autor: Tenshi88
Sotva Tom otevřel dveře svého hotelového pokoje, spokojeně zaznamenal velkou postel a bílé načechrané peřiny, vyzývající ho, aby do nich ulehl. Byl tak unavený, že kdyby jen na okamžik pomyslel na spánek, okamžitě by usnul. A to nechtěl. Chtě nechtě zamířil do koupelny, smýt za sebe všechen prach a pot dnešního dne, a s trošku spokojenějším výrazem se jen omotaný ručníkem vracel směr postel. Na prahu se zastavil. V bílých peřinách si už spokojeně hověl někdo jiný. Lehce oddychoval a ze spaní krčil nosík. Tom se tiše pousmál. Podrbal se na hlavě a přemýšlel, jak svého bratra co nejšetrněji přemístit jen na jednu stranu postele. To černovlasé stvoření se klidně rozvalovalo napříč celou postelí a Tom tak neměl šanci si přivlastnit alespoň část. Aspoň, že si přinesl vlastní peřinu… Tom se pousmál při vzpomínce, kdy se při podobné situaci oba tahali o jednu… zakroutil hlavou a odhodil ručník, aby si natáhl tričko na spaní.
„Nevadí?“ Ozval se ze tmy tichý hlas poznamenaný únavou a dřímotou, a Tom malinko nadskočil. Otočil hlavu jeho směrem a pousmál se.
„Ne, když se šoupneš jenom na jednu půlku.“ Vsadil by se, že se jeho malý bráška začervenal. Bill se tedy odsunul na kraj postele a povzdechl si.
„Jsem tak unavený…“ zazíval na celé kolo a hlava mu klesla do bílého polštáře.
„Tak spinkej,“ zašeptal Tom a předtím, než se uvelebil pod teplou peřinou, mu vlepil rozverný bratrský polibek. Poté už se nechal unášet vlnou únavy a nechal spánek, aby jej polapil.
„Tome…“ Billův ukňouraný hlas vytrhl Toma ze sladkého snění a donutil ho otevřít oči. „Hm…“ zamžoural a uvědomil si, že okolí pořád halí tma a pohled na hodiny ho nenechal na pochybách, že dřímal sotva dvě hodiny. Otočil hlavu bratovým směrem.
„Nemůžu spát.“ Tom se zhluboka nadechl a v duchu počítal do pěti, aby ho na místě nezaškrtil.
„Bille…“ Černovlasé klubíčko se přisunulo blíž, až jejich těla dělila jen tenká peřina. „Já nevím, bráško. Tak zkus třeba počítat ovečky nebo se jdi trochu provětrat na chodbu nebo…“ mimoděk se mu vybavila vzpomínka z dětství.
Bylo to tak dávno… pozoroval, jak se Billův obličej rozzářil v náhlém připomnění si jejich dětského zvyku. Tom zaúpěl. „Zapomeň, Bille. Rozhodně teď nepůjdu nikam shánět kakao. Prostě zavři oči a spi.“ Pozoroval, jak Bill vzpurně našpulil rty a zůstával nehnutě sedět. Poté překvapeně vypískl, když si ho Tomovy paže přitáhly do hlubokého objetí tak, že jeho hlava spočívala na bratrově hrudníku. Bill vnímal tlukot jeho srdce a překvapeně si uvědomoval, že se mu Tom probírá vlasy a v jemném gestu ho hladí. Víčka mu začala klesat a on s úsměvem na rtech konečně usnul.
Zavrtěl se a na tváři cítil něco vlhkého. Pousmál se. Vždycky ho takhle jeho miláčci budili. Olizovali mu tvář, dokud nevstal, aby jim nasypal krmení. „No jo…“ vydechl a pomalu rozlepil víčka. Párkrát zamrkal, aby se ujistil, že ještě pořád nesní. „Tomi?“ Odpovědí mu byl jen další mlaskavý polibek v oblasti krku. Tom mu olizoval krk… Bill se uchechtl. „Tome, vzbuď se…“ zakroutil hlavou a pomyslel na inteligenci svého bratra. Odtáhl se a zaznamenal Tomovo tiché vydechnutí a kulení teď už zcela otevřených očí.
„Co?“ Zeptal se zmateně a pozoroval bratrovu rozesmátou tvář.
„Olizoval jsi mi krk.“ Tom zmateně mrkal a snažil se uchopit situaci.
„Promiň, já…“ A aniž by čekal na další slovo, přitiskl znovu své rty na bratrův krk a postupně se drobnými polibky prolíbal až na jeho rty, o které se něžně otřel v očekávání. Cítil chvění bratrova těla a věděl, že jím prochází šok. Váhavě vystrčil jazyk a jemně mu rty olízl a zároveň vsál jeho ret. Ruce mu přes záda posunoval až na ramena, aby mu je položil kolem krku a zabránil mu tak, se odtáhnout.
„Co to děláš?“ Vydechl Bill klepajícím se hlasem.
„Co myslíš?“ Odpověděl stejně tiše Tom a odhodlaně se mu podíval do tváře.
„Ne…“ Billovy protesty byly okamžitě přerušeny tlakem rtů dožadujících se vstupu. A Bill se mu poddal. Nechal ho, aby plenil jeho ústa s vášnivou dravostí a sám mu stejnou mincí oplácel. Když už si myslel, že se nikdy nenadechne, příval vzduchu mu zaplnil plíce a on mohl jen zoufale lapat po dechu. Opřel si čelo o bratrovo a pevně se k němu tiskl.
