autor: Ketty
So sweet and whorying…
Schylovalo se k půlnoci, Bill, Tom, Gustav, Georg a celý jejich tým, se ale zdaleka nechystal jít spát, nýbrž ve velice rozjařené náladě oslavovali vítězství Comet. Ani jeden z nich nebyl zcela střízlivý a podle toho vypadala jejich konverzace.
„…a pak jsem šel po chodbě a zastavila mě nějaká fanynka, co se nejspíš nějak dostala do backstage, ani nechtěla podpis, jen se mě ptala… to byste nevěřili, na co se mě ta holka ptala…“ Georg se u svého vlastního vyprávění prohýbal smíchy a žádný z jeho zaujatých posluchačů na tom nebyl o nic líp.
„Prý jestli spolu ti dva opravdu choděj!“ vyprskl Georg smíchy a mávl rukou směrem k Billovi a Tomovi, kteří seděli vlevo od něj a byli natolik v náladě, že se smáli s ostatními.
„Jestli spolu choděj…“ opakoval Georg a tekly mu slzy smíchu.
Měli pro sebe zarezervovaný soukromý salónek v luxusním podniku a nebylo vůbec těžké postřehnout, že obsluha je z nich patřičně na mrtvici. Zachovávali si však stále svůj profesionální úsměv, a co chvíli někdo z nich přiběhl k onomu hlučnému stolu, aby se zeptal, co si kdo z nich ještě dá. Byl to pro ně dobrý kšeft a majitel podniku jim důrazně kladl na srdce, aby se k těmto návštěvníkům chovali za všech okolností přívětivě, tudíž odpadala možnost, že by je mohli vyrazit za nevhodné chování, jako by to bývali udělali s každým jiným.
„Ještě nějaké přání?“ servírka dělala, co mohla, aby si udržela svůj strojený úsměv.
„Jo,“ vyhrkl spěšně Bill, který teď s alkoholem v krvi ztratil všechny zábrany a byl na lavici rozvalený tak, že mu jako opěradlo sloužila Tomova hruď – moc nechybělo, aby si mu sednul rovnou na klín.
„My si dáme… dáme si… co si dáme, Tomi?“ obrátil se s roztomilým úsměvem k Tomovi.
„Něco zamilovanýho, když jsme ten pár…“ odtušil Tom s širokým úsměvem. Byl ve stavu, kdy už mu všechno bylo naprosto jedno a s chutí přistoupil na Billovu „zamilovanou“ hru. Za celý večer se od sebe nehnuli ani na krok a pro pobavení všech ostatních nešetřili vzájemnými doteky.
„Ehm… v tom případě vám můžu doporučit koktejl Nápoj lásky-“ nabízela servírka škrobeným tónem, Bill, čtoucí zrovna nabídku koktejlů v nápojovém lístku, ji ale pohotově přerušil.
„Ne ne, dáme si… Příslib žhavé noci,“ vybral ten nejprovokativnější název a sklidil další smích osazenstva stolu a servírčino pozvednutí obočí.
„Samozřejmě,“ přikývla nakonec zaraženě a odebrala se zpět k baru.
„Dají si jednou Příslib žhavé noci,“ oznámila kolegovi a cukaly jí koutky.
„Proboha, pro koho? Vždyť tam jsou samí chlapi, ne?“ barman povytáhl obočí.
„Přeci pro slavná dvojčata Kaulitzova. Nevšiml sis, jak se na sebe celý večer lepí? Vždycky jsem říkala, že ten Kaulitz je prostě teplej,“ mávla rukou servírka a sledovala barmanovy ruce, jak připravují příslušné přísady.
„Helen? Trochu se pobavíme…?“ prohodil barman směrem ke kolegyni o několik minut později, když byl nápoj skoro hotový a zatřepal jí před obličejem malou lahvičkou. Oslovená Helen pomalu se škodolibým úsměvem přikývla a sledovala, jak její spolupracovník přidává do sklenice jednu kapku obsahu oné lahvičky za druhou.
