Zakázané ovoce – Vůně novoty 3.

autor: Kate

Je tu další dílek mého pokusu o povídku XD. Na tenhle dílek nejsem zrovna moc pyšná. Nevim, čim to je, je to takový divný. Je to takový… no „utahaný“. Ale možná se to zdá jen mně při mé přiožralecké náladě. Tak zatím úchyláci, pa Kate

Bill udiveně civěl před sebe na osobu, která tam stála. Prohlížel si ho, a pak se střetli pohledem. Bill kousek couvnul. Tom na tom nebyl o nic líp. Netušil, že ten, s kým si chtěl včera trochu pohrát, tu bude stát ve dveřích. Hoper se vzpamatoval dřív než Bill.

„Ehm… T-Trümper?“ Optal se Billa, který tomu nemohl uvěřit. Bill si všiml, že má na zádech batoh.

„A-ano?“ Oplatil mu trochu se klepajícím hlasem Bill.

„Okej. Jen tu roznáším letáky. Tak na.“ Objasnil svojí návštěvu a z tašky tahal nějaké papíry.

„T-ty a letáky? Nějak mi to nejde dohromady.“ Řekl Bill. Teď už se moc nebál. Může jen doufat, že se nepokusí o nic za bílého dne, tak jako v noci.

„Jo, já a letáky. No co, matka pracuje na poště, tak si někdy trochu přivydělám.“ Odpověděl mu pohotově Tom, když Billovi předával letáky. Tom se Billa jen nepatrně dotknul. Chtěl by ho teď zatlačit do domu, a tam ho začít zuřivě líbat. Kdyby jen mohl.

„Ty tu teď bydlíš?“ Zeptal se Tom s trochou naděje, že ho ještě uvidí.

„Jo. Včera jsme se přestěhovali, a-“ zasekl se Bill, když si vzpomněl na včerejší noc.

„A co?“ Navázal na jeho větu Tom.

„A nic.“ Zapřel Bill.

„Tak ok. Já jdu. Jo… a jsem Tom.“ A podal mu ruku.

„Bill.“ Řekl Bill, a natáhl svoji ruku do té jeho a stiskl. Když ji chtěl ale stáhnout zpět, Tom ho nechtěl pustit. Billovi to začínalo být divné.

„Emh… no, už mě… no můžeš pustit.“ Začal koktat Bill. Tom teď váhá, jestli má couvnout nebo provést to, co se mu honí v hlavě. Když to teď riskne, uvidí ho ještě někdy? Zkusí to. Tom přešlápl na místě, a pak udělal krok k Billovi. Ten jenom vykulil svá hnědá kukadla.

„Ty vole, a co se jako pokouší?“ Zeptal se sám sebe Bill. Chtěl se mu vysmeknout, ale stiskl jeho ruku pevněji. Tom se bál, že mu uteče, tak chytil i Billovu druhou ruku, kterou svíral v pěst. Mohl mu utéct. Kdykoliv mu mohl vrazit facku. Ale on to neudělal. Tom se nahnul k Billovi a natočil hlavu. Bill jen nehnutě stál. Stál tam jako kamenná socha. Tom už byl jen pouhé milimetry od jeho rtů, cítil jeho dech. Zaváhal. Má se ještě vrátit nebo to udělat. Když už se ale dostal tak daleko, už necouvne. Jen lehce se otřel o Billovy rty. Ale Billova reakce byla jiná, než Tom chtěl. Rty pevně semknul k sobě, ale stále se nehýbal. Tom se tam chtěl ale přesto dostat. Hrát si s jeho jazykem. Naštěstí věděl, jak na to. Pokrčil nohu a přitlačil kolenem na Billův rozkrok. Bill jen stihnul otevřít oči, ale přestal ovládat rty. Pootevřel je. Teď byla Tomova šance. Vpil se do jeho rtů. Razil si cestu jazykem, ale narazil na hradbu zubů. Přitlačil znovu kolem na Billův rozkrok. Tohle už nevydržel, potichu vzdychl a povolil i zuby. Tom si v duchu zatleskal. Vplul jazykem do jeho úst. Bill ale nespolupracoval. Byl jako v tranzu. Vůbec nevěděl, co se děje. Co tady dělá. Ani nevěděl kdo vlastně je. Tom narazil na Billův piercing v jazyku. Až teprve teď se zapojil i Bill. Vzájemně si zkoumali ústa a nevynechali ani jediný milimetr. Hráli jakousi hru. Tomovi už docházel kyslík a musel se odtáhnout. Opět na sebe podívali. Bill cítil, že jeho tváře získávají růžový nádech. Tom se opět chtěl nahnout k Billovi a zopakovat to, co udělal. Byl už blízko, ale Bill teď hlavu otočil na stranu. Z domu se totiž ozvalo něco, co takovéhle chvilky naprosto rušilo. Telefon.

