autor: fyredancer
„To není fér!“ Protestoval Bill proti zavřeným dveřím. Lehce si povzdechl, přesunul si rukojeť deštníku do druhé ruky, a pak se podíval na odraz ve skleněných dveřích. Otočil se a žaludek se mu sevřel se stupidní nadějí. „Oh, ahoj.“ Než si vůbec dokázal pomoci, spokojeně se na Toma zazubil, tak bezmocně šťastný, že ho vidí, jako vždycky.
Koutky Tomových úst se jen nepatrně zvedly. „Ahoj,“ odpověděl, snažil se přitom cosi schovat za zády. „To byl… on?“ Trochu naklonil hlavu, jak se pokoušel si Georga prohlédnout i přes zavřené dveře a temnotu venkovního deště.
„Co je to?“ Zeptal se Bill a mávnul svým listem směrem k Tomovu pravému boku, kde bylo cosi špatně ukryto.
„Oh, to… to nic není,“ řekl Tom se sklopeným pohledem, ale volně svou ruku svěsil a odhalil tak ne jeden, ale dva deštníky visící mu ze zápěstí na nylonové šňůrce, zamotané a narážející do sebe.
„Ty jsi mi přinesl deštník?“ Zeptal se Bill jemně a pohlédl na ten, který mu Georg vtiskl do ruky jen před několika okamžiky. Chtěl si ho strčit za záda, jen aby si mohl vzít ten, který mu přinesl Tom. Byl to hloupý impuls, Tom už viděl, že má v ruce deštník.
„Jo, já… já myslel, že si ten svůj pravděpodobně zapomeneš,“ řekl Tom. Na rtech se mu objevil počátek úsměvu, než znovu sklonil hlavu. „Ale vypadá to, že tvůj přítel má o tebe postaráno.“
„On není-“ Začal Bill protestovat, ale pak zmlknul. Jaký by byl smysl toho, že si musel projít tou včerejší hrozivou scénou, kdyby nyní otočil a popřel to?
Chvíli tam rozpačitě stáli a Bill nechal Georgův deštník okapávat na protiskluzové rohože na podlaze, snažil se přijít na ta správná slova, která by měl říct. Tom mu slíbil, že budou stále přátelé, samozřejmě, ale to neznamenalo, že to bude jednoduché. Oba museli vynaložit úsilí, a právě teď se to Billovo soustředilo na to, aby se nevrhnul Tomovi kolem krku a všechno neodvolal.
„Je to v pohodě, jestli si s ním chceš dát oběd, víš,“ řekl Tom, sklopil hlavu a zvedl volnou ruku, aby zatahal za jeden ze svých copánků. Většinu z nich si dnes schoval pod čepici, nejspíš kvůli dešti.
„Ne,“ řekl Bill rychle. „To je okay. On už musel jít.“ Kousl se do rtu. Raději bych si dal oběd s tebou.
Tom si povzdechl. „No, promiň, že jdu pozdě,“ řekl mu a obrátil se ke schodišti, které je dovede do nižšího patra k jídelně. „Byl… byl to pěkně posraný den, takže…“
Je mi to líto, bylo na špičce jeho jazyka, když si pospíšil, aby s Tomem udržel tempo. Spolkl to, protože už Tomovi řekl, že se nechystá říct, že toho lituje, nebo ne? Bylo by to, jako by vzal zpátky vše, co spolu dělali, pokud šlo o něj.
„Budeš v pohodě?“ Zeptal se místo toho, snažil se, aby to znělo lehce a povzbudivě.
