autor: PeTiŠka
Už po několikáté jsem si utřel pot z čela a blaženě se usmál. Moje tělo vstřebávalo poslední zbytky vzrušení, pomalu odeznívající orgasmus. Sjel jsem dlaní na hrudník, zvedající se až nebezpečnou rychlostí. Tohle byl můj život, moje slast, moje jediné potěšení. Sex, pro někoho možná důkaz partnerství, pro někoho jedině zábava, koníček. Asi jako pro mne. A rozhodně jsem si nestěžoval, žil jsem si podle svého, užíval jsem si takhle noc co noc. Co se na někoho vázat. I když jeden drobný háček tu byl. Můj bratr, moje dvojče. Věděl, že žiji tímto způsobem, že každou nocí mi proběhne postelí alespoň jeden chlap. Přesto se mi asi před půl rokem svěřil, že mě miluje, a já tehdy nemohl odolat jeho smutným očím. Byly plné zoufalství a naděje zároveň. Pustil jsem ho do svého srdce, ale nikdy ne tak, jak by si přál on.
Já prostě nedokážu být jen s jedním, taková moje osobnost není, a vím, že nebude. Jednou, když se svezl blaženě do mé náruče po našem prvním milování, zašeptal mi, že věří, že se změním. Že ON mě změní. Musel jsem nad tím přemýšlet, ale teď? Jenom pobaveně odfrknout. Billa Kaulitze NIKDO nezmění! Občas, když se rozhodne stavit se, najde u mě nějakého toho mužského. V takových chvílích buď kleju nad jeho skvělým načasováním, nebo ho i v duchu polituju. Většinou jen sklopí hlavu, sedne do obýváku a prostě to neřeší. Ale jsem si na 100% jistý, že ho to uvnitř hrozně ničí. Ale co mám dělat? Jsem prostě takový a varoval jsem ho. On jen pořád věří, že se změním.
Odstrčil jsem od sebe zpocenou ruku mého dnešního milence, a natáhnul jsem se pro své svršky. Tom by tu měl být každou chvíli, nechci zase něco poslouchat. Poslední dobou se schylovalo i k hysterickým hádkám, které jsem nevyvolával já, nýbrž brácha. A na to opravdu nemám náladu.
„Můžu se vysprchovat?“ mladík vstal též a kouknul na své břicho, kde se mu leskla čerstvá, bílá tekutina. Zčervenal. Přetáhl jsem přes sebe tričko a protočil očima.
„Jen si to dones domů, alespoň mi uděláš reklamu,“ pronesl jsem ironicky a hodil jsem mu jeho věci. Rychle jsem na sebe hodil zbytek oblečení a odešel do kuchyně, vyndal jsem si z lednice vychlazenou vodu a polovinu petky jsem vypil na jeden nádech. Unaveně jsem se opřel lokty o linku a promnul si krk. Poslední dobou jsem byl jako „vyflusnutej“. Odpoledne jsem většinou trávil v práci, modelingové agentuře, a večer, jak jsem se již zmínil, jsem si žil svůj život. Možná bych měl trochu zmírnit, jenže to já nedokážu. Uslyšel jsem za sebou kroky a váhavě jsem se otočil.
„Můžu se ti někdy ozvat?“ chlapec k sobě tisknul nejistě mikinu a stepoval mezi dveřmi.
„To těžko, vyprovodím tě,“ snažil jsem se mile usmát a ukázal jsem směrem k hlavním dveřím. Mladík si povzdychl a následoval mě. Otevřel jsem mu slušně dveře. Málem jsem vyděšeně vykřikl, když jsem za dveřmi spatřil Toma, natahujícího ruku po zvonku. Neznámého jsem vystrčil z bytu a Toma pozval dál. Zavřel jsem za ním dveře a dělal jsem jakoby nic. Radši.
„Tak jaký byl tenhle? Vypadal celkem mladě,“ zavrčel žárlivě Tom a sednul si v obýváku na sedačku. Nadechl jsem se a vykročil za ním.
„Mladá kořist, byla to akorát ztráta času,“ pokrčil jsem rameny a usadil jsem se naproti němu do křesla.
„A já jsem co? Taky ztráta času?“ vyčítavě na mne kouknul. Ach ne, je to tady zase.
„Tome, prosím tě,“ unaveně jsem se protáhnul a prosebně na něj kouknul. Nemám náladu na hádky.
„Promiň.“
„Co ta taška?“ zeptal jsem se nesměle a ukázal na jeho menší cestovní tašku.