„No já… no budu muset jít.“ Klesl Bill a Tom od něj poodstoupil.

„Jo. Tak… tak se zatím měj.“ Řekl více než smutně Tom a pustil Billovy ruce. Bill se pousmál a zmizel ve dveřích.

Tom stále smutně koukal na zavřené dveře. Proč to muselo takhle skončit. Uvidí ho ještě? Nezavrhne ho? Po tom, jak začal spolupracovat, doufal, že ne. Ty jeho rty byly tak… to nejde popsat. Jestli už ho neuvidí, alespoň se nemusí užírat otázkou, proč ho nepolíbil, když měl příležitost. Přesto že byl tichý a nepatrný, slyšel jeho vzdych. Při tom se musel pousmát. Znovu se podíval na zavřené dveře, a houpavou chůzí odcházel roznášet další pošahané letáky.

Bill jakmile zabouchl dveře, tak se o ně opřel zády. Zrychleně oddechoval. Přehrával si v hlavě, co se stalo. Nechápal to. O co se pokoušel? Ale musel si přiznat, docela se mu to líbilo.

„Ty vole! Já nejsem buzna! Snad to byl jen úlet… ale fakt. Neni špatnej. Kdybych byl holka, tak nevim. Asi… asi by se mi i líbil.“ Přemýšlel Bill, ale okamžitě tyto myšlenky vyhnal. „Byl to jen úlet, jenom úlet.“ Opakoval si stále v hlavě.

Píp-Píp-Píp-píp-píp. Mobil se hlásil.

„Do prdele!“ Zařval nahlas, odhodil na stůl ty letáky a běžel do kuchyně pro telefon.

Byla to pevná linka, takže nevěděl, kdo volá.

„Ano?“ Zeptal se, když si přiložil k uchu sluchátko.

„Ahoj, Bille, tady máma.“

„Jo. Co se děje?“

„Proč mi nebereš mobil?“

„Byl jsem v kuchyni a mobil mám nahoře. Asi jsem ho neslyšel.“

„Tak dobře. Hele, já vím, že to je narychlo, ale už to začíná. Už mám sjednaný schůzky v zahraničí. Takže dneska odjíždím. Za chvíli už budu doma, jo?“

„Ok. Čau.“ Dořekl Bill a zavěsil.

Simone přijela. Sbalila si věci a odjela. Celý zbytek dne se Bill jenom nudil. Přál si, ať už je večer. A večer byl tu. Osprchoval se, převlíkl, navečeřel a zaplul do postele. Usnul ale až za dlouho. Na posteli se pořád převaloval a snažil se najít vhodnou polohu. Nakonec ji našel přeci jen na zádech s rukama za hlavou. Podíval se na mobil. 02:09.

„Já snad neusnu nebo co?!“ Začal si nadávat a opět se převaloval. Ale konečně usnul.

Následující den

„Halooooo… to jsem já… tvůj telefonní budík… já tě budím… vstá-“ Mobil nedokončil svoji znělku, protože jej majitel okamžitě vypnul. Pomalu rozlepil očka. Dneska do nové školy. To snad není pravda. Pomalu vstal a šel se umýt, převlíknout a nalíčit. Natáhl na sebe čisté boxerky, a vybral si upnuté džíny. Teď už jen tričko. Bílé nebo černé. To černé. Přetáhl si přes sebe černé tričko s lebkou a šel se nalíčit. Sebral potřebné věci, tašku si nebral, neměl ani knížky. Ty prý dostane až zítra. Takže se na tašku vykašlal. Seběhl do kuchyně. Udělá si jenom kafe. Zapnul konvici a vyndal si hrníček. Celou dobu naříkal, proč se jenom on musí tolik stěhovat sem a tam. Dopil kafe, popadl klíče a už uháněl do školy. Když zamykal bránu, tak jeho cestu něco překazilo. Někdo do něj narazil.

„Hej!“ Obořil se na neznámého Bill.