Věděla, co je to za lahvičku. Byla plná nahořklé čiré látky, jež se měla ve velice malém množství přidávat do tohoto koktejlu, právě pro její afrodiziakální účinky. Nápoj by neměl obsahovat více jak dvě kapky, mělo to fungovat jako lehké povzbuzení a podpoření chuti; když však Helen s úšklebkem odnášela sklenici bratrům Kaulitzovým, obsahoval koktejl kapek nejméně deset a Helen sama byla zvědavá, co to s těmi hvězdičkami udělá.
„Davide? Jsi v pohodě?“ drknul do manažera kolega.
„Co? Jo… no jasně, že jsem,“ David prudce zamrkal. Posledních několik minut se čím dál častěji přistihoval, jak upřeně zírá na mazlící se dvojčata před sebou. A to byl teprve začátek.
„Tady je váš drink, pánové,“ servírka položila sklenici před dvojčata a s nepříjemným úšklebkem odklusala zpět k baru.
Bill se mezitím chopil nápoje.
„Hele, dala nám dvě brčka,“ rozplýval se Bill a ihned strčil jedno do pusy. Zatímco čekal na koktejl, svezl se Bill do bratrovy náruče nadobro a Tom ho namísto protestů vzal kolem ramen. Bavili tím celé osazenstvo stolu a sebe navíc, takže nebyl důvod tuhle hru ukončovat.
„Mmm, to je dobrý, jahody…“ pomlaskával Bill nad červeným drinkem a strkal Tomovi do pusy druhé brčko, ať se také napije.
Když toho konečně docílil a Tom opravdu polknul, zkřivila se jeho tvář do znechuceného úšklebku.
„To je odporně sladký! Jak to můžeš pít, proboha?“ nechápavě vrtěl hlavou a zahlížel na Billa.
„Jak chceš, můžu pít za nás za oba,“ ušklíbl se Bill a cíleně sevřel mezi rty brčko, které měl před chvílí v puse Tom.
David musel na sekundu zavřít oči, tohle špatně rozdýchával. Rozpačitě upíjel svoji skotskou a nenápadně sledoval Billa, jak pokládá sklenici na stůl a do rukou bere Tomovu dlaň. Byl neskutečně rozněžnělý, když se opil. Otáčel Tomovu dlaň v rukou a pohrával si s jeho prsty. Tom jeho počínání sledoval se svým pohodářským úsměvem a nechával ho dělat, co chtěl. Bill se s bratrovou rukou div nemazlil. Hladil klouby jeho prstů, sundával si svoje prstýnky, zkusmo je navlíkal Tomovi a zase mu je stahoval. Rozkoš v jeho očích, zatímco si na prsty namotával prameny Tomových dredů, Davidovi způsobovala chvějivý pocit v žaludku, tajil se mu nad tou scénou dech. Pomalu mu docházelo, jak špatně na tom byl. Vzrušoval ho pohled na dotýkající se dvojčata, byl na tom tak, jako ty holky z netu. Ne, byl na tom ještě hůř, jemu na rozdíl od nich už bylo třicet a oba dva je docela dobře znal… kdyby se tohle jenom dozvěděli oni nebo někdo z týmu… Čekal by ho nejspíš okamžitý vyhazov.
„Mluvil jsem s Frankem,“ oznamoval zrovna Dave. „Říkal, že už prostudoval všechny zákony a že prý by se v tom dalo najít tolik oklik, že se nemusíme vůbec ničeho bát. I kdyby Vás třeba někdo chtěl za ten incest žalovat, úplně v pohodě se z toho vymluvíte,“ mávl rukou a navázal opět na předtím načaté téma.
„Takže s tím polibkem „omylem“ by neměl být žádný problém.“
Bill měl v sobě asi pět skleniček vodky s RedBullem a skoro polovinu Příslibu žhavé noci k tomu, a tak se nezmohl na nic jiného, než na nesmělé zahihňání a ochotné: „Fajn, proč ne?“ Tom se neklidně zavrtěl, nenacházel však v sobě momentálně sílu odporovat.
Netrvalo to moc dlouho a Bill pocítil zvláštní záchvěv ve slabinách. Srdce se mu rozbušilo rychleji než předtím a jemu se před očima míhaly představy velice nemravných scén, ve kterých figuroval právě jeho bratr. Naplnil ho neskutečně vzrušivý pocit a on měl doopravdy co dělat, aby se na bratra nevrhl na místě. Hlavně zhluboka dýchat… opakoval si, ale hlava se mu tolik motala, že nebyl prakticky schopen ovládat své myšlenky.
Netrvalo to moc dlouho a Bill pocítil zvláštní záchvěv ve slabinách. Srdce se mu rozbušilo rychleji než předtím a jemu se před očima míhaly představy velice nemravných scén, ve kterých figuroval právě jeho bratr. Naplnil ho neskutečně vzrušivý pocit a on měl doopravdy co dělat, aby se na bratra nevrhl na místě. Hlavně zhluboka dýchat… opakoval si, ale hlava se mu tolik motala, že nebyl prakticky schopen ovládat své myšlenky.
Tom si zatím naštěstí ničeho nevšiml, držel si bratra u těla a zdlouhavě rozmlouval s Davem a ostatními. Byl tu však někdo, kdo si Billova podivného chování všímal velice dobře. David se pokoušel uvědomit, zda je tolik opilý, že vidí nesmysly, anebo Bill opravdu viditelně zbledl v tváři a jeho zorničky se rozšířily. Sledoval, jak tam chvíli strnule sedí, než ho přemohl vypitý alkohol a on se s patrným vydechnutím svezl do Tomovy náruče, nohu si přehodil přes bratrovu a provokativně se na bratrovi zavrtěl.
Tom povytáhl obočí a přiopile zamžoural dolů k bratrově střapaté hlavě.
„Co blbneš, brácha?“ otázal se zaraženě, neboť v tom okamžiku právě zakusil, jaké to je, mít bratrův zadek natlačený v rozkroku.
„Já… bych to chtěl…“ oznámil Bill a slastně se usmál. „Moc bych to chtěl…“
„Co bys chtěl zase?“ Tomovi pomalu docházelo, o co se Bill pokouší.
„Vždyť víš…“ zapýřil se Bill a zvedl pohled k bratrovi.
„Já bych chtěl… sex,“ vysvětlil rádoby šeptem – tak tichým, že ho slyšeli i na druhém konci stolu – a uličnicky přitom na dvojče zamrkal. To už se na ně upřely pohledy většiny mužů, co s nimi seděli u stolu.
„Sex?“ zasmál se Tom. „Nezbláznil ses?“ otázal se svým nuceně klidným tónem.
„Víš, chtěl bych tě líbat, líbat tě úplně všude. Vážně všude,“ zdůrazňoval Bill, aby si Tom náhodou nemyslel, že by nějakou část jeho těla vynechal.
To už se ostatní dusili smíchem, Bill se ale nenechal vyrušit a se svým opileckým úsměvem na rtech pokračoval.
„A pak bych tě hodil na postel a začal ti sundávat všechno oblečení…“ vykládal smyslným tónem a mimoděk sáhl po výstřihu Tomova dlouhého trička, načež ho Tom důrazně plácl přes ruku.
„Nech toho,“ požádal ho přitom důrazně. Při pomyšlení na to, čeho by byl schopný jeho opilý bratr, se v Tomovi probouzelo jeho střízlivé já. Pobavené pohledy všech okolo se mu také zrovna nezamlouvaly.
„A až bys byl úplně nahý…“ David na dění před sebou zíral jako u vytržení. Nevzpomínal si, že by kdy zažil Billa tak opilého, v tak úchylné náladě. Pravda, alespoň teď neležel rozplácnutý uprostřed louky.
„Tak bych roztáhnul tvoje dlouhý nohy, tak jako-“ tentokrát už Bill ve svém opileckém výlevu přestřelil.
„Bille, klidni se, už to přeháníš… Moc jsi toho vypil…“ Tomův obličej se barvil doruda, tyhle Billovy projevy byly doopravdy trapné.
„Vůbec ne…“ zavrtěl Bill hlavou s nasládlým úsměvem a znovu se zavrtěl bratrovi na klíně.
„Nekoukejte tak, prostě se opil, no…“ rozhodil Tom rukama směrem k přihlížejícím.
„Pojď, půjdeme spát,“ dodal nervózně Billovým směrem.
„Já ještě nechci…“ protáhl ublíženě Bill a zabořil hlavu do Tomovy mikiny.
„Je pozdě, už se ti určitě chce spát… Pojď, zvedej se…“ Tom nevěděl, co s ním.
„Ne, mně se chce zvracet,“ oznámil Bill pochmurně, načež mu Tom pohotově vytrhl cíp své mikiny zpod obličeje. Bill se na lavičce zakymácel, pokoušel se chvíli udržet vsedě, nakonec však znovu přepadl na Toma. Tom si hluboce povzdechl a zvedl se i s Billem z lavičky. Vypil toho však jen o něco málo méně než Bill, a tak i jemu dělala problémy vzpřímená chůze.
„Ehmm… jseš si jistej, že to s ním zvládneš?“ ozval se pohotově David – nedokázal o nic přijít. Už teď byl vydrážděný na nejvyšší míru, chtělo se mu křičet: „Polibek, polibek!“, naštěstí v něm stále převažovalo jeho důstojné střízlivé já.
„Máš pravdu, Davide, pojď radši s náma, nebo mě ten ochlasta někde cestou znásilní…“ Tom obrátil oči v sloup.
Byl na ně doopravdy světový pohled – běsnící Tom, o něj se otírající vzrušený Bill a tohle všechno lačně pozorující David, ani jeden z nich nebyl úplně střízlivý, a tak jim poměrně krátká cesta z baru do hotelu trvala nepřiměřeně dlouhou dobu.
„Dej mi aspoň pusu na dobrou noc,“ žadonil Bill, zatímco se ho Tom pokoušel nacpat do jeho hotelového pokoje.
„Ať už proboha drží hubu,“ obrátil se Tom se zoufalstvím v očích k Davidovi, s pobaveným úsměvem je pozorujícímu a opírajícímu se přitom o stěnu chodby.
„Jdi se umýt a zalehni do postele. A příště si nedáš ani loka,“ vyhrožoval Tom a pokoušel se zabouchnout dveře, Bill mu to však odmítal umožnit, neboť stál mezi panty a s našpulenými rty čekal, až Tom vyhoví jeho přání.
„Prosimtě, tak mu tu pusu dej, ať přestane otravovat,“ David se pokoušel udržet si znuděný tón.
„Jo, to tak, ještě mi zcela nedopatřením strčí jazyk do pusy a na to teď mám zrovna fakt náladu…“ Tom pohrdavě zavrtěl hlavou. „Zapadni do toho pokoje, než ti fakt něco udělám.“
„Ne,“ odporoval umíněně Bill.
„Řekni mu něco!“ dožadoval se Tom Davidovy pomoci, aniž by si uvědomoval, jak dětinsky zní.
„Tome, myslím, že by bylo lepší, kdybys šel s ním, počkal, až se umeje a dohlídnul na to, aby se tam nepřizabil. Takhle opilýho jsem ho dlouho neviděl.“ David svou starost ani nemusel předstírat, opravdu pochyboval, že by Bill sám ve zdraví došel do koupelny.
„Jo, ale jestli se se mnou připraví o panictví, bude to tvoje vina.“
„Máš v plánu se sprchovat oblečenej?“ zpražil Tom Billa nepříjemným pohledem, když zůstal nerozhodně postávat u dveří.
„Hm,“ Bill ztratil slova s Davidovým odchodem. Tom si povzdechl.
„Pojď sem, udělám to…“ svolil nakonec a nechápavě zavrtěl hlavou, když Billovi zasvítily oči. „Zkus na mě sáhnout a jednu ti vlepim,“ zavrčel, když ze spokojeně se tvářícího Billa stahoval tričko. Rozepl bratrovi sponu na pásku, v dobré víře, že z něj stáhne kalhoty, jedna věc ho však zarazila.
