autor: Sabča
Bill seděl na svojí posteli a v prstech nervózně protáčel propisku. Nedokázal si přesně vysvětlit svojí momentální náladu, ale touha skákat, křičet a vytrhat si všechny vlasy by to možná vystihovala.
Byl neskutečně unavený a jeho jediným přáním bylo schovat hlavu pod polštář a spát. Jenže nemohl. V hlavě mu vířilo nespočet myšlenek a skvělý nápad na song. Nemohl usnout, dokud by ho nehodil na papír. Tak vytáhl z tašky svůj starý omšelý blok, který dostal kdysi dávno od Toma k narozeninám.
Nikdy si mezi sebou nedávali dárky, ale Toma už tak rozčilovaly kopice papírů, které se pořád válely všemožně po jeho pokoji, jak se Bill snažil vymýšlet texty při zvuku kytary, že udělal výjimku, a svému dvojčeti koupil zápisník. Bill už ho dávno skoro celý vytrhal, a teď do něj musel vkládat další volné papíry, aby vůbec měl na co psát, ale nikdy by to málo, co z původního dárku zbylo, nevyhodil. Nikdy by nezahodil nic od Toma.
Jenže teď na papíře před ním nebylo nic než pár čmáranic ze zoufalství. Bill ještě nikdy nezažil, aby se takhle strašně potýkal se slovy. Když dostal tak skvělý nápad, jako dostal právě teď, netrvalo mu ani deset minut sestavit dohromady celý text.
Otevřely se dveře do spací části tourbusu a v nich stál Tom.
Přešel pomalu k Billovi a posadil se na Georgovu postel. Bylo snadné ji poznat, i když jste v tourbusu nikdy předtím nebyli. Georgova postel byla vždycky rozházená a válely se na ní jeho ponožky a prádlo. Tom s lehce znechuceným výrazem ve tváři chytil malý cíp deky – opatrně, aby se nedotkl ničeho víc, než bylo bezprostředně nutné – a přehrnul ho přes všechny ty věci válející se po posteli.
I když Billova nálada byla momentálně na bodu mrazu, musel se zasmát.
„Co děláš?“ zeptal se Tom a kývnul hlavou směrem k Billovu zápisníku.
„Snažím se dát dohromady text, ale nemůžu najít slova,“ povzdechnul si Bill a načmáral na papír další zuřivý klikyhák.
„Tvůj nápad je tak geniální, že ani nejde vyjádřit,“ ušklíbnul se Tom, „možná bychom mohli nechat čtyři minuty ticho a říct, že naše nástroje nejsou tak dobré, aby se mohly odvážit zahrát melodii, která…“
„Nech toho, Tome,“ zarazil ho Bill a nervózně si poposednul. „Kdybys mi radši pomohl, udělal bys líp.“
„Můj bráška je nejspíš hodně zoufalej, když žádá mě o pomoc s textem. Víš, že v tom nejsem dobrej,“ odhrnul Tom ještě kousek Georgovy deky, aby se mohl pohodlněji posadit.
„A kde sakra je Gustav s Georgem?“ zeptal se Bill podrážděně. „Taky by se hovno stalo, kdyby jednou trochu pomohli.“
„Proboha! Georg ti nemůže pomáhat s texty!“ předstíral Tom zděšení. „Basovka je vrchol jeho talentu. Chápej, Georg už nemá rezervy…“ šklebil se.
Chvíli bylo ticho, které protrhnul Tomův hlas. „Víš, co si myslím? Moc si to bereš.“
„Moc si beru co?“
„Všechno. Tvoje texty. Nevadí, že to nenapíšeš teď. Nepotřebujeme ten song okamžitě. Jdi spát a až se probudíš-„
„Nemůžu spát,“ skočil mu Bill do řeči. „Já zatraceně neusnu, dokud ten text nebude venku.“
Tomovi se zablýsklo v očích. „A jsi si jistý, že je to kvůli tomu textu?“ zeptal se s vědoucným úsměvem a natáhnul nohu, aby Billa lehce kopnul.
