Critical moment 3.

autor: Tomi

Billy umírá každou noc….

„No tak to je průser.“

„Kurva…“ Rozbrečel jsem se. „Franku. Odvez mě do nemocnice. Určitě je to zlomený.“ Vzal mě do náruče a posadil do auta. Kroutil jsem se bolestí. Ke všemu jsem ho musel vyfasovat místo mýho oblíbenýho Lukase.

„Vydrž, musím zavolat šéfovi.“ Kdy se mi naposledy stalo, aby mě klient takhle zřídil. Bolestí jsem nemohl ani dejchat.

Položil mě na postel a nechal dveře otevřený. Tak takhle jsem si svojí smrt nepředstavoval. „Vlade… Vladimíre… pomoc… zachraň mě… prosím.“ Zamumlal jsem zoufale. Tolik štěstí jako v pohádce jsem neměl, že by hned stál u postele. Holt jsem nevlastnil kouzelnej prsten. Stačilo by s ním zatočit, a já bych byl tisíc kilometrů daleko. Zavřel jsem oči. Asi mi smůlu přinesl Flory. Říkal si tak vznešeně, a přitom se jmenoval úplně obyčejně David. Nesnášel jsem ho a on mě. Byli jsme jako kočka a myš. Potkal jsem ho včera na chodbě. Zase měl ty svý hloupý řeči, a tak jsme se pohádali a já pak nastoupil do auta a…

„Dlužíš mu to.“

„Neřvi na mě, Lukasi.“

„Věděl jsi, do čeho jde. Poslal jsi ho tam schválně. Když už to nechceš udělat kvůli němu, tak kvůli obchodu. K čemu ti bude kurva s křivou rukou. Vydělává nejvíc.“

„Dobře… Ale ať nejsou problémy. Strhnu si to z toho, až zase bude makat.“ Můj anděl si pro mě přišel.

„Lukasi?“

„Pššttt, nemluv.“ Opatrně mě zvednul.

Protivně ostrý světlo mě oslepilo. Odráželo se od bílejch kachlíků. Copak doktorům nalhal? To muselo stát peněz, aby drželi hubu. Lidi pro prachy udělají všechno. Mělo to výhodu. Nemusel jsem se malovat. Na jedno oko jsem skoro neviděl. Určitě musím mít krásnej modrej make-up. Sice bych dal přednost svý oblíbený černý, ale to bych asi chtěl moc. Kdybych mohl, a neměl bolesti, zasmál bych se tomu jako dobrýmu vtipu, ale naražený žebra by mi v tom tak jako tak zabránily. Rentgenovali mě a nakonec mi zasádrovali ruku. Štěstí je, že mě takhle Vlad nevidí. Bude si mě navždycky pamatovat krásnýho, s bílou pletí a neuvěřitelně krutýma očima. Rozplakal jsem se. Moje nejen fyzická bolest musela ven. Tryskala z mýho těla jako vodopád.

„Neplač, broučku. To bude dobrý…“ Kde se v Lukasovi vzalo tolik něhy?

Musel jsem ho vidět. Znovu a znovu. Sotva jsem se z toho všeho dostal, začal jsem navštěvovat kluby v okolí. Nikde nebyl. Jen jsem našel chlapce, kterej mu byl vzdáleně podobnej. Žije ještě vůbec můj anděl se zlomenými křídly? Nebo se ho po jeho útěku zbavili? Nechtěl jsem, aby trpěl. Možná ho prodali dál? Je moje snažení marný? Čím víc jsem pátral, tím víc mi bylo hůř. Na začátku byla naděje, ale teď? Zmizel.

„Tak jak ti je?“

„Blbě.“

„Promiň.“

„Neomlouvej se, Tommy. Není to tvoje vinna. Prostě se to stalo.“ Viděl jsem na něm, jak rád by mě pohladil nebo vzal do náruče, ale nebylo to bohužel možný.

„Tak já přijdu jindy. Jsi unavenej.“ Řekl tiše a zmizel.

Nemohl jsem usnout, a tak jsem tam ležel v opuštěným pokoji. Jedinou společnost mi dělaly stíny a moje vzpomínky a představy. Jaký by to bylo žít spolu? Jen my dva. Žádnej zlej svět. Jak by se tvářila máma, kdyby mě teď viděla. Změnil jsem se hodně? Byl jsem malej, a teď jsem skoro na prahu dospělosti. Do osmnácti mi chybí rok. Snad jí ten hajzl neubližuje.

Uviděl jsem Mathyase a předstíral spánek. Ne, nechci s ním mluvit. To včera byla asi opožděná pomsta za můj útěk. Přesto nelituju, i kdyby mě měli zabít. Byly to nejkrásnější minuty a hodiny mýho života.

