoda… přepadl mě ten mladej parchant, a ukradl mi mobil. Samozřejmě i s tím videem uvnitř.“ Vysypal jsem ze sebe zbytek na jeden zátah. Uff…
„Takže přece jen je v tom ženská…“ konečně ke mně Bill zvedne oči a já v nich vidím zklamání. Jako bych ani neříkal to ostatní, a on vnímal jen to, že je tu opět objekt, na který se dá žárlit. Musím ho nějak přesvědčit, že je to nesmysl. Jde tu přece o něco úplně jinýho… o dost horšího, než je nějaká pitomá žárlivost. Jenže na Billa se musí zlehka. Jak se mluví o mých potencionálních milenkách, má oči zakryté červeným hadrem a nevidí, neslyší.
„Billí, přísahám, byla to jenom pitomá hra, vždyť víš, že…“
„A co dál? To asi není všechno, že ne?“ přeruší moje omluvy, ani mě nenechá domluvit, je mu asi jasný, že to má pokračování.
„Ne,“ zakroutím provinile hlavou.
„Tak to vysyp, ať už vím konečně všechno,“ povzdychne si Bill, svíraje mou ruku neustále jako v kleštích.
„Včera večer to video někdo zveřejnil na internetu a ráno o tom vyšel v Bildu článek na první straně.“
„Panebože…“ vydechl vedle mě Bill. Konečně pochopil, o co tady jde. „Takže Mark už to nejspíš všechno ví,“ řekne si spíš jen tak pro sebe, jako by se jen ujišťoval, že je to pravda. „A teď se bude chtít pomstít,“ dodá s naprostou jistotou. Oba víme, co je Mark zač, oba jsme ho znali, oba jsme si vyslechli nespočet jeho historek, který dával k dobru, když se chtěl vytahovat, jakej je chlap. Je jasný, že tohle prostě nemůže zůstat bez následků. Když člověk strčí nos do vosího hnízda, je stoprocentně jistý, že do něj dostane pár žihadel. Mark je ovšem v tomhle ohledu spíš sršeň.
„Taky si myslím,“ souhlasím s jeho zkonstatováním. „A Gustav má doma průšvih,“ dodám ještě, aby to bylo už definitivně všechno, co jsem svým neuváženým nápadem provedl.
Mlčíme. Bill mi pustil ruku, zvedl se a začal přecházet po pokoji… sedím dál na posteli a očekávám vlnu výčitek se sklopenou hlavou. Poslouchám jeho nervózní kroky a je mi jasný, že mu teď v hlavě šrotuje, co všechno se může stát. Přesně tak, jako to tam mám já. Slyším, že se zastavil a zvednu hlavu.
„Cos s tím videem chtěl vlastně udělat?“ zeptá se mě Bill se zdviženým obočím naprosto klidným hlasem, když se naše oči setkají. Je zvláštní, že ještě pořád nekřičí a nevyčítá. Jsem z toho skoro v šoku. Tohle je jiný Bill, než jakého jsem čekal. Racionální, zvláštně klidnej.
„Já nevím,“ pokrčím bezradně rameny. Zní to blbě, musím mu něco říct, ale co? Nejlepší bude, když se budu držet co nejblíž pravdě. Tak nádech, výdech a do toho. „No… napadlo mě, že ho tomu bastardovi jednou pošlu… až budeme zase spolu, až ta stará čarodějnice Krautnerová odejde do důchodu a budeme mít na sociálce svýho koně. Nevím… prostě jsem se mu chtěl nějak pomstít, a tohle se nabízelo samo,“ snažím se znít věrohodně. Je to vlastně tak trochu pravda… i když upravená, chtěl jsem to udělat o hodně dřív, ale někdo to zvládnul za mě. „Já vím, že jsem idiot, teď už to vím…“ sypu si popel na hlavu, ale neodvážím se Billovi podívat do očí. Slyším, že se zase prochází po místnosti. Vždycky to dělá, když je naštvanej nebo nervózní, nevydrží chvíli v klidu.
