autor: Janule
BILL
Probudí mě klapnutí dveří. Napadne mě, že se možná Sabine přišla podívat, jak spíme, ale hned jsem tuhle nelogickou blbost zamítl… co by z toho měla? To musel být Tom. Pootevřu opatrně jedno oko, abych se přesvědčil, jestli už je venku světlo, a když zjistím, že je, hned ho zase zavřu. Otočím se poslepu na bok, směrem, kde má ležet můj opilý bratr, ale když po něm zašmátrám rukou, nic nenajdu. V tu chvíli slyším spláchnutí záchoda, a je mi to jasný. Musel jít vypustit ten chlast, co do sebe s Georgem nalíval celý večer, aby se tu pak zřítil do peřin a místo milování se mnou, se věnoval vyspávání opice. Za chvilku se ozve šumění sprchy, a já se spokojeně pro sebe usměju. Že by ještě nebylo všechno ztracený? Snad už bude Tom ve stavu, kdy by se s ním dalo něco podnikat… Pomalu a opatrně odlepím víčka od sebe, abych zjistil, kolik je hodin. Tý jo… půl sedmý ráno. No to ještě nemůže bejt střízlivej, leda by se teď sprchoval studenou vodou, o čemž pochybuju. Takovou oběť by Tom nikdy nepodstoupil, na to ho znám dost dobře.
Zvuk tekoucí vody mě pomalu ukolíbává zpátky ke spánku, a když mě probudí další klapnutí dveří, uvědomím si, že jsem ještě na chvíli usnul. Slyším tiché našlapování, přibližující se k posteli, ucítím malé zhoupnutí, jak si Tom sedne na postel, a když si lehne a přikryje se, nastane hrobové ticho. Tak co? Bude něco nebo nebude? Sakra… to vypadá, jako by hned zase usnul. Pootevřu oko, abych zkontroloval, co se děje na druhé polovině postele, a trhnu sebou leknutím, protože přímo nad sebou, vidím jeho hnědé oči. Zkoumavě a soustředěně mě pozorují, výraz jeho tváře je nečitelný, takže vůbec netuším, jaká je na lodi nálada. Doufám, že už se z toho včerejšího splínu vyspal…
„Věděl jsem, že nespíš,“ usměje se nepatrně Tom, a líbne mě na čelo. „Byl jsem se vykoupat, když jsem ti tak smrděl,“ ušklíbne se a já se spokojeně usměju.
„Díky,“ zašeptám, jsem vážně rád, že už zase krásně voní jako Tom. „Už jsi při smyslech?“ zeptám se potichu, když se ke mně přibližují jeho rty, aby mě lehce políbily na čelo.
„No…“ váhavě se usměje, když se zase oddálí, „ještě by to chtělo pár hodin spánku,“ přizná, ale přitom mi odhrne vlasy z čela, a pohladí mě po tváři.
„Tak si ještě chvilku pospi,“ usměju se na něj, „já si taky skočím na záchod a osprchnu se, tak tu na mě chvilku počkej, jo?“
„Dobře,“ přikývne viditelně s úlevou můj milovaný bratr. „Nemáš něco na hlavu?“ ještě se zeptá, když se natáhne a sleduje mě, jak se pomalu hrabu z postele.
„Kšiltovku leda tak,“ ušklíbnu se, ale pak si vzpomenu, že jsem si pro bezpečnost vzal s sebou do kabely prášky proti bolení hlavy. Není to sice vyprošťovák, ale mohlo by mu to stačit.
„Vtipnej, co?“ zavrčí bráška, když se na něj otočím.