Znal jsem jenom jeho jméno, tvář a to, čím se nedobrovolně živí. Ani jsem nevěděl, kolik je mu let. Byl tak křehkej a jeho smutek tak hmatatelnej. Stejně jako jeho nehraná vášeň. „Lásko, slib mi, že na mě počkáš.“ Plakal jsem do polštáře.

Snažil jsem se vytěsnit ten hnusnej zážitek. Tu bolest. Kopance. Nadávky. „Néé, není to pravda. Nikdy se to nestalo.“ Byl to jenom ošklivej sen. Moje tělo se pozvolna uzdravovalo, ale duše na tom byla o poznání hůř.

„Zamiloval jsi se?“

„Co tě to napadlo, Lukasi?“

„Já? Víš, jak se tady říká. Láska je luxus, kterej si nemůžeme dovolit.“ Usmál se.

„A teď vyprávěj ty. Co tvoje holka. Kolikátá už vlastně? Ztrácím přehled. Viola?“

„Nééé. Tolik jich zase nebylo.“

„Jsem rád, že jsem tě mohl poznat.“

„Proč ta melancholie?“

„Ty se ptáš? Já nejsem sám sebou. Musím dělat, co mi kdo řekne. Ošklivý věci.“

„Chceš utéct.“ Zavrtěl jsem hlavou. V tomhle stavu? Stejně jsem neměl kam jít. Byl jsem v pasti. Když jsem byl mladší, přemejšlel jsem, že se zabiju. Představoval jsem si, jak to udělám, a jak mě pak najdou. Ležel bych podřezanej na posteli a černá krev by se míchala s bílou barvou prostěradla. Nebyl jsem tak odvážnej, a nebo jsem v koutku duše věřil, že se něco v mým životě změní. Změnilo se. Možná jsem v sobě vydoloval nějaký pocity, ale hned jsem byl uvržen ještě do většího pekla a bolesti než dřív.

Po měsíci mi tu pitomou sádru sundali. Měl jsem pocit, že to není moje ruka, jak byla slaboučká. Když jsem něco chtěl sebrat, nešlo to. Modřiny měly nažloutlou barvu, no možná trošku nazelenalou. Odvážil jsem se podívat na sebe do zrcadla. Nebylo to tak hrozný, jak jsem si představoval.

Uběhly tři nejdelší měsíce v mým životě a já byl stále na začátku. Nevěděl jsem, co dělat. Viděl jsem tolik krásnejch kluků, ale žádnej nebyl jako on. Nevím, jestli je možný zamilovat se na první pohled nebo dotyk.

Ruka vypadala stejně jako předtím. Byl jsem rád. Byl jsem kompletní. Jenom trošku mě bolela. Znova jsem začal přijímat klienty. Mathyas se tvářil, jako by se nic nestalo. Trávil jsem s ním čas a bylo mi z něj zle. Moje tělo se vzpíralo přijmout ho do sebe, ale musel jsem se přemoct. Odvalil se ze mě. Nesnášel jsem polohy tváří v tvář. Musel jsem se usmívat, i když bych mu nejradši plivnul do ksichtu. Zapnul televizi a já si napustil vanu a lehl si do ní. Mokrý vlasy se mi lepily na čelo. Dotkl jsem se svýho obličeje, abych je odstranil. Představil jsem si, že Vlad sedí naproti mně. Hladil jsem sám sebe po celým těle a kňoural jsem. Dotkl jsem se sebe tam dole. K extázi mi stačilo pár pohybů. Vyvrcholil jsem do svý ruky. Probral mě potlesk.

„Moc hezky představení.“ Mathyas musí vždycky všechno zkazit. Je tam, kde ho člověk nejmíň potřebuje.

Ani nevím, jak mě to napadlo. Sedl jsem si k notebooku a najel na eskort. Dlouhé hodiny jsem zíral do tváří nejrůznějších kluků. Už jsem to chtěl vzdát, když v tom jsem uviděl tvář boha. Byl to on. Takže si ho můžu objednat. Byl jsem tak šťastnej, že žije. Radoval jsem se jako dítě. Jak prostý a dokonalý. Po dlouhý době mě oblil příval štěstí jako mořská vlna.

„Jestli čekáš na toho svýho šukboye, tak se ho nedočkáš.“ Zasmál se zle Flory. Vím, že by se rád dostal na mý místo. Já bych mu ho klidně přenechal, kdyby to záleželo na mně.

„Co ty o tom víš?“

„Tommy je fuč. Asi někde na východě. Tak ať si to chlapec užije… cha cha…“

„To není pravda.“ Znovu protivnej smích.

„Není? Jsem líp informovanej než ty, pusinko. Mathyas hrozně řádil a…“ Byl jsem Frankovi vděčnej. Přerušil náš rozhovor.

„Bille, máš kšeft, tak se tu nevybavuj a koukej sebou hodit.“

„Hmmm, už jdu.“