autor: Eileen
Procházel se noční ulicí a přemýšlel, proč vlastně vůbec žije. Proč se narodil? Jen proto, aby chvilku žil a pak stejně zemřel? Zapálil si cigaretu a nepřítomně z ní potáhl. A proč vlastně kouří? Je to nepříjemný zvyk, akorát bude mít nemocné plíce. Odhodil cigaretu a spolu s ní i zbytek krabičky se zapalovačem. Už nebude kouřit, chce tu být přece co nejdýl. Proč vlastně jí? Proč má potřebu jíst, pít, dýchat, spát a milovat? Jistě, není přece robot, musí milovat. Ale on už nechtěl. Nechtěl nic, chtěl jen klid a tmu. Chtěl být sám, nechtěl žádné problémy, jen si prostě užívat života po svém. Zdravě, bez lásky a těch všech maličkostí, které bohužel k životu potřeboval. Došel až na konec ulice, kde vždycky svítila lampa. Tentokrát tam nebylo nic. Jen tma a prázdná zem a zdi. Za jeho zády se něco pohybovalo, rychle se otočil, ale nic tam nebylo. Hýblo se to znovu, zase se dezorientovaně otočil a nic. Prázdno. Pootočil se na bok a v rohu se krčilo nějaké tmavé stvoření. Pomalu se k tomu přibližoval. Stvoření rychle oddechovalo a chrčelo. Bál se tam jít, ale něco mu říkalo, ať tam jde. Došel k tmavé postavě a sehnul se. Poznal, že je v černé kápi, kapuca jí skrývala tvář. Stvoření kapucu pomalu zdělalo a pak natáhlo ruku. Jeho prsty byly dlouhé, nehty snad ještě delší. Bill chtěl couvnout, ale nešlo to, nemohl se ani hnout, připadal si, jako kdyby byl zmražený. Jen mohl koulet očima a vyděšeně oddechovat. Nemohl ani křičet, nemohl nic. Postava se pořád přibližovala. Začal ho škrábat do obličeje, snažil se bránit, ale nešlo to. Postava škrábala, kousala a nepříčetně řvala. „Bille!“
„Bille, no tak!“
„Ne… nechtě mě být, já vám nic neudělal!“
„Bille no tak probuď se, je to jen sen, jen zlý sen!“ Tom zacloumal s Billem, ten se probudil a šokovaně si přikryl obličej rukama.
„Já už nechci, nechci umřít!“
„Pššt, už je dobře, zlatíčko.“ Přetáhl si Billa k sobě na klín a kolíbal ho. Bill se ho chytl kolem krku a plakal.
„Bylo to hrozný, Tomi. Já už nikdy nebudu uvažovat o tom, že chci umřít, slibuju! Chci být navždycky s tebou, jen s tebou, nic jiného si vážně nepřeju.“
„Pššt, Billí, no ták… vždyť já taky nechci nic jiného. Miluju tě, ale měl by ses teď prospat, byl to jen zlý sen, bude to v pořádku.“ Bill pokýval hlavou na souhlas a vlezl si zpátky do postele. Vzal si svého medvídka od Toma a přitulil se k němu. Tom zhasnul lampičku a přilehl si k Billovi, už se rozednívalo a on byl unavený, Bill sebou skoro celou noc šil, nedalo se klidně spát. Chytil Billa kolem pasu a vtiskl mu polibek na čelo. „Už spinkej klidně.“ Bill pokýval hlavou, zavřel oči a snažil se usnout, ale nešlo to. Tom byl během pěti minut tuhý, ale Bill se otočil na záda a sledoval strop. Občas se trochu rozsvítil, když projelo auto, ale jinak byl úplně tmavý. Billovi se zdálo, jako by snad viděl proletět černou šmouhu. Zatřepal hlavou, aby zahnal myšlenku na zlý sen a otočil se zpátky na bok, čelem k Tomovi.
Sledoval ho až do té doby, než se Tom probudil. Okamžitě si všiml jeho kruhů pod očima.
„Ahoj lásko.“ Pousmál se na Toma, tomu moc do smíchu ale nebylo.
„Bille, tys nespal? Říkal jsem, že se musíš prospat, na dnešní den jsme se oba dva tolik těšili.“
„O co jde? Užijeme si ho i tak. Půjdeme nakupovat, na oběd, pak do kina a pak si užijeme krásnej večer.“ Vylezl z postele a zašel do koupelny, kde si vlezl do sprchového koutu a pustil na sebe horkou vodu. Po chvilce vodu vypnul, něco mu říkalo, že by se měl jít podívat do kuchyně. Vylezl, vzal si na sebe župan a pomalu ťapal dolů. Vešel do kuchyně a jediné, co uviděl, byl Tom, sedící u stolu se svým kafem. Bill opět zatřepal hlavou a přišel ke své lásce. Objal ho kolem krku a vtiskl mu dlouhý polibek na tvář. Tom se pousmál a pohladil Billa po rukách.
„Copak je? To už se ti stýská za takovou chvilku?“
„Jo, děsně moc mi někdo v té sprše chybí, a ten někdo tu jen tak posedává v trenýrkách u snídaně a nic s tím nedělá.“ Usmál se a přisedl si na Tomův klín. Ten ho objal kolem pasu a upil z hrníčku.
