Únos, bordel a láska 4.

Posted on by Janule
autor: Kiki

Asi mě za ten konec zabijete xD Myslím tohoto dílku. Nemám v plánu to ještě ukončit. Zatím.

„Ani jsem se nemohl rozloučit.“ Založil ruce na prsou v autě Bill.
„Jsi na mě naštvaný?“
„Jo.“
„Proč?“
„Je to neslušné. Ani jsem se nerozloučil.“
„Odkdy ty myslíš, že je něco slušného?“
„Od teďka.“
„Jsem zvědavý, jak dlouho ti to vydrží.“
„Neboj se.“
„Já se nebojím. Zapni si pásy.“ Napomenul ho, když byli ve čtvrtce cesty a on si toho všiml až teď.
„Proč? Bojíš se.“ Objevil se mu malý úsměv na tváři.
„Protože je to správné.“
„Jen kvůli toho, že je to správné?“ nadzvedl obočí.
„Jo.“
„Vážně?“
„Dobře, mám o tebe strach. Nechci o tebe zase přijít.“
„Fakt?“
„Jo. Nech si ty blbý otázky pro sebe. Nechápu, jak se na tohle můžeš zeptat.“
„Normálně. Jsem rád, že jsi mě našel a že tě mám.“ Objal jej, když stáli na červenou.
„Já taky, ale už se mě na takové otázky, jestli mám o tebe strach, neptej, ano?“
„Dobře. Chtěl jsem se ujistit.“
„Ujistit?“
„Jo.“
„Na co, ujistit. Vždyť to je samozřejmé. Každý se bojí o svého sourozence.“
„Tome?“
„Ano?“
„Miluju tě.“
„Já tebe taky.“ Dal mu polibek na rty a rozjel se. Zrovna blikla zelená.
„Co bude potom?“
„Kdy, potom?“
„Až prorazíme. Vlastně, jestli prorazíme. Totiž, teď nikdo neví, že jsme sourozenci a že mezi námi něco je. Kdyby se obě věci dostaly na povrch, byl by to konec a já nechci o tebe znovu přijít.“
„Budeme dávat pozor. Že jsme sourozenci, budou vědět, ale že tě miluju, to bude naše tajemství, hm?“
„A že já miluju tebe.“
„To je pravda.“ Usmál se.
„Tak pojď. Jsme tu. Právě v čas.“ Dloubl Tom do svého bratra.
„Už lezu.“ Odepnul si pás a vylezl.
„Ten dům je nádherný.“
„Úžasný. Asi jsem se zamiloval.“
„Až teď? Do domu? A co já?“ zeptal se dotčeně Tom.
„Už dávno a dům to není.“ Dal mu pusu.
„Jsem se lekl, že by jsi mi zahýbal.“
„Ty se bát ničeho nemusíš… Ale já ano.“ Zašeptal.
„Čeho by jsi se měl bát?“
„Že mě najde. Byl jsem k smrti vyděšený, když Andy zazvonil a já byl v domě sám. Ani Scotty tam nebyl. Vlastně, kde je?“
„Nenajde. Slibuju. Scotty je u rodičů. Vezmeme si ho sem, ano?“
„Bezva. Už se těším, až s ním budu moct… ven.“ Mluvil tak nadšeně, ale pak zašeptal.
„Proč jsi tak zesmutněl?“
„Protože jsem si uvědomil, že sláva mi vezme vše. Nebudu moct jít ven.“
„Mě ti nevezme. Slibuju.“
„Přísahej.“
„Přísahám.“
„Budu ti věřit.“
„A já budu rád.“ Usmál se a pohladil jej po tváři.
„Jsem tady. Doufám, že nečekáte dlouho.“ Přišel k nim nějaký muž.
„Ne, to my jsme tady brzo.“ Usmál se na něj Tom.
„Tak dobře. Jsem Verner. Určitě byste si chtěli prohlédnout dům. Jsem rád, že máte zájem, protože ho potřebuju co nejdříve prodat nebo pronajmout.“
„Jo, to bychom chtěli. Byli bychom rádi.“
„Já budu také rád. Pojďte za mnou.“ Odemykal bránu od zahrady.
Přešli velmi prostornou zahradou k velkým dřevěným dveřím, kterými poté vstoupili do domu a octli se v předsíni. Oranžově vymalovaná. Vešli dalšími dveřmi, tentokrát do kuchyně, která byla propojená s obývacím pokojem. Tentokrát vymalováno na zeleno. Obojí.

