autor: Adella Kaulitz
„Bille?“ Simone se překvapeně, ale šťastně usmála na svého druhého syna. „Co sis to udělal s vlasy?“ se zvědavým pohledem přistoupila k Tomovi a kritickým pohledem si ho měřila.
„Mami,“ vydechl Tom a ani nevnímal, co mu ta plavovlasá žena říká, okamžitě po ní skočil a tisknul ji k sobě v šťastném objetí. „Mami!“ Tom sotva zadržoval slzy dojetí.
„No tak, Bille,“ smála se Simone a hladila syna po dreadech.
„Jsem tak rád, že jsem doma…“ Tom se na matku šťastně usmíval.
„Taky jsem ráda. Tak pojď, večeře je na stole.“
Tom se fascinovaně rozhlížel po domě.
Billa by to určitě nepřekvapovalo, ale Tom, ač se snažil chovat nenápadně, nedokázal zapudit svou zvědavost.
V jídelně se vesele usmíval starší pán s bílými vlasy a kulatýma brýlema na nose.
„Dědečku!“ usmíval se Tom a objal dalšího člena rodiny, znajícího jen z Billovy fotografie.
„No tak se už posaď, Bille,“ pobídl ho s úsměvem děda, a Martin, jejich komorný, začal servírovat na stůl.
^_______^
„Omluvte mě, volá mi kamarád z tábora,“ omluvil se Tom a odtančil do svého, tedy Billyho, pokoje. „Copak, lásko?“ usmál se Tom do telefonu.
„Nazdar!“ vyjel Bill, který se ještě teď třásl rozčilením.
„Eh… děje se něco?“
„Děje? Děje?! Jasně že děje!“ vyjekl Bill a svalil se na příjemně tvrdou postel. „Táta se bude ženit.“
Tomovi spadla čelist až někam ke kolenům „Cože? Ženit? Za koho?“
„Za nějakou pitomou blondýnu! Peroxidu má na hlavě, že by se to dalo ždímat! Určitě nosí protézu a je falešná jako prsa Pamely Anderson!“ Bill začal hlasitě francouzsky nadávat, což bylo jeho zvykem.
„Bille, mohl bys to poslední zopakovat německy? Nejsem si jistej, že jsem ti rozuměl.“
„Já žádnou Meredith Blake za macechu nechci!“ zařval Bill do telefonu. Na druhé straně slyšel bolestné zaskučení, asi jak si Tom mnul bolavé uši.
„Ah, promiň, lásko, po tobě jsem křičet nechtěl.“
„Já tě chápu, ale nic se nestalo, jen tě z toho telefonu slyšeli jen v sousedním státě.“
„No jo, promiň. Ale tebe to neštve? Že celej náš plán může padnout?“
„To víš, že mě to štve,“ uklidnil ho Tom. „Však už něco vymyslíme. Jsme přece dvojčata a na nás nikdo nemá,“ řekl povzbudivě a popravdě uklidňoval i sám sebe.
„OK, jak myslíš.“
„Dobře. Promiň, Bille, ale už budu muset končit, máme večeři, víš. A pozdravuj taťku.“
„Tome! To nejde přeci!“
„No jo, já vím, síla zvyku,“ zasmál se Tom a zavěsil.
S Meredith se musejí vypořádat a on už spřádal plán, jak na to.
X_____x
O kus dál, na kraji města Magdeburg, se Tomovo dvojče rozprsklo do postele a hledělo do stropu.
Kdepak, oni to tak nenechají. A teď je to na něm, znepříjemnit slečně Blakeové pobyt tady.
Přešel k oknu a zahleděl se k bazénku, kde seděla ta ženština, koketovala s jeho tátou a opalovala své už tak opálené tělo.
Bill si odfrkl a vytáhl Tomovy plavky z báglu. Natáhl je na sebe, kolem ramen si hodil ručník a utíkal přes celý dům, až k bazénku.
S úsměvem pozdravil taťku i Meredith. Postavil se na menší můstek, a co mu to jeho muší váha dovolila, skočil bombu do bazénku, až se ta chlorovaná voda rozcákla na té škaredé blondýně.
autor: Adella Kauliz
betaread: Janule
jé, tahle skvělá povídka je zpátky, super! dost dobrej díl 😀 a Bill pěkně začíná 😀
o bože! xD krava blonďatá!
:d hej .. dnešní den si zapíšu do kolendáře….
To jsem vážně ráda, Adellko, že pokračuješ! Jasně, jen ať do dvojčata tý potencionální maceše řádně nandaj :)))
Juchůů! Dalšíí dííl! Správně Bille, jen do ní!! xDDD
[3]: a proč ? xD
jej, to jsem ráda, že tahle povídka pokračuje 🙂 dobře Billí 😛
jsme ráda že to pokračuje moc jsem ráda moc moc moc
ždímací pedroxid…..paráda..xD