autor: Sabča
Chci poděkovat vám všem za úžasné komentáře, které mi vždycky zvednou náladu o 100%, jste skvělí! Veselé Vánoce a šťastný Nový rok, lidi! 😉
**
Bill se probral z proudu vzpomínek. Musel se usmát. Tenkrát byl vážně naivní, když si myslel, že jedna písnička by mohla nějak zásadně změnit jeho vztah s bratrem.
„Asi máš pravdu,“ řekl, „nikdy jsem ji neměl moc rád.“
Tom pokýval hlavou a nervózně přejel po strunách kytary, nutíce ji, aby vydala neidentifikovatelný falešný zvuk. Z nevysvětlitelného důvodu měl teď uvnitř v břiše pocit, že Bill na něj chystá něco, co mu nebude zrovna příjemné.
„Ehm…jaký byl tenkrát vlastně ten tvůj nápad na klip? Nikdy jsem tě nenechal to ani doříct,“ usmál se na něj Bil..
Bylo to tady. Tomův cit nelhal. „Je to zbytečný rozebírat, ani už sám vlastně nevím…“
„Tome!“ zazubil se na něj Bill. „Já vím, že si to pamatuješ. A já to chci slyšet.“
Tom zmáčknul kytaru a snažil se najít nejvhodnější slova. Ale nemohl je najít. Jeho nápad nešel popsat tak, aby se Bill nevyděsil a nenechal ho zavřít do blázince.
„Myslel jsem… no… že bychom tam tak nějak byli… my dva,“ začal opatrně.
Bill se zasmál. Proč se proboha smál? Tohle rozhodně nebyla vtipná situace.
„Tys z toho chtěl udělat grupáč? Panebože, máš ještě zvrácenější představy, než jsem si myslel! Čekal jsem něco ve smyslu ty a holka, ale nikdy by mě nenapadlo, že vymyslíš verzi ty, já a holka,“ smál se Bill pořád.
„No… ne. Vlastně můj původní nápad byl jenom ty a já. Bez holky,“ zašeptal Tom a cítil, že rudne.
Billův smích se téměř okamžitě ztišil. Jeho srdce se roztlouklo rychleji. Podvědomě cítil, že Tom vysloví to, o čem on několik let snil, ale chtěl, aby to Tom řekl sám.
„Takže tys z toho chtěl udělat bratrský klip? Ta písnička ale vůbec není…“
„Kriste pane, Bille! Chtěl jsem udělat klip, jako kdybych tam byl s holkou, akorát že s tebou!“ zakřičel Tom už zoufale z toho, jak ho Bill natahoval. Ve tvářích hořel a strašně moc si přál, aby mohl hned teď odejít z pokoje a po zbytek života se někde schovat.
Nedovedl si představit, že se ještě někdy podívá Billovi do očí, když mu tady teď vypráví tohle.
Bill se musel usmát tomu, jak roztomilý jeho bratr byl, když se snažil slušnými slovy opsat naprosto neslušnou myšlenku.
„Takže… se mnou?“ zeptal se Bill jemně a užíval si, když mohl nechat Toma vykoupat v jeho nejistotě. Neměl sice důvod ho takhle trápit, ale škádlit Toma byla vždycky jeho nejoblíbenější činnost. „Představuješ si často se mnou podobný věci?“
„Ne!“ vykřikl Tom okamžitě, ale pak vycítil, že lhát mu nejspíš neprojde. Billovi nemohl lhát. Protože Bill to hned prokouknul a pídil se po pravdě tím spíš. „Ano,“ přiznal potichu.
Pořád čekal, kdy to přijde. Kdy začne Bill křičet, nadávat, mlátit ho. Kdy to půjde zavolat mámě, řekne to všem lidem z týmu a bude odmítat jet s Tomem na tour. Kdy se konečně objeví ta úplně přirozená reakce, kterou nejspíš teď usilovně potlačoval.
Bill se zvednul ze svého křesla a pomalu přešel k Tomovi. Neposadil se, stál před ním, pozoroval z výšky Tomovu hlavu složenou ztrápeně v jeho dlaních.
„To je dobře,“ promluvil potichu.
Tom si opatrně odkryl tvář, chvilku přemýšlel, jestli to z Billovy strany není jenom nějaká lest, jak ho vytáhnout z úkrytu, a pak mu jednu natáhnout. Bill nad ním ale stál naprosto v klidu, ruce ležérně v bok, na tváři uvolněný úsměv.