Tomova čelist se sevřela. „Budu muset být,“ řekl nejasně. Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že mám problém se statistikou?“
„Ale ne,“ zamumlal Bill, vzpomněl si na to a zašklebil se. Nebylo divu, že měl Tom špatnou náladu. Byl zvyklý dostávat ty nejlepší známky ve všech předmětech, ale matematické vzorce opravdu byly jeho Waterloo. „Ty jsi… budeš…“
„Už je moc pozdě na to, abych odešel,“ řekl Tom. „Už jsem to i věděl, ale znovu jsem to zkontroloval. Já… nemám žádný legitimní důvod k vážným potížím, a začátkem semestru jsem si vedl celkem dobře před tím nejzazším termínem, takže jsem v prdeli.“
„To je na hovno, to je vážně na hovno,“ řekl Bill zděšeně. Bál se, že jeho pletky s Tomem v tom hrály svou roli a přiměly ho, aby odkládal své domácí úkoly ve prospěch chvil s Billem. Poté si vzpomněl na to, jak Andreas zjistil, že Tom chodí s Ariel – opravdu s ní chodí – a obrnil své srdce. „A co si najít doučování?“
„Nemyslím si, že to v tomto bodě ještě nějak pomůže,“ řekl Tom odevzdaně. Pokrčil rameny a podíval se na Billa mdlým pohledem. „Tak z toho předmětu vylítnu. Ani nevím, jestli na tom ještě vůbec záleží.“
Bill se na něj zamračil. „To nezní jako ty, Tome,“ namítl. „Za celou tu dobu, co tě znám-„
„No, tak možná, že mě až tak dobře neznáš,“ přerušil ho Tom odměřeně.
Bill se ostře nadechl. „Nedělej to,“ řekl, jeho hlas byl nízký a varovný. „Tohle nedělej, Tome.“ Nedovol, aby to začalo být divné. Odmítnutý Tom byl mrzutý Tom, ale tohle bylo mnohem horší. Bylo to, jako by ta hádka Toma vyčerpala, jako by mu vzala…
Jako by Tomovi vzala něco opravdu cenného.
„Tome, já-„
„Máš červené oči,“ přerušil ho Tom. „Jsi v pořádku?“
„Jo,“ znejistěl Bill. „Já, ehm… já…“ Celou noc jsem brečel. Měl jsem v noci problémy se spaním. Nemůžu se přes tebe dostat.
Místo toho řekl: „Musel jsem být celou noc vzhůru, blíží se mi nějaké termíny na odevzdání.“ Nebyla to tak úplně lež. Měl termíny – příští týden – a byl vzhůru celou noc. Problém byl, že se na nic z toho nedokázal soustředit.
„Opravdu,“ řekl Tom. Pohlédl na Billa, zatímco zamířil k frontě, která se táhla od výdeje pizzy. Dnes bylo přeplněno, opět, protože všichni využívali při špatném počasí výhodnější možnosti studentské budovy, než vzdálenější alternativy. Zdálo se, že zaváhal, a pak, když se Bill přiblížil do fronty vedle něj, řekl: „No, je mi to líto. To, že… že jsem tě tak dlouho zdržoval od studia.“
Billovi poklesla čelist. „Mně ne!“ Namítl okamžitě. „To bylo… Tome, proto jsem včera večer řekl, že se nechystám říct, že je mi to líto. Já toho nelituju, ne-“ Rozhlédl se po davu lidí okolo. Žádná zvědavá tvář nebyla otočená jejich směrem, ale Bill musel být opatrný. Nezáleželo mu na sobě, ale šlo tady o Tomovu pověst.
Ztišil hlas a rychle dokončil: „Ničeho z toho nelituju, Tome. Říkal jsi, že to uděláš dobré, a udělal jsi.“
„Aha,“ vydal ze sebe Tom a omámeně se k Billovi otočil. „Myslel jsem si, že jsi řekl proto, že… že ti není líto toho, že… že už to dál dělat nebudeme.“ Špičky uší mu zčervenaly.
Bill přemýšlel, jestli to bylo chladem. „Ne!“ Vykřikl, a přistoupil těsně k Tomovi, aby byl po jeho boku. „Nebuď tak natvrdlý, Tome. Já… zatraceně, tak jsem to vůbec nemyslel.“
Tom se odtáhl. „Pak bys měl být trochu opatrnější s tím, co říkáš,“ zamumlal. Postoupil o několik kroků kupředu, aby držel krok s frontou před sebou.
