autor: Doris
Ahojen twincesťáci. Jsem tu s další jednodílkou. Já vím, měla bych dodělávat pokráčka, ale občas to chce prostě změnu. Tuhle povídku jsem měla v hlavě už dost dlouho, ale nebyla jsem schopná se dohrabat k tomu, abych jí napsala. Takže poděkujte Kakince, která mě do toho konečně dokopala. 😀 Takže tímto tuhle povídku věnuju jí (i když už jsem za ní dostala výprask na fanparty :D) a Theodorovi, se kterým jsem se o ní bavila. Doufám, že se vám (ale i vám ostatním) bude aspoň trochu zamlouvat. Vaše názory mě zajímají. No ale už dost plkání. Nenechte se rušit a pusťte se do toho :-* Doris
„Bille nech toho. Oba víme, že na to nemáš.“ Tom seděl před Billem v křesle hotelového pokoje s naprosto kamennou tváří.
„Sklapni, Tome!“ okřikl ho Bill a dál mířil pistolí na své dvojče. Nebyl klidný. Chvěl se po celém těle, ale věděl, že to udělá. Po celých pěti letech, kdy se k tomu odhodlával.
„Nenávidím tě! Tak proč s tím tak otálíš? Tak to zmáčkni.“ Dobíral si Tom svého bratra.
„I já tě nenávidím.“ Procedil Bill skrz zatnuté zuby. Tom se jen zasmál.
„Ne. Ty mě miluješ. Pořád. Nic se nezměnilo od doby, co jsi mi to řekl.“ Bill jen vydechl a po tváři mu stekla slza.
„Už tě i nenávidím. Za to, co jsi mi dokázal udělat.“ Syknul Bill a nenávistně Toma propaloval pohledem.
„A co jsem ti udělal? No tak… řekni to!“ trápil dál Tom svého bratra a užíval si jeho nervozitu. Viděl to na něm. To, jak jeho dvojče svádí boj samo se sebou.
„No tak. Vyslov to. Už si to nepamatuju.“ Uchechtl se Tom. Věděl, že Billa nezaplaší. Že dneska dodýchá, ale nehodlal mu to usnadnit. Nikdy Billovi neodpustí, že mu udělal v životě takový zmatek. Bill ho nepřestával sledovat. Věděl, že mu bude mizerně ho po pěti letech znovu vidět, a věděl i, že se Tom bude chovat takhle.
„Znásilnil jsi mě.“ Hlesnul Bill a při té vzpomínce se otřásl.
„Co? Nerozuměl jsem ti.“ Syknul Tom a natočil ucho směrem k Billovi.
„Znásilnil jsi mě!“ vykřikl Bill a hlasitě vzlykl. Tom se jen uchechtl.
„Bože. Celých pět let na to myslíš. Celých pět let ses nedokázal smířit s tím, že jsem si s tebou jednou užil. Jsi ubožák.“ Bill jen nesouhlasně kroutil hlavou. Tohle nechtěl poslouchat. Ani nechápal, proč už nevystřelil. Tak to přeci chtěl. Přijít, zabít ho a odejít. Tak proč nemůže?
„Je konec, Tome. Už to nezměníš. Moc dobře víš, že necouvnu. Zničil jsi mě. A proč? Jen proto, že jsem ti řekl pravdu.“ Kníknul Bill.
*před pěti lety*
„Tome co to děláš? Co… co chceš udělat?“ ptal se vystrašeně Bill svého bratra, který mu silnými koženými řemeny právě svázal ruce k pelesti postele.
„Jen si trochu užijeme.“ Uchechtl se Tom a zůstal stát nad bezbranným Billem. Bill se začal opravdu bát. Nevěřil, že by jeho dvojče bylo schopné tohle udělat. A navíc jemu. Po tom všem.
„Tome, proč? Proč mi tohle děláš?“ rozplakal se Bill a strachy se třásl jako ratlík.
„Vždyť to chceš. Toužíš po mně. Sám si mi to včera říkal, ne?“ prsknul Tom a v klidu si začal stahovat tričko. Chtěl, aby ho Bill viděl. Aby se bál. Aby strachy ani nedýchal. Bill jen zděšeně vykulil očka.