„No jistě,“ usměju se, a jdu mu do kabely pro tabletky. Hodím mu je na postel, přidám k tomu skleničku na šampaňské, do které natočím studenou vodu, nečekám na díky, a zavřu se v koupelně. Doufám, že až se vrátím, nebude tuhej jako špalek…
TOM
„Tomi,“ slyším vedle ucha tichý šeptání, „už jsem zpátky,“ pokračuje hlas mého identického dvojčete, a při tom příjemným ševelení mě hladí po zádech jeho ruka. Ještě je teplá a vlhá ze sprchy, cítím kolem sebe Billovo tělový mlíko po koupání. To musel v tý koupelně být nejmíň hodinu…
„Hmmm,“ zamručím, a aniž bych otevřel oči, otočím hlavu, abych byl k němu alespoň čelem. „Voníš,“ zabručím, sotva se mi chce mluvit, ale vím, že mu něco dlužím za ten včerejšek, tak se snažím. Georg mě nakonec nalil jako žok, ještě teď mě bolí hlava, i když je to po tom Billově prášku o hodně lepší. Ne, že bych nechtěl, víceméně jsem celej večer zapíjel žal, kterej se každým dalším vypitým panákem stupňoval, až jsem si připadal jako ten nejubožejší a nejsměšnější opuštěnej člověk na světě. Pohled na Sabine, jak hladí Billovu ruku, mi utkvěl v hlavě asi nejvíc. Ty dva lesklý kroužky, který zdoběj jejich štíhlý dlouhý prsty, na mě házely prasátka celej večer, nemohl jsem od nich občas odtrhnout oči. Jak může člověk tak nenávidět zlatý kroužky? Připadám si jako idiot. Moc dalšího si toho nepamatuju, ale vím určitě, že jsem na Billa nebyl moc vlídnej. Musím se mu omluvit, ale ne teď. Počkám, až úplně vystřízlivím, teď jsem ještě napůl v mrákotách. Asi to nebylo tak strašný, to by se mnou můj bráška nejspíš nemluvil, jak ho znám. Vyplývá to i z toho, že cítím, jak se po mých zádech pohybuje něco vlhkého, doprovázeného šimráním, až to nakonec identifikuju, jako Billovy rty a vlasy, které postupují od ramene až k pasu a zase zpátky nahoru na krk. Naskakuje mi z nich husí kůže, zatímco mě Billova ruka hladí po zadku. Pomalu, s každým dalším polibkem a pohlazením, cítím, jak roste moje touha, a to doslova a do písmene. Tlačí mě to, ale nejsem schopen ani ochoten se pohnout, abych dovolil svýmu dychtivýmu kámošovi, aby se pořádně svobodně postavil. Únava mi to nedovolí…
Po chvilce už je ale tvrdej jako kámen, tak s tím budu muset nejspíš něco dělat… nejlépe ho někam zasunout, to by se mu určitě líbilo… a Billovi taky, jak ho znám, pousměju se pro sebe. Pomalu se začnu otáčet z břicha na bok, a úlevně si vydechnu, když tlak v oblasti klína přestane být nepříjemnej. Ruka, která mě až doteď hladila po zadku, automaticky mým otočením spadne přímo tam, kde je jí teď nejvíc potřeba, ale ta potvůrka s dlouhýma nehtama jak naschvál neudělá vůbec nic, jen se vyšplhá zpátky na můj bok. To mě donutí, abych zamžoural, a podíval se, co se děje, ale než to stihnu udělat, líná ruka mě zatlačí, a já se přetočím na záda, až to žuchne. Nechám oči jak byly, přestanu se snažit je otevřít, bude to tak lepší. Je vidět, že režii tohohle představení má na starosti někdo jinej než já, tak se v klidu podvolím a nechám se obskakovat.
