autor: Kate
Ahojky. Tak je tu druhý díl této mé naprosté blbosti. Děkuji za komentáře u minulého dílku 🙂 Kate
Na své ruce ucítil něco cizího. Jinou ruku. Chtěl začít křičet, ale další dlaň mu zakryla ústa.
„Ale… kampak tak rychle, slečinko?“ Šeptl mu ten neznámý do ucha. Byl to ten kluk. Ten dredáč.
„Ale né!“ Zanaříkal Bill. Kluk se přitisknul na Billova záda, stále svírajíc jeho paži. Jedna holka ale vyskočila na nohy a začala křičet.
„Ty blbečku, pusť ho!“ Křičela na fialovo obarvená dívka.
„Jeho?“ Otázal se nechápavým tónem hoper.
„Jo, jeho! Sis asi nevšimnul, že je plochej jak nějaký prkno.“ A ukázala na Billa.
„Leda, že bys byl gay, a chtěl si užít trochu něco jinýho.“ Dodala ta druhá, která se popadala smíchy za břicho. Bill teď totálně nechápal. Stisk na jeho ruce i ústech povolil. Otočil se na dredáče a ten si ho začal prohlížet od hlavy až k patě.
„Ty vole. Máte pravdu.“ Rezignoval a dál si Billa prohlížel. To už Bill začal zmateně couvat. Jakmile byl ve stínu, tak se otočil a rychle utíkal od toho parku.
„Ty vado, ty jsi byl snad slepej nebo co?“ Podotkla fialová hlava.
„Nebo se nám chceš s něčím svěřit, Tome? Třeba s takovou maličkostí, že jsi buzna?“ Smála se dál ta naopak s černou barvou vlasů. Tom se zarazil. Sice Sáru i Vanessu znal od té doby, než přešel tady na tu školu, byli nejlepší přátelé, ale přesto se jim nesvěřil se svojí největší tajností. Bál se, že by to nepochopily. Že by se jim znechutil. Hrál si na velkého sukničkáře. Užíval si s holkama. Ale zjistil, že to pro něj nemá žádnej význam. Žádnej cit. Pak to jednou zkusil s klukem. Bylo to jiný. Vleklo se to takhle dál a pak zjistil, že je gay. Nikdo se nesměl dozvědět, že on… že právě on… takovej hoper a playboy, na kterého se holky jen lepí… že právě on je gay.
„No ty vole. Asi sem byl fakt slepej nebo zhulenej. Jak já můžu zrovna narazit na kluka, co vypadá jak holka. Já a buzna… trochu nepravděpodobné. Trochu více nepravděpodobné. A máš ještě cigáro?“ Zalhal Tom a vzal si cigaretu z krabičky, kterou mu podávala Sára. Za kapsy vytáhl zapalovač a zapálil si.
„No je fakt, že jako holka vypadal.“ Podotkla Nessa. Tom znovu natáhl do sebe kouř z cigarety. Začal přemýšlet nad tím, co se právě stalo. Myslel na ty čokoládové oči, které se mu vyryly do paměti. Byly plné strachu a nejistoty. Když se podíval na ty jeho plné pootevřené rty, rád by je ihned ochutnal, ale nemohl před holkama. Ze snění ho vyrušil teprve fakt, že se dusí. Začal kašlat a snažil se odplivnout, ale nešlo to. Vanessa vstala a párkrát ho praštila po zádech. Konečně se mohl nadechnout.
„V pohodě?“ Zeptala se Nessa, když se Tom přestal dusit.
„J-jo díky. Nepůjdem už domů?“
„O tom jsme se bavili, než ses nám tu začal dávit.“ Podotkla Sára.
„Okej.“ Prohlásil trochu sklesle Tom. Všichni se zvedli a šli pomalým krokem domů.
Bill konečně doběhl domů. To mu to pěkně začíná. Co byli zač? Kdo to byl? Uvidí je ještě někdy? Doufá, že ne. Chtěl mu ublížit? Zamyslel se. Nepochybně. Otevřel dveře od domu a zavolal na mámu.
„Jsem doma, mami.“
„Bille?! Proboha, kde jsi byl tak dlouho?! Říkala jsem přece, ať nechodíš daleko! Jak to vypadáš, vždyť si celý uřícený!“ Rozhazovala Simone rukama na všechny strany a stahovala z něj oblečení.
„Promiň, ztratil jsem pojem o čase a zabloudil.“ Zalhal Bill. No vlastně to z poloviny byla i pravda. Ztratil se. Nevěděl, kde je.
„No dobře. A zalez už do postele. Je pozdě, dobrou.“ Rozkázala mu Simone.
