autor: Ketty
All alone
„Dále!“ zvolal Tom ve čtvrtek večer, když zaslechl klepání na dveře jeho pokoje – oči se neobtěžoval odtrhnout od svého laptopu.
Slyšel, jak ten kdosi vstoupil do pokoje, zavřel za sebou dveře a lehkým krokem přešel k židli, na které Tom seděl, položil štíhlou ruku s dokonale upravenými nehty na jeho rameno, lehce ho pohladil a zavrněl: „Tomi…“
„Co chceš, Bille?“ zavrčel Tom. Tyhle situace mu připadaly trapné. „A neříkej mi takhle úchylně,“ obořil se na něj. Cítil, jak se mu ostré nehty zaryly do ramene.
„Chtěl jsem se tě jenom zeptat, co si mám vzít zítra na sebe. Nemusíš na mě hned bejt hnusnej,“ odtušil Bill klidným hlasem.
„Zítra? To si teď rozmýšlíš, co si zítra vezmeš na sebe?!“ vytřeštil Tom oči, aniž by se k Billovi otáčel.
„Proč ne, zítřek je přece důležitej… No tak, poraď mi, prosím. Co se ti bude líbit?“ dorážel stále Bill.
„No já nevim, vždyť máš všechny hadry stejný… Vem si třeba něco červenýho, to ti sluší… Víš co, vezmi si, co chceš, proč by sis měl brát to, co se líbí mně?“ Tom na takovýhle hlouposti neměl vůbec čas.
„Zítřek je pro nás důležitej, ne? Chci mít na sobě něco, co se ti bude líbit… jdeme do toho Felixe přece…“ připomněl mu Bill.
„Ježiši, no jo, ten Felix…“ rozvzpomněl se Tom.
„Tys na to zapomněl?“ podivil se Bill vysokým hlasem.
„Víš, Bille, ty jsi mi to ani neřekl. Kdybych mezitím nemluvil s Davidem, ani to nevim. Vezmi si něco úplně obyčejnýho a vůbec to takhle nehroť. Dáme si pusu a konec, stačí, už nic. Rozumíš?“ zdůraznil Tom slovo „konec“.
„No joo… Hlavně, že s Agnes se ocucáváš na veřejnosti klidně hodiny…“ odsekl Bill. Kvůli tomuhle sem nepřišel.
„Agnes je holka a není to moje příbuzná. Víš, to je ten rozdíl,“ odtušil Tom. „Doufám, že jsi nepočítal s něčím jiným…“ dodal Tom podezřívavě.
„Ne, já… samozřejmě, že ne. S čím bych jako měl počítat?“ zavrtěl Bill hlavou. Ruce měl stále položené na Tomových ramenech.
„No, to nevím, s ničím. Nic jinýho nebude, vůbec na nic nemysli, v rychlosti to odbudeme a bude,“ upozornil Tom.
„Fajn, co je, to mě zas z něčeho podezříváš?“ rozčiloval se Bill.
„Jenom se ujišťuju,“ vysvětlil Tom rázně.
„No jistě, jen ta pusa, co jinýho?“ přikývl Bill.
„Nic jinýho. Přísahej mi,“ vynucoval si dál Tom.
„Noo, jasně, přísahám. Jen se políbíme, necháme se vyfotit a konec,“ svolil nakonec Bill. Ve skrytu duše doufal, že by z toho polibku mohlo být něco víc, konec konců, jednou to už musí zažít i on… A koho jiného by hledal, než dvojče. Milované dvojče… V poslední době ho k němu něco stále víc táhlo. Netušil, co to je, zřejmě to bylo tím, že měl teď pocit, že ho ztrácí, ale rozhodně se nedalo říct, že by ten zítřejší plánovaný polibek chtěl jen tak odbýt.
Poslední dobou už se cítil naprosto zoufale. Téměř každý večer už si ve sprše musel pomáhat od svého vzrušení a někdo, kdo by konečně nahradil jeho studené ruce, mu už neskutečně chyběl. Myslel si, že dokáže žít bez sexu, čím dál víc se ale přesvědčoval o opaku. Na pátek už se těšil od toho dne, co mu to David oznámil. Bratr nebratr, ať už Billa přitahoval nebo ne, měly to být konečně cizí ruce, co se ho budou dotýkat, něčí horké rty… a ten piercing… Už ta představa ho dokonale rozpalovala… Pořádně se nelíbal už skoro pět let. Ovšem nedalo se říct, že to, co zažíval předtím, když mu Tom občas dohodil nějakou holku, bylo opravdové líbání, takže… vlastně ho měl zítra čekat úplně premiérový, dlouhý, vášnivý polibek od krásnýho kluka… nezbývalo mu, než se třást nedočkavostí.