„Co? No, víš… myslel jsem, že bych mohl u tebe na víkend zůstat, mohli by jsme si udělat pěkný víkend,“ váhavě se pousmál. Viděl jsem na něm obavy, že odmítnu, nebo ho sprostě vyhodím. Miluji, jak je na mně závislý, jak se snaží seřídit si mě jako hodinky. Pobaveně jsem se pro sebe usmál.
„Skvělý nápad, Tomi, uděláme si hezký víkend,“ svůdně jsem na něj mrknul a Tom zastřihal nadšeně ušima.
O_o
Seděl jsem spokojeně v ústraní velkého klubu a očima jsem prolítával zdejší chlapce, muže. Popíjel jsem Mojito a podupával jsem si do hudby. Několik mužů mi oplácelo svůdné úšklebky a očima mě přímo vydírali, abych šel za nimi. Chtěl jsem, jako každý svůj trávený večer, ale nemohl jsem. Vedle mne totiž seděl bráška a hlídal mě. Cítil jsem, jak propaloval očima každého, kdo na mě jen kouknul. Povzdychnul jsem si a brčkem promíchal obsah ve sklenici. Objal jsem brášku kolem ramen a několikrát ho vášnivě políbil. Aby se necítil odstrčený. Mám ho rád, miluji ho, zaslouží si pozornost, když se tolik stará. Nadšeně spolupracoval, přivřel oči a podle jeho povzdychů se v tom vyžíval. On nikdy nebyl špatný, co se týče sexuálního života. Naopak! Tom je právě jeden z mála, s kterým je sex přímo nepopsatelně úžasný. Aby taky ne, máme to asi prostě v rodině.
„Pojď, půjdeme na pokoj,“ kývnu směrem nahoru, kde je několik menších pokojů. S jistotou mohu říct, že jsem byl v každém z nich. A že jich tam je celkem dost.
„Jistě.“ Tom se spokojeně usmál, vytáhnul mě na nohy. Už věděl, co bude následovat, vždycky mu to zlepší náladu a ani já si nemohl odpustit natěšený výraz. Je to zakázané, utajené, a proto tolik vzrušující.
Došli jsme na pokoj. Jedním pohybem ruky jsem zamknul a pousmál se na bráchu, jenž už seděl vyzývavě na posteli. Jeho pohled, jeho způsob sezení, jeho vůně – to všechno mi teď způsobilo vzrušení a nedočkavost. Stačilo pár kroků a uvelebil jsem se na něm obkročmo. Přejel jsem ukazováčkem po kontuře jeho rtů, pohladil jej po tváři. Spokojeně se zavrtěl a přivřel oči. Rychle se odevzdává, jako většina mužů, kteří jsou se mnou.
Bylo to rychlé. Divoké, a zároveň něžné, příjemné, a zároveň chvílemi bolestné. My umíme experimentovat, a proto vždy upřednostňuju sex s bratrem. S ním je to vždy na prvním místě. Možná to bude tím, že se známe celý život, jsme dvojčata, a víme, co ten druhý chce. Možná to je taky tím, že se Tom snaží přesvědčit mě, že on je jedinečný, že nikoho jiného hledat nemusím. Že on mi bude stačit. On je jedinečný, ale nevidím důvod, proč bych se měl omezovat. Miluju ho, ale tohle by nešlo…
O_o
Řádně jsem se protáhnul a zamžoural do tmy. Zaregistroval jsem pohyb vedle sebe. Tom. Pousmál jsem se, tiše jsem vstal, abych ho neprobudil a poodhrnul žaluzie. Venku už bylo nepříjemné světlo a hodiny hlásily něco málo po jedenácté. Neobtěžoval jsem se s nahotou a došel do kuchyně, kde jsem vypil polovinu minerální vody z flašky. Opřel jsem se o linku a blaženě zaklonil hlavu. Po včerejšku jsem nějaký vyčerpaný. Domů jsme došli s Tomem až nad ránem.
Zvědavě jsem pohlédl na chodbu, když jsme uslyšel zvonek. Kdo by mohl něco chtít takhle dopoledne? Váhavě jsem vykročil ke dveřím a trochu pootevřel. Tak, abych si pro jistotu kryl tělo. V tu ránu jsem věděl, co se bude dít v následujících okamžicích. Ty svaly, ta opálená pokožka, ten chtivý pohled. Byl to ten chlápek, co jsem mu vrazil do ruky tenkrát v jednom klubu svoji adresu. A nezapomněl jsem dodat, že mu budu kdykoliv při ruce. Takhle se totiž domlouvá rychlý sex, víte?