„Takže si to rozebereme. Co se vlastně stalo…“ začne Bill analyzovat situaci. Nepřestává mě udivovat jeho klid… vážně jsem to nečekal. Myslel jsem, že bude ječet, brečet, vyčítat, cokoliv… ale tohle je snad ještě horší…
„Mark viděl na videu, jak mu ohmatáváš a líbáš manželku. Zřejmě neprotestovala, že jo? Vždycky po tobě jela, pamatuju se, že starej Bill na ni jeden čas žárlil jako čert, takže jsi to neměl tak těžký. To muselo Marka fakt naštvat, jak ho znám, určitě to nenechá jen tak.“ Zkonstatuje moje dvojče. Jen němě přikývnu, k tomu není co dodat. „No… a Gustav má doma průšvih, že jste byli venku se ženskejma, ale to přejde, Tara ho miluje, tak není důvod, aby se to řešilo dál. Co ještě?“ Zeptá se, jako by tušil, že jsem mu neřekl úplně celou pravdu.
„Sylvie prej Marka opustila. Psali v tom článku, že od něj odešla. Nevím proč, zřejmě pod dojmem, že ji chci, nebo jí konečně došla trpělivost s tím žálivým idiotem… já nevím… prostě od něj odešla, a to je asi největší průšvih,“ přiznám už všechno a docela se mi uleví.
„Do prdele…“ vydechne Bill. Konečně pochopil celý rozsah katastrofy. Markova pomsta se předtím dala předpokládat, ale po tomhle je v podstatě nevyhnutelná, on nikdy nebyl z těch, kdo si nechají takový věci líbit. „Kam odešla? Volala ti?“
„Netuším, kde je. Neměl jsem mobil až do včerejšího poledne, takže se mi nemohla dovolat, ani kdyby chtěla,“ odpovím a v hlavě mi to šrotuje.
„Mark ti nevolal?“ padne další dotaz. Zavrtím hlavou. Taky to nechápu, ale možná na mě už nemá telefon… těžko říct, proč mi nevynadal osobně.
„Novináři taky ne?“ zeptá se Bill a já jen znovu zavrtím hlavou.
„Netuším, jestli nevolali Carlovi, ale neozval se mi, tak asi ne. Taky kvůli čemu by mi volali? Všechno maj na tom videu, mě k tomu nepotřebovali.“
„Musím se na to podívat,“ uzavře to Bill a vyndá z tašky svůj laptop. Můj zůstal v obýváku na stole. Mlčíme, než naběhnou stránky s videem, a já jen potupně zírám na svou vlastní blbost. Sice to video někdo sestřihal a upravil, není tam úplně všechno, jen některý momenty, zato jsou to ale ty nejdůležitější a několikrát zopakovaný, a zpomalený, aby byly vidět všechny detaily… stejně je to v pytli. Tohle Markovi určitě stačí. Jediný, co mě utěšuje, je, že za šest dní snad Filip všechno změní, a tohle jako by se nikdy nestalo…
BILL
Bože můj… snažím se nežárlit, když vidím Toma, jak se tý čůzy dotýká, jak ji hladí po předloktí, jak se na ni usmívá, pak ji hladí po zadku a líbá. Sakra! Nejde to, úplně se to ve mně vaří, když to vidím. Ještě nikdy jsem neviděl Toma přímo v akci, vždycky jsem toho byl ušetřenej, maximálně ho při tom někdo vyfotil, ale tohle? To je mučení… srdce mi bije až v krku, když si čtu ten pitomej článek, a hlavou mi lítaj šílený představy, co všechno by se mohlo stát. Nesmí se nic stát… prostě nesmí. Ale jak to zařídit, to fakt nevím. Tom svojí akcí otevřel nejspíš Pandořinu skříňku, a bůhví, co se z ní na nás vyvalí. Musíme počítat se vším, ale ze všeho nejhorší je, že nevíme, co to bude a odkud to přijde. Nezbývá než čekat a modlit se…
Rezignovaně zavřu laptop, ani se nedívám na komentáře pod článkem, nebudu se zbytečně drásat. Nemůžu si pomoct, ale do očí se mi tlačej slzy, celý mě to nějak dostalo, až když jsem to viděl na vlastní oči. Jestli celá ta akce s anonymem na sociálku, a našim sledováním, byla opravdu Markovo dílo, jak tvrdil Tom, pak je jasný, že si už nebude brát žádný servítky. Tohle je veřejnej útok na jeho čest, a tu on bez pomsty nenechá, tím jsem si jistej. Nejspíš bychom se měli všichni čtyři sebrat, a s těma kuframa, co jsme přiletěli z dovolený, zase rychle někam uletět. Tady teď bude horká půda. Hrozí nám tu nebezpečí. Ale co když to nebyl Mark, a Tom se jenom spletl? Co když to byl úplně někdo jinej, kdo nás udal a sledoval? Pak by to nemuselo být tak hrozný. Ale to se bohužel asi předem nedozvíme… a až bude jistý, že se Tom nespletl, bude pozdě. Potlačím násilím slzy, nenápadně si utřu tu jednu, co mi skápla a sjela až na bradu, nechci bejt za babu.