„Ne! To ne. Já tohle nechci. Jen jsem ti řekl, že tě miluju. Tohle nemů…“ Bill sebou začal na posteli házet. Škubal rukama a snažil se všemožně vykroutit ze svého vězení, ale docílil jen toho, že se mu kožené řemeny zařezávaly hlouběji do kůže, až z ní pomalu začínala téct krev. Tom se sklonil těsně nad Billovu tvář a zlověstně mu blýsklo v očích.
„Už to nikdy neříkej. Už nikdy přede mnou nevyslovuj ta dvě slova!“ syknul chladně, až Billa zamrazilo.
„Dobře už… už to nikdy neřeknu. Jen mě prosím pust. Neubližuj mi.“ Plakal Bill a snažil se obměkčit svého bratra.
„Pozdě, Bille.“ Ušklíbl se Tom a dlaní sjel celé Billovo dokonalé tělo. Bill jen polekaně vykvíkl a škubnul sebou. Tvář mu přímo hořela od pláče a přes slzy ani neviděl. Dusil se vlastními vzlyky a nemohl uvěřit tomu, co se Tom chystá udělat.
„Prosím, Tome.“ Kníkal zděšeně Bill, ale s Tomem to nijak nehlo. Stál si tvrdě za svým. Billovo kňourání ho jen rozčilovalo. Rozpřáhl se a uštědřil svému bratrovi pořádnou facku. Bill bolestně usykl a už jen popotahoval. Tvář ho pálila a on se v duchu pořád modlil, ať už se probudí. Že to musí být jen zlý sen. Tom ho nikdy neuhodil. Většinou se ani nehádali, tak co se to s ním stalo? To ho vážně dokázal začít za jediný den tolik nenávidět? Jen proto, že mu Bill řekl pravdu? Za lásku se mu mstí nenávistí. Tom si jen pohrdlivě odfrkl a obkročmo si klekl nad Billovo tělo. Postupně začal rozepínat knoflíčky na jeho černé košili, která jen zdůrazňovala Billovu štíhlou postavu. Bill rezignovaně ležel a vzlykal. Stejně by se neubránil, a když nedokázal Toma obměkčit doteď… už se mu to ani nepodaří.
Tom postupně rozepnul všechny knoflíčky a košili mu rozhrnul do stran. Prstama pohladil jeho obnaženou kůži a jazykem přejel linii mezi prsními svaly. Za jiných okolností by to bylo Billovi víc než příjemné, ale teď byl strachy bez sebe a zničený z Tomova chování, takže se jeho doteky ani nesnažil vnímat. I Toma samotného překvapilo, že se k němu chová jemně. Neměl to v plánu, ale nehodlal se tím zatěžovat. Užije si a tím to končí. Nikdy Billovi neodpustí.
„Tome, prosím, ne!“ zkusil to znovu uplakaně Bill, když cítil Tomovy dlaně postupující po jeho těle až k lemu kalhot.
„Drž hubu.“ Odseknul Tom a prudkým trhnutím zbavil Billa pásku. Bill se jen zalknul. Proč mu tohle dělá?
„Tome, já to nechci.“ Snažil se dál Bill. I tak ale věděl, že nemá šanci. Tom nevypadal na to, že by si to rozmyslel.
„To mě nezajímá. Já taky nechtěl, aby z mého bráchy byl úchyl.“ Syknul Tom a dál se věnoval rozepínání Billových kalhot. Tohle Billa bodlo u srdce snad ještě víc než to, co mu právě Tom prováděl. Tohle si o něm myslí? Teď už vážně nemělo smysl cokoliv říkat. Už mu to snad bylo i jedno. Ať si Tom dělá, co chce.
Tom nehodlal nic na svém počínání měnit. Nehodlal se nechat obměkčit Billovým kňouráním a prosbami. Začal svého bratra zbavovat úzkých kalhot. Bill sebou poplašeně trhnul. Vykopnul nohu a zasáhl Toma přímo do obličeje. Srdce mu zběsile tlouklo a v první moment se nadechoval, že se omluví. Ale neudělal to. Tom se na něj jen nenávistně podíval a silně stiskl jeho lícní kost. Bill jen zaskučel.
„Udělej to ještě jednou a přivážu ti i nohy.“ Sykl Billovi do tváře a s úšklebkem sledoval Billův vyděšený výraz.
„Tome, prosím.“ Rozplakal se znovu Bill. „Vždyť jsme bráchové.“ Kníknul skoro neslyšně.
„Vážně? Na to jsi měl myslet dřív.“ Prsknul Tom a stáhl Billovi kalhoty. Hned se vrhnul i na jeho boxerky. Bill už neměl sílu se bránit. Dusil se vlastními vzlyky a snažil se nemyslet na to, co přijde. Na to co ho čeká. Co mu Tom udělá. Jeho Tom! Tom se spokojeně zadíval na Billovo obnažené tělo. Sjížděl každý milimetr jeho kůže pohledem. Vzrušovalo ho. A ještě víc ho vzrušoval Billův strach a pláč. Bill se bál i jen otevřít oči. Měl strach, co mohl vidět. Jen se vystrašeně zachvěl, na svém těle ucítil jeho ruce, následovány horkým jazykem. Tom si chtěl tělo svého bratra vážně užít. Zatínal prsty do jeho kůže a jazýčkem sjížděl po Billově bříšku až k jeho vytetované hvězdě.
„Au!“ zakřičel Bill a propnul se v zádech. Tom se mu právě silně zakousl do kůže jen těsně nad pánví. Billova křiku si nevšímal. Zatímco v zubech tiskl Bilovu kůži, rozepnul si kalhoty a odkopnul je stranou. Hned se zbavil i posledního kusu oblečení a stisk svých zubů přesunul na Billovo stehno. Teď už Bill plakal nejen strachem, ale i bolestí. Tom se znovu zadíval do Billovy tváře. Právě v okamžiku, kdy se Bill odvážil otevřít oči. Jejich pohledy se setkaly a ani jeden nevěděl, co má v pohledu toho druhého číst. Tom se rozhodl už tohle dál neprodlužovat. Roztáhl Billovi nohy a vtěsnal se mezi ně. Bill jen ustrašeně zatěkal očima kolem sebe a zalykal se vzlyky. Tom si sjel rukou do klína a párkrát zapohyboval. Nastavil se proti Billovu vstupu a prudce do něj vnikl. Bill jen hlasitě zakřičel a zatnul ruce v pěsti, až si dlouhé nehty zaryl do dlaní. Jeho tělem projela bolest, jakou snad ještě nikdy nepocítil. Ze zápěstí mu stékaly dva pramínky krve, jak ho kožené řemeny řezaly. Nebyl schopný vnímat nic, kromě té bolesti, kterou mu Tom způsobil.
„Prosím, dost. To bolí.“ Špitnul a ani se nesnažil zastavit proudy slz. Nedokázal se ani uvolnit, aby se bolest zmírnila. Tom na jeho prosby ale nebral ohledy. Začal do jeho těla divoce přirážet a Billovy výkřiky tlumil svou dlaní. Byl jako v tranzu. Nevnímal už nic, kromě Billova úzkého zadečku. Nepřestával ho projíždět. Bill už nemohl pomalu ani dýchat. Tomova dlaň ho dusila a jeho vlastní slzy taky. Tom ještě přidal na intenzitě přírazů a jeho dech se začal zkracovat. Pronikal tak hluboko, jak jen mohl, a hlasitě vzdychal. Billovo tělo ho nemohlo nechat chladným. Po pár dalších prudkých přírazech mu začal naplňovat zadeček. Billovi se dělalo zle a zatmívalo se mu před očima. Tak moc si přál, aby tohle mučení už skončilo. Tom z Billa nešetrně vyšel a začal se oblékat. O Billa už nejevil žádný zájem. Vysvobodil jeho ruce a ani se na něj nepodíval.
„Tímhle jsme spolu skončili.“ Pronesl hořce a odešel. Billa bolelo celé tělo, ale ani zdaleka tolik, jako ho bolelo srdce. Stočil se do klubíčka a hlasitě vzlykal.
*****
Bill se oklepal a zahnal tyhle vzpomínky.
„Ale Bille. Tak už to neprotahuj, když na to teda máš.“ Propálil Tom svého bratra pohledem. Bylo to vůbec naposledy, co promluvil. A moc dobře to věděl. Bill se naposledy podíval Tomovi do očí a se slovy o nenávisti vystřelil. Kulka zasáhla Toma přímo do hrudi. Tím, jak mu z rány vytékala krev, ztrácel se i život z jeho očí. Ještě měl čas to říct. TA dvě slova by říct dokázal. Ale nikdy to neudělal a neudělá to ani teď. Miloval Billa. Vždycky ho miloval, ale nikdy to tak nechtěl. Tím, co mu udělal, chtěl zabít ten cit v sobě. Jak naivní byl, když si myslel, že to dokáže. Bylo to nezákonné. Bál se toho a nikdy Billovi nedokázal odpustit, že on v sobě našel tu odvahu se přiznat. Bill stál bez pohnutí a sledoval, jak jeho dvojče naposledy vydechlo. Upustil zbraň a dopadl na kolena před Tomovo bezvládné tělo. Hlasitě se rozplakal. Hladil jeho tvář a líbal mrtvé rty.