„Tak dobře. Jsem rád,“ přikývl Tom a pokusil se znovu začít soustředit na satelitní mapu na jeho monitoru.
„Co to vůbec hledáš?“ zajímal se Bill.
„Nějakou pěknou restauraci. Chci o víkendu vzít Agnes někam ven, do nějakýho luxusního podniku, a trochu si s ní promluvit…“ vysvětloval Tom. Konečně se trochu uklidnil, vypadalo to, že Bill opravdu neměl v plánu nic jiného, než nevinný polibek, a Tom byl zřejmě opět jen zbytečně moc podezřívavý. Věřil Billovi, že zítra neudělá žádnou hloupost. Teď se musel plně soustředit na Agens.
„Jo, o čem s ní chceš mluvit?“ Bill stále stál za Tomovými zády.
„No… chtěl bych se jí zeptat, jestli by se mnou nechtěla bydlet. Za měsíc skončí tour a my budeme mít trochu volna… tak by byl dobrej čas se tam trochu zabydlet… a pak už bych vždycky jen na pár dní odjel, kdyby byly nějaký ocenění nebo tak… Do studia musíme až na podzim, to se pak nějak vymyslí… No a taky bych jí chtěl říct, že…“ Tom zčervenal v tvářích.
„No, že co?“ Bill se bál toho, co přijde… věděl to, ale nechtěl, aby si Tom myslel, že mu to snad vadí. Vlastně ani sám nevěděl, jestli mu to vadí.
„Že jí miluju,“ přiznal Tom a otočil zrak k bratrovi. Byl celý rudý v tvářích a rty mu zdobil takový provinilý úsměv…
„Vážně?“ dostal ze sebe Bill po chvíli trapného ticha.
„No… já nevím… asi jo… Tohle jsem ještě k žádné dívce necítil… No… co na to říkáš?“ vycenil na bratra své bílé zuby a zajel si rukou do dredů.
„No, co já… nezáleží na mně, přece…“ pokrčil Bill rameny.
„No, vždyť ty jseš přece přes tu lásku… Co si o tom myslíš, brácho, myslíš, že je to ta pravá láska, o který mluvíš vždycky v rozhovorech?“ Tomovi svítily oči nadšením.
„Já… já nevím, krucinál, vždyť já žádnou nezažil!“ rozčílil se Bill. Tohle mu snad Tom dělal naschvál. Copak nechápe, jak je pro něj tohle těžký?
„Jo… fajn, jsem rád, že svýmu dvojčeti tak přeješ štěstí,“ poznamenal Tom sarkasticky.
„No jasně, že přeju, jen… proč se mě na to sakra ptáš, když víš, že jsem žádnou lásku nikdy neměl… Já… to víš, že mám radost, je to skvělý. Fakt je,“ přesvědčoval Bill sám sebe.
„Jo… díky…“ usmál se Tom.
Chyběly mu ty časy, kdy pro něj Bill byl opravdovým bratrem. Tak úplně to nebylo vlastně skoro nikdy, ale každopádně tu byly doby, kdy si Tom se svým dvojčetem mohl popovídat opravdu o všem, mohl s ním řešit holky a zkrátka se mu mohl se vším svěřit. V současnosti už to tak snadné nebylo.
„A… Tome, doopravdy se po tour chceš odstěhovat do Berlína?“ Bill zvedl k bratrovi smutný pohled. Bylo mu jasné, že dostane kladnou odpověď… i když pro něj byla spíš záporná.
„No, ještě to není jistý… jestli vůbec Agnes bude souhlasit…“ pokrčil Tom rameny. Sám se toho rozsudku bál.
„Aha… tak skvělý…“ Bill svěsil hlavu. Bylo jasné, že Agnes bude souhlasit. Aby ne. Bill by kývl okamžitě, kdyby mu někdo tak okouzlující jako Tom nabídl společné bydlení. Byl krásný, milý, zábavný, dokázal se o člověka postarat, byl úspěšný, bohatý… ideální. Bill musel zatřepat hlavou, aby z ní vyhnal tyhle hloupé myšlenky. Byl to přeci jeho bratr…
„To je… vážně skvělý, Tome, mám z toho radost. Konečně jsi našel někoho, s kým budeš šťastný… Kdo ti to celou dobu říkal, že pravá láska existuje? Kdo to byl?“ smál se Tomovi a strčil ho do boku.
