autor: Nephilim
Tak jsme tu opět po víc jak měsíci, je to šílený, ale opět jsem měla pc v opravně…
K tomu se tam u nás nachomejtly narozeniny (babička, brácha já a děda 🙂 ) a ten čas ani moc nebyl, tak alespoň teď něco posílám… PP Mei
„Jsem doma!“ Zvolal až nápadně radostně Bill. Simone vyšla udiveně z kuchyně, aby se podívala, co se stalo, ale než měla šanci něco říci, Bill ji objal a políbil.
„Bille, je ti dobře?“ Bylo to opravdu divné, že přišel ze školy s úsměvem.
„Dobře, dobře… Nikdy mi nebylo líp!“ vykřikl šťastně, vykračoval si po schodech nahoru do pokoje a spokojeně si pískal…
Simone se na něj zmateně dívala, ale pak zavrtěla hlavou, jejímu dítěti prostě blázněj hormony.
Bill hodil tašku na postel, sundal boty a ponožky, a hodil sebou do peřin. Nadechl se vůně čistého povlaku na polštáři, pak vstal a otevřel tašku, vyházel všechny knihy.
Tomův sešit byl ten poslední. Stále tomu nemohl uvěřit. Klekl si na kolena dopodrobna ten sešit studoval… Jeho mírně zaoblené rohy, byl to malý světle modrý sešit, ale jinak nebyl ničím zvláštní.
Divné, vždycky si myslel, že Tom byl jedním z těch, kteří dělají podivné klikyháky a značky všude.
Otevřel první stránku, zjistil, že tam nejsou všechny poznámky.
Zvedl obočí. A kde byl zbytek? Možná, že začal dělat poznámky až tady?
Možná dopsal sešit… ale pak už o tom Bill přestal přemýšlet…
Opatrně obrátil stranu. Oproti tomu, co očekával o stylu Tomových poznámek, byl překvapen, neboť jeho poznámky byly stejného rukopisu, jako je ten jeho, elegantní a velmi přesné. Ten kluk ho opravdu překvapoval čím dál tím víc.
Vzal sešit před sebe a začal číst některé vzorce. Když pozvedl sešit, všiml si vyčuhujícího papírku, který sklouzl na zem. Prohlídl si ten papírek… a zíral…
Zvedl ho ze země. Nemohl uvěřit vlastním očím.
Tomův sešit byl ten poslední. Stále tomu nemohl uvěřit. Klekl si na kolena dopodrobna ten sešit studoval… Jeho mírně zaoblené rohy, byl to malý světle modrý sešit, ale jinak nebyl ničím zvláštní.
Divné, vždycky si myslel, že Tom byl jedním z těch, kteří dělají podivné klikyháky a značky všude.
Otevřel první stránku, zjistil, že tam nejsou všechny poznámky.
Zvedl obočí. A kde byl zbytek? Možná, že začal dělat poznámky až tady?
Možná dopsal sešit… ale pak už o tom Bill přestal přemýšlet…
Opatrně obrátil stranu. Oproti tomu, co očekával o stylu Tomových poznámek, byl překvapen, neboť jeho poznámky byly stejného rukopisu, jako je ten jeho, elegantní a velmi přesné. Ten kluk ho opravdu překvapoval čím dál tím víc.
Vzal sešit před sebe a začal číst některé vzorce. Když pozvedl sešit, všiml si vyčuhujícího papírku, který sklouzl na zem. Prohlídl si ten papírek… a zíral…
Zvedl ho ze země. Nemohl uvěřit vlastním očím.
Ano, to byl obrázek od Konnyho, ten, co Georg Listing roztrhal.
Podíval se pozorněji, a vykulil oči. Ne, to bylo prostě nemožné!
On opravdu sesbíral všechny kousku obrázku a slepil jej dohromady…
Billovi se rozbušilo srdce. Tom?
Podíval se pozorněji, a vykulil oči. Ne, to bylo prostě nemožné!
On opravdu sesbíral všechny kousku obrázku a slepil jej dohromady…
Billovi se rozbušilo srdce. Tom?
Stiskl rty a bojoval se slzami. Přitiskl výkres k hrudi, jako by to byl vzácný klenot.
Rozhodl se, že ho pověsí. Ano, dá ho těsně nad svou postel.
Už by si jen stačilo vybavit, kde je rámeček, když vtom se za dveřmi objevila blonďatá hlava.