„Víš, že tohle nemůžeme, že ano?“ zašeptal mu Bill proti rtům a bezmocně se zachvěl pod hloubkou dalšího, teď už nepokrytě vášnivého, polibku. „Sakra, Tome, tohle je…“
„Buď už konečně zticha!“ zasyčel mu Tom do ucha a následně mu ho něžně skousl. Bill bezmocně zakňoural a sám se naklonil pro další polibek. „Tak se mi to líbí…“ zamumlal Tom do hebké kůže a pomalu přesouval ruce k lemu bratrova trička na spaní, které následně jedním pohybem stáhl. Překvapeně zamrkal, když vedle Billova trička skončilo na zemi i to jeho. Propalovali se chtivými pohledy a ani jeden nevěděl, kdo to nakonec způsobil. Bill ležel nahý na zádech a propaloval bratrovu tvář chtivým, vyzývajícím pohledem. Tom ho jenom uchváceně pozoroval.
„Sakra, Tome! Přestaň na mě civět a dělej něco!“ Tom se pousmál a něžně bratra pocuchal ve vlasech.
„Copak? Tohle přece nemůžeme…“ pronesl škádlivým tónem a posunul svoji ruku níž. Bill zaúpěl nedostatkem uspokojení a snažil se Toma přimět k činnosti. Ten, jako by to čekal, prudce chytil bratrova zápěstí a uvěznil mu je nad hlavou. Jemně se otíral o rty a pozoroval lehké chvění proplouvající za jeho víčky. Dlaní mu bloudil po hebké kůži podbřišku a poslouchal bratrův přerývaný dech.
„Tome…“
„Hm?“ Zašeptal Tom a oba věděli, že jeho nezúčastněný tón je hraný.
„Hodláš si hrát, nebo se budeme milovat?“ Bill se pousmál, a když se jejich oči setkaly, odpověď byla oběma jasná.
Když se ráno probudil, on vedle něj neležel. Zmateně těkal pohledem po pokoji a pousmál se. Vždycky vstával dřív, aby se ve svém pokoji osprchoval a… vylepšil. Vždycky mu říkal, že je to zbytečné, ale to byl Bill. Jeho tvrdohlavý bratr. A taky chtěl být ráno ve svém pokoji. Prý by to mohlo být pro někoho… zvláštní. Tom nad tím jenom kroutil hlavou. Vždycky se pak sešli na snídani. Pomalu vstal a nakrčil obočí. Cítil, jako by mu něco unikalo. Chvilku zmateně převaloval myšlenky, než se mu začaly vybavovat útržky jeho bláznivého snu. Zakroutil hlavou a skoro se hystericky rozchechtal. Tohle bylo divné. Prsty si přejel přes rty a sám sobě připadal směšně.
„Dobré ráno,“ vydechl a upřel pohled na bratrovu tvář. Zdála se být nečitelná. Beze slova mu podával rohlík, který právě mazal a snažil se jeho pohledu vyhnout. „Děkuju,“ vydechl překvapeně a zaznamenal, jak se zachvěl, když se jejich prsty nevědomky otřely. Bill svůj pohled znovu zvedl až ve chvíli, kdy se do jídelny přiřítil David. Málem zapomněl. Měli domluvený rozhovor. Jen oni dva a prý „se mají sakra snažit.“ Tom znuděně protočil panenky a v duchu se ušklíbl. To zase budou inteligentní otázky…
Co se vám zdálo minulou noc?
Tom: Nemůžu si vzpomenout.
Bill: Byl jsem tak unavený. Myslím, že jsem měl jeden sen.
Tom: Někdy máme stejné sny.
Bill: Setkáme se na snídani a mluvíme o našich snech a jsou stejné. To je šílené.
„Smím?“ Černovlasá hlava nakoukla do dveří pokoje a Tom se rozechvěle pousmál, a poté kývl na souhlas. Odsunul se na kraj postele a s nejistotou se díval, jak jeho bratr zalézá pod deku, aby se k němu následně pevně přitiskl.
Tiché oddechování dvou chlapců stulených k sobě se neslo tmavou místností, na tvářích se jim zračil úsměv, snad způsobený sny, které jim oběma dovolovaly uniknout z reality…
autor: Tenshi88
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
pěkný…x)
Pane Bože…. tak nejdřív jsem tu málem slítla ze židle při větě- Zapomeň, Bille. Rozhodně teď nepůjdu nikam shánět kakao… a potom tu jen čučím s pusou dokořán… to byla nádhera. Moc se mi to líbolo. Ještě jak si tam zakombinovala část rozhovoru, prostě geniální. <333
Krásný:) hlavně ta část s těmi sny byla trefná 😀
S tím kakaem to bylo nejlepší xDD
Celkově úžasná povídka..ten rozhovor si pamatuju..x))
Tak to byla dokonalá povídka! a ten rozhovor v tom, to bylo vážně skvělý! a přidávám se, že to kakao mne taky dostalo 😀
krása ^_______^
S tím kakaem, to se vážně podařilo… xD Autorka má zjevně velkou slovní zásobu, to je dobře, její povídky totiž miluju… x)
užasny… chvilku sem si myslela že mu donese to kakao xD
Já si taky chvíli myslela že ho fakt někde půjde shánět 😀 Jinak krásná povídka
Úžasné, nejdřív jsem teda trochu nechápala, až pak mi došlo, že to byl sen. Líbí se mi povídky, které jsou tématicky založené na tom, co kluci řeknou a tahleta na tom založená byla xD Krásné:-D♥
krááásné ♥♥♥ a ten rozhovor tam ♥
MIluju tě, fakt mě dostává tvé psaní… mám pocit, že se pořád opakuju, ale čtení tvých povídek je fakt dechberoucí zážitek. Společné sny… prý olizoval jsi mi krk (domácí mazlíček) 😀 a i to kakao 😀 nebo to jak si donesl vlastní peřinu… je to tak definitivní… víš, jako že jistota, samozřejmost… láska
Fakt úžasný:-).