Tom vypískl, že to prý lechtá a celý se na židli zkroutil.
„No jo, měl jsi pravdu… stačí? Já vim, je to úžasný… nikdy jsem si nemyslel, že bych našel někoho jako jí… jenže… Co když odmítne? Co když se mnou bydlet chtít nebude?“ Tom s obavami pohlédl na bratra.
„Neboj, byla by hloupá, kdyby nechtěla… Ale… Tomi… co já budu dělat sám v bytě v Hamburgu?“
„Nemusíš přece bydlet sám, Bille… Až si někoho najdeš, aspoň si ji budeš moct nastěhovat rovnou do bytu. Budeš mít celej byt pro sebe, nikdo ti nebude překážet, nebudu ti pořád lízt na oči… Budeš mít víc prostoru, víc času sám na sebe…“ vysvětloval Tom povzbudivě.
„Přijde mi, že už teď mám sám na sebe až moc času…“ odsekl Bill.
„A kromě toho, já si nikdy nikoho nenajdu, asi budu navždycky sám, já mám prostě na tohle smůlu…“ dodal ublíženým hlasem. Přepadávala ho beznadějná nálada. „Budu žít sám, v obrovským bytě na kraji obrovskýho města, nějaká ženská mi bude uklízet, jídlo si budu objednávat a milostný život – žádný. Jo, čeká mě fakt skvělá budoucnost…“ vypočítával Bill sarkasticky.
„Bille, hrozně se lituješ, nepřijde ti to blbý? Ty jseš ten nejšťastnější člověk v Německu, žiješ svůj sen, a stejně si dokážeš stěžovat? To prostě není normální… Víš, kolik holek nebo kluků je samo právě kvůli tobě? A ty tu možnost prostě nevyužiješ… radši tu stojíš a stěžuješ si… to je prostě šílený. A krom toho – myslíš, že by se položka milostný život změnila, kdybych s tebou zůstal bydlet v Hamburku?“ vyčetl mu Tom. Nechtěl se Billa dotknout, ale zkrátka nesnášel tyhle Billovy sebelítostné řeči.
„No… pořád by to bylo lepší, než když tam budu bydlet sám. Tobě se to mluví, když máš Agnes. Musel jsi každou noc spát s jinou holkou, abys ji našel. Jenže já takovej prostě nejsem, potřebuju někoho, komu můžu důvěřovat. A jak mám na první pohled na fansce poznat, jestli jí můžu důvěřovat? A abych se jen tak s někým seznamoval, to by bylo trapný… prostě nejsem takovej, abych jen tak holku oslovil. A kluka už vůbec, víš, co by to bylo, kdyby se ven dostalo, že si dávám rande s klukem? Beztak by to byl nějakej úchyl, co by mě chtěl akorát na sex, jen kvůli tomu, že nosim make-up… Na tohle prostě nejsem stavěnej…“ zavrtěl Bill hlavou.
„Bille… mohl bys přestat opakovat tyhle hloupý argumenty? A přestaň pořád probírat možnost, kdybych zůstal v Hamburku. Stejně se uvidíme pořád… na koncertech, na interview… pravděpodobně neuběhne ani týden, kdy bychom se neviděli. Vlastně si říkám, že by ti to prospělo. Musíš si konečně zvyknout být s někým jiným… jseš na mě strašně moc vázanej, a to není dobrý,“ Toma to přestalo bavit. Chtěl s ním vyjít v dobrém, ale s ním to prostě nešlo.
„Takže se mě prostě chceš zbavit…“ zkonstatoval Bill a upřel k bratrovi ublížený pohled.
„Bille, nedívej se na mě tak, ty víš, že mám pravdu. Konečně si to přiznej. Přiznej si, že takhle to dál jít nemůže… zítra si dáme ten polibek – jeden jedinej polibek, a potom už budeme zase jenom bratři. Obyčejní bratři, rozumíš, Bille?“ nedělal to rád, ale musel na to jít takhle zostra. Jinak to s Billem nešlo.
„Hmm…“ zahučel Bill. O tomhle se dnes vůbec nechtěl bavit. Kdesi hluboko v sobě totiž naopak doufal, že zítřek bude jen začátek toho, že už nebudou jen bratři… proč mu Tom ty iluze kazil už teď?
„Ano?“ ujišťoval se Tom.
„No jo…“ přikývl Bill. Nemohl mu teď přece přiznat, že plánuje přesný opak. Raději mu odkýve, co se dá, a zítra se uvidí… Ještě pořád měl šanci vyšachovat tu jeho úžasnou Agnes ze hry. A Bill tu šanci hodlal maximálně využít.
autor: Ketty
betaread: Janule
Tak tak, Bille, jen jí vyšachuj. Jen buď maličko míň otravnější, protože už i já měla sklon hledat nějaký ostrý předmět nebo aspoň lepící pásku… No, každopádně je to pořádně bezvýchodisková situace pro Billa. Jak to chce, proboha, udělat? Kromě její vraždy nevidím žádné, opravdu žádné řešení.
Ten Bill je taková mrcha, och! Jsem silně zvědavá, co ten ďábel naplánoval na úžasný páteční večer ve Felixovi…
To je mrcha ten Bill… měl by potkat Anise ten už by z něj tu naivitu vyšukal xD xD
Úžasná povídka… ale tom je chudák… Takovýho bratra bych zabila…
Juu už se těším na další dílek… ale ten Tom! xD
V každým dílu čekám kdy povolí a on pořád jen tvrdne! Tedy jako bylo by dobrý kdyby z Billa tvrdnul v jiné části těla xD
no… Tom by měl být vůči Billovi malinko milejší… a Bill by mohl být malinko míň sebelístostivý… a pak by to bylo ideální 🙂
Já Toma chápu, ale prostě…stejně doufám s Billem, že se to změní 🙂 Uvidíme ve Felixovi…
Aa mě ten Tom vždycky tak nasere,jak začne být na Billa hnusnej a mluvit o Agnes 😀 Jen ji vyšachuj,Bille! 😀 Ať komu Tom patří 😀
ať ví komu* sorry 😀
jo na tohle Bill myslí….no hodně štěstí..xDDD
Sakra…v každém případě tady mají pravdu oba. Je to tak rozporuplný! Mám několik domněnek, jak by se přiběh po polibku mohl vyvíjet, ale vůbec nevím, jaký bude konec..? Přestávám doufat, že by Tom objevil zkrytou jedinečnost svého bratra, když před ním pořád tak utíká a zkrývá si oči. A zřejmě našel i lásku…sakra. Právě proto je mi Billa líto. Ano, uvidí se s Tomem na rozhovorech a koncertech, ale když ono je pro něj tak zatraceně těžký najít si někoho k sobě. A ty chvíle, kdy se zabouchne za dveřmi svého bytu a všude kolem něj se bude rozprostírat pouze ticho a tma, je tak depresivní pocit. Nevidím se mu, ale i tak…je tady tak strašně naivní, chudáček. :o)
Už se nemůžu dočkat na jejich polibek!!!
p.s. Ketty, mohla bych se na něco zeptat? Jen…kolik má vůbec Hate dílů?
[10]: No, vlastně ještě není úplně celá rozdělená na díly, protože jsem jí psala v kuse a rozdělovala ji jen na ty scény, a teď to teprve rozděluju na konečný díly a posílám na betaread..ale typuju to přibližně na 35-40 dílů..myslím, že jsme kousek za půlkou…:)
Jinak moc děkuju všem za komentáře…jsem ráda, že někteří z vás vidí i to, jak moc těžký je to pro Toma, přestože to nedává tolik najevo jako Bill..x)
Jsou na tom oba špatně, chudáci…
[11]: Tak to joo, zatím máme teda ještě, co číst 😉
Úžasný!!! Tahle povídka se mi prostě strašně moc líbí – protože hlavním tématem je ta problematika vztahu dvojčat. Takhle si to živě dovedu představit v realitě, přesně takovéhle problémy, jejich rozhovory, jejich myšlenky. Líbí se mi, jak je to propracované a promyšlené, to by jen tak někdo nezvládl. A musím se znovu opakovat, že vlastně chápu oba dva. I když se mi Agnes protiví, chápu Toma – zamiloval se a prostě chce mít svůj život, ale taky je mi líto Billa. Je to sporné, moc sporné a já jsem zvědavá, jak to Ketty rozhodne:-D♥
Strašně se těším na další díl! xD Jak píše nademnou Rachel, je mi líto i Billa, i Toma… prostě jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet 🙂
Bille poradim ti. Di do kuchyně, najdi ci nejwětší kudlu, prošpikuj Ágnes a komu zkončí zdrcenej Tom w náručí? No přece tobě! Tak šup šup a bacha na otisky.
Bojím se, že potom co se políbí bude mezi Agnes a Tomem konec… Aaaa @_@ Já jí mam ráda 😀