Jestli byl Tom před chvilkou lehce zmatený z Billovy reakce, teď už nechápal absolutně nic.
„Dobře?“ zeptal se nervózně, jeho hlas měl nepřirozeně skřípavý tón.
Bill si sednul vedle Toma na gauč, nechtěl teď před ním vypadat tak vysoký. Už delší dobu pozoroval, že menší lidé se s ním necítili úplně nejlíp. I když na něm od první chvíle bylo vidět, že nějakou zvláštní silou neoplývá, jakmile k němu ostatní museli zvedat hlavu, cítil z nich určitý respekt vůči jeho osobě. Většinou si to užíval, dokonce se tím i trochu bavil, ale zrovna teď tak rozhodně působit nechtěl.
Tom na něj pořád upíral pohled, nenechal si ujít jediný moment z Billova výrazu.
Bill přikývnul, znova se usmál. Ruku pomalu natáhnul k Tomově, prsty něžně přejel po jeho předloktí.
„Proč jsi mi to nikdy neřekl?“ zeptal se měkce.
Tom přimhouřil oči. „Vážně si myslíš, že jsem měl potřebu někomu říkat, že mě vzrušuje vlastní bratr?“
Bill věděl, že tahle věta rozhodně neměla působit nijak… speciálně, ale stejně nemohl zabránit vlně štěstí, vzrušení a zvláštního náboje projet svým tělem.
Bill se uchechtnul, věděl, co Tom myslel. Naprosto přesně. „Ale já bych tě nikdy neodmítl, Tome. Nikdy.“
„Stejně tak jsi mohl přijít ty a říct to mně,“ obrátil Tom a pozoroval, jak se Billovi do tváří nahrnula růžová barva.
„Ehm… nějak jsem se necítil na to, říct ti, jak se věci mají.“
„Ale přitom já bych tě nikdy neodmítl,“ zopakoval Tom Billova slova.
Bill přikývl, najednou se cítil nervózně. Cítil, že tohle je ta chvíle, kdy by se měl sebrat a něco udělat, ale vůbec se mu do toho nechtělo. Bylo zatraceně divné vést diskuze o citech ke svému bratrovi se svým bratrem.
Tom se jako první rozhoupal, propletl svoje prsty s Billovými, jemně si ho přitáhnul blíž k sobě.
Bill neklidně těkal pohledem z Tomových očí, přes kontury jeho obličeje, k jeho rtům a nazpátek. Celé jeho tělo se třáslo, jenom ruku, kterou držel Tom, se ze všech sil snažil udržet v klidu. Nechtěl vypadat zbytečně moc nervózně, jenže si nedokázal poručit, aby se tak necítil. Tohle byla věc, po které tak dlouho toužil, a teď měl strach, že to možná ani psychicky neustojí.
Tom si lehce odkašlal, překonal dalších několik centimetrů oddělujících ho od Billa. Nikdy sice neměl tolik holek, kolik všude vykládal, ale úplný začátečník taky nebyl. Co jeho paměť sahala ale nikdy nebyl s žádnou holkou takhle rozhozený. Fakt, že se právě chystá políbit svého bratra, ho ovlivňoval víc, než si dovedl kdy představit.
Bill potichu zakňučel, odtáhl se a pohledem propaloval koberec. Jeho nervy povolily, tahle situace pro něj byla příliš. „Víš, možná… já-ty… nejspíš… neměli bychom nad tím tolik přemýšlet,“ dostal ze sebe nakonec. „Nesmíš to chápat tak, že nechci, ale… je to divný. Před pěti minutama jsme si přiznali, co cítíme, a teď tady sedíme a snažíme se udělat to správně, ale podle mě to moc řešíme a…“ Bill chrlil slova jedno za druhým, pomalu už se ztrácel ve smyslu toho, co říkal.
„Bille,“ přerušil ho Tom s úsměvem. „Uklidni se, je to v pohodě. Nemusíme se líbat hned, můžeme si nejdřív… zvyknout. Nebudeme o tom tolik mluvit a půjde to.“
„Jo… nejspíš bychom neměli mluvit,“ přitakal Bill a hledal okolo sebe něco, čemu by mohl věnovat svoji pozornost. „Půjdu se napít,“ oznámil, zvednul se z gauče a pokračoval do kuchyně.
Nechápal se. Tenhle okamžik byl jeho přáním už takovou dobu, a teď se tam takhle sesypal. Možná, že jenom on z toho dělá problém. Tom to možná vůbec takhle neprožívá. Kdyby byl schopen ještě chvíli počkat, Tom by ho políbil a všechno by šlo bez potíží. Jenže Bill to zazdil.
Nalil si do skleničky džus, rozklepanou rukou zvedl skleničku k ústům a napil se.
Zíral před sebe, otevřenými dveřmi viděl kus gauče, ale na Toma nedohlédnul. Seděl tam ještě vůbec? Možná, že odešel do pokoje.
O pár vteřin později slyšel z obýváku několik pokusných akordů. Tom tam byl pořád.
Kytara se na chvíli odmlčela, potom se celým domem rozezněla melodie Reden.
Billovi ztuhla ruka, celým jeho tělem projel elektrický výboj. Musel to udělat, teď nebo nikdy.
Položil skleničku na stůl, rychlým krokem přešel do obýváku. Obešel gauč, nejkratší cestou k místu, kde seděl Tom. Posadil se vedle něj, pohladil ho po tváři, za bradu si jeho tvář něžně přitáhl k té svojí. Lehce spojil jejich rty, po několika vteřinách se kousek odtáhl, aby nechal Tomovi místo na reakci. Tomovy rty okamžitě začaly spolupracovat zpět, kytara oněměla v momentě, kdy Tom něžně skousnul Billův spodní ret a vzápětí po něm přejel jazykem. Tohle bylo to, co si Bill představoval, že se stane, když Tomovi dával svůj text. Jenže realita byla stokrát lepší, než jeho představy.
Usmál se do polibku a přitáhl si Toma ještě o kousek blíž.
**
„Myslím, že bychom trochu mohli upravit náš tracklist,“ navrhnul Bill vesele, svojí figurkou vyhodil tu Georgovu políčko před domečkem.
„Šmejde,“ zavrčel Georg, smutně sebral zelenou figurku a postavil ji stranou.
„Jak přesně? Chceš přeházet pořadí songů nebo tak něco?“ zeptal se Gustav, připravoval svoje věci do podoby, jak měly jet na turné.
„Myslel jsem jeden song přidat. Rád bych tam ještě nacpal Reden,“ vysvětlil Bill, pozoroval Tomův rozšiřující se úsměv schovaný za sandwichem.
Georg koukal na Billa s otevřenou pusou, zapomněl hodit kostkou. „Cože? Není to tak dávno, cos tu chudinku nechtěl pustit ani na desku!“
„Názory se mění,“ usmál se Bill, posunul svoji figurku dál. „Je to dobrá písnička, mělo by se mluvit,“ snažil se obhájit svůj názor, v duchu se červenal, když si představil, že jenom on a Tom chápou přesný význam toho slova.
„Jo, ale ne moc,“ dodal Tom, jeho pohled přesunul červenání z Billovy mysli na jeho tváře.
Tom se zvednul od stolu, zahodil obal od sandwiche do koše a s lehkým úsměvem prošel okolo Billa.
„No, asi si půjdu ještě zkontrolovat svoje kytary, nerad bych pak měl na tour nějaký problémy,“ vysvětlil a mířil dozadu ke svým kytarám. Byl si stoprocentně jistý, že Bill jeho narážku pochopil, a že se tam za malou chvilku objeví.
„Pomůžu ti!“ vyskočil Bill, hnal se za Tomem.
„Počkej! Co naše hra?“ volal za ním Georg.
Bill se zastavil uprostřed kroku, naštvaný, že ho ještě někdo zdržuje v jeho cestě za Tomem.
Rychle se snažil vymyslet dobrou výmluvu. „Hraješ hrozně, nebaví mě to, když mám výhru v kapse. Zahraj si třeba s Gustavem,“ dodal rychle a přeskakoval všechny krabice v cestě, jen aby se co nejdřív dostal dozadu.
„Ty to chápeš?“ zeptal se Georg zmateně, ukazujíc za mizejícím Billem.
„A tys jim snad někdy rozuměl?“ zasmál se Gustav a využil Georgovy nepozornosti, aby mu ukradl kostku. „Hraju první!“
autor: Gabča
betaread: Janule
Nechávala jsem si komentář k poslední části, takže hned jdu chválit, protože tahle povídka je skvělá! Čekala jsem sice, že to skončí jinak, ale všechny tři části byly skvělý a já si jí hned uložila! Hodlám si jí brzy přečíst znovu. Skvěle se mi to četlo! Ten flashback se mi pekelně líbil a Tomovo tajemství vzadu u kytar?:D Dokonalost!