Jsem teď na zádech, rozpláclej jako žába, což jsem si ovšem nezpůsobil sám, ale můj milenec, kterej se ocitl mezi mýma nohama, čímž způsobil, že jsou roztažené a mírně pokrčené, aby se mezi ně vešel. Bill mě nepřestává hladit po stehnech, když se tam dole snaží uhnízdit do pohodlný polohy, a to, že ji našel, zjistím tak, že můj tvrdej Tomis, jak ho přezdívá moje dvojče, zmizí v jeho neuvěřitelně hluboký, vlhký a nenasytný puse. Vydechnu, když mě nasaje jako vakuová pumpa, vzápětí vyjede jazykem nahoru k žaludu, a nechá mě pocítit, co je to chladnej vzduch. Zakňourám nespokojeně, chtěl jsem tam uvnitř zůstat, ale vzápětí cítím, jak se dlouhé prsty šimravě procházejí čím dál tím blíž kolem něj, až mě začnou jemně mnout, a vlhký horký jazyk s kovovou kuličkou jezdí odspoda až nahoru, jako bych byl to nejchutnější a nejsladší lízátko. Dovedu si představit, co se tam dole teď děje, už jsem to viděl stokrát, přesto mě ale zvědavost nakonec donutí otevřít pomalu oči, a zadívat se na obličej mýho dvojčete. Naše oči se setkají, vypadá to, jako by celou dobu, co mě jeho jazyk tak neuvěřitelně skvěle líže, sledoval, jak na to reaguju. Usměju se, když si všimnu, že je Bill úplně bez nalíčení. Vypadá nádherně bezbranně, když má nenamalovaný oči, jeho tvář je najednou o hodně měkčí a skoro až dětská, a mě to nutí se usmívat nad tou šílenou kombinací. Nevinný Bill, olizující důsledně můj penis, který momentálně opět zajel hluboko do jeho pusy, až mě to donutilo vyjeknout.
„Ahoj,“ zašeptá Bill, když se mi usměje do očí. „Konečně jsi vzhůru,“ pokračuje, a přitom mě pořád dokola olizuje. Sotva dýchám, když ho přitom sleduju, jak si to užívá. „Skvělá snídaně,“ podotkne těsně předtím, než mě zase polkne skoro celýho až po kořen. Sakra! Do prčic, to je dokonalý… áááá, bože, on tím jazykem rejdí jako by mi ho chtěl vážně sníst k snídani.
„Vidím, jak ti chutná,“ vydechnu ztěžka, když se jeho oči zase zadívají do mých. „Jsi nějak hladovej poránu,“ usměju se, když mu vidím na očích, že se dobře baví.
„No jo, tohle miluju,“ odpoví, když mě na chvilku propustí z hlubin svého hrdla, a lehce mě olizuje, aby mohl mluvit. Ježíši, tohle je mučení. Už bych nejradši zajel do něj, ale nevím, jak dalece je Bill ochoten mi tohle potěšení poskytnout. Zatím to vypadá, jako by chtěl dodělat tu snídani, aby konečně něco dostal, ale já bych radši nakrmil jeho prdelku než břicho… jak mu to dát najevo ale nevím. Režisér tohohle porna je prozatím on, já jsem jen herec. Zkusím převzít otěže, uvidíme, jak bude reagovat.
„Pojď ke mně,“ zašeptám, a sleduju, co on na to.
„Nemůžu, mám tady rozdělanou práci,“ vzhlídne ke mně svýma nevinnýma očima, a rukou udělá pár pořádných přírazů, až se mi zatmí před očima. Jazykem to pořád doplňuje, a já už to pomalu vzdávám… v týhle fázi už je mi celkem jedno, kam vystříknu, hlavně, když to bude brzo. Ach bože…
Jako by mi to dělal naschvál, až po týhle rychlý akci mě poslechne, a najednou mám jeho pusu přilepenou na svý. Sakra, ten je rychlej jako blesk. Obtočím ruce kolem jeho štíhlýho těla, a při líbání ho na sebe tisknu, co to dá. Rukama sjedu na jeho drobnej zadek, abych ho pohladil, zatímco naše boky se o sebe třou, aby se vzrušení a všechny ty nádherný pocity neztratily.
„Něco jsi potřeboval?“ zeptá se ten ďábel, když mi přestane jazykem zajíždět až do krku a zadívá se na mě.
„Jo, potřebuju do tebe,“ řeknu zcela bez obalu, a když vidím jeho spokojenej úšklebek, mám chuť ho plácnout po zadku. A taky to v tu chvíli udělám.
