Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 6.

autor: Kiki

Okamžitě za sebou zamkli, vrhli se na sebe a spadli do Tomovy postele. Něžně se líbali a postupně z nich slétávaly kousky oblečení.
„T-Tome? Já… ještě… s klukem…“ Šeptal vzrušený Bill.
„Já taky ne…“ zašeptal Tom a jedním pohybem mu stáhl boxerky. „Bude to pro nás nové… pro oba…“ Usmál se na něj. „Jsi si jistý?“ Zeptal se těsně před tím, než do něj vnikl…
„Naprosto…“ Odpověděl pevným, ale vzrušeným hlasem Bill. Za chvíli se ozval tichý výkřik… a další…
„Neboj a uvolni se…“ Šeptal mu Tom do ouška.
„Nebojím se…“ Pokusil se usmát Bill, ale vyšel z toho jen škleb, protože Tom přirazil a jeho to ještě bolelo. Bolest pomalu, ale jistě odcházela. Vážně. Už to bylo příjemné.
„Tome…“ Vzdychal mezi výkřiky.
Tom pořád přirážel, dokud se neudělal. Pomalu a opatrně z něj vyšel. Lehl si vedle Billa, který na něj koukal.
„Děkuju.“
„Já děkuju tobě.“
„Miluju tě!“ políbil jej.
„Já tebe taky.“
Propletli své prsty a vychutnávali si té krásné chvíle, kdy mohli být jen oni dva. Nikdo jiný. Nikým nerušeni… tedy, nerušeni…

„Druhá večeře!!!“

Jak oba nesnášeli, když je někdo vyrušil. A už vůbec tuto sestřičku. Vždycky svolávala děti k jídlu. Chtě nechtě se zvedli, začali každý hledat své oblečení a vydali se na tu hnusnou večeři.
„No teda kluci.. Bille, proč máš rozmazané líčení?“ Zeptal se Gustav, který si s Georgem k nim přisedl.
„Já… no… sprchoval jsem se.“ Řekl první věc, která ho napadla.
„Tak brzo?“
„Jo.“
„Ale večerka je až za… skoro dvě hodiny.“
„Tak už ho nechte… Sprchoval se, no a?“ Zastal se jej Tom, když viděl, že Bill už neví, co vymyslet.
„No dobře…“
„Moment… Co jste si mysleli?“ Zeptal se jen tak Bill, když právě spolkl jogurt, co měl v puse.
„Nic…“ Uculovali se.
Tom s Billem se na sebe podívali a začali se smát. Nekontrolovatelně. Za chvíli se ale museli uklidnit a naházet do sebe jogurt, protože je vyháněli z jídelny. Bude se prý připravovat diskotéka.
„Hned za námi přijďte na pokoj.“ Prohodil Tom na chodbě, kde se jejich cesty rozdělily.
„Proč chceš, aby sem přišli? To ti nestačím já?“ Skočil mu Bill na záda, když se zavřely dveře od pokoje.
„Ale to víš, že jo… já jen… nemůžeme jim to říct?“
„Jako co?“
„Jakože… my dva… jsme spolu.“
„Tome, klidně jim to řekni.. Já jim věřím, že to nikde nekecnou.“
„Děkuju. Potřebuju to někomu říct. Děkuju moc! Za to, že jsi. Jsem rád, že tě mám.“
„Já taky. Nevím, co bych bez tebe dělal.“ ‚Určitě by mě teď někde mlátili…‘ pomyslel si. Dal mu pusu. Vážně byl moc šťastný. Oba dva byli šťastní, že našli svou druhou polovičku.

Ozvalo se klepání na dveře.
„Ano?“ otázal se Tom.
„Můžeme?“ Vystrčil Geo hlavu do dveří.
„Jasně. Sedněte si tady.“ Ukázal na postel z druhé strany.
Kluci tak okamžitě učinili.
„Tak co jste chtěli?“
„No, něco vám říct, ale… nebudete proti?“
„Můžeme proti tomu něco udělat?“
„Ne.“ Nahodil Bill americký úsměv.
„My… chodíme spolu. Můžu to tak říct?“ Koukl se Tom na Billdu.
„Jo, můžeš.“ Políbil ho na líčko.
„C-cože?“ zasekla se G-éčka.
„Takže, jako… vy… spolu…“ nechápal Geo.
„Chodíme spolu.“
„Nekecnete to nikde?“ Zeptal se se strachem Bill.
Ihned se mu dostavila dvojhlasná odpověď – „Ne!“
„A nejste proti?“
„Je to vaše věc, takže ne.“
Bill s Tomem byli šťastní, že mají takové skvělé kamarády, tedy hlavně Bill.
Začala se ozývat hlasitá hudba, takže to znamenalo jediné – Diskotéka začala.
G-éčka se zvedla s tím, že tam jdou a majitelé tohoto pokoje nikam nešli. Jen co se zavřely dveře, Bill se zvedl.
„Tak já se jdu teda osprchovat.“ Začal se svlékat.
„Dobře.“ Tomovi se na tváři rozlil šibalský úsměv. Nakonec jeho černovlasý ďáblík před ním zůstal jen ve spodním prádle…

autor: Kiki
betaread: Janule

9 thoughts on “Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 6.

  1. No nwm nwm jestli by to takhle dovolili tu diskošku na pokoji xD
    Nám nechtěli dovolit ani oslavit narozeniny xD
    Jsem zaostalá vidím jí tu poprvé tak si jí jdu přečíst od prvního dílu…vypadá to zajímavě…

  2. Hm, když mám pravdu říct, při téhle povídce se vždycky nekontrolovatelně chechtám. Kam proboha spěcháš? Kam se ženeš, hm? Copak ti ujede vlak, Kiki? Psaní povídek ale i jakýchkoli jiných díl musí být tvou zálibou, ne povinností. Když si řekneš: Hergot, tak teď už se k tomu debilnímu psaní musím dokopat, ale zatraceně se mi nechce. tak je to špatně…
    Copak nemáš chuť prožívat to s nimi? Uvědom si, že oba prožili své první milování s mužem, co je v jejich životě ale i v životě každého z nás velký krok vpřed. Nemůžeš tak závažnou životní situaci popsat na osmi řádcích, vždyť jí úplně znevažuješ! Já vím, že trochu přeháním, ale chci to dát do kontrastu… Je pro tebe těžké se vžít do něčího charakteru, ještě nemáš tolik zkušeností… Ale neboj se toho, ono to nekouše, jasný? Neboj se rozepsat, neboj se vkládát hl. hrdinům do úst i delší, smysluplnější věty…

  3. Děje se tam toho stašně moc…a je to takowý neprocítěný..já newím…je to moc narychlo…wždyt se znají jeden den…a jejich prwní milowání…ani se nemazlili nic…proste tak jak to říkám..zasunout…wysunout…zkus se do toho wžít tak jak to říká peťuška… půjde ti to snáz…když se na to psaní budeš těšit…třeba pošli dílek později..ale ber to tak že to není domácí úkol do češtiny…

  4. [7]: ne jeden de, ale dva týdny…

    [6]: Asi vím, čím to bude.. já to mám totiž předepsané v sešitě a když toho píšu už hodně, tak mě bolí ruka a tak to zkracuju.. Já to nepíšu, protože musím, ale protože chci. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics