autor: Tomi
Ahojík, lidičky. Bill a Tom nejsou v mý povídce bráškové. Jak to bude dál, se dozvíte. Snad se to vám to bude líbit.
„Rozhodl jsem se, že to s tebou zkusím.“ Napsat tuhle větu bylo pro Toma neuvěřitelně těžká věc. Tolikrát doma přemýšlel, co udělat. S Billem se seznámil prostřednictvím internetu. Nejdřív si povídali o všem možném, ale pak se jejich hovory staly důvěrnějšími a Bill mu prozradil, že musel dosavadní vztah s přítelem ukončit, i když ho moc miloval a dál miluje. Nedozvěděl se, co bylo příčinou rozchodu, i když se několikrát ptal. Když mu neznámý poslal svoji fotku, málem omdlel. Tak krásnou tvář snad ještě nikdy neviděl. Z jeho smutku a jemných rysů by se zbláznil každý. Napadlo ho, že musí mít zástupy obdivovatelů. Tohle si Tom nepředstavoval ani v nejdivočejších snech. Když v sedmnácti zjistil, že je na kluky, myslel si, že si někoho najde a s ním bude šťastný, ale realita ho překvapila. Kluk, o kterého by stál, je sice krásný, bydlí ve stejném městě a je zdánlivě volný, ale to zdánlivě je velký problém. V jeho hlavě straší někdo jiný.
„Tak to je fajn.“ Přišla mu odpověď. A za chvíli zapípal mobil znova. „Chceš se vidět?“ Tom se rozklepal.
„Jasně. Jasně.“ Vykřikl nahlas.
Viděl ho zdálky postávat na zastávce tramvaje. Jeho dlouhé černé vlasy ho prozradily. Divoce létaly na všechny strany. Jejich majitel si je nestačil uhlazovat. I když byl listopad, Tomovi to připadalo jako nejromantičtější den jeho života. Vůbec mu nevadilo, že nesvítí slunce a každou chvíli se může dát do deště.
„Baf. Doufám, že tu nečekáš moc dlouho?“
„Baf. Ne, ani ne. Zapomněl jsem ti přinést kytku.“ Usmál se na něj.
„To neva. Nejsem přece holka.“ Žďuchl ho do žeber.
„Kam půjdeme?“
„Znám jednu kavárnu tady odsud. Je v parku?“
„V parku?“
„Máš strach?“
„Jo, z tebe děsnej.“
„No jen si nehraj, co když tě odtáhnu někam do roští?“
„Už se bojím.“ Bill působil neuvěřitelně vesele, jako by ten smutek, co čišel z jeho fotky, nebyl opravdový, jako by ho někdo setřel. Sebral Tomovi jeho kšiltovku a honili se. Schovávali se za stromy a blbnuli jako malé děti.
„A mám tě.“ Chytil ho za ruku.
„Stejně už nemůžu.“ Bílá barva jeho tváří začala ustupovat červené.
Tom si lehl do postele. Dnešní den byl úžasný. Přál si, aby neskončil. Kdyby se tak hodiny a minuty daly donekonečna natahovat. Bohužel se museli rozloučit. Nemohl se s ním jenom kamarádit. Chtěl víc. Bill nebyl jeho první kluk, to ne. Před tím chodil se dvěma, ale ty vztahy ho nějak nenaplňovaly. Tohle bylo něco naprosto jiného, že by ho zasáhl cit jménem láska? Dokola si přehrával zážitky z dnešního podvečera. Sáhl po mobilu a napsal: „Jak jsem se ti líbil?“
„Super. Napadlo mne, že by nemuselo bejt špatný mít milence.“ Toma zpráva trochu rozhodila.
„Časem můžeme být něco víc.“ Nedal se odbýt.
„Třeba.“
„Juuu, dávej pozor. Pomoc!“ Ječel Bill na celý bazén, až jim šel obstarožní plavčík vynadat. „To já nééé… to on.“ Ukazoval rozjíveně na Toma. Ten mohl zešílet z jeho blízkosti. Bylo to krásné, ale i nekonečné utrpení. Hlavně ve vířivce. Bill dělal blbosti. Ještěže v ní byli jenom oni dva. Tom cítil, že začíná mít problém, který byl ještě umocněn Billovým letmým dotykem na intimních místech. Bylo mu jasné, že to bylo schválně.
„Zlobíš mě.“ Udělal nevinný štěněčí kukuč.