„Promiň, lásko, ale já měl už hroznej hlad. Navíc jsme chtěli stihnout oběd ve městě, vykoupeme se společně večer, teď se běž přichystat, ať mi tě každej závidí.“ Políbil Billa na rty, zvedl ho na nohy a plácl ho po zadku. Bill vyskočil, zapištěl a zmizel nahoře v pokoji.
Dole se otevřely hlavní dveře a vstoupila Billova máma. Překvapeně se podívala na Toma, sedícího na židli.
„Ahoj, Tome, nevěděla jsem, že budete s Billem tady, říkal něco o tom, že budete u vás.“ Odložila tašky na kuchyňskou linku a sundala si kabát.
„Jo, nakonec jsme skončili tady, k nám to bylo moc daleko.“
Odnesl svůj hrníček do myčky a zasunul po sobě židli.
Odnesl svůj hrníček do myčky a zasunul po sobě židli.
„Někam se teď chystáte? Chtěla jsem udělat oběd.“
„No, vlastně jdeme na oběd do města, slibuju to Billovi už dlouho. Chtěli jsme si udělat hezkej den… Potom už takových dnů moc nebude.“
„Ah, tak to chápu, zařizování skrz svatbu a tak.“ Usmívala se. Tak strašně moc se těšila na svatbu svého syna. I když bylo vlastně moc brzo, ze srdce mu to přála. Navíc Tom byl milý chlapec, tak proč ne? Může se nakonec nastěhovat k nim a budou spokojená rodina. Později si můžou třeba adoptovat miminko! Bill sešel z pokoje dolů.
„Mami! Ty už jsi doma? Myslel jsem, že přijdeš později. Chtěli jsme jít s Tomem nakupovat a taky na oběd do města.“
„Nakupovat? Jako, svatební oblečení?“ Nemohl si nevšimnout jejích jiskřiček v očích.
„Ne mami, nakupovat normální oblečení, já nevím, kam bys pořád spěchala.“ Bill neměl rád, když se někdo pletl do jeho věcí. Navíc jeho matka byla hrozně starostlivá poslední dobou.
„Promiň, myslela jsem to dobře.“
„Poslední dobou myslíš dobře úplně všechno, ale ty nechápeš, že mě tím stresuješ! Svatbu si zařídíme naprosto sami a až budeme chtít. Je brzo na svatbu, zanedlouho mi začne škola, a to není jen tak! Nemůžu se ženit ve školním roce, copak to nechápeš?“ Do očí se jí hrnuly slzy. Vzala tašky a začala vybalovat.
„Bille, můžu si s tebou promluvit?“ Otočil se na Billa Tom a odešel nahoru. Bill šel za ním.
„Tak co je?“
„Nic, co by bylo? Nemusel jsi na ní takhle vyjíždět, víš moc dobře, jak se na tu svatbu těší!“
„Já vím, ale svojí svatbu si chci zařídit sám, chápeš? Nebaví mě ty její kecy a rady, navíc svatba se ještě neblíží, tak nevím, proč všichni tak šílíte?!“
„Zklamal jsi mě, Bille. Myslel jsem, že se chceme vzít ještě před koncem školního roku.“
„Tome, já si tě chci vzít, moc… ale ne teď, napřed chci dodělat školu, je poslední rok, budu maturovat stejně tak, jako ty. Nechci to podělat.“ Tom si povzdechl a přešel ke své skříni, ze které vytáhl oblečení. Začal se do něj soukat. Bill na něj koukal. „Nechtěl jsem ti tím ublížit, vážně teď svatbu nechci.“
„Jo, vždyť je to v pohodě, ne?“ Vzal si kšiltovku a běžel dolů. Bill se posadil na postel, kterou ještě nestihl ustlat a složil hlavu do dlaní.
autor: Eileen
betaread: Janule
Maj to těžky…co?…
ahh..chudáci.
spíš bych řekla,že na to ještě nejsou připravení 🙁 musí to mít těžký :((
ááh Bille,dávej si pozor na pusu! xD
moc děkuju Eileen za další krásnej díl <33
On to Bill prostě vždycky musí nějak podělat…..
jo je to krasna povidka jsem rada ze je tady dalsi dilek sem se na nej tesila hned mam lepsi naladu dekuji a jen tak dla
Kruci, já v tom Billovi, jak vyjel na mamku, úplně vidim sebe (ne že bych se měla vdávat)…Měli bychom s tim něco dělat, Bille 🙂 Doufám, že se s Tomem moc nerozhádají!
Bill je ale vybíravej…
ach jo…. newim co říct.je to dokonale napsaný..ale ten dej mi wadí .((((
[7]: Co Ti na tom vadí?Nic kromě twincestu Ti tam asi vadit nemůže..Ale pro twincest je určený tenhle blog,a všechny tyhle povídky,takže na děj si moc nestěžuj..!xP
A pokud název s přeložením "Děvka",tak to je taky správně,protože v té povídce jakoby Bill děvka je..
A pokud už jdeme do detailů,a jde tu o tom,že Bill řve na svou matku,a rozčiluje se kvůli svatbě,tak to ani není nic hrozného,jinak by to nebylo žádné vzrůšo..
Pokud to není ani jedno z toho,tak už Ti vážně nic neporadím..xDDD
[8]: Spíš jde o ten celkovej děj, a to jest, že Bill je děvka =D 😀