„Přestaň s tím!“ zasténal Bill. „Všichni nejsou jako ty. Nevydržíš ani dvanáct hodin, aby ti to pak nevytlačovalo kytaru z klína.“
„Jsem pyšný, že mi to vytlačuje kytaru,“ zazubil se Tom. „Ale teď vážně,“ začal Tom, i když vážně vůbec nezněl, „možná by stačilo trochu… upustit páru,“ navrhnul a rukou udělal vše říkající gesto.
Bill si odfrknul. Odmítal s Tomem řešit tyhle věci, když měl mnohem závažnější problémy. „To už jsem zkoušel,“ zamumlal nakonec.
„A?“
Bill máchnul rukou směrem k sobě, aby naznačil, že kdyby to pomáhalo, teď by tady takhle neseděl. „A nic.“
Tomovi se zaleskly oči. „Možná… možná bys potřeboval pomoc zvenčí.“
Bill protočil oči. „Jasně. Právě teď, když jsem v jedoucím autobuse, mám možnost jít hledat ven holku. A i kdyby – nechtěl bych to. Neuznávám tvoje způsoby,“ vyplázl na bratra jazyk.
„Nemyslel jsem tak úplně zvenčí,“ pokračoval Tom nevinným tónem.
Bill úplně automaticky kroutil hlavou nad tématem hovoru, než mu přesně došlo, co právě Tom řekl. „Ty… ty… ty mi nabízíš…???“
Tom nic neříkal, jenom s mírným úsměvem pokrčil rameny.
„Panebože, to je… to není… to je pitomost!“ vyrazil ze sebe Bill. „Víš ty vůbec, cos mi tu právě navrhnul?! Vždycky máš šílené nápady, ale tohle je ten nejšílenější, co jsem zatím slyšel! Ty nemůžeš… já nemůžu… tohle se nemůže stát!“ vysvětloval a slova z něj najednou padala sama. Škoda, že takhle rychle nemohl napsat i ten text.
Tom vypadal, že si jeho výčitky vůbec nepřipouští. Pořád držel svůj úsměv a jenom na Billa koukal. Ten cítil, že se červená. Tohle bylo snad poprvé v životě, kdy mu Tomův pohled přišel nepříjemný.
„Víš, co je na tom všem nejhezčí?“ zeptal se Tom. „Že se tady ze všech sil snažíš mě – nebo možná spíš sám sebe – přesvědčit o tom, jak je to špatný, ale přitom jsi pořád ještě neřekl to nejjednodušší slovo: Ne. Kdyby ti to vážně přišlo tak nechutný, ani by ses nezamýšlel nad tím, proč to nejde. Ty o tom totiž přemýšlíš,“ řekl Tom a jeho úsměv se rozšířil.
Bill měl vždycky rád to propojení mezi myšlenkami svými a svého dvojčete, ale teď mu to najednou připadalo protivné. Tom měl totiž vážně pravdu. Bill se nad tím zamýšlel.
„Vůbec nikdo by se o tom nedozvěděl. Bylo by to naše. Jenom naše,“ kul Tom železo, dokud bylo žhavé. „Chci ti pomoct. Nikdo nevidí rád svého malého brášku zničeného.“
„Chceš pomoct hlavně sobě,“ odfrknul si Bill.
Tomovy koutky se zacukaly. „To… je pravda. Ale plánuju nejdřív pomoct tobě, a až potom sobě,“ řekl a přesunul se na postel za Billem.
Bill se usmál. „Nikdy jsi vůči mně nebyl lakomý.“
Tom se přidušeně zasmál. „Nevím, jestli můžeš srovnávat dělení se o čokoládu s tímhle.“
„Můžu srovnávat cokoliv. Tahle situace nemá pravidla. Všechny jsme je porušili už tím, že tohle děláme.“
„V tom případě,“ usmál se Tom do kůže Billova krku, „chci porovnat naše kalhoty. Takže říkám, že moje jsou velké… a že tvoje musí okamžitě dolů,“ trhnul se sponou pásku. Byl vážně rád, že pro dnešní cestovní den si Bill vybral pásek s jednoduchým zapínáním. Kdyby tu měl rozepínat pásky, ve kterých Bill koncertuje, nejspíš by pohořel.