Bill se nadechl. Tom si myslel… Tom si myslel, že se odmítl omluvit za to, že ukončil jejich… cokoliv, co to vlastně mezi sebou měli. „No necítím se já teď pěkně na hovno?“ zamumlal si pro sebe, aniž by to kdokoliv slyšel. Pak si vzpomněl na Ariel, páteř mu ztuhla a on pospíšil kupředu, aby si udržel své místo.
Rozhodl se pro pizzu, protože chtěl dál mluvit s Tomem, ale začínalo mu být z pizzy už špatně z mnoha důvodů, než jen z té bolestivé asociace. Na někoho, kdo jedl takové množství nezdravého jídla, měl Bill zvláštní druh vybíravosti v jídle, a příliš mnoho jednoho druhu jídla v krátkém čase bylo jedním z nich. Ale přestup do jiné fronty by jej připravil o spoustu času, a tak zůstal, dostal svou salámovo-sýrovou, a otočil se od pokladny, aby za sebou našel čekajícího Toma.
„Venku až moc prší, abychom jedli na našem místě,“ řekl Tom.
Bill přikývl a zašklebil se nad přeplněnou podzemní jídelnou. Cítil se nespolečensky a nechtěl se otírat lokty o hromadu jiných lidí. „Tam,“ ukázal Tom bradou. „Zrovna se tam uvolnil stůl.“
Usadili se u stolu a Bill se napil, namáhal svůj pomalý mozek a hledal témata, která nebyla kontroverzní. Andreas a místo jeho pobytu bylo ze hry – Bill se v tomto okamžiku sám necítil příliš přátelsky k jejich společnému kamarádovi. Byl si jistý, že vědění o Tomově vztahu s Ariel bylo to, co Andreas ´měl´ na Toma, a to ho štvalo třemi různými způsoby. On a Tom dnes neměli žádné společné přednášky, takže srovnávací literatura se nekonala.
„A co si sehnat nějaké doučování?“ Zeptal se Bill znovu.
Tom zvedl hlavu, zastavil se při rolování své pizzy do trubičky. „Právě teď o tom opravdu nechci mluvit, Bille,“ řekl s unaveným pohledem. „Jak to jde s tím tvým příspěvkem do Lehardtovy soutěže?“
Bill sklopil pohled ke svému talíři. Neměl hlad, ačkoliv si nevzpomínal na to, že by jedl snídani, opět. Byl prázdný a vyčerpaný, a právě teď se v něm nenacházela žádná slova, která by se dala spojit dohromady v hezkých uspořádáních a lyrických vzorcích, které by mohl použít.
„Nejde,“ odpověděl.
„Bille,“ řekl Tom. Natáhl ruku, aby zatahal za jeden volně visící copánek. „Nebude ta soutěž už brzy?“
Nyní to byl Bill, kdo chtěl změnit téma. „Jo,“ řekl. „Není to dobré; nemám na to čas. Rozhodně mi chybí inspirace a v žádném případě do té doby nedokážu najít hudební doprovod, se kterým bych chtěl pracovat.“
„To je spousta překážek,“ poznamenal Tom.
„To jo.“ Bill si odhrnul vlasy z očí a pustil se do své pizzy. Chutnala jako lepenka, ale věděl, že pod Tomovým dohledem ji do sebe stejně nacpe.
„Víš jistě, že si něco z toho nezpůsobuješ sám a neděláš si to ještě těžší?“ Ponoukal Tom.
Bill na moment zazíral na svou pizzu. „Ach, máš naprostou pravdu, proč mě to jen nenapadlo? Kápl jsi na to, rozhodně bych si měl vnutit nějakou inspiraci a vyprodukovat píseň, která stojí za hovno, jen abych vstoupil do soutěže, ve které prohraju, protože jsem to ze sebe vynutil. To zní skvěle.“
Tom odložil na talíř pizzovou kůrku. „Nemusíš být tak protivný, Bille,“ řekl, zněl raněně. „Jen se snažím poukázat-„
„Já vím,“ řekl Bill s povzdechem a zvedl ruku. „Ale… nedělej to. Právě teď nemůžu, okay? Prostě, nemůžu. Jsem až moc velký perfekcionista na to, abych dal dohromady poloviční úsilí, když to v sobě zrovna nemám, a… prostě ne.“
Tom přikývl, aniž by vzhlédl od svého jídla.