„Nééé, ty si za to můžeš sám.“
„Mně se nic neděje. Sáhni si.“ Tom tohle radši nechtěl riskovat. O hodinu později dostal od Billa v kině pusu na tvář. Po filmu a škádlení zamířili k Tomovi domů. Děkoval osudu, že rodiče museli odjet. „Máte to tu pěkný.“
„Díky.“
Bill si svlíknul mikinu a skočil na gauč. „Dáš si něco k pití?“ Zeptal se Tom.
„Chtěl bych si zaš…“ Vzápětí se rychle opravil. „Chtěl bych se s tebou milovat.“ Ďábelsky se usmál a přitáhl si blonďáčka k sobě. Políbil ho. Nejprve váhavě, a když se nebránil, tak postupoval s větší razancí. Jazykem prozkoumával jeho ústa. Chtěl víc a víc. Potřeboval ho cítit v sobě. Tak zoufale potřeboval zapomenout. Jenom tak Alex přestane existovat v jeho myšlenkách.
„To stačí.“
„Cože?“
„Se tolik neznáme a…“
„Fajn… no stejně jsem unavenej.“ Fňuknul ublíženě Bill a začal se shánět po tričku a mikině. „Počkej, můžeš tu přespat.“
„To je blbý.“
„Proč?“ Billovi začínaly téct nervy.
„Tak tu přespím no. Když je to tvoje přání. Nechci se hádat.“
Další dny se Bill Tomovi vyhýbal. Neodpovídal na sms. Začínal být zoufalý, co udělal špatně? Neměl ho odmítat? Vážil si ho, a tak se s ním nechtěl vyspat hned při první příležitosti. Chtěl jejich vztah dál rozvíjet. Teď najednou není co rozvíjet. Měl co dělat, aby se nerozbrečel. Najde lásku svého života, aby ji v zápětí ztratil? Tušil, že to bude těžké, ale nikdy by ho nenapadlo jako moc. Ne. Nesmí se vzdávat. Ještě je brzy. Najednou mu zazvonila zpráva. „Promiň, jsem nemocnej. Je mi hrozně zle.“ Chudáček. Politoval ho v duchu. Toužil být s ním. Uslyšel zaklepání na dveře a dovnitř vplula jeho mamča.
„Potřebovala bych něco koupit ve večerce.“
„Hmmm.“ Obrátil oči v sloup. „Dobře. Tak mi dej prachy a já vyrazím.“
„Díky.“ Projít se venku a přijít na jiný myšlenky, je konec konců dobrý nápad.
Popadl tašku i papírek s napsaným nákupem a vyrazil. Sotva prošel pár ulic, upoutal ho smích. Tak důvěrně známý a zpoza rohu se vyrojila bandička kluků a uprostřed vysmátý Bill. Rychle se ukryl do stínu. Neměl zájem, aby ho zahlédl. Tolik si přál, aby to byl omyl. Domů dorazil úplně vyklepaný.
„Stalo se ti něco?“
„Ne, mami. Máš všechno, co jsi chtěla?“ Neměl sílu se dál zdržovat rozhovorem. Utekl do svého pokoje. Praštil sebou na postel a nefalšovaně se rozbrečel.
„Viděl jsem tě. Pěkně jsi byl nemocnej.“
„A co jako? Sleduješ mě?“
„Tak jsem to nemyslel. Já tě mám rád.“ Bill sklopil hlavu. Nechtěl se mu podívat do očí. Znova si začínal psát s Alexem. Co když je šance, že se změní a oni začnou znova? Příští víkend měl jet k němu. Docela se těšil. Nedocházelo mu, že se zase nechal ukecat. Lidi se nemění. Jsou pořád stejní. Ani láska nepředělá jejich chování. Nevěděl, co dělat. Tom, to byla jistota, ale Alex ho nepříčetně vzrušoval. Sex s ním byl perfektní, ale to bylo asi tak všechno. Zbytek byly jenom vzdušné zámky a zbožná přání, která se v realitě rozplynou jako mýdlová bublina. „Promiň, nechtěl jsem tě uvést do rozpaků.“ Jemně Billa pohladil po rameni. Trhnul sebou.
„Radši bych šel.“
„Jasně. Se můžeme vidět třeba zítra.“
„Jéé, pojď blbnout.“
„Myslíš si, že nás unese?“
„Joooo.“ To už Bill řádil jako malý kluk na dětském hřišti. „Dělej sedej.“ Pár vteřin si koukali navzájem do očí.