„Tati? „
Bill se usmál a mávl na Konnyho, aby šel dál… Chlapec šel pomalu, pantoflema šoural o podlahu a něco držel za zády.
„Co to máš?“ Zeptal se Bill podezíravě.
Konny se rozhodl nic nepředstírat. „Něco ti chci dát.“ Jeho tvářičky se začaly červenat.
Billův úsměv se rozšířil. „Pro mě? Udělal jsi mi dárek na Valentýna?“ Zeptal se Bill velmi šťastně. Možná, že by i pro tudle chvíli umřel štěstím, ale nijak by mu to nevadilo…
Konny nafoukl na okamžik tváře a přikývl. Přiblížil se a konečně odhalil, co má za zády. Byl to obrázek.
Bill ho vzal do ruky a prohlížel si jej. Jako obvykle na něm byli jen on a Konny. Bill byl zobrazen jako vždy, jak sladce drží Konnyho v náručí a líbá ho, a všude kolem bylo tolik srdíček, velkých i malých.
„Díky, Konny.“ Řekl dojatě. „Pojď sem, maličký…“ Položil výkres na postel a natáhl ruce k dítěti. Chlapec si vylezl otci do klína jako malý medvídek a objal ho.
Rozhodl se, že ho pověsí. Ano, dá ho těsně nad svou postel.
Už by si jen stačilo vybavit, kde je rámeček, když vtom se za dveřmi objevila blonďatá hlava.
„Tati? „
Bill se usmál a mávl na Konnyho, aby šel dál… Chlapec šel pomalu, pantoflema šoural o podlahu a něco držel za zády.
„Co to máš?“ Zeptal se Bill podezíravě.
Konny se rozhodl nic nepředstírat. „Něco ti chci dát.“ Jeho tvářičky se začaly červenat.
Billův úsměv se rozšířil. „Pro mě? Udělal jsi mi dárek na Valentýna?“ Zeptal se Bill velmi šťastně. Možná, že by i pro tudle chvíli umřel štěstím, ale nijak by mu to nevadilo…
Konny nafoukl na okamžik tváře a přikývl. Přiblížil se a konečně odhalil, co má za zády. Byl to obrázek.
Bill ho vzal do ruky a prohlížel si jej. Jako obvykle na něm byli jen on a Konny. Bill byl zobrazen jako vždy, jak sladce drží Konnyho v náručí a líbá ho, a všude kolem bylo tolik srdíček, velkých i malých.
„Díky, Konny.“ Řekl dojatě. „Pojď sem, maličký…“ Položil výkres na postel a natáhl ruce k dítěti. Chlapec si vylezl otci do klína jako malý medvídek a objal ho.
„Vypadám tam jako malá panda, tatí,“ dotkli se špičkami nosu.
„Jo, to je pravda.“ Smáli se. „Je to ale opravdu moc hezký obrázek.“
Konny se usmál, ukázal malé bílé zuby. „Dal bych si něco dobrého.“
„Já taky, takže…“ Políbil ho Bill na obě tváře a sundal Konnyho z klína.
„Jo, to je pravda.“ Smáli se. „Je to ale opravdu moc hezký obrázek.“
Konny se usmál, ukázal malé bílé zuby. „Dal bych si něco dobrého.“
„Já taky, takže…“ Políbil ho Bill na obě tváře a sundal Konnyho z klína.
„Takže jdu udělat něco dobrého k švačině,“ zašišlal Konny.
„K svačině,“ opravil ho Bill.
Chlapec se zastavil ve dveřích. „No, vždyť jsem to přece říkal,“ reagoval trochu naštvaně, než odešel.
Bill se musel znovu usmát. Srdce mu bušilo radostí, sám nevěděl proč. Nakonec ten Valentýn nebyl zas tak špatný.
***
Zadupal nervózně nohou o zem. Na nádvoří bylo vždy příliš mnoho lidí na jeho vkus.
Naštěstí, nikdo v jeho blízkosti, jako obvykle. Mezi prsty sevřel onen poznámkový sešit.
Kdy přijde? A kudy? Bude sám?
Skousl si ret a rozhlížel se kolem, snažil se někde zaznamenat kaskádu jeho dredů.
Když ho uviděl, nejdřív si myslel, že je to přelud…
Vydechl úlevou, když si uvědomil, že to není přelud, ale opravdu Tom, který sám prochází branou. Ostatní z gangu stáli stranou, když ho míjel. Jeho pohled byl tak lhostejný, všiml si ho vůbec?
„Fajn, musím to udělat.“
Prostě se musel sebrat a dát mu ten sešit, žádná složitost.
…Ale ano, problém tu byl, a to ten, že jeho nohy a srdce neposlouchaly. Srdce mu zabušilo tak silně, že mu málem roztrhlo hrudník, zatímco nohy byly jako z ledu a pomalu se roztékaly na horký asfalt.
Naštěstí, nikdo v jeho blízkosti, jako obvykle. Mezi prsty sevřel onen poznámkový sešit.
Kdy přijde? A kudy? Bude sám?
Skousl si ret a rozhlížel se kolem, snažil se někde zaznamenat kaskádu jeho dredů.
Když ho uviděl, nejdřív si myslel, že je to přelud…
Vydechl úlevou, když si uvědomil, že to není přelud, ale opravdu Tom, který sám prochází branou. Ostatní z gangu stáli stranou, když ho míjel. Jeho pohled byl tak lhostejný, všiml si ho vůbec?
„Fajn, musím to udělat.“
Prostě se musel sebrat a dát mu ten sešit, žádná složitost.
…Ale ano, problém tu byl, a to ten, že jeho nohy a srdce neposlouchaly. Srdce mu zabušilo tak silně, že mu málem roztrhlo hrudník, zatímco nohy byly jako z ledu a pomalu se roztékaly na horký asfalt.
Bill stál ve stínu na schodech, Tom kolem něj prošel, jako by nic, ani si nevšiml hubené postavy stojící ve stínu.
Jakmile dredáč zmizel za dveřmi školy, Bill hluboce vydechl. Promarnil další šanci.
Dobře, musí si najít jinou příležitost.
…To se ovšem snadněji řekne, než udělá.
Jakmile dredáč zmizel za dveřmi školy, Bill hluboce vydechl. Promarnil další šanci.
Dobře, musí si najít jinou příležitost.
…To se ovšem snadněji řekne, než udělá.
Komentáře prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
j, no já sem zvědavá jak se tohle bude vyvíjet…x)
Kdyby jste viděly moji reakci když jsem zjistila že je tady Loveless xDD matka se mě ptala jestly jsem normání xDD
Quite afraid that Tom will then turn to Bill behave terrible … or that there was oběvovala love? Madly forward to other pieces, for me it's simply the best story
Oh, it was amazing! Tom starts melt and Bill is so enthusiastic. I think, that it will be a better. Konny is sweetheart:-)
Tom t was a beautiful gesture.
But why did that idiot missed?
I love this story!
___________
Mei doufám že další díl bude brzo přeložený, tvoji situaci chápu, taky mi pořád chcípal pc že jsem si raději pořídila laptop xD
Díky že překládáš x)
ááá….já tady skákala radostí,když jsem uviděla nadpis Loveless <3<3
doufám,že tady brzo uvidím další dílek ^^
vielen Danke ^^
_______________
Love this FF..<3
Can´t wait for next part <3
I want Bill,Tomi and Konny togetheeer <3 ^^
Hooray!!!!! New episode!!I love this story!!!!♥♥♥
Jéé..konečně další díl..poslední týden už jsem si říkala,kdy konečně bude další díl..a už je to tu! 😀 ..Ten Konny je tak roztomilej ♥
Aaaw, Konny was cute ♥ And… Next!!Fast!! ♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Bezva! To video k tomu mám v mobilu a vždycky, když jdu spát, na to koukám a říkám si, kdy tady bude další díl. Naposledy to bylo včera. xD
Jinak všechno nejlepší k narozeninám tvým i tvé rodiny!
Amazing story. I do not know what I should have to write here. It's just awesome! xD I love her. Konno is sweet, and Tom begins to be too
I think that Bill and Tom are in love… xD
Oh… totally awesome!!! Konny is very very cute kid and Tom… He surprised me!!! I love this story♥♥♥♥
Jo a Mei, přeju vše nejlepší k narozeninám:-D
úžasné.. už som si myslela, že sa nedočkám… 😀
miluju tu povídku, je tak krásně citová, úžasná, bože, chtěla bych každý den jeden díl, nejméně:))))))))))