„Jau, surovče,“ zasměje se pobaveně Bill, a kousne mě do rtu. „Nejsem tvoje děvka, tak mě laskavě nemlať,“ dobírá si mě, jako bych byl nějakej násilník. „Nebo se ti to líbí, miláčku?“ udělá srandovní obličej. „Chceš si trošku zadovádět? Rád bys zbil svýho mladšího brášku? Hodně tě to vzrušuje? Tak si plácni, broučku,“ šklebí se, a čeká, až mu na zadku znovu přistane moje dlaň.
„A tobě by se to líbilo, čumáčku?“ zeptám se a vrátím mu to infantilní oslovení, když vidím, s jakým výrazem očekává, že dostane výprask. On se snad na to i těší, to jsem ještě nezažil.
„Miluju, když jsi ostřejší,“ zašeptá mi do ucha, a přitom mě do něj kousne.
„Jau! Ty malá potvoro,“ zakvílím a plácnu ho po tom jeho mrňavým zadku, až to zasviští… ale v tu chvíli si uvědomím, že za zdí je Sabine, a mohla by to všechno slyšet. Billovi to nejspíš taky došlo, takže mi zacpe pusu tou svojí, a zase mě začne líbat. To už ale vůbec neváhám, a převezmu režii týhle části našeho soukromýho pornofilmu, a rozhodnu se přetočit si ho pod sebe.
„Tak ty budeš kousat, jo?“ zasyčím, když se mi ho konečně podaří zatlačit na záda do peřin a sednout si mu kolem pasu, nechtěl se dát snadno, musel jsem ho přeprat. Do zadku mě tlačí jeho pěkně tvrdý vzrušení, ale neberu na to ohled. Dneska si bude muset počkat… Hezky ho chytnu za zápěstí, aby se nemohl ani hnout, ruce mu přitlačím do polštáře kolem hlavy, a skláním se nad ním. Vůbec nevypadá, že by měl strach, jen se potutelně usmívá, a čeká, co udělám. „Tak dobře… jak chceš,“ řeknu spíš pro sebe, když mi neodpovídá, a začnu ho znovu líbat. Jenže to bych se musel dostat dovnitř jeho vzpurný pusy… nějak se mi zatnul a nespolupracuje. Zatlačím jazykem, abych od sebe dostal jeho pevně sevřený rty, a když ani to nepomůže, trošku je skousnu. Nic… tak trošku víc…
„Jau,“ vyjekne mi tlumeně do pusy, ale nemá šanci říct nic jinýho, protože mu vzápětí ucpu pusu svým jazykem, aby si pamatoval, že bude poslušnej bratříček. Já mu dám, že bude vzdorovat, za tohle si zaslouží trest.
A vůbec si zaslouží potrestat, je to ženatej chlap, jeho manželka je ve vedlejší místnosti, a on si tady klidně dovádí s vlastním bratrem. Copak je tohle normální chování? Není… zaslouží si, aby ho někdo pořádně vojel, a od toho jsem tady já.
BILL
Tom se začíná pomalinku vžívat do svý role, co jsem mu nastražil, když mě poprvé plácnul přes zadek, a mě v tu chvíli napadlo, že bych ho mohl vyprovokovat k větší akci. Mám rád, když je divokej, a většinou se to daří, jen když je opilej, ale dneska je někde mezi, střízlivej není, ale opilej už taky ne, tak by to mohlo vyjít. Teď mě zrovna líbá přesně stejným způsobem, jako když neví o světě, a považuje mě za nástroj k uspokojení, do kterýho se musí bušit hlava nehlava. Tak pojď, miláčku, pojď, lákám ho v duchu, když zvedám nohy, a schválně ho provokuju, aby se posunul trošku níž a zajel do mě jako do tunelu. Bože… ta představa mi úplně zkroutila prsty na nohou. Naštěstí pochopil, přestal mě líbat, a sjel mi po těle dolů. Cestou se mi krásně otřel o tvrdej klín, ale na tom teď nezáleží. Potřebuju ho už v sobě, a to rychle.