„Miluju tě.“ Šeptal pořád dokola a přes slzy ani neviděl. Vážně to udělal. Zabil ho. Svého bratra. Svojí lásku. I přes to, co mu Tom udělal, ho nepřestal milovat, a teď nevěděl, co má dělat. Chtěl ho zabít, chtěl ho smazat ze svého života, ale co bude teď, když už je po všem?
Ani nevěděl, jak dlouho tam zůstal, než se konečně zvedl a rozhodl se odejít. Nechal ho tam. Vzal mu život, protože on mu vzal ten jeho. Malátně bloudil ulicí a nevšímal si nechápavých pohledů kolemjdoucích. Šel spíše po paměti. Na cestu neviděl. Jeho kdysi perfektní make-up stékal po jeho tvářích smíchaný se slanými slzami bolesti. Nedokázal myslet ani vnímat. Uvnitř byl mrtvý. Ani nepostřehl skřípění brzd, když přecházel silnici. Tupý náraz odhodil jeho tělo a poslední, co Bill ucítil, byla ostrá bolest, která projela jeho tělem. Billovo tělo dopadlo na silnici bez dechu. Už nemohl slyšet blížící se sirény, ani poplašený dav kolem jeho těla. Už nikdy nezopakuje ta dvě slova, která před pěti lety věnoval Tomovi.
autor: Doris
betaread: Janule
Doris! Ty zloune! Za tohle chci koupit balíček kapesníků T_T To je psycho,dokonalé psycho <3 nádhera!
Tak a je po obouch xD
áhh, Božem ta poslední část mě rozbrečela…
krása…
noooo to bude Theodor jistě rád..takovej saďák…xDDD ale moc pěkná…x)
Jak já tohle nesnáším….=(=(=(!!!!!!
vic nez dokonaly! mam slzy v ocich T-T
dobrý psychoooo 🙂
Doris..nemám slov..je to dokonali ale tak smutný…prostě..nevím co víc říct :'-(
to je akt dokonalý
*fakr:D
moc vám děkuju. No je to trochu psycho, ale já to mám ráda. A nemůže mít všechno happyend ne? 😀
no tvl.. 🙁 to je .. je to nádherně napsaný.. ale úplně mi z toho mrazí.
to bolo krute.. bozee.. Tom je tak kruty.. ach.. :((
Nádherný… Kruťárna… xD Se mi líbí tohle… xD
krásná povídka.. sice depresivní ale tahle se vážně povedla.. moc krásná 😉
Já asi umřu… asi 2x se mi stalo, že bych slzela u povídky, tohle bylo potřetí… úžasný, vážně nádhera! <3
no jo..tak jsem si zase pobrečela…je to opravdu nádherná ale i depresivní povídka..mno..zase jedna z mch oblibených autorek tvořila dílo 🙂
Povedená ff Doris 😀
skvělá povídka…sice sem zavlažila klávesnici ale úplná nádhera…
Můj bože, myšlenka na to, že by se Tomovi mohlo něco stát, mě rozplakala a to už se dlouho nikomu nepodařilo. Gratuluji !
bože já tady řvu xD toe nádherně smutný..
sakra! dneska čtu samé "pozitivní" povídky XD co jiného čekat od takového názvu, že X)
moc hezká povídka, už jsem čekala, že se Bill zabije sám ale… i tak.
a Tome… nevím kdo je tady úchyl XP
ty bys měla mít přezdívku "miss murder". 😀
čekala jsem spíš, že se před Tomem Bill zastřelí sám. to by byl pro něj sakra trest. podle mě není na světě nic strašnějšího, než vidět svou lásku zemřít. Tomův pokus, jak "ji" zabít tím znásilněním, byl lehce chabý. 😀 pokus se ale taky cení, protože jinak by nevznikla takhle báječná povídka. 🙂
Taktohle bylo to nejúžasnější co jsem kdy četla, mám z toho husí kůži, naprostý mazec