Poruč svému srdci 6.

autor: Adella Kaulitz

,,Á, Bille, Gabrieli, jste už konečně tady,“ usmála se na příchozí malá rudovlasá paní, jejich terapeutka, slečna Gruszewská, jinak Helen.

Bill se na ni jen mile usmál a Gabriel s úsměvem skočil na židli, až zavrzala o podlahu.
,,Ale no ták, klid, Gabrieli, to se na to sezení tak těšíš?“ řekla mile Helen a posadila se opět na svou židli, hned vedle postaršího pána, kterému všichni říkali medvídek. Neptejte se proč =oP

,,Tak tedy,“ začala Helen. ,,Kdopak nám začne povídat o svých problémech a změnách?“ Kaštanovýma očima sjela hned ke Gabrielovi, který nedočkavě poskakoval na židli s rukou ve vzduchu. Čekala to.

,,Tak Gabrieli,“ pustila ho ke slovu.

Chlapec se zářivě usmál a slušně se usadil na židli a odkašlal si.

,,Takže. Od minula se toho moc nezměnilo, jen maminka mi konečně poslala dopis! Říkala, že tatínek se má dobře a stýská se jim po mně. Jo, a už nemám ten tik v oku z minulého týdne, asi to bylo tím, jak mě Bill vylekal, když jsem myslel, že chce utéct hihi, no a za poslední týden jsem lhal jen 15x, jednou, když jsem řekl, že jsem snědl prášky, přitom jsem je hodil do záchodu, podruhé, když jsem nechtěně rozbil vázu, tak jsem to svedl na medvídka, potřetí… jé Bille, přišel ti dopis!“ všechno to vychrlil na jeden dech a usmál se na kamaráda sedícího vedle něj. Včera mu zapřel poštu, jen aby se pobavil, byl to chronický lhář, ač nikomu nechtěl ubližovat, prostě musel.

,,Dobře dobře, to stačí.“ usmála se Helen. ,,Lepšíš se. Pokud ovšem tohle není další tvoje lež. Bývaly doby, kdy si lhal i 532x za den, viď?“

,,533x!“

,,Dobře dobře. Po sezení jistě dáš poštu jejímu majiteli, viď?“

Gabriel přikývl a už odmítl pokračovat.

,,Bille, řekneš nám, co tě dneska trápí? Vypadáš smutně.“

Bill se otřepal ze snění a rozhlídl se po ostatních. ,,No… je mi smutno. Stýská se mi po Tomovi.“

,,Tvůj bratr, že?“

Bill přikývl a pokračoval. ,,V každém svém dopise ho žádám, aby se za mnou přijel podívat. Ale pokaždé, když dostanu jeho dopis, o tom není ani zmínka, vždycky píše o čemkoli jiném, než o tom, kdy se za mnou přijede podívat. Ani mi nenapsal, že se mu po mně stýská, vůbec nic. Trápí mě to, ale nechci mu to psát. V posledním dopise jsem to naléhání vynechal, asi to nemá smysl. Ale přece ví, že se k němu chci vrátit. Jednou, až odtud odejdu. Chtěl bych co nejdřív, protože ten stesk se nedá vydržet. A taky jsem si i uvědomil pár věcí, co mě dřív ani ve snu nenapadly.“

,,Jaké věci?“

,,Že se mi líbí představa, kdy mě Tom objímá a políbí. Víte, představuju si tak naše setkání. Častokrát se mi o tom i zdálo. Tom stojí ve dveřích mého pokoje a řekne, že si pro mě přišel. Vstanu a padnu mu kolem krku, šťastný, že budeme zase spolu jako dřív, jako nejlepší bráškové.

Tom mě k sobě přitiskne, a když se mu zadívám do očí, tak mě políbí. Né bratrsky, ale… milenecky. Tohle není normální, že ne…“ dokončil smutně a sklopil pohled. ,,A mně se to líbí. Tenhle sen.“

Helen pouze přikývla a pronikavě se na Billa zadívala. ,,Asi máš kvůli tomu v sobě velký zmatek.“

Bill pouze přikývl a sledoval svoje nenalakované nehty.

,,Bille, víš, že by na tom nebylo vůbec nic špatného. Třeba jsi pouze zamilovaný. Má to ovšem jeden obrovský háček. Ty víš jaký.“

,,Je to můj bratr.“

,,Ano. Mnoho lidí tenhle vztah považuje za nemorální. Zakázaný. Jistě, nebyli byste jediný případ. Takové věci se stávají. Nemůžu ti tohle vymazat z hlavy, to ty víš. Buď tě tahle věc přejde, nebo se s tím budete muset vypořádat společně. Neměla bych říkat takové věci, ale vím, že nikdo za tohle nemůže, prostě ses zamiloval, a na tom není nic špatného. Určitě to společně vyřešíme,“ usmála se povzbudivě, když došla až k Billovi a pohladila ho po vlasech.

Po tváři mu stekla jediná slza, a i přesto se usmál.

,,Dobře,“ přikývl a setřel si slzu.

Zbytek terapie a sezení nedokázal vnímat. Musel pořád myslet na ten sen a na to, co říkala Helen. Ano, třeba se skutečně zamiloval. Možná za to mohlo to odloučení od Toma, možná že to prostě mělo přijít.

Po sezení šli Bill i Gabriel do jejich pokoje. Blonďáček zahrabal pod matracemi a vytáhl bílou obálku, kterou hned podal Billovi. ,,Na a neboj, nečetl jsem to,“ usmál se a začal si pročítat komiksy.

Bill poděkoval a otevřel obálku. Byl to dopis od Toma. Usmál se a začal číst.

PS: omlouvám se za krátký dopis, snad mě malý dárek pro Tebe omluví :o)

Billovi se na tváři rozhostil úsměv. Oproti tomu dopisu, se teď zdál být stříbrný řetízek se srdíčkem v obálce naprosto nicotný.