Okamžitě mě dostrkal do obýváku na gauč, a já už byl mimo svou mysl. Úplně jsem zapomněl na bráchu, jenž dřímal vedle v pokoji. Nechal jsem se sebou manipulovat, užíval jsem si jeden z milionu dalších sexů a nevnímal okolní svět. Byla to chyba, což jsem se dozvěděl o chvíli později…
„Děláš si srandu, že jo?!“ Lekl jsem se, a můj činící se milenec také. Pohlédl jsem vyděšeně ke dveřím a naskytl se mi pohled na Tomův rozzuřený obličej. Byl celý rudý, vzteklý, a zároveň nehorázně zklamaný. To zklamání nedával najevo, ale já to poznal. Můžu si v něm číst jako v otevřené knize, to pro mě nikdy nebyl problém. Zmoženě jsem povzdychnul a hlavu složil do polštáře. To není dobrá situace. Mohl jsem alespoň zamknout. Cítil jsem, jak se ode mě onen muž odtáhnul a hledal své svršky. Zavřel jsem oči a vydýchával ze sebe počáteční vzrušení.
„Nikdy ses nepochlubil, že máš žárlivou manželku doma,“ prohlásil neznámý a já po něm vztekle vyjel. Hodil jsem po něm oblečení a vyzval ho k odchodu. Ozval se pobavený smích a něco o tom, že to se brzy roznese.
„Však ty se ještě přiřítíš a budeš prosit… jako ostatní!“ štěkl jsem a dveře se zabouchly. Odmítal jsem vnímat Tomovu přítomnost, protože sám jsem teď nebyl schopen logicky uvažovat. Vstal jsem, otřel pot z čela a zamířil jsem od kuchyně pro něco k pití. Vztek, to bylo to, co jsem cítil. A i trochu strach. Jestli ten hajzl rozhlásí něco nekalého po městě, jsem v koncích. A kdo za to vlastně všechno může? Tom. Ano, můj milovaný, zamilovaný, naivní bráška. Neumí si hledět svého…
„Bille, můžeš mi vysvětlit, co to mělo zna-„
„Sbal si věci a zmiz odsuď!“
„Co?!“
„Slyšel si?! Říkal jsem, ať si vezmeš svoje věci a vypadneš!“ zavrčel jsem netrpělivě a zatnul pěsti. Tom vyděšeně couvnul. Neodvážil se mi odporovat, bál se. A to já jsem přesně chtěl. Aby se nesnažil jakkoliv odporovat a prostě mě poslechl.
Uběhlo deset minut a se slzami stepoval mezi dveřmi. Přemluvil jsem se a šel jsem ho doprovodit ke dveřím.
„Asi nemá cenu se snažit, že?“
„Nikdy to nemělo cenu, Tome, a tys to věděl.“
„Jasný, tak se měj, ozvu se,“ sledoval jsem jeho záda, jak mizí po schodech dolů. Sklesle jsem vydechl a zavřel jsem dveře.
Nemůžu za to, jaký jsem…
autor: PeTiŠka
betaread: Janule
Bože, chudák Tomi 🙁
tak to je síla! dokonalej nápad a úžasně zpracovaný! ale chudák Tom…
To byla moc pěkná jednodílka. Hajzl Bill. Ubohej Tomi. :´-( Láska je fakt slepá a maže lidem mozky.
Oh… zas něco originálního… ty tvoje povídky jsou stejně nejlepší… =)))
úžasný. Bill jako mrcha je fakt sexy. Moc se mi to líbilo.
Ale Billí takový přece vůbec není….=(Tuhle představu nějak nesnáším.
Tak tohle bylo od tebe odporné, Bille… Já věřím, že Bill je na kluky, ale takhle si to teda nepředstavuju…
Dokonalé… nemám slov… alespoň neděláš z Billa svatouška,nebo chudinku … fakt skvělé
Bill jako naprostá svině je víc než uspokojující představa…. a předpokládám, že to snědý svalnatý ve dveřích byl Anis… xD
Tak to bylo drsný… Úžasně napsaný. Fakt dost lituju Toma… No ale možná, jen malinko, i Billa, protože na jednu stranu za to nemůže, ale kdyby moc chtěl mohl by se změnit a fakt si mohl odpustit toho chlápka, když Tom spal vedle…
nic moc…
Uplne vidim v Billovi Briana a v Tomovi Justina. Je docela sila kdyz to je obracene, clovek od Billa tohle neceka. Skoda toho smutneho konce… ale hezky pribeh 🙂