autor: MußiQ-May
<Tom>
Je toho tolik, co bych mu chtěl říct! Ale nejdřív ho z tohoto děsivého místa musím nějak dostat.
„Bille?“ Třeba to bude vědět on, jak. Ne, ne, to je pitomost, to už by byl dávno odsud pryč… Podívá se na mě těma jeho úžasně velkýma, čokoládovýma očima.
„A-ano?“ Je moc vyděšený, snad ne ze mě?! Ne, to určitě ne, zas tam moc jako ´strašidlo´(jak říká moje babička) nepůsobím, tedy doufám!
„Jak se odsud dostanem, no vlastně, jak tebe odsud dostanu?“ Podíval se na mě jako na debila. No, asi to byla opravdu blbá otázka, ale zkusil jsem to…
„T-to nevím…“ Sklopil smutně pohled dolů. Musel jsem ho znovu obejmout!
„Víš co? Počkej tady, hned se pro tebe vrátím!“
„Tomy? Kam jdeš?“ C-cože? Tomy? Oh, tak milý! Ale je to spíš pro nějakého školáčka… Ty vole, co teď řeším za blbosti? Musím ho nějak odsud dostat pryč!
„Počkej mě tu, možná vím, jak tě odsud dostat…“ Sice nemám ani páru, jak ho z této díry odvést domů, ale něco vymyslím… Jdu po schodech k jednomu týpkovi, co stál za pultem.
„Mohl bych si někoho ´Vypůjčit´ domů?“ No co, nic lepšího mě nenapadlo. Ale třeba to klapne?!
„Ha, ty seš tady asi poprvé, né?“ To jsem tak průhlednej nebo co? Kurva!
„N-no, tak můžu nebo ne?“ Ty vole, jsem tak nervózní, co když mi Billa nedají?
„A nechceš si tu děvku radši koupit?“ Haha, ten si myslí, že je vtipnej nebo co? Se mi tady vysmívá, ale mě už to opravdu začíná srát!
„Kurva, tak můžu nebo ne?“ Zakřičím a bouchnu pěstí o pult.
„Hele, když se na tebe tak koukám, pochybuji, že bys na to měl! Děvky si půjčují na noc jenom ti, co můžou dobře zaplatit a to ty asi nebudeš!“ To si jen myslíš, frajere! Ušklíbnu se a na pult hodím 30€.
„Hm, přidej a máš ji do zítřka.“ Zajímavý, ale já mám v plánu si ji nechat, ale raději mu tam přihodím ještě 10€… Jen se ušklíbnu.
„Tak teda… Číslo pokoje?“ Otevřel nějakou knížku, něco jako sešit, asi si to bude zapisovat?! Nevadí…
„483.“ Ten chlápek na mě zírá, jako bych si z něj dělal srandu… Co na tom je?
„Ehm… Billa?“ Podívá se na mě, a ověřuje si moji odpověď.
„Ano, toho… Billa!“ Zavře knihu, a vede mě k jeho ´pokoji´. Strčí klíč do dveří a podívá se na mě opravdu vážným pohledem.
„Víš určitě, že to chceš?“ Fakt blbá otázka, si myslí, že bych mu jinak platil tolik peněz?
„Jasně, že ano!“ Natáhnu ruku po klice, ta gorila mi však ruku zastaví.
„Ale prosím, nebij ho! Má toho dost, ale majitel ho nechce pustit, je tady už moc dlouho… A někdy neposlouchá, tak…“ Nedokončil větu a otevřel dveře.
<Bill>
Řekl, že je hned zpět, tedy myslím, že to řekl… To je fuk! Najednou se otevřely dveře.
„Tome!“ Zakřičím na Toma, který stojí ve dveřích s tím hnusným magorem z recepce.
„Bille, dneska půjdeš domů tady s pánem…“ Oznámil mi ten chlápek z recepce, a já jen s úsměvem na rtech přikyvuji. Ale jen na dnešek? Však Tomy to nějak vyřeší… Počkat, opravdu jsem řekl Tomy? Ten chlápek přišel ke mně a odpoutal mě od topení.
„Tak, teď seš jen můj.“ Tom přišel ke mně a dal mi ruku okolo krku. Asi bych měl hrát divadlo, že se mi to nelíbí, ale to nejde, stále se dívám do jeho krásných hnědých očí a usmívám se na něj. On mi úsměv samozřejmě oplácí!
„Ještě ne!“ Zastaví nás ten magor. Aha, už vím… To je trapas, do prdele!
„Bille! Kde si nechal oblečení?“ Usměje se Tom. No a co? Mně to hned necvaklo! Ten z recepce po mně hodil moje oblečení. Na Vánoce jsme „my“ děvky dostávaly nějaký hadříky. Oblékl jsem si to a kráčel jsem se svým bráškou domů.
„Bille,“ Tom začne konverzaci, konečně není takové ticho.
„Ano?“ Odpovím mu a pěkně se na něj usměji.