„Kde máš gel?“ ozve se zespoda jasná otázka.
„Na stolku,“ odpovím, a zatímco mi Tom roztahuje nohy, bradou ukážu, kam má sáhnout. Připravil jsem gel pro všechny případy včera večer, a teď se konečně hodí. Tom se zadívá na místo, kam jsem mu ukázal, pustí mi ruku a natáhne se po černý tubě. Sleduju ho, snažím se ho očima popohnat, když si všimnu jeho upřenýho pohledu, kterým se zastavil na stolečku, když vzal do ruky gel. Prstýnek. Leží tam, hned vedle všech ostatních šperků, můj snubní prstýnek, kterej jsem sundal, než jsem si šel lehnout, a on ho propaluje tak zvláštním a nenávistným pohledem, až se ho skoro začínám bát. Všechno to trvá jen dvě vteřiny, ale já přesto vidím v jeho tváři změnu. Tak… teď vypadá, jako by mě chtěl zavraždit, ale protože mám konečně volnou ruku, položím mu dlaň na tvář a pohladím ho. Zadívám se mu do očí, který ke mně skoro násilím stočí zpátky, a zašeptám: „Miluju jenom tebe, Tomi.“ Chvilku si zíráme do očí, než se ke mně skloní a začne mě prudce líbat. Bože… je tak nešťastnej, úplně to z něho cítím. Obtočím ruce kolem jeho krku a tisknu ho k sobě, jako by mi chtěl utéct. Jak je možný, že jsem si toho dřív nevšiml? Jeho včerejší opilecký výstup mi konečně otevřel oči, a ukázal mi, jak moc můj bráška trpí vším tím, co se poslední dobou děje. Tak nějak jsem se utápěl sám ve svý vlastní ublíženosti, a protože on pořád vypadal tak klidně a statečně, ani mě nenapadlo, jak moc je nešťastnej.
Zatímco ho líbám, stejně vášnivě jako on mě, obtočím mu nohy kolem pasu, přitisknu si ho na sebe, jako bych mu tím chtěl říct, ať už neváhá a vezme si, co mu právem patří, ale on i když mě přestal líbat, zabořil hlavu do mých vlasů a těsně vedle ucha zašeptal: „Seš jenom můj, Bille, pamatuj si to. Nikomu tě nedám, ani kdybych kvůli tomu měl vraždit. A tomu hajzlovi se pomstím. Nikdo nám nebude beztrestně ubližovat! Nikdo!“ Syčel, jako bych byl já tím viníkem, ale je mi jasný, že jeho nenávist je momentálně směřovaná jinam.
„Pojď už,“ zašeptám, „chci tě už konečně v sobě,“ zatnu mu nohy kolem zadku, abych nás k sobě co nejvíc natiskl, a cítím jeho tvrdý vzrušení, jak se mi zapichuje do třísel. Zvedne hlavu, zadívá se mi do očí a beze slova mi naznačí, že se mám otočit na břicho. Přehodím mu nohu přes hlavu, a když se konečně uhnízdím, ucítím na svým vystrčeným zadku jeho rty. Líbá mě a kouše zároveň, slyším, jak klaplo víčko gelu, a za pár vteřin už cítím studený prst, jak si dobývá cestu do mě, aby mě pořádně připravil na tvrdýho Toma.
„Jo… jo… ještě,“ vzdychám do polštáře, a přirážím proti jeho prstům, který už ve dvou narážejí do mý prostaty, je to naprosto dokonalý… Tom přesně ví, kam sáhnout, aby mě dostal do stavu, kdy jsem ochotnej mu zlámat prsty, jen abych se uspokojil. Rukou si silně zmáčknu vlastní penis, když cítím jeho jazyk, jak mě olizuje na varlatech, zatímco jeho prsty rejdí v mým vystrčeným pozadí. Je to božský… bože můj, on to tak dokonale umí. Trochu víc vyjeknu, když přidá třetí prst, a přiráží do mě tvrdě, div mě neposunuje po posteli. Už aby byl uvnitř on, nemůžu se dočkat.