„Co si myslíš, že Mark udělá,“ zachraptím konečně nahlas, a zvednu oči k Tomovi. Je zdrcenej stejně jako já, vidím na něm, že by si nejradši nafackoval, ale všechno to byla jen jedna velká pitomá náhoda… nebudu mu to vyčítat.
„Snad se bude chtít pomstít jenom mně,“ špitne potichu Tom. „Doufám,“ dodá ještě, a oba víme, že tohle je nejspíš nesplnitelný přání. Ale co nám zbývá než čekat? Někam narychlo odletět, a vyhnout se mu? A na jak dlouho? Copak můžeme někam jen tak zdrhnout a nechat tady všechno, co jsme doteď dokázali? Kapelu, mámu, Gordona…? To nejde… musíme tomu čelit, ať se děje, co se děje. Nebudu utíkat jen proto, že mám strach. Třeba se nic nestane… zázraky se někdy přece dějí, ne?
„Pojedeme domů… hned po obědě. A ty se vrátíš k Filipovi, aby tě nikdo nenašel,“ rozhodnu, ačkoliv mi přitom krvácí srdce. Hlavně kvůli Davídkovi, bude brečet, že mu strejda tak rychle zmizel. Ale nedá se nic dělat, teď s náma Tom v jednom domě být nemůže, byli bychom moc snadnej cíl.
„Dobře,“ přikývne Tom, je vidět, že se cítí vinen. Obejmu ho a opřu si čelo o to jeho. „Miluju tě,“ zašeptám, a dám mu pusu na nos.
„Já tebe taky,“ vrátí mi malej polibek a usměje se. „Promiň, Billí, tohle jsem fakt nechtěl,“ omlouvá se mi, zatímco si zabořím hlavu do jeho vlasů a opřu se mu o rameno.
„Neomlouvej se, byla to náhoda,“ vzdychnu a zvednu k němu hlavu. „Víš, kolik už jsme toho spolu zvládli, zvládneme i tohle… Třeba se nic nestane. Vůbec nic,“ šeptám, a vyjdu Tomovi vstříc, když vidím, že by mě rád líbal. Jeho sametové rty se přitisknou k mým, a za chvíli se nevinný bratrský polibek změní v milenecký. Bože, jak moc mi tohle chybělo, a teď o to mám zase hned přijít… kvůli jednomu pitomýmu nápadu. Sakra…
„Tatí! Strejdó! Hele co jsme našli!“ ozve se chodbou vysokej hlásek a my od sebe rychle odskočíme. Sakra, to bylo o fous. Hned nato do dveří vpadne Dejv, nadšeně v ruce svírá něco opravdu ošklivýho, ale vypadá, že je na to hrdej. „To je choroš. Houba, říkal děda, tak jsem si jí vzal domů. Že je hezká, že jo?“ vytahuje se Dejv, zatímco nám s tím něčím šermuje před nosem. Nám oběma to navzdory situaci vykouzlí na tvářích úsměv. Je neuvěřitelně roztomilej, když mu září očíčka, a myslí si, že má v ruce poklad.
„Jo, je perfektní,“ vzpamatuje se první Tom, a natáhne k Dejvovi ruce, aby si ho vyzvedl na klín. „To je jedlý?“ zeptá se skepticky, a k tomu něčemu ošklivýmu, co Dejv třímá v ručičce, čuchne.
„Né, to né,“ zvedne oči v sloup náš malej mudrlant. „To je jenom na ozdobu, víš?“ dodá a hrdě ruku s hnědým fujtajblem natáhne ke mně. Opatrně přičichnu, ale nesmrdí to nijak zvláštně, vlastně jenom lesem. „Můžu si to vzít domů?“ zeptá se a já nemám srdce mu říct, že je to ošklivý a špinavý.
„Jasně,“ kývnu. „Za chvíli začneme balit a pojedeme, musíme být co nejdřív doma.“
„To ani nepočkáme na oběd?“ ozve se ze dveří hlas Sabine, která mezitím dorazila z lesa.
„Ne, musíme jet,“ zvednu k ní oči, a omluvně se usměju. „Pak ti to vysvětlím,“ dodám, aby pochopila, že nastala mimořádná situace. „Můžeš prosím tě začít balit? Já to půjdu nějak šetrně vysvětlit mámě,“ ujmu se toho nepříjemnějšího. Budu si muset vyslechnout spoustu výčitek, že jsme měli zůstat ještě celý odpoledne, ale snad to nějak ustojím.
„Jo, jasně,“ kývne Sabine, a zavolá na Dejva, aby si s ní šel umýt ruce. Když prcek odběhne, zavřu dveře, otočím klíčem v zámku a mrknu na Toma, stále zkroušeně sedícího na posteli. Dojdu až k němu, kleknu si na zem mezi jeho nohy, a obejmu ho kolem pasu. Hlavu si položím na jeho pevný břicho a nechám se lehce hladit po vlasech.
„To zvládnem,“ ujistím ho potichu. „Neboj se, Tomi, já se bojím dost za nás oba.“ Zvednu k němu nahoru oči, a nechám se pomalu líně políbit.
„Děkuju, lásko,“ zašeptá Tom a odhrne mi vlasy z čela. „Jsi skvělej, čekal jsem to horší,“ usměje se.
„To víš, jsem ženatej chlap, musím se podle toho chovat,“ zakřením se na něj, protože vím, jak strašně tohle zní.
„Jo… jsi hlava rodiny, co?“ usměje se Tom. „Jsem rád, že to bereš takhle,“ naposledy mě políbí a pak mi naznačí, že je čas vstát. Musíme jet, nedá se nic dělat…
***
„Co se děje, Alexi? Stalo se něco v redakci?“
„Zdravím, šéfe. Ne, ne, žádnej průšvih, ale potřebuju s váma něco konzultovat. Říkal jste, že mám volat, když bude něco-„
„Jistě, tak mluvte, ať to máme rychle za sebou, dívám se na fotbal.“
„Jo, jasně, budu rychlej. Přišel nám e-mail s fotkou. Byl by to asi trhák na první stranu, kdyby ta fotka byla pravá, ale já si tím nejsem jistej, šéfe.“
„A o co jde? Nezdržujte a vysypte to. Máte zdroj?“
„No… to je právě to. Zdroj je anonymní, poslal to nějakej Devil. Ale ta fotka by byla vážně parádní kousek. Jsou na ní ty dvojčata z Tokio Hotel. Dnešní titulku měl Tom, ten starší z nich.“
„Jo, vím kterej, nejsem blbej. Co je na tý fotce?“
„No… uvidíte sám, šéfe, poslal jsem vám to mejlem, tak se na to mrkněte.“
…
„Ty vole… tak to je fakt hustý, Alexi. Ale známe to… ten minulej průšvih už nechci opakovat, takže to pošlete do laborky, aby vám to prověřili, jestli to není zase montáž. Pokud řeknou, že ne, dejte to zejtra na titul. Doufám, že to ten anonym poslal jenom nám, byl by to fakt úlovek.“
„Dobře, šéfe, pošlu to hned Rikovi do laboratoře, a pokud to stihneme do uzávěrky, máme to zejtra na titulu. Kdo má napsat článek?“
„Dej to Badymu, ten je na tyhle věci nejlepší, včera dělal to jejich video, tak naváže. A chci to vidět ještě před uzávěrkou, jasný? Dělejte všechno pro to, aby to zejtra vyšlo.“
„Rozkaz, šéfe, budu se snažit.“
„To doufám. Když to vyjde, máš příští měsíc prémie jistý.“
„Skvělý, díky, už letím.“
„Tak ahoj.“
„Nashle, šéfe, hezkej večer a pozdravujte paní.“
„Jo, vyřídím, ahoj.“
autor: Janule
betaread: Áďa
Dneska pro vás mám ještě něco navíc, mí věrní čtenáři, kteří to se mnou táhnete už tak dlouho… je to můj letošní nej dárek k Vánocům od dcery Daniely, kam se hrabou zlatý náušnice :-D. Byla jsem z něj ‚mírně řečeno‘ v šoku. 🙂 Myslela jsem si, že rozbaluju úplně normální knihy, i když mě napadlo, že by snad mohly mít něco společnýho s TH, protože moje dítě moc dobře ví, co je její matinka za magora, a dokonce mě před Vánoci upozornila, že ještě není jistý, jestli dárek pod stromeček dostanu, protože by se to nemuselo stihnout, ale to, co jsem nakonec z balíčku vyndala, mě vážně šokovalo… chvíli jsem nemohla ani mluvit, jak mě to dostalo… Díky, dceruš, nikdo mě ještě takhle nepřekvapil :-*
Soukromé nakladatelství, založené pouze pro výtisk jedné knihy, „Dáda & Verča s.r.o.“ ;-), pro mě vydalo tuhle moji srdcovku, a já ji pro vás vyfotila, abyste z toho taky něco měli, moji milí, protože tohle je unikát, pouze jedinečný výtisk na celým širým světě, a až dopíšu třetí řadu, přibude do sbírky ve fialové barvě… už se čeká jenom na mě, až to laskavě docvakám 😀 Jen pro informaci, ať víte všechno… první díl má 235 a druhý 496 stran. 🙂
Díl- já se snad picnu už, jaká fotka proboha a kdo ji zase udělal? Tohle snad nemá konce ty problémy, nesnáším Devila!
A ty knížky?! Já se z nich pominu, ale je to dokonalý no. Taky by mi nevadilo mít je doma:D. A je to hezký, když děti dají mamince takovou vlastnoručně napsanou úchylárničku:D
No tak Billovu reakci jsem čekala horší, ale naštěstí je to všechno v pohodě. Sakra a štve mě teďka ta fotka. Určitě bude z toho Tomova mobilu, pochybuju, že by to ten Devil sehnal jen tak. Vždyť si dávali hodně velkýho bacha. To budou ještě větší problémy než doteď. Bylo by skvělý kdyby to tou kontrolou neprošlo a jakože je to jen montáž. Tedy pokud opravdu není. Jinak ty knížky jsou skvělý. Souhlasím s Cathy mít je doma by bylo naproto bombový. Tvoje dcera je opravdu hodně vynalézavá:-)
Tak k dílu… je dokonalý! Taky jsem sice čekala Billovu šílenou reakci, ale na druhou stranu se zachoval skvěle! Sice mi ho bylo líto, když musel vidět to video, ale na druhou stranu, Tom ho taky takhle musel sledovat při svatbě se Sabine… ale zvládnou to! Věřím tomu, jen jsem zvědavá, co se vyklube v dalším dílu.
A k dárku… NAPROSTÝ LUXUS! To je vážně dokonalý! Takový knížky bych tedy taky chtěla…o_O Proč neudělala i pro mě????O_____o Je to vážně krásnej dárek a věřim, žes byla v šoku, já bych taky byla!=o*
Takže čekám, kdy ty knížky budou v prodeji a budu první, kdo si všechny tři díly koupí, protože by se to z nížky četlo nádherně!
A já dostala pod stromeček krabičku rumových pralinek! Jó, jak si to člověk vychová, takový to má! 🙂 Ale vážně, to je naprostá bomba, ty knížky!!! Věřím, že jsi musela být překvapená, tohle se dceři tedy vážně povedlo!!! Ty obaly jsou překrásné, na té fotce můžu oči nechat. Jen mě mrzí, že tvé soukromé nakladatelství pořídilo jen jeden výtisk, protože bych řekla, že by se tady našlo dost šílenců, co by si tvoji knížku rádo koupilo. Já se tedy hned hlásím!!! Napiš cenu a jedéééém!!! :))))))
No a k dnešnímu dílu. Čekala jsem, že Bill začne hned vyšilovat, ale vlastně mě tak nějak potěšilo, že tu těžkou situaci ustál relativně v pohodě a tak nějak dospěle, bych řekla. I když, těžkou situaci, ono to všechno teprve přijde, soudě podle posledního odstavce! Vůbec to hochům, a ani nám, nezávidím, ale asi by vážně moc nepomohlo, kdyby se všichni čtyři okamžitě zdekovali, což teda bylo moje řešení v tom prvním návalu šoku a děsu. Prostě, Bild, potažmo Devil, by si je našel všude. No, mají se chlapci na co těšit. Ale tak co, budou prostě tvrdit, že je to fotomontáž, co jich běhá tisíce po internetu. No jen aby to platilo i na toho dinosaura ze sociálky. Teda Janule, jestli začneš vydírat Davídkem… tak to ještě nevím, co udělám. 🙂 Tu fingovanou svatbu jsem přežila jen díky Davídkovi a jestli to moje úsilí ovládnout beznaděj bylo naprosto marné… Mně se líbí, jak ti pořád vyhrožuju, ty moje oblíbená autorko, tohle člověk třeba s takovým Shakespearem neužije!!! :))))
Dnes to napíšu ve skratce – díl dokonalý a dárek k Vánocům od tvé dcery by dostal i mě, což mě opravdu dostal :oD Já bych ze sebe nedostala ani hlásku, kdyby na mě TOHLE vyapdlo z balícího papíru. Časoprostor je prostě dokonalá povídka, už nevím, co mám vymýšlet za komentáře, abych se pořád neopakovala…
Najdokonalejšia poviedka v knižnej podobe,tak tento krásny darček som pod stromčekom nenašla čo je veľká škoda,ale ak začne vydavateľstvo Dada a Verča fungovať tak na mňa nezabudnite!
