autor: Siren
Ahoj lidi, když jsem se dozvěděla o krizi, rozhoupala jsem se, že konečně zveřejním svojí první twc povídku, kterou jsem napsala tak před 2 lety a pořád jsem se k tomu nějak neměla. Tak doufám, že se bude líbit, a že si budu moct přečíst nějaké komentáře… ať už kladné nebo záporné. Přiložila jsem i svůj vlastní obrázek. Tak dost keců, přeji příjemné počtení….
Siren
Můj milý bráško,
Chtěl jsem ti toho tolik říct, ale nevěděl jsem, že to nestihnu. Ano, já vím, že jsem ti to mohl říct dřív, ale nenašel jsem odvahu. Tolik jsem se bál, že bych tím úplně vše zkazil a ztratil bych tím i jediného bratra. Ale nemůžu odejít bez toho, aby ses nedozvěděl, že tě miluji. Už nějakou dobu se tím trápím. Ale strašně moc jsem se bál odmítnutí. Jenže teď jsem se bál, že ti to nestihnu říct. Tento dopis nemá být omluva za to, že jsem se ti vyhýbal a byl na tebe protivný. Je to jen vysvětlení. Doufám, že jsem tě nezklamal a nebereš mě teď za někoho odporného a zvrhlého, protože miluji (a vždy budu) svého bratra. Své dvojče. Tebe. Prosím nezapomeň na mě a žij šťastně dál.
Tvůj bráška Bill
Přes své slzy jsem na poslední řádky špatně viděl, ale přesto jsem moc dobře věděl, co v nich stojí. Mé srdce mi to říkalo. Mé srdce, které se tímto okamžikem začalo propadat do hlubin mrazivé tmy. „Proč?“ zazněl můj zoufalý výkřik prázdným domem. „Prosím, vrať se mi… já… miluji tě…“ naříkal jsem zoufale dál a snažil jsem se vybít svoji bolest na jeho nebohém polštáři. Byl jsem tak zničený tím, že jsem Billovi nestihl říct, co k němu doopravdy cítím. Proč jsem jen nemohl přijít dřív? Mohl jsem mu vše říct. Mohl alespoň odejít s vědomím, že jeho láska je opětovaná. Že není jediný, kdo se trápil. Vyčítal jsem to sám sobě. Chodil jsem jako tělo bez duše. Už jsem nikoho neměl a ani jsem už nikoho nechtěl…
Probudil jsem se celý zpocený z děsivého snu. „Byl to jen sen… jen sen,“ uklidnil jsem sám sebe. Bill. Musím mu to říct, rozhodl jsem se díky strašnému snu. Nemohl jsem Billa nikde najít. Kde jen může být? Musím ho najít! Byl jsem pevně rozhodnutý, že mu řeknu, co k němu cítím, ať už bude jeho reakce jakákoliv. Rychle jsem popadl mikinu a vyrazil z domu do slunečných ulic. Rychle jsem vytáčel Billovo číslo a snažil jsem se mu dovolat. Marně. Popadl mě tak šílený strach, že jsem se vydal rovnou do nemocnice. Strašně moc jsem si přál, abych ho tam nenašel. „Jdu tam zbytečně,“ uklidňoval jsem se. Přesto mě tam ale něco táhlo a nutilo mě to utíkat. Jak jsem se blížil k nemocnici, zmocnil se mě šílený strach, vnitřnosti se mi sevřely a hrdlo úplně stáhlo. V nemocnici se mé obavy potvrdily. Rychle jsem přeběhl celou chodbu a vešel do bílého pokoje.
„Bille,“ zašeptal jsem, když otevřel oči.
„Jsem rád, že jsi konečně tady… věděl jsem, že přijdeš…“ spustil Bill, hned jak mě zaregistroval.
„Počkej. Já ti musím něco říct. Je to hrozně důležité,“ začal jsem s tím, co jsem měl na srdci, ale postupně jsem ztrácel odvahu.
„Já… měl jsem hrozný sen. A díky němu jsem pochopil, že ti to musím říct… Já… no… já…“ snažil jsem se ze sebe dostat slova, která by vyjádřila ten nádherný cit, když v tom mě Bill políbil. Nemohl jsem tomu uvěřit.
„Miluju tě,“ vypadlo ze mě úplně samo, po tom nejlepším polibku, jaký jsem kdy zažil.