Zatlačil Billovi do ramene na znamení, aby si lehnul. Potom chytil lem jeho kalhot a stáhnul je dolů. Viděl svého brášku zatraceně vzrušeného a musel se usmát. Přesně tohohle si vždycky přál docílit.
„Tome,“ zašeptal Bill stydlivě.
„V pohodě. Já bych se musel stydět, kdybys zjistil, co se odehrává u mě,“ uklidňoval ho Tom a políbil ho na břicho.
„Chci to vidět,“ zaprosil Bill. Tom se zase musel usmát. Jeho bratr v nedočkavé náladě byl něco kouzelného.
„Přijde na to čas,“ slíbil Tom a sundal Billovi i boxerky. Teď už nestálo v cestě absolutně nic.
Rukou přejel po Billově penisu.
Bill silou zavíral oči, aby se mohl kontrolovat. Při těch opojných pocitech z Tomovy ruky úplně zapomněl na Gustava s Georgem ve vedlejší místnosti. Nejspíš by nebylo moudré tu křičet na celý autobus, i když by to pro Billa byla nejlepší varianta.
„Aaaah!“ vykřiknul samovolně, když Tom začal zpracovávat vrcholek jeho penisu. Modlil se, aby je sem někdo z Géček nepřišel zkontrolovat. Bill byl hodně dobrý ve vysvětlování, ale tohle by nejspíš neukecal.
Ruka okolo jeho penisu na moment zmizela. Chtěl otevřít oči a podívat se, co se děje, ale překvapila ho vlna úžasného vlhkého pocitu. Právě teď byl v Tomově puse.
Tom byl stoprocentní heterosexuál, a to, co teď dělal, dělal poprvé v životě. A doufal, že to dělá dobře. Složil dohromady všechny svoje zážitky s orálním sexem, a snažil se je předat Billovi v co nejlepší podobě. Nepředstavoval si, že bude tak nervózní z toho, jestli se to Billovi líbí.
„Tome!“ zaúpěl Bill a trhnul boky. Rukama se střídavě chytal Tomových ramen a prostěradla. Absolutně nevěděl, co má dělat. Cítil, že už je tak blízko, ale pořád to ještě nebyl vrchol. Stál na okraji propasti rozkoše a už se nemohl dočkat, až konečně spadne dolů.
„Já už…“
Tomova pusa najednou zmizela pryč a donutilo ho to otevřít oči.
„Nemyslíš doufám, že to tak rychle vzdám,“ uculil se na něj Tom a líbal ho na krku.
„Měl jsi mi pomoct, ne to zhoršovat,“ postěžoval si Bill, i když vlastně vůbec neměl na co. Když se nad tím poctivě zamyslel, tohle byl nejlepší zážitek jeho života.
„Ty máš na všechno odpověď, viď?“ zasmál se Tom a obtočil ruku kolem Billova penisu. Ten spokojeně zamručel a opět zavřel oči.
Tom miloval dívat se na Billa poznamenaného vzrušením. Byl to ten nejlepší obraz, jaký kdy viděl a jeho penis to nutilo tvrdnout pořád víc a víc, jestli to ještě vůbec bylo možné.
Bill začínal sám přirážet proti Tomově ruce, což byl pro něj pokyn, aby zesílil a zrychlil. Bill už se opět dostával na kraj propasti.
„Opovaž… se to… teď přerušit,“ vyhrožoval Bill mezi hlubokými nádechy.
„Děláš, jak kdybych to už někdy udělal,“ usmál se Tom a líbal Billovu klíční kost.
Netrvalo už moc dlouho, než Bill s tlumeným výkřikem a prudkým zakloněním hlavy konečně vyvrcholil. Teď jenom ležel na posteli, zhluboka dýchal a snažil se uklidnit. Tom ho fascinovaně pozoroval a vydržel by to i dýl, kdyby se v jeho kalhotách znovu něco nepřihlásilo o pozornost.
„Ehm, dej mi chvilku, zalezu si na záchod,“ omlouval se Tom a cítil, že se červená. Bill otevřel oči a rozostřeným pohledem sjížděl Toma od hlavy až k patě.
„Nikam nepůjdeš,“ rozhodnul nakonec a stáhnul si Toma zpátky k sobě. „Budu lepší než záchod, nemyslíš?“ zašeptal mu do ucha.