„Bille,“ řekl po chvíli. „Jak dlouho se ti líbil?“
Bill se narovnal, jako by do něj někdo šťouchl, aby napravil svoje držení těla. „Ehm,“ řekl, zastižen nepřipravený. Bylo to na špičce jeho jazyka, aby vyhrkl Georg?, a najednou uvažoval, jestli Tom viděl, jak jej Georg doprovázel ke dveřím v zadní části budovy. „Ten… ten člověk, kterého mám rád?“ nechtěl lhát, a Georga tímhle způsobem rád neměl, takže musel nějak proklouznout.
„Jo,“ řekl Tom a přesunul se na druhý kousek své pizzy.
„Už dlouho,“ řekl Bill tiše s pohledem upřeným na vlastní jídlo. Kromě toho, že chutnalo jako lepenka, nyní ještě jeho nenadšeným očím připadalo jako flekatá a mastná lepenka.
„Aha,“ řekl Tom, a Bill musel vzhlédnout nad tím zaskočeným zvukem. Tom vypadal, jako by mu Bill právě jednu vrazil. „Ty jsi-„
„A co ty a Ariel?“ Přerušil ho Bill, netrpělivý z Tomova neustálého dotazování. Jestli Tom byl naštvaný, že Bill před ním tajil svou zamilovanost, zatímco oni dva spolu… zatímco byli spolu zapleteni, pak chtěl dát jasně najevo, že věděl, že ani Tom neměl příliš pevnou půdu pod nohama. „S tím, jak spolu vy dva teď chodíte, musí jít věci dost dobře.“
„Cože!?“ Tom napůl vykřikl. Jeho židle se odsunula dozadu a v očích měl spalující pohled, natolik horký, až se Bill v obraně odsunul od své strany stolu. „Kdo… kdo ti to, kurva, řekl?“
„Andreas,“ udal Bill svého kamaráda bez zaváhání. Možná jedna jeho část tak trochu chtěla, aby Tom přinutil Andrease trpět, ať už to bylo jakkoliv zaostalé. Andreas řekl Billovi něco, co slyšet nechtěl, ačkoliv to byla tvrdá pravda.
Tomova čelist byla sevřená a on na moment seděl na židli, šlachy na krku mu vyčnívaly. Nedíval se na Billa, ale jeho pěsti byly tak sevřené, až mu zbělaly klouby.
„Takže,“ přitlačil Bill, zbylý hněv mu dodal odvahu, ale také tady byla zvědavost. „Ty a Ariel, jo? Hádám, že… to je vážně pravda.“ Proč byl tak zklamaný? Možná, hluboko uvnitř, doufal, že to Tom znovu popře a přesvědčí ho, že to není pravda. Bylo to zbytečné, i kdyby se Tomovi podařilo ho přesvědčit, tentokrát to neskončí šťastným skotačením v ložnici.
Tom se zašklebil. Jeho oči skenovaly jídelnu a vypadal vražedně. „Nechci o tom mluvit,“ řekl temně. „Nechci ani slyšet její jméno.“
Bill se kousl do rtu. „Měl jsi mi o ní říct, Tome.“ Chtěl se omluvit a odejít, ale bylo ještě příliš brzo na jeho přednášku. Nejspíš by se měl pokusit dojíst tu pizzu. Venku pravděpodobně stále pršelo. Jeho nesourodé důvody ho nemohly odvést od náležitého závěru.
Chtěl vědět, co Tom na svou obranu řekne.
„Máš pravdu, měl jsem,“ řekl Tom nakonec. Jeho pěsti na stole zapulzovaly. „Ale to není; chci říct, že to nebylo… Víš ty co? Zapomeň na to. Už na tom nezáleží.“
Billovi se rozšířily nosní dírky. Cítil se ublíženě. Tom si opravdu myslel, že nezáleželo na to, že lhal? „Takže se z ní vyklubal přilnavý typ?“ Přinutil se k popichování. „Nikdy jsem si nemyslel, že tě uvidím randit s holkou po tom, cos… však víš.“ Cos je ojel a odhodil.
Tom pokrčil rameny. „Možná jsem si řekl… že bych zkusil něco nového.“ Pohlédl na Billa, a pak pryč. „Ale nové věci ne vždycky fungujou. Každopádně, tak to je. Není to… je to tak, jak to je. Nemyslím si, že můžu věřit v lásku.“
Bill přikývl dřív, než si to uvědomil. „Jo… jo, já…“ Zamířil svou pozornost na chladnoucí pizzu a popadl ubrousek, který začal trhat na kousky. Chtěl se předklonit a obejmout se, ale nehodlal se zhroutit. Ne před Tomem.
„Musím jít,“ řekl Tom náhle. „Uvidíme… uvidíme se později, okay, Bille?“
Bill přikývl, aniž by vzhlédl.
Tom stál u stolu po krátký okamžik, jako by na něco čekal, na někoho, a pak se náhle rozběhl pryč.
Bill vzhlédl a sledoval Tomova záda mizející skrz přeplněnou jídelnu, pryč od něj. Držel na něm pohled, dokud mu nezmizel z očí, a pak si povzdechl. Zvedl další ze svých ubrousků a nepříliš nadšeně ho tiskl ke svému mastnému kousku pizzy, než to konečně vzdal. Nebude to jíst. Nanejvýš by sundal sýr a dostal nezdravé množství mastnoty pod své nehty.
Zkontroloval na telefonu čas a přemýšlel, jestli stále prší. Dalších pět minut strávil stahováním aplikace s počasím do svého telefonu, jen aby tu skutečnost zjistil, a nakonec se rozhodl, že už promrhal dost času a že se na svou poslední přednášku toho dne dostaví o trošku dříve. Nezabilo by jej, kdyby se znovu pokusil promluvit s ostatními lidmi ve své třídě.
Když se otočil od odkládacího stolu po obvodu jídelny, byl konfrontován menší, zaoblenou brunetkou s pěkným hrudníkem, který Bill roztržitě obdivoval, dokud se nedostal k jejímu obličeji. Zamračil se. Stála před ním Ariel, aniž by měla v rukách svůj tác, takže musela přijít za ním. Její vystříhané mikádo bylo navlhlé a většina z něj byla schovaná pod pletenou čepicí.
„Co chceš?“ Zeptal se Bill bezvýrazně, složil si ruce na hrudi a zvedl obočí.
„Ty jsi Tomův nejlepší kámoš, že?“ Zeptala se ho Ariel, a v jejím hlase byla jedovatá sladkost s tvrdým ostřím na okrajích. „Bill?“
„Jo, to jsem já,“ potvrdil Bill, aniž by se obtěžoval dostat do mechaniky toho, zda on nebo Andreas byli svázáni pro to označení, nebo zda on byl vůbec stále touto možností, vzhledem k současným okolnostem.
„Jen abys věděl,“ vyhrkla Ariel, oči se jí zúžily a na krku jí naskákala husí kůže. „Tak vykřikuje tvoje jméno, když je uprostřed šukání.“ Složila si ruce a zírala na něho, jako by čekala, že ho její prohlášení na místě zdrtí.
Bill na ni vykulil oči, přepadl ho chladný, nasraný smysl pro schválnost. „A? Dělá to stejné, když šuká mě. Dobrá věc, co?“ Věnoval jí opovržlivý pohled od vrcholku její hnědo-červené pletené čepice až po špičky ošoupaných Mary Janes bot. „Mimochodem, uvědomuješ si, že jsme na vysoké škole, že? Zkus si pro módní typy číst Cosmo namísto Sedmnáctky.“
Výraz její tváře pracoval, a Bill se k ní otočil zády. Necítil se o nic lépe, když kráčel ven ze studentské budovy, ale rozhodně se ani necítil hůř.
Začalo se v něm hromadit nezvané nadšení, když během hudebního semináře vyzpívával své srdce. Každé zakončení v sobě má semínka počátku, prostředky k rozkvětu a růstu. Byl podzim, ale světlo se navrátí a květy zase budou kvést.
Deštník, který Georg Billovi zapůjčil, mu visel na paži, nepotřebný, když znovu vyšel ven. Oblaka se rozevřela a obloha byla opět modrá, nikoliv vybledlá, ale tmavomodrá, ten odstín, který Billovi připomínal jen jednu věc. Schoulený v Tomových drahokamově modrých přikrývkách nikdy neměl útočiště, nikdy tam nebyla jistota, ale něco měl. Bytí s Tomem, opuštění Toma, milování Toma. Nemohl se přes to dostat, nemohl pokračovat dál, dokud se z něj nedostane ta láska, a nebyl tam žádný způsob, jak to udělat. Ale mohl by se začít snažit tím, že to vše vloží do písně.
Bill si myslel, že už má slova.
Vytáhl si z tašky telefon a vytočil Georgovo číslo.
„Ahoj,“ řekl na Georgovo nadšené ´čau, Bille´. „Pro dnešní večer budu potřebovat odklad. Ne, to není vtip… vážně, vyjdeme si někdy později během týdne. Uh-huh… ne, mám dobrý důvod.“ Sevřel svůj telefon a obdivoval první večerní hvězdu. „Musím psát,“ řekl Georgovi, protože věděl, že to pochopí. „Je tady píseň, kterou ze sebe musím dostat.“
Bill nevěřil na přání k hvězdám, ale pevně doufal.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Svým způsobem je i tohle pokrok. Konečně byly některé věci vyslovené nahlas a třeba se to teď začne trochu víc hýbat.
Mimochodem ta konfrontace Billa s Ariel byla naprosto skvělá. Holka musela být docela překvapená. 😀
Billa konečně trkla fantazie a třeba v té písničce zazpívá co k Tomovi cítí a všechno bude krásné a zalité sluncem (fingercross). 😀
Děkuji za překlad Zuzu. Tahle povídka mě přivádí k šílenství, ale svým způsobem si to užívám. 😀
Bill a Ariel paráda Tom nebyl moc fer vůči Billovi co se tyče Ariely.
Ty cubko! Oh Bille, krasne jsi do ni kopl! Hadam ze to bude Not over you? 😀 musim si ji jit pustit… holka ja te potkat tak te za ten preklad zulibam!
Bože, oni jsou oba tak zjevně zklamaní v lásce, až to práská dveřmi. Škoda, že mezi nimi stále dochází k nedorozuměním a ani jeden o tom nechce otevřeně mluvit, protože to mezi nimi přece "skončilo". Ale ta Billova písnička… Tam je jiskřička naděje. 🙂
Děkuji za úžasný překlad a těším se na pokračování.
Též mu ten Tom mohol povedať pravdu o tom, o čo išlo s tou kozou. Ale chápem, možno si chce nechať aspoň zdanie nejakej hrdosti a nechce vyzerať ako úbožiak… A pri tom ho ani nenapadlo, že Billovo priznanie by s tým mohlo súvisieť. Škoda. Ďakujem za preklad.
Potešilo ma, že Bill zrušil to rande s Georgom a dúfam, že v tom songu sa Tom nájde… ale ak bude ďalej taký natvrdlý, tak asi ani nie… ďakujem za preklad zuzu.
Jsem ráda, že se k Billovi konečně dostavila inspirace a tak mu třeba nakonec vyjde i ta soutěž! To je taková jediná dobrá zpráva tohohle dílu. Jinak mi neuvěřitelně drásá srdce, jak kolem sebe ti dva pořád chodí, oba dva neuvěřitelně nešťastní, ale prostě si pořád nemůžou promluvit na rovinu. 🙁
A co ta Ariel? On s ní vážně Tom něco měl?!?! 🙁
Bože, ten Tom! Ja ho zastrelím, to fakt nemôže byť aspoň raz úprimný? Porazí ma… Aspoň že Bill Ariel pekne odpálkoval, za to má moje plus 😀 som zvedavá na jeho song