Bill vylezl po schodech do svého pokoje a zavřel se v něm. V hlavě měl pořád tu scénu. Ten pronikavý pohled toho dredatýho hopera. To moře čokolády. Byl sice vyděšený, ale ten pohled poznal. Prohlížel si ho. Ale tenhle pohled byl jen jeden z mnoha. Každý si ho prohlížel. Nedivil se. Kvůli jeho extravagantnímu stylu. Kluk, co si lakuje nehty, barví vlasy, líčí se. Už si na to zvyknul. Sebral ze skříně věci na spaní a šel do koupelny. Zalezl si do sprchovýho koutu a pustil si příjemně teplou vodu. Po těle si začal roztírat sprchový gel, pak ho zase smyl. Stejně tak jako chtěl ze sebe smýt vzpomínku na dnešní večer. Bohužel to nešlo tak snadno. Nedokázal ho vyhnat z hlavy. První den tady, ani né den, pár hodin, a už se mu má něco stát. Naštěstí se tam odtud dostal. Vylezl a zamotal se do veliké osušky. Usušil se, a poté si ji omotal okolo pasu. Do zástrčky zapnul fén a vyfoukal si vlasy do sucha. Převlékl se do čistých boxerek a trička na spaní. Přišel do pokoje, a ani se neobtěžoval rozsvítit. Jen doufal, že nezakopne. Úspěšně se dostal k posteli. Ihned do ní hupsnul. Byla velmi prostorná. Myslel si, že je větší než ta manželská. Zachumlal se do přikrývek. Po dnešním zážitku myslel, že neusne, ale únava byla silnější. Po pěti minutách tvrdě usnul.
Následující den
Dnes se Bill probudil poměrně později, než je u něj zvykem. Bylo asi poledne, když otevřel oči. Naštěstí byla neděle, nemusel do školy, to ho ale čeká zítra. Chvíli se ještě převaloval po obří posteli, ale už se mu spát nechtělo. Všimnul si televize naproti posteli, a tak začal hledat ovladač. Našel ho asi po deseti minutách v nočním stolku. Konečně. Zapnul televizi a přepínal různé kanály. Zjistil ale, že v tuto dobu nedávají nic zajímavého, tak to radši vypnul a šel si udělat ranní hygienu. Z nenadání mu zakručelo v žaludku. No jo, od včerejšího oběda nic neměl. Seběhl tedy do kuchyně. Chtěl pozdravit mámu, ale zastavil se ve dveřích. Na stole byla postavená snídaně a u ní vzkaz. Tohle už znal. Pokaždé na něm bylo vysvětlení, proč jeho máma zrovna není doma. Přešel ke stolu a vzal do ruky lístek. Ani teď tomu nebylo jinak. Ve vzkazu stálo:
„Jela jsem nakoupit. Pa Simone.“
Bill si vzal snídani, a šel s ní do pokoje. Zasedl k počítači a zapnul ho. Doufal, že alespoň na internetu bude něco, na co se podívá. Myší najel na hudební přehrávač a zapnul ho. Z tří velikých reprobeden se začaly ozývat tóny písniček. Začal kývat hlavou do rytmu songu a ukousl si z křupavého rohlíku. Zabrousil na internet. Řekl si, že si najde nějaké informace o té škole, na kterou má zítra jít.
„Jak se to jen sakra jmenovalo?!“ Zaklel, když klikl do vyhledávače, ale nevěděl, co tam napsat.
„Tak jinak.“ Rozmyslel se a šel vyhledávat po „staru“. Klikl na školy, a tak se postupně proklikal až na příslušnou školu.
„Ha! Už to mam. Mohlo mě napadnout, že v tomhle zapadákově bude jediné gymnázium.“
Řekl si šťastně a pokračoval.
„Adresa, čísla, počet žáků 180, no ty vole. Tolik? No co, pokračujem. Počet budov tři. Umístění, sakra každá jinde.“
Takhle procházel stránky školy, než dojedl snídani. Nacpal do sebe poslední sousto a dopil kafe. Konečně se také oblékl a nalíčil. Dneska to ale nepřeháněl jako někdy. Snesl nádobí do kuchyně a uklidil do myčky. Domem se náhle roznesl zvuk zvonku. Bill se podíval ke dveřím. Pomalu k nim popošel a otevřel je. Když viděl osobu za nimi, tak ucukl.
autor: Kate
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Je tam Tom??? Peosím, prosím, ať je tam Tom!!! 🙂
Krásný božský neuvěřitelný
moc se mi to líbí
hlavně rychle další:D
Jo, jo, jo, Tooom! 😀
To je určitě Tom!! 😀 Musí být! 😀 Vyspí se spolu? :D:D Hned, u Billa doma? :D:D Ne, ok, krotím se… ^^ Další dííl 😀
že by si ho našel? x)
Ježíšeeeek xDD Prostě tam je ježíšek a ne žádnej Tom! xDD
Jasně,že je tam Tom!!!!!
omgg.. to coo?? on dosiel za nim ?? xDD lol to co.. xDD rychlo pokrackoo.. XD sup sup..nevem vydrzat xDD
oh bože kdo to je???? to je normálně nelidský zacházení, takhle to utnout. Co se to tam jako odehrává??? honem další jinak se picnu normálně
Tomi zanííím přišel žeooo??? xD
Mohl by to být Tom, ale jak by asi věděl, kde bydlí? xD Potkal Simone v obchoďáku? x))) Je to každopádně zajímavý… není to taková splácanina, jak tady autorka píše…
Musí to být Tom. Budou sousedi a on ho šel pozdravit… Rodiče ho donutily,ale on nevěděl, že tam bydlí Bill.
Nebo další možnost –
Sledoval ho až domů a dneska se za ním stavil. xD
Jů a co když to nejní Tom ae wlk přewlečenej za maminku?
Že by už Tom? 🙂 Jinak je to mooc pěkný!
ooo xD doufam, ze to bude Tom xD