autor: Tenshi88
„Tome, já nemůžu.“ Bill stál v bratrově pokoji a nervózně přecházel sem a tam. Tom si povzdechl, vstal z dosud rozházené postele a chytil Billa pevně za ramena. Beze slov mu hleděl do očí a cítil, jak napětí v jeho těle polevuje. Bill poraženecky zakňoural, když si uvědomil, že to neodmítne. Tom se usmál a prohrábl mu černou kštici, která měla po noci prazvláštní tvar. „Ale já…“ pokusil se ještě a překvapeně zalapal po dechu, když byl umlčen hebkými rty. Tom ho k sobě pevně přitiskl, jako by mu tím chtěl dát pocit důvěry, a svými rty něžně přejížděl přes jeho. Nelíbali se. Jen se rty přitisknutými k sobě tvořili dokonalé sousoší. Byl to Bill, kdo se odtáhl. Chtěl dodržet, co si oba slíbili. Povzdechl si a zamířil směr koupelna, aby mohl být oficiálně „ukázán“.
flashback
Štědrý večer proběhl v pohodové, kouzelné atmosféře a všichni se vesele bavili až do rána. Tom pozoroval bratrův veselý, rozzářený obličej, a když se jeho oči setkaly s totožnými, mohl zase Bill tvrdit, že se mu v nich odráží všechna vánoční světla a tvoří neposedné jiskřičky. Když pozoroval, jak se Bill krmí kokosovým cukrovím, mimoděk se otřásl, když si vzpomněl, že právě takhle voní jeho kůže. Jako kokosová pralinka. Později té noci mu to šeptal do ucha a nechával se tou vůni dobrovolně ničit. Té noci, kdy se všechna tajná přání plní a na každé tváři se rozjasní široký úsměv, seděli dva chlapci naproti sobě v měkkých peřinách a hluboce oddechovali. Tom vztáhl ruku a vzal Billovu tvář do dlaní. Ten nic nedělal, jen se malinko více do toho dotyku opřel a neodvažoval se cokoli říct. „Potřebuju tě.“ Zašeptal Tom a přisunul se k němu blíž. „Tak moc tě potřebuju…“ To už mu vydechoval do hebké kůže na krku a cítil, jak se to drobné tělíčko zachvělo. Jejich dech se začal prohlubovat. Billova dlaň se přesunula k bratrovu obličeji a jeho prsty jemně opisovaly jeho něžné kontury. Jako by se zastavil čas. Bill hladil Tomovu tvář, zatímco mu jeho hlava klesala do klína. Po chvilce se ozvalo tiché oddychování a Bill si povzdechl. Dál mapoval jeho krásný obličej a ani nevěděl jak, usnul i on pevně přitisknut k jeho teplému tělu.
„Víš, že tohle nemůžeme.“ Zašeptal mu Bill pevným hlasem hned, jak se sluníčko opřelo do jejich oken a donutilo je otevřít oči. Přemýšlel o tom a tohle bylo příliš šílené a komplikované a…Tom ho bezhlasně pozoroval, než sklopil hlavu.
„Já to vím, ale…“ Tom zkoumal bříška svých prstů a věděl to. Oba věděli, že je to bláznovství. A Ani jeden z nich si nemohl pomoc.
„Tome, prosím. Máme posledních pár dní na to být spolu, nesmíme to zničit. Já zase odjedu a bůhví, kdy se uvidíme. Mám tě rád a chci být s tebou, bráško.“ Bezmocně se přitulil do jeho náruče a překvapeně naslouchal tichému šeptání, co jim mohlo pomoct dát životu jiný směr.
Stáli bok po boku uprostřed malé zkušebny a Bill se nervózně ošíval pod hloubavými pohledy, které ho propalovaly. Automaticky vyhledal bratrovu dlaň a pevně ji stiskl. Bill si viditelně oddechl, když na tváři dvou chlapců a jednoho muže spatřil úsměv.
„Říkal sem vám to,“ pronesl Tom a pobaveně dodal: „To jste ho ještě neslyšeli zpívat.“ Bill se začervenal a ošil se. Cítil se zvláštně. Vlastně nikdy v žádné zkušebně žádné kapely nebyl a pohled na všechny ty nástroje a čudlíky ho mírně děsil. Snažil se dýchat zhluboka a trošku více se přitiskl k bratrovu tělu. Ten se pousmál, Bill byl jako malé roztomilé zvířátko chycené v pasti. „Nemusíš se bát.“ Zašeptal mu do ucha a pevněji stiskl jeho ruku.
„To bylo fenomenální.“ Zářil Gustav a poplácal překvapeného Billa po zádech. Ani další člen skupiny, Georg, neskrýval své nadšení a Bill stydlivě klopil oči. V hlavě se mu při zpěvu vytvořilo vzduchoprázdno a jako by se v jedinou chvíli probral z transu, ho myšlenky znovu dobíhaly. Vážně se to všem tolik líbilo? Potřásl hlavou ve snaze přijít na to, co se tu právě odehrálo, ale nic nenasvědčovalo tomu, že to není tak, jak si myslí. On přece nemohl… Pohledem opatrně vyhledal Toma, který, jakmile jeho pohled zaregistroval, k němu okamžitě přiskočil. Popadl ho za štíhlé boky a vesele si ho vyzvedl do hřejivé náruče. „To bylo úžasný,“ vydechl mu do ucha a nepřestával ho k sobě pevně tisknout. Bill pomalu ztrácel dech, když se od něj Tom odtáhl.
„Příště mě nemusíš udusit.“ A rozesmál se Tomovu vykulenému pohledu, aby celou místnost naplnil rozverný, šťastný smích pěti lidí, kteří měli důvod k velké oslavě. David se na Billa vřele usmál a chytil jejich nového zpěváka kolem ramen. „Bille, dovol mi tě oficiálně jmenovat našim zpěvákem.“ A byl to také David, kdo tušil, že tahle černovlasá osůbka má v sobě víc, než se komukoliv z nich mohlo zdát.
autor: Tenshi88
betaread: Janule
jo…aspoň budou moct být spolu…x)
jo a to sakra víc♥ miluju tuhle povídku nádhera ^.^
Jojo, skvělý nápad 🙂 Je to úžasný!!
ach jo, já se pořád opakuju, ale nedá se nic dělat, tohle je prostě luxusní… jedinečně krásná povídka
Ako to dokážu vydržať… je to nádhera, to iskrenie medzi nimi…