„Jenže, já…“ snažil se Tom vymluvit, ale Bill byl rychlejší. Už dávno se stihl dostat do Tomových kalhot. „Já už nejspíš moc potřebovat nebudu,“ dodal tiše a styděl se za to, co Bill našel v jeho boxerkách. Musel vypadat jako neskutečné prase.
Bill se lehce usmál a něžně Toma políbil, než jeho hlava zmizela v Tomových slabinách.
Tom jenom zalapal po dechu a svíral prostěradlo v pěsti, jenom aby se udržel v klidu. Jeho bratr mu oplácel zatraceně bohatě.
Stačilo pár přesně mířených pohybů Billova piercingu po jeho žaludu a Tom s hlubokým zasténáním vyvrcholil do Billovy pusy.
Padnul vysíleně na postel, snažil se zklidnit dech a Billa si přitáhl do svého objetí.
„Takže… moje část je splněná. Kdy uvidím hotový text?“ zeptal se Tom vesele.
„Nemůžeš teď po mně chtít psát texty. Ne po tomhle,“ odporoval Bill.
„A proč myslíš, že jsem tohle všechno dělal? Pro potěšení svého malého bratra?“ vtipkoval Tom.
„To si nemyslím,“ zakroutil Bill hlavou. „Spíš pro potěšení vlastní,“ usmál se a vtisknul lehký polibek Tomovu krku.
autor: Sabča
betaread: Janule
To bylo skvělý! Ježiši, to se mi líbilo:)
dooosti dobre!! xDxD
no to by zajímalo co by po tomhle napsal za text…xDDD
Přesně! To by musel být pěkně nadrženej text, po takovýhle akci… xD Úžasná povídka!
Dobrý xDDD
óóó..to je roztomiilý 😀 😀 😀 😀 😀 😀
krásně napsaný! <33
úžasný úžasný..
Wow, to bylo něco! Přijde mi, že se nějakým svým způsobem vymykáš… Čiší z toho jakási originalita. Píšeš vážně úžasně:)
Nádherná povídka! *tlesk tlesk*
Wow, děkuju moc 🙂 první twincesťárna moje, tak jsem ráda, že se líbí 😀
Tak to bylo užasny… fakt famozní!
To bylo úžasné, troufám si říct, že kdybys to víc rozepsala, tak by se za to nemusela stydět ani Haylzee. Výborný nápad, budu mít radost, když si od tebe příště přečtu ještě nějakou povídku.
Luxus. To bych chtěla vidět ten tex co by z toho pak vzniknul 😀
[9]: to fakt? Tvoje první twcčko? TAk to klobouk dolů. Fakt parádní
[12]: Jop, první 🙂 ale vzhledem k tomu, že už mam strašně moc načteno (:D:D:D:D), tak to snad nebylo tak poznat jak koukam 🙂
woow, tak to bylo hodně dobrý, ty krááso, dokonalost! a jako, to byla tvá první povdíka? hele, nekecej, to neni možný 😀
Tak po "Mluvit" jsem si musela přečíst i tuhle tvou povídku… a zjišťuju, že je naprosto stejně úžasná!
Vážně píšeš skvěle, celé jsem to přečetla se zatajeným dechem… líbí se mi povídky, kde jsou spolu dvojčátka poprvé. A tohle jejich poprvé bylo opravdu vzrušující 🙂
Doufám, že budeš psát dál 🙂
Takže jsem se po včerejším večeru stráveném s "Rád" pustila do tvých jednodílek… a bezesporu už první z nich je skvělá. Uvědomila jsem si, že jednodílky vlastně ani moc nečtu nebo si aspoň nepamatuju, kdy jsem nějakou naposledy četla. Myslela jsem si totiž, že do něčeho tak krátkého se nedá nacpat všechno, co je potřeba… to jsem se ovšem spletla. Tahle byla perfektní, nic tomu nechybělo, byl tam humor, vzrušení i ostřejší věci:-)) Takže chválím a jdu na další jednodílku v pořadí:-)
Je to dokonalé. Strašne krásne. Škoda, že ich nie je viac. Teba by som dokázala čítať donekonečna…