„Dole je ještě WC s koupelnou. Je tam vana i sprchový kout. Můžeme se jít podívat.“ Promluvil pan Verner.
„Jasně.“
Přešli malou chodbou, asi dva metry, ani ne, ve které byly i schody do prvního patra. WC s koupelnou bylo vymalováno světle modrou.
„Nahoře jsou pokoje. I pro hosty. Ty mají společnou koupelnu.“ Pomalu šli po schodech nahoru. Vešli do prvního pokoje. Pak do dalšího, dalšího a nakonec na konci chodby, do toho největšího. S balkónem, který byl středně velký. Spíš by se to dalo nazvat terasa.

„Myslím, že bychom si ten dům pronajali.“ Promluvil Tom po celé prohlídce domu. Ostatně i po tom, co se podívali do sklepa.
„Vážně?“ Udivil se Bill. Bylo to poprvé, co za celou dobu promluvil.
„Nelíbí se ti?“
„Jo, je nádherný, ale-„
„Chci si ho pronajmout.“ Otočil se Tom na pana Vernera.
„Jste si jistý?“ ujistil se.
„Naprosto. Peníze mám na kartě, tak je zajedu vyzvednout a zaplatím.“
„To jako že ještě dnes?“ vykulil oči Verner. Je pravda, že ty peníze potřebuje co nejdříve, ale že už dnes? S tím nepočítal.
„Ano. Kdybyste tady počkal tak půl hodinky, zajeli bychom pro ně.“
„Počkám tady a potom sepíšeme smlouvu. Mám ji v autě, takže bez problémů…“
„Bezva. Bille, jedeme?“
„Jo.“ Nasedl si do auta a připnul se. Raději. Tom by mohl mít kecy. Zase.
„A baráček bude náš. Zatím.“ Zasmál se Tom.
„Kde jsi vzal tolik peněz?“
„Říkal jsem to. Máma s Gordonem mi dávají, ještě vystupujeme v klubech s G-éčkama nebo na narozeninových oslavách a já moc neutrácím. Jen když je to nutné.“
„Ale i tak. Je to divné, kde jsi jich tolik vzal. Vždyť jsem byl pryč jen rok, ne?“ Pořád kroutil nevěřícně hlavou.
„Bille, neřeš to, jo?“
„Dobře.“
„Díky.“ Usmál se vděčně Tom. Stejně na narozeniny dostal od babiček, dědečků, tetiček, strýců, rodičů, vlastního táty… Takže se to nahromadilo. Ostatně, jeho vlastní táta je podnikatel, Gordon učí v hudební škole, máma taky nemá nejhorší práci.
„Ale stejně..“
„Nepátrej po tom.“
„Ok…“
Tom vylezl z auta a šel do banky. Billa nechal v autě. Odmítal jít s ním. Vyzvedl si peníze a zalezl zpátky do auta. Jenže, Bill tam nebyl….

Tak co, zabijete mě? To by jste ale musely přijet za mnou do města a pak mě ještě najít xD

autor: Kiki
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4

18 thoughts on “Únos, bordel a láska 4.”

  7. to neni možný! to si děláš prdel! jak mohl zmizet? šel si fakt jenom pro tu zmrzku? nebo ho někdo odvedl? nebo se propadnu černou dírou? já tě fakt zabiju! chci od tebe vědět: zemi, město, ulici, číslo domu, popřípadě patro, a příjmení ať si tě najdu!!!! všechny údaje ať jsou tvoje! ne že to pak svedeš na santu!XD jako proč to tak useknout!!!!!!! vrrrrrrr….

    Odpovědět

  10. Bill tam nebyl, protože se schoval za auto… A když ho Tom hledal a zpanikařil udělal BAF… xD Asi zjednodušuju situaci co? Zatím tě vraždit nebudu, ještě ani nevím, co bude dál… Ale chtěla bych aby se to nějak zkomplikovalo… xP

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics