autor: Gabby
Bill seděl na své ustlané posteli a dumal nad tím, proč se to všechno zničilo. Vždyť byli s Tomem spřízněné duše. Byli stále spolu. Bylo to tak silné, ale jeden jediný čin to zničil.
Jsou to skoro dva měsíce, kdy Tomův a Billův velice dobrý kamarád Andreas dělal party, kde se až přespříliš pilo. Bill nikdy nevěděl, jak to doopravdy je. Jestli je jeho tušení správné, nebo si jen něco namlouvá, ale Tomovy pohledy a letmé doteky, byly čím dál častější, a když se spolu v ložnici Andreasových rodičů něžně milovali, došlo mu, že Tom jeho city skutečně opětuje.
Nebo snad ne?
Když se ráno vzbudili v pevném objetí, Tom zděšeně vykřikl. Začal od sebe Billa odstrkovat a křičet, že je zvrhlý, že ho určitě schválně opil, aby s ním poté mohl skončit v posteli. Ano, přesně tím to všechno začalo a trvá to až do dnes.
Jejich vzájemný souboj o to, aby tomu druhému ještě více ublížili, jenže nejvíce ubližují sami sobě, nevědomky.
Billovi to stále vrtalo hlavou. Osmnáct let spolu společně žijí, a teprve teď se vše tak pokazí? Nedávalo mu to žádnou logiku, ale hlavně ne žádné východisko. Nechtěl se s bratrem usmířit, jelikož by mu tím dal najevo, že prohrál, že přiznává své city a to nechtěl. Ale zároveň strašně moc toužil po Tomově přítomnosti.
Bylo to zvláštní, jak si od oné noci dokázali vytvořit jakési protilátky, bariéru proti tomu druhému. Přesně řečeno hranou nenávist. Chodili kolem sebe jako ti největší rivalové a jedinou jejich činností bylo nástraha pastí a vymýšlení plánů na zničení toho druhého.
Bill se natáhnul celým tělem na postel, chtěl si udělat pohodlí, proto se chvíli vrtěl a hledal polohu, která by mu vyhovovala. Nohy trochu pokrčil a jednou rukou zajel pod polštář. Okamžitě vyjekl.
Pod polštářem se něco hýbalo!
Vystrašeně polštář nadzvedl a jeho křik se zdvojnásobil.
Pod polštářem bylo několik větších černých pavouků. Bill se jich již odmalička šíleně bál. Měl z nich fobií snad ještě větší než z bouřek. Jeho křik neutichal. Byl najednou jako z kamene. Nedokázal se pohnout a poodstoupit dál od těch ošklivých stvoření, která mu však ani v nejmenším nemohla ublížit.
„Tome, to jsi přehnal…“ Vyšlo mu z úst mezi výkřiky zděšení. Nemohl uvěřit tomu, že by se jeho bratr dokázal až tak snížit. Přeci moc dobře věděl, jak moc se pavouků bojí. Cokoliv, různé nástrahy, modřiny i pocity trapnosti, ale tohle ne.
V tu samou chvíli byl Tom ve svém pokoji, kupodivu také seděl na posteli a přemýšlel nad tím samým jako Bill.
Tak strašně moc dlouho toužil se svého bratra dotýkat a dokázat mu, co k němu cítí, jenže když ráno viděl, jak Bill klidně oddechuje v jeho pevném náručí, uvědomil si, co vlastně udělali. Tohle bylo zakázané… naprosto nepřípustné.
Něco se v něm vzepřelo a on musel dělat, jako by udělal něco, co se mu příčilo. Sám sebe nechápal. Byla to veliká chyba, a od té doby se to s nimi táhne a nechce pustit. Kdyby jen Billovi řekl pravdu, kdyby…V tu chvíli uslyšel bratrův neutichající křik. Bylo to zvláštní, ten křik zněl tak bolestně, že to nevydržel a přešel do Billova pokoje.
Bill seděl sklíčeně na kraji postele, třásl se a pravděpodobně si ani neuvědomoval, že po jeho tvářích stékají slzy.
„Bille, co se ti stalo?“ Tom k němu popošel, ale bál se cokoliv udělat. „Bille?Děje se něco?“ Přišel ještě o něco blíž, a konečně našel příčinu Billova chování. Na nic nečekal, rychle vzal pavouky do ruky, otevřel okno a dal je všechny na parapet. Vrátil se zpátky k Billovi.
„Dobrý, Bille?“ nevěděl, jestli by měl Billa jít utěšit, setřít mu slzy a obejmout, jako to dělával vždycky.
„Tohle… tohle si přehnal, Tome. Ještě ke všemu, když víš, jak se jich bojím… a ty mi je dáš rovnou do postele. Tohle… to… to si překročil všechny hranice!“ Tom se zrovna chystal Billa skutečně obejmout a tím třeba přetrhnout tu hráz, která je dlouhou dobu rozdělovala, ale když k němu Bill vzhlédnul, to, co uviděl Tom v jeho očích, ho naprosto odrovnalo. „Vypadni z mého pokoje! Okamžitě.“
„Bille, ale to přeci nemůžeš myslet vážně! Já je sem nedal! Copak si myslíš, že jsem až takovej hajzl?“ Tom už doufal, že by se možná všechno mohlo vrátit do starých kolejí, tedy všechno ne. To, že by mohl být s Billem více než sourozenec zamítl právě to ráno, když se probral v jeho náruči. Vše dával za vinu sobě.
„Řekl jsem vypadni.“ Bill rázně ukázal na dveře svého pokoje a snažil se co nejvíce vyhýbat Tomovu pohledu.
„Bille, vždyť víš, že je teď tady toho svinstva všude stra-„
„VYPADNI!“ Křikl Bill a znovu pohlédl Tomovi do očí tím pohledem, který říkal, že Tom se právě stal Billem tou nejvíce nenáviděnou osobou.
Tom tedy beze slova odešel do svého pokoje, kde se natáhnul na postel.
„Jsem pitomec,“ kolovalo mu stále hlavou. Proč jenom nechal strach, aby nad ním zvítězil? Jak mu teď mohlo být krásně. Určitě by tu s ním teď Bill ležel a hladil by ho po tváři. Ale ne, on musí zahodit i to, co mu bylo nejcennější. Nejenže ztratil bratra jako takového, ale i lásku, kterou mu Bill očividně oplácel.
V tu samou chvíli Bill ve svém pokoji pročesával snad každý šuplík a záhyb na nábytku, jestli tam snad není nějaký další pavouk, kterých po domě jeho milovaný bratříček ještě určitě rozmístil stovky.
Bill celou tu dobu nadával sám sobě, proč byl tak slepý? Jeho bratr je jen bezcitná sketa, nic víc! Bill si stál za tím názorem, že ho Tom jen opil, aby ho potom mohl využít a ráno to všechno svést na něj!
Když skončil s prohledávám svého pokoje, které naštěstí skončilo dobře, rozhodl se, že teď teprve půjde do tuhého!
Když on může dělat takové věci, aby Billa vyděsil k smrti, proč by on nemohl udělat něco podobného?!
„Těš se, Tome. Odplata bude vysoká.“
autor: Gabby
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Jako už to přehaněj… se to tvařilo tak dobře… :-/
Ach ne…to budou spolu ještě asi hodně dlouho válčit, co…?
Ouu…úžasné:)
Oh skvělý… dva pomstychtiví bratři… jak tohle dopadne? xD
no teda, chudák Bill, ale jestli je tam Tom nedal, tak by mě fakt zajímalo, kdo je tam dal?! je to ale skvělý!
jen se pozabíjejte