Táto poviedka by si to určite zaslúžila pretože je klenotom ktorý by som rada vlastnila.
Janulka verím že keď dopíšeš 3 radu tak bude nasledovať4,5……
Bill ma dnes prekvapil svojou reakciou až príliš ľahko to zobral,len aby zasa nezačal pochybovať o Tomovi,inak táto zápletka sa ti skvele podarila som zvedavá ako to bude ďalej!
Januleeeeeeee já chci taky takovou kníííííížečkuuuu 😀 nedá se to nějak udělat? myslím,že bude dost zájemců, co by si to rádi úpořídili…
jinak k povídce: sem zvědavá, jak to hodlaj vyřešit s tou fotkou a jestli to vůbec Tomovi vyjde s tím jeho plánem či co to měl v úmyslu
Díl krásnej jako vždycky…ty zápletky už mě jednou zabijou:-D horší než detektivka:-D.
BTW: Závist…já chci taky časoprostor jako knihu…nikdy jsem si nepřála snad žádnou knížku, ale tyhle bych brala hned:-D
to je určo ta fotka jak se muckujou w tom autě. bože mě klepne. A ty knížky, ty jsou wážně upe úžasný!
No taky zírám, jak dobře to Bill vzal, je to machr. 🙂 Už aby Filip rychle dokončil Bédu a snad do té doby Mark nebude kolem sebe moc kopat…i když ta poslaná fotka už věští pořádnej průs…průšvih, no snad se to nedozví nikdo ze sociálky…
Jéé kdybych dostala Časoprostor v knížce to yb se matka divila jak bych četla ráda knihy :-D:-D Dostala si skvělej dárek …
A ten díl byl skvělej … taky sem myslela že bude Bill řádit, ale nic … A vo to tam maj jako za fotku doprčic ? Kde to Devil vzal ? Sakra .. *napnutá jak kšandy* a těším se na další díl ..
Tyvado! Já ty knížky taky chci! 😀 Si je asi nechám udělat.. 🙂
Takže Mark zase prudí a poslal nějakou twincestní fotku do novin. Už aby bylo autíčko hotový..
Ahoj Jani 🙂
Tak jsem zase, s ruměncem ve tvářích musím dodat, že po dlouhé době, přišla potěšit své smysly a taky ti k tomu něco napsat 😉
Za prvé bych ti chtěla pogratulovat k úžasnému 50. dílu povídky. Ani mi to nějak nepřišlo, hrozně to uteklo… ale to není divu s tak skvělým příběhem. Je to o to obdivuhodnější, že už je to třetí řada!