„Já tebe taky. Věděl jsem, že přijdeš… Že mě nenecháš samotného. Že ti to budu moct říct, že budu moct ochutnat tvé rty, než navždy odejdu.“
„Ne, Bille nemůžeš mě tady přece nechat samotného. To nesmíš. Já tě potřebuji. Miluju tě. Prosím,“ žadonil jsem a mé slané slzy už se draly na svět.
„Tolik jsem se bál, že ti to nestihnu říct, že jsem ti napsal dopis, kde…“ chtěl doříct Bill, ale já ho nenechal.
„Né, to ne. Je to jako ten můj hrozný sen. Jen teď jsem tě našel a stihl jsem ti to říct. Prosím, řekni, že to není pravda, že je to jen další sen.“
„Ne, Tome, tohle není sen. Je mi to líto… Já počkám na tebe. Budu čekat klidně celou věčnost. Vím, že tam, kam teď odcházím, čas nic neznamená.“
Nemohl jsem ho nechat dál mluvit, a tak jsem něžně vklouzl svým jazykem mezi jeho rty. Po tváři se mi rozběhly další hořké slzy. Cítil jsem všechnu jeho lásku, ale i chtíč a vášeň. Byl to nádherný pocit. Věděl jsem, že na tenhle okamžik nikdy nezapomenu. Teď jsem získal svou lásku a zase ji mám ztratit? Ne, nesmím na to myslet! Ne teď!
„Miluji tě,“ pošeptal mi tiše Bill.
„Já tebe taky, lásko… Né prosím ne…Zůstaň se mnou,“ křičel jsem zoufale, když Bill naposledy zavřel své oči a navždy tak ukryl jejich krásu před celým světem, ale i přede mnou. „Vrať se… Potřebuji tě… Slyšíš?… Prosím,“ žádal jsem, a přitom jsem jej pevně objímal ve své náruči, dokud mě nevyvedly sestřičky ven z pokoje.
Najednou jsem si připadal tak strašně prázdný. Ještě ráno jsem ten sen nenáviděl, ale teď jsem věděl, že bez něj by Bill nevěděl, jak moc je pro mě důležitý a jak moc ho miluji. Ani nevím, jak jsem se dostal domů. Schoulil jsem se do Billovy postele, objímal jsem jeho oblíbené tričko a vnímal jsem jeho jemnou vůni, která ještě pořád byla v jeho pokoji. Úplně ve všem. S pocitem, že je můj Bill u mě, jsem pevně zavřel oči, a doufal jsem, že se už neprobudím a budu navždy s Billem, nebo že až se probudím, zjistím, že to byl jen další zlý sen.
tak sen se stal skutečností….děsivé
dočítala som so slzami v očiach,škoda že to nebol len sen!
2 roky neuverejniť takúto nádheru,ešte že je kríza v poviedkach!
Je to smutný, ale ten sen mu aspon vážně pomohl, aspon mu to stihl říct! je to krásná povídka!
Ách, zase otevřený konec 🙂 Nevadí. Šťastný konec by se sem snad ani nehodil. Moc pěkná povídka.
jsem z toho naměkko..krásné, opravdu.. 🙁 🙂
Nádherná povídka… vážně!
mohlo to byt víc rozepsany ale je to pěkny 🙂
Krásné!!!Ale smutné:(:(
konec jsem už nemohla x( pláču tady__to je strašně krásný x( Škoda jen ze to je taal smutné x((
Psala jsem povídku na podobné motivy, děj byl vlastně úplně stejný… =)=) Já osobně mám takové povídky ráda, jsou něco jako magie, kterou já zbožňuju… úžasná práce… =P
Moc vam vsem dekuji =) Vazne si toho moc cenim, ted je do place me… A uz se tesim az zverejnim dalsi svoje povidky
Jste fakt zlaticka
První povídka?..krásné..měla bys určitě psát dál 🙂
to teda bolo fakt moc pekne ..az mi bolo skoro do placu 🙂 len jedine, co mi tak, nieze vadilo, ale tak … podla mna si jednotlive casti mohla este viac rozpisat …napriklad jak siel do nemocnice a jak tam bol este s billom … bolo by to este krajsie …ale tak ci tak moc podarena poviedka 🙂
wow… tak to bylo pěkné, ale dosti smutné.
Ešte jedna časť kde víde na javo , že je to opäť zlý sen 🙁