Jako by mě slyšel, vytáhne prsty, zamáčkne mě do peřiny, roztáhne moje půlky a zarazí se dovnitř. Slyším, jak hekne, když se do mě potopí úplně, a chytne moje boky, aby si mě přidržel. Jako kladivo do mě silně a pravidelně zaráží svůj kůl, jako bych ani nebyl živá bytost, vzdychá a kňučí, když slyší jak naše spojení mlaská do tichý místnosti, a já vzdychám a kňourám, aby ještě víc přidal. Bože můj, tohle tak miluju, když do mě uvnitř naráží rychle a pravidelně. Musím chytit svůj penis a začnu se tvrdě honit, uvnitř už jsem jako v jednom ohni a dlouho to nevydržím. Brzy se udělám na tyhle nádherný saténový peřiny, mezi všechny ty plátky růžových květů, který už jsou našim dováděním značně poničený. Slyším, že se blíží k vrcholu, poznám to podle jeho dechu a občasného hlubokýho vyheknutí, už to bude nejspíš jen pár vteřin a já doufám, že se nám to povede společně.
„Už budu,“ nadzvednu trochu hlavu a vyheknu, zrovna ve chvíli, kdy se Tom zastaví uvnitř mě, a jeho prsty mě na bocích silně stisknou.
„Já taky,“ slyším za sebou sténání, a v tom už cítím, jak se do mě pomalu ale jistě řítí Tomovo sperma, aby mě naplnilo a definitivně tak ukončilo jeho řádění v mým těle. Cítím, jak po chvilce jeho ruka zajede ze strany do mýho klína, aby mi pomohla dodělat práci, která už se taky blíží ke konci, a já jí to rád přenechám. Tomovy štíhlé prsty mě sevřou tak dokonale, že během deseti vteřin stříkám na peřiny, a je mi v tu chvíli úplně jedno, co si bude myslet pokojská, až je bude převlíkat. Určitě jí ani nenapadne, že jsem tu nebyl se svou ženou, ale se svým nádherně hříšným bratrem, který mě tu dneska málem zničil tak, že si snad dva dny nesednu. Ale to je to poslední, co by mi vadilo… miluju ho, blázínka žárlivýho, a jedině takhle mu to můžu dokázat. Doufám, že až si lehne vedle mě, uvidím na jeho tváři spokojený úsměv, a ne ten výraz, kterým na mě zíral, když si všiml prstýnku…
„Promiň,“ zašeptá mi do ucha, když se konečně ocitne vedle mě.
„Copak? Stalo se něco?“ políbím ho jemně na čelo, a unaveně se usměju.
„Byl jsem hnusnej, promiň,“ ještě jednou se mi omluví za něco, k čemu jsem ho sám vyprovokoval, ale teď nemá cenu nic vysvětlovat.
„Miluju tě, Tomi, neomlouvej se, byl jsi dokonalej,“ ujistím ho, přitáhnu si ho co nejblíž k sobě, a obtočím kolem něj ruce a nohy. Je můj… a doufám, že navždycky bude…
autor: Janule
betaread: Áďa
Páni, Janul, já nevim co říct, aby to vystihovalo, co si vážně myslím.
Sex byl naprosto krásně divokej – takovej ho mám ráda… *yes* A strašně se mi líbí, jak Tom žárlí, i když mi je ho líto… Naprosto jsem měla sevřený břicho, když si všiml toho prstýnku na stole a mám chuť jít za Filipem a donutit ho, aby toho "Bedřicha" udělal co nejdřív!!!!!
Jsem zvědavá na další díl – !!!