„Jak dlouho jsi tam byl? Ty jsi byl jen tam?“ Hm, zajímavá otázka. Ale bohužel na ni nemám odpověď…
„Tomy… Víš, já vlastně nevím!“ Kurva, kurva, já už zase řekl Tomy! Opravdu super, ještě jednou a může mu to dojít!
„Heh… Jak tě napadlo zrovna Tomy? Je to roztomilý!“ Usměje se na mě a rozcuchá mi ofinku.
„Já ani nevím… Ale jestli se ti to nelíbí?“ Vypadá to, že se mu to „Tomy“ líbí! Super.
„Moc se mi to líbí, ale teď zpět k tomu… Jak to, že nevíš?“
<Tom>
Já sice vím, že je to už sedm let, ale pamatoval by si snad, jestli byl stále na jednom místě, nebo ne? No…
„Já ti to povím, až budeme sami…“ No jo… Ale mně to nevadí, a co mám říct mámě, až dojdu domů s klukem, kterého už sedm let neviděla? Uvěří mi to?
„Okay… Chápu.“ Dám mu ruku zpět okolo ramen a přitisknu ho k sobě. Jenom se trošku zasměje.
„Tomy…“ To zní tak krásně! Tedy já nemám rád, když mi tak někdo říká, ale od něho je to tak krásný!
„Hm?“ Oh, jaká to úžasná odpověď…
„Víš, já ti už dlouho chci něco říct…“ Víš, kolik já ti toho chci říct? Vždy, když jsem dostal dobrou známku (což nebylo tak často), vždy, když jsem porazil kluky ve fotbale, vždy, když jsem cokoli k dokázal, když jsem měl první holku, první sex… Všechno jsem chtěl svěřit tobě. Ale ty jsi tam se mnou nebyl, místo, abych z dobrých věcí měl šílenou radost, jsem byl smutný…
„Mluv…“ Ty vole, co je to se mnou? To nedokážu vymyslet normální odpověď? Bill se na mě jen vyčítavě podívá.
„To nic…“ Já jsem vůl! Ale však on mi to bude chtít říct určitě později… Když otevírám domovní dveře, hned za nimi stojí máma.
„Thomasi! Neříkala jsem ti něco? Žádný holky, když jsme s Gordonem doma! Promiňte, slečno, samozřejmě nic proti vám!“ Máma se usmála na Billa, a já jsem měl okamžitě výbuch smíchu!
„Mamí!“ Bill mámu objal, a ta na mě zírala přes jeho rameno, jako co se děje.
„Mami, to není moje holka… To je… kámoš!“ Ten Bill se zbláznil! Nejdřív si musím s mámou nějak promluvit a ne, že jí jen tak skočí do náruče?!
„O-omlouvám se, můžeš mě už pustit, chlapče?“ On mi snad mámu udusí! Usměju se.
„P-pomiň…“ Bill ze sebe vysouká omluvu a já už ho vedu ke mně ho pokoje. Bill se posadí na postel, nohy si přitáhne k tělu, hlavu položí na kolena a rozpláče se.
<Bill>
To na mě všichni zapomněli? To už tady nemám žádný život? Tom se ke mně posadil a objal mě.
„To jste na mě zapomněli?“
„Billy, zlato…“ Tak tohle mě zarazilo! V-vážně mi řekl zlato? Billy? Tom se okamžitě zvedl z postele.
„P-promiň, j-já… Promiň…!“ Já se na něj jen usmívám.
„To nic… Víš, já ti chtěl jen říct, že…“ Ne, ne. Co když se mi vysměje? Ale aspoň to zkusím.
„Ano, Bille?“ Usmál se na mě. Ach jo, teď na mě hází takové pohledy, je to tak… Nemám pro to přesný výraz, ale něco to ve mně vyvolává a přesně nevím co.
„Já tě…“ Tak zamyšleně se na mě dívá. Třeba ví, co mu chci říct.
„Miluju! Tomy, já tě miluju!“ Ne! Já to vážně řekl? Tom si ke mně sednul a pohladil mi tvář svou horkou rukou. Najednou mám motýlky v břiše a husí kůži, ale zima tady není, asi to bude vzrušením.
„Já tebe taky, Billy…“ Zašeptá Tom. Jeho horké rty se dotýkají těch mých, ledových.
autor: MußiQ-May
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
ACH BOŽE….KRÁSNEJ KONEC xD…….NA BILLA SE NDÁ ZAPOMENOUT,NE???
ty jo to šlo rychle. 😀 to jsem ale zvědavá, jak to chtěj řešit dál. Pochybuju, že by si Billa jen tak nechali odvést z bordelu. No jsem na to zvědavá
wow…7 let se neviděi a ted najednou na to jdou tk rychle? XD
no pěkný..x)
Alespoň jsme se netrefily do počtu let xD Ty sedm a já jen jeden. Nedopřála bych Billovi být tak dlouho v bordelu. Na to nemám srdce. Dále!!!
upe super
A bude láska jak trám xD
Dál dál x)
Maminka nepoznala… xD *lol* Fakt pěkný… A dokonce to začíná být i vtipný… xP