„Počkej, až nás někdo vyhodí.“
„Túdle… Jau, tak to byl pořádnej drncák.“ Málem to houpačka nevydržela. Pak zalezli do domečku. Bylo jim tam těsno, přece jenom byli větší než šestileté děti. Tom Billa lehce políbil.
„Je mi s tebou fajn.“ Zašeptal Bill, když se konečně od sebe odpoutali. Prohrábl mu rukou vlasy.
„Jsi dokonalej.“ Okomentoval jeho postavu Alex a dál se rozvaloval na posteli. Bill se usmál a ještě vlhký ze sprchy skočil k němu. Vzduch okolo nich jiskřil touhou a příslibem živočišného sexu.
„Chci tě. Hned.“ Zakňoural Bill zastřeným hlasem. Jejich polibky měly do jemnosti daleko. Alex kousl Billa do rtů. Ucítil kovovou příchuť krve. Ten mu na oplátku poznačil krk. Jejich milování bylo rychlé. Bez zbytečných slov. Alex ho přetočil na záda. Dal si jeho nohy na ramena a tvrdě do něj pronikl. Bill vykřikl. Rozkoší zatínal své drobné prstíky po prostěradla. Když bylo po všem, utřel ho Alex ručníkem a zhasnul. Oba se zahrabali pod velkou přikrývkou. Bill okamžitě usnul. Byl příjemně unavený.
„Už musíš jet domů?“
„Přesně tak.“
„Bylo to fajn ne?“
„Super.“
„Uvidíme se ještě? Nebo to mám brát jako sex na rozloučenou?“
„Uvidíme.“ Zatvářil se tajemně.
„Odvezeš mně na nádraží?“
„Jistě.“ Alex ho políbil. Netušil, že je to naposled. Bill nastoupil a vlak se dal do pohybu.
Tom se celý víkend nudil. Nic ho nebavilo. Bill měl pro jistotu vypnutý mobil, takže se mohl utápět ve svých hororových představách. Bez zájmu se díval na vypálené filmy, co mu přinesli kámoši. Bill měl čas se vlaku zpytovat své svědomí. Být něčím milencem nemá budoucnost. Lepší je mít vztah a věřit někomu, být s ním, než občasné rozptýlení. Billovi bylo jasné, že Alex by se zase ozval bůhví kdy. Jak by se mu to hodilo, a on by nevěděl, na čem je. Musel se rozhodnout.
„Ahojik Tome, omlouvám se, že jsem ti svým chováním tak ubližoval. Už mám jasno. Rozhodl jsem se pro tebe. Alex už neexistuje. Snad není pozdě.“ A odeslal zprávu.
autor: Tomi
betaread: Janule
Ehm…zvláštní..nějak..pomotaný mi to přijde
já to chápu je to krásný poslední dobou mám moc ráda takový něčím zvláštním tajemný přiběhy i když bych je asi nedokázala vytvořit tak sou užásný a tenhle patří rozhodně k těm nejlepší tleskám autorce :))))
Mmm..no..někdy jsem se v tom ztratila..bylo to takové,jak řekla Crash,zvláštní..
To bylo …takoví přeskoky tam xD
Ale jinak skvijelá ff …líbila se mi…a to téma snad ještě nikde nebylo… x)
mhm…pěkný…..x)
myšlenka pěkná ae tak nějak sem to nepochopil…
Myslím, že nikdy není pozdě :)… Krasná povídka
To tedy nechápu, co je na tom k nepochopení… líbilo se mi to… jo, jo, správně Bille, jistota je jistota 🙂
mě to příde nedodělaný noo..a to jako že dorazil domů..a pak šel hned za Tomem a zvonec ??..nwm noo..ael jinak hezký jen dodělat by to chtělo…
Božský… je pravda, že nějakým částem jsem nerozuměla, protože byly tak pomotaný, ale nakonec jsem to nějak přelouskala. Hezkej děj…
Mě nejvíc dostala Billova věta "Chtěl bych si zaš…" xD
ten konec bych trochu rozvedla, jinak to ale byla dokonalost ve všech směrech:) Bill se rozhodl dobře xD
no bylo to zajimavy, trochu jsem se ztracela v tom, s kym Bill zrovna byl, ale kdyz jsem si to precetla podruhe, uz jsem mela jasno… bylo to moc hezky