A JÁ BILLOVI VZKAZUJU, ŽE TOM JE NAVŽDYCKY JEHO!!!:-@
Btw – dostalo mě, že by pro Billa i zavraždil a v tu chvilku mě napadlo, že musím udělat v nejbližších dnech něco důležitýho. Přečíst si I a II Času…<333
užasné! To je to co sem dneska potřebovala! Nějakou pořádnou povídku na spravení nálady… Dokonalost… dík y:)
Krásný mno jako vždy už abx byla zase neděle :))
Ta poslední věta se mi vůbec nezamlouvá… Za to celej díl se mi víc než zamlouval, nějak jsem přestala koordinovat reakce svého těla, protože jsem se chechtala jak blázen celou dobu, co si dvojčátka užívala, i když situace byly mnohokrát víc dojímavější než humorný 🙂 Takže jsme si po dlouhý době užili zase trochu sexíku a předpokládám, že v nejbližší budoucnosti ho opět nebude nedostatek. A hlavně se to nesnaž vynahradit žádným hetero sexíčkem, Janule, jasný? 😀 Ale musím říct, že mi už hrozně chybí ten náš malý, dokonalý, bezchybný špunt. 🙂
***v nejbližší budoucnosti ho opět BUDE nedostatek. Vidíš, jak jsem z tvé povídky vedle, napíšu větu, která nemá hlavu ani patu.
To byla divočina×DD ale úplně soucítím s Tomem… ať už ten Filípek spraví toho Bédu a bude po starostech. Jinak díl byl úplně suprově detailně popsaný jako vždycky, takhle to umíš jen ty Janule:-)
Mmm to bylo krásný svatební ráno. Je mi děsně líto Toma. Musí ten kov nenávidět !!
A nemohla sem z toho jak se Billovi omlouval xD. Chudák x))
Heh teď sem si vspoměla že v nějakým díle padlo že Tom si chce Billa taky vzít, až skončí tahle šaškárna xD.
Těším se na další neděli co si pro nás přichystáš xD
Ty poslední věty jsou tak krásný!**
Celej díl je skvělej, kluci s nám nějak rozjeli 😉
Dokonalé,nežné vzrušujúce tak ako to vieš len ty.
No jo, ono se nadarmo neříká, ráno moudřejší večera!!! 🙂 To tedy bylo ale vážně krásný svatební ráno, kam se hrabou lecjaký svatební noci. 🙂 Jen mě trošku děsí, co se vlastně bude dít dál…
Oh, co je lepší, než si přečíst tuhle povídku, když si chce člověk zlepšit náladu a vypustit všechny problémy, negativní myšlenky apod.? Ano, přesně, Časoprostor. A tenhle díl? Janul, dokonalé!
P.S.: Proč já musím mít tak dobrou fantazii a představivost? Teď si připadám o něco ochuzená (jsem asi prase, ale představa, že ta postel, na který se to odehrávalo, stojí za mnou, je více než lákavá :oD)
Luxusní…WoW…nemám slov 🙂 akorát si přeju ay se to už urovalo 🙁
Tak tenhle díl mě potěšil snad nejvíc ze všech! Konečně si Bill všimnul, že jeho silný bráška až tak silný není a že má taky city. Musela jsem si usmívat, když Billovi konečně docvaklo, jak moc se bráška trápí a když si i přiznal, že ho to vlastně ani po celou dobu nenapadlo. Vážně jsem šťastná za to, že konečně vidím, že si Bill všímá i jej a ne jen vlastního utrpení! Tenhle díl mě nějak naplnil optimismem a já pevně doufám, že se všechno brzy v lepší obrátí 🙂
Chudák Tom… Som rada, že si konečne aj Bill začína uvedomovať, že ani Tom nie je bez citov a že aj jeho to celé trápi. Aspoň sa bude o to viac snažiť mu neustále pripomínať, že ho skutočne miluje. Hoci nechápem, prečo by na tú dovolenku nemohli ísť spolu. Veď nemusia ísť naraz! Tom mohol odcestovať skôr, alebo neskôr z nejakého iného letiska, alebo dokonca cez inú krajinu… Ale teraz sa s tým už nedá nič spraviť. Tak len budeme dúfať, že sa Béďu podarí spojazdniť čo najskôr a že sa im podarí získať aj niečo, čo zabráni vydieračovi, aby ich po návrate do minulosti začal opäť vydierať.