Doufám, že brzy napíšeš další díl ♥
To byla nejlepší, naprosto nejlepší povídka co sem za poslední dobu četla!:-) Já mám hrozně ráda povídky o tom, jak vznikli písničky a tahle byla nádherná:-)
aaaa^^ tahle vícedílná jendodílka byla vážnš dokonalá^^
Miluju tyhle textový povídky^^
Uplně perfetkní.Vtipný a prostě suprový.Tomova "akce" v místnosti na kytary byla dost vtipná xD.Všechny tři díly byly naprosto kouzelný.^^
Doufám,že napíšeš další takovouhle skvělou povídku^^
A tak já jsem si taky komentář schovala až k poslední části a taky budu chválit, protože si také myslím, že tvoje povídka byla kouzelná, nádherná a skvělá! 🙂 Ale abych jen neopisovala od spolukomentátorů, opravdu jsem si všechny tři části užila a jen jsem čekala, jestli se Bill vyzná Tomovi, či naopak. To mě pak ale docela překvapilo, když Tom své přiznání na Billa doslova zařval. Opravdu neotřelé 🙂 Takže doufám, že podobných neomšelých nápadů máš na skladě spoustu a brzy nás překvapíš nějakou tou novou povídkou. A klidně by mohla býti o tom, jak vznikla třeba… třebááá… no… teď mě zrovna žádná vhodná TH píseň nenapadá… zkrátka… já to raději nechám na tobě. 😉
to je dokonalýý! 😀 jak mu to Tom řekl úplně přímo, to bylo hodně dobrý, kdyby na tom nebyl Bill stejně, nevim, nevim 😀 ale naštěstí byl, no, jak jinak 😀 díkybohu 😀 úžasnýý! a ten konec :D:D "Tys jim snad někdy rozuměl?" 😀 😀
hodně pěkný .)
Já jsem četla minulou část teprve, když tady byly všechny díly dopsané. Ale komentář jsem si neodpustila… Ani teď, ani u 2. části… x)) Jsem tvoje věrná čtenářka. Doufám, že napíšeš ještě něco takhle skvělého, jako bylo tohle. Divím se, že je tady tak málo komentářů – i když někteří si na nich nechali pěkně záležet… x)) A to je dobře. Zasloužíš si pochvalu. Velkou pochvalu.
Jinak – máš i dobrý nápady. Nemohla bys nám příště přiblížit, jak vznikly ostatní songy? xD Vidím, že se v tom vyznáš… ^^ Skvělý…
Úžasný závěr úžasné povídky… 🙂
Nejspíš budu opakovat něco, co už tu někdo napsal – ale tahle povídka byla vážně skvělá, moc se mi líbila, líbí se mi tvůj styl psaní a popis situací… užila jsem si z ní každé slovíčko 🙂
Doufám, že si budu moc zase brzy něco od tebe přečíst 🙂
dokonala ffka! ^^
Dokonalá povídka!! ^^ Úžasně se četla a ta poslední část byla vážně skvělá… doufám, že brzy napíšeš další povídku o další písničce xD 🙂
Tak tahle povídka se mi moc líbila 🙂 Moc pěkně jsi vystihla Billovu změnu názoru na Reden 🙂
Tahle povídka je naprosto dokonalá. Ten poslední odstavec… nejdokonalejší!
byla to zajímavá povídka…hezky se četla a měla pěkný děj…x)
TAk tohle byla naprostá bomba. Moc se mi tahle povídka líbila. Při té jejich scéně "mluvení" mě až mrazilo. A poslední Gustíkova reakce mě nemálo pobavila. Doufám, že tu bude brzy další nějaký takový kvalitní dílko.
Myslím, že na tuhle povídku si vždycky vzpomenu, kdykoliv ode dneška uslyším Reden:-) Líbí se mi představa, že takhle nějak mohla vzniknout a nakonec zapůsobit jako katalyzátor toho, aby přece jen riskli odkrytí toho, co cítí:-)
Úžasné dílo,fakticky velmi dobrý nápad. Takové video k Redenu by se mi moooc líbilo. Tom si ho hezky vyfantazíroval, kéž by to tak bylo i ve skutečnosti.
U jeho honičky u kytar, když píseň obdržel, jsem dostala záchvat smíchu. Přesně takhle by měl na Billa reagovat! XD
Škoda, že ten klip naozaj nevznikol. Bolo by to úžasné. Táto poviedka je skvelá. Už je uložená a určite sa k nej vrátim. 🙂