Tvůj dárek k Vánocům mě dostal. Muselo to být ohromné, já si to vůbec nedokážu představit. Tvoje dceruška měla nádherný nápad, to tedy ano… a určitě si to nemyslím jen já 🙂 Škoda jen, jak podotkla Kattys, že je to unikát, jeden jediný výtisk, protože já bych si ho asi taky koupila :))
Co se týče tohoto dílu, ani nejsem tak v šoku, jak bych asi měla být. Devil už se těma kompromitujícíma fotkama dvojčat oháněl dávno, tudíž jsem tak trochu čekala, že je teď použije jako pomstu. Bojím se, co se dočtu dál, špatně snáším, když dvojčata trpí, ale jak se dá očekávat, asi se tomu už nedá vyhnout. Fotka je v redakci a snad jenom zázrak zhůry by dokázal zabránit jejímu zveřejnění. Jediný, co mě trochu uklidňuje, je vědomí, že Fil už spěje k Bédovu dokončení. Doufám, že se to povede a dvojčata jako vždy na poslední chvíli uniknou ze začínajícího pekla :))
Tak jsem to ještě stihla, než tu bude další díl, to jsem ráda:-)
Bill to zvládl překvapivě dobře, ale mě to zase až tak nepřekvapilo:-) Už toho spolu zažili tolik, že na nějaké podezírání snad není místo. Jasně že je Bill starej žárlivec, takže to v něm trošku bublalo, ale snad vyhrál rozum:-)
A jaká zas fotka, proboha? Kde, kdy, proč, kterej podrazák? Doufám, že to je montáž… ale to určitě bude pravý. Vůbec mě nenapadá, kdo by je mohl vyfotit, když si pořád dávají takovýho bacha. Filip by měl pohnout kostrou… ještě šest dní, to je na hodně dlouho, protože jak známo, ty jsi moje nejlepší konkurence na medaili za protahování:D:D Takže tipuju… nejmíň deset dílů a to se držím při zemi:-))
Dárek je super, navíc to určitě máš bez proškrtávání, což se tuším dělá při normálním vydávání. Teď jsem o tom nedávno přemýšlela, když jsem počítala, kolik stran má to moje dílo… došla jsem k číslu 2737, kdyby to bylo v knižním formátu. Ale určitě by mi to nekompromisně proškrtali, takže by z toho zbylo pár set stran :D:D
Každopádně, ještě máš dva a půl měsíce čas, abys nechala udělat druhé vydání, myslím že v nákladu tak padesáti kusů by to bylo optimální… v březnu by sis ráno před Teslou postavila stánek a prodávala bys to:D Já bych si koupila všechny tři a ostatní očividně taky. Takhle ti můžeme jenom závidět…:-) Ale rozhodně je to perfektní dárek, protože pokud si nějaká povídka zaslouží být v knižním vydání, je to právě Časoprostor:-)
Díl nejvíc luxusní jako vždy akorát se zase do toho někdo montuje a cpe nějaky fotky do časopisů 🙁 Chudáčci Bill a Tom ať už jim dají všichni pokoj 🙁
Ty knížečky…užasnýý…Janulko něchceš založit nějaký vlastní nakladatelství??:)
Jéj, tie knihy by som tak rada mala v knižnici, nechystáš sa vydať niekoľko kúskov aj pre verejnosť? Ak áno ja si ich určite objednám a ani sa nebudem pozerať na cenu a keby boli s autogramom tak rada aj priplatím.
Grafika na obale je úžasná a na trojke tam vedľa chalanov je asi chúďa Sabine:( aké výstižné je s nimi a tak sama…
A ku kapitole… strácam dych a blednem,mám strach a obdivujem Billa ako krásne sa zachoval.
Woooow! Jsem opravdu mile překvapená z Billovy reakce. Já čekala, že bude brečet, ječet, nadávat..prostě cokoli co dělal dřív, když tu byl ještě ´starý´ Bill a on to přitom vzal takhle klidně. Je pravda, že po celou dobu jsem čekala, kdy to přijde, kdy začne ječet a ono nic. Jsem opravdu šťastná za to, jak skvěle tohle vzal a že Tomovi nic nevyčítal 😉
No ovšem ten konec? Já jsem myslela, že je už všem problémům konec a jak vidím, tak není 🙁 Myslím si, že to bude nějaká fotka Toma a Billa. Jistá si nejsem, ale myslím, že jo. Kluci toho Bédu už potřebují jako sůl. Chtěla jsem jít už spát, ale zase si musím přečíst alespoň o jeden díl víc, protože potřebuju vědět, o co se jedná 😀
A ty knížky jsou nádherné! Bohužel se mi může o vydání těchto knížek jenom zdát, protože nevím, jestli by někdo otiskl a dal na pulty homosexuální incestní vztah 😀 Je to škoda, protože tenhle skvost bych si hnedka kupovala ať by to stálo cokoli!
Juuuu tady pribyla fialova kniha, hezky. Posledne jsem si ani nevsimla tech siluet, ze je na jednech Dejv na druhym nejakej chlapik a na tretim bude Sabine? Hrabe mi. Dobrou