I can’t help myself 24.

autor: Ivetka

Počasí se od včerejška nezlepšilo ani trošku. Spíš naopak. Včera jsme celou cestu šli pěšky, bez přestání, většina z nás je nachlazena, ale nikdo z nás kluků ne. My jsme to přežili ve zdraví. Ale svaly mě po včerejší exkurzi bolí ještě víc, než-li včera. Venku neustále prší a fouká vítr, na noc dokonce hlásí i bouřky. Ale zítra se to má prý už vylepšit.
Na dnešek jsme si žádný program nepřipravili, spíše učitelka s vychovatelkou ne. Nemá to ani cenu, někteří dole hrají společenské hry, někdo se učí, něco dělá, co ho zrovna baví. My jsme s klukama na pokoji, dokonce jsme pozvali i druhou polovičku party, a přemýšleli, co budeme dělat.

,,Dokážete si představit, že by dnes v noci byla bojovka? To by byla docela sranda… Jak mají být ty bouřky, to by nemělo chybu.“ Směje se Theo.

,,To já si pamatuju, že když jsem byl na táboře, tak jsme taky měli kemp u lesa, a když jsme měli bojovku, tak jsme došli společně k takovému pomníku, a potom jsme šli skoro kilometr zpátky k chatkám lesem. Panečku to bylo něco. Vždycky, když jsem si myslel, že to hrozný je už za mnou, tak se buď zvedl vítr, nebo na mě vybafl někdo z vedoucích. Myslel jsem, že to nedojdu, jak jsem byl podělanej strachy,“ směje se Rick.

,,To já bych na žádnou bojovku v bouřce nešel, alespoň ne v lese. Je to nebezpečný, pochybuju, že učitelky by napadlo něco takovýho,“ protočí oči Bill a víc se přikryje peřinou, není tu zrovna moc teplo.

,,Taky pochybuju, ale jen jsem řekl, že by to bylo super… Se hned neurážej…“ rýpne si Theo.

,,Hele, neštvi mě, šišky sice nemám, ale polštářů je tady dost…“ sleduju je oba, Bill dokonce dostal tik do oka… Jsem na pokraji zhroucení, protože zase dostávám záchvat smíchu, při kterém se nemůžu ani nadechnout.

,,Vidíš to? Co děláš? Tady zhyne, kvůli tobě. Nemáš vůbec žádnou zodpovědnost. Podívej se na něj na chudáka, jak se trápí. Já bejt na tvym místě, tak ho utratím,“ řekne Bill, což mě dostane ještě mnohem víc, a začnu strašně pištět, řvát, kopat, cloumat sebou. Už ani kluci to nevydrží a začnou se chechtat se mnou…

Za chvíli už vidím, jak nad mou hlavou sviští polštáře a peřiny, dokonce jsem viděl i něčí trenky a ponožky.

,,Ty vole, já mám nápad. To jsme dělali s bratranci, když jsme byli malí. Cpali jsme si navzájem špinavý fusekle do pusy. Kluci, kde máte špinavý prádlo?“ Zpozorní Bill.

,,Tak to je humus,“ zamračím se s malým uchechtnutím. Andreas ale na nic nečeká a začne rozbalovat svůj igelitový pytlík, kde má špinavé věci.

,,No, tak to je slušnej smrádek,“ zašklebí se Bill, když Andreas ten pytlík rozdělá. ,,No co, aspoň budu mít dobrou munici, naval to sem…“ šmátne po tom Bill a přitáhne si to k sobě. Znovu se do sebe pustí, ale teď už všichni, jen já tiše sedím v koutě, protože tohle bych dělat nemohl… Tiše je sleduju a směju se těm výhekům, které naznačují, že se ten jedinec, kterýho vydal, právě málem pozvracel. No… Ani se jim nedivím, upřímně nevím, jak to Andreas dělá, že si všechno dokáže tak strašně ušpinit a zasmradit.

,,Podívejte se na něj, na zbabělce,“ vykoukne z hromady kluků hlava Billa a ukáže na mě. Zvedne se, posbírá pár ponožek, co spadalo na zem, a jde pomalu ke mně.

,,Hele… Já jsem rozhodčí, samozřejmě, že ty vedeš, Bille,“ pousměju se.

,,Cože?! Kdo to řekl? Kdo vede?“ otočí se Theo a s ním i všichni kluci na mě. Všichni se rázem zvednou a jdou za mnou.

,,A do prdele,“ nevinně se usměju. ,,Hele moment, mám právo na malej náskok. Nevíte náhodou, kde je teď učitelka?“ rychle otevřu dveře a běžím dolů do jídelny, kde jsem si myslel, že bude alespoň vychovatelka, abych to přežil ve zdraví, ale nikde nikdo. Jen mí spolužáci.

,,No, Tome. Myslím, že tobě už není pomoci. Držím v rukou nejméně pět párů Andreasových ponožek, možná i nějaký pokaděný trenky tam budou, takže… Myslím, že se napapkáš,“ chechtá se Theo a včetně Billa mě naženou do kouta.

,,Bille, tak dělej přece něco!“ směju se a vlezu na okno…

,,Ach jo, mně je ho tak líto,“ směje se Andy, ale jako první se proti mně rozeběhne.
,,No tak to je humus, jdu se vysprchovat, ten smrad cejtim všude.“ Šklebím se při cestě zpátky do pokoje, popadnu ručník, čisté věci a jdu do sprch. Ostatní kluci se jdou taky opláchnout…

O_o

,,Tome, spíš?“ probudí mě v noci Bill.

,,No… teď už ne, co je?“ otevřu oči a otočím se na něj.

,,Můžu k tobě? Cejtím se divně, kvůli tý bouřce,“ pohladí mě po rameni, spím jen v trenkách…

,,Za to, co jsi mi odpoledne udělal?“ usměju se.

,,Promiň…“ řekne naléhavě.

,,No to si ještě rozmyslím…“ mrknu na něj. Začne mě omluvně líbat… Chvilku mu to oplácím, ale potom si ho přitáhnu blíž k sobě. ,,Odpuštěno… spinkej,“ šeptnu a přikryju nás oba mou peřinou a Billa obejmu a přitisknu si ho na sebe…