„Bille, ty ses úplně zbláznil… Vždyť ty jseš… Ty jseš… Vždyť jseš úplně tvrdej!“ osopil se na bratra a z jemu neznámých důvodů zčervenal v tvářích.
„Tak co s tím uděláme?“ otázal se Bill se svým nevinným úsměvem.
„Co s tím uděláme? Co s tím MY uděláme?? Tak to ti povim, co s tím uděláme – ty půjdeš do sprchy, vyřešíš si svůj malej… ehm… ne až tak malej problémek a já se na celej dnešní večer budu snažit zapomenout. Tohle přesně uděláme,“ procedil Tom skrze zuby a definitivně dal ruce od Billových kalhot pryč.
Měl toho dost. Celou dobu se přesvědčoval, že je jen zbytečně podezřívavý, tohle ale překračovalo všechny meze. Musí si to nějak vyjasnit, až bude Bill při smyslech. Tom vztekle prásknul dveřmi a nechal tam Billa zkroušeně sedět na posteli. Nebohý Bill, který vždycky všechno odnesl. Netušil, že to, co jím zmítalo celý večer a nutilo ho to dělat nepřípustné věci, bylo jen uměle navozené. Řídíc se Tomovou radou, zajel si pravou rukou do kalhot a vyřešil svůj „problémek“. Blonďatá servírka Helen neměla ani tušení, jaký svým afrodiziakálním experimentem způsobila zásah do harmonického vztahu dvojčat. Někdy je mezi láskou a nenávistí opravdu velice tenká hranice. Tenčí, než by dvojčata Kaulitzova čekala…
autor: Ketty
betaread: Janule
OH OH OH! Bill se dobře rozjel… sakra, proč se s nim Tom nevykousl? A já už čekala pořádný, divoký polibek a ono nikde nic, každopádně se těším na neděli, až se tu objeví další díl *dance*
Chá… a je to tady! xD Nejdřív mi ta Helen nebyla zrovna dvakrát sympatická, teď ji ale přímo zbožňuju. Afrodiziakum – jak originální xD jen škoda, že se i Tom nenapil o trochu víc "Příslibu žhavé noci"… x( na tu ale stejně nebudu muset čekat dlouho, protože Billův "malej" problémek je velmi závažný, tak mu s nim přece Tom jako "velkej brácha" musí pomoct xD
Hlavně jsem se ze začatku bála, aby se k nim do trojky nepřidal i David, protože při těch jeho úchylnejch myšlenkách jeden neví xD xD
Nádhernej díl x)
Z toho Davida silně nemužu 😀
jinak skvělé,jako vždy:) těším se na pokračování!
wow teda Bill se nazdá jko xDDDD škoda že se tom taky moc nenapil xD
Oh yeah!
Oh, ten David je neuvěřitelný.. prase! Jestli to bude pokračovat takhle nadále, tak se máme opravdu na co těšit… Dokonalé!
bože to je krava… tak si s nima hrat pche :-/ chudat tom se musí cítit opravdu blbě xD
no užasný Z billa je uchylek a s Toma slušnák pěknee :)))
Snad to nepřejde k nenávisti?!
ale úžasnej díl a ten David je skvělej 😀
mno jen aby se nerozhadali uplne..:-(
Takovááá kráva, doufám, že se udobříí!!
Pche, ten je zlej. Mu mohl aspoň pomoct, chudák Billík musel sám 😀 Je to skvělí, už se nemůžu dočkat šesti hodin v neděli 😀
Já nechci aby se nenáviděli!!!! Prosím prosím!§
Jinak úžasný dílek, jsem se chechtala jak blázen x)
Ach jo – ten David … Ale jinak počteníčko úžasný a montážka k povídce bezkonkurenční – krása – bože takový fakt miluju 🙂
[6]: o nic větší než my všichni tady..;) na to jsem tím ve skutečnosti chtěla poukázat..je to divný, není to v pořádku a není to pravda, to bychom si tu všichni měli uvědomit…
Než začnou lidi na tomhle blogu soudit "mého" Davida v Hate, nejdřív by se měli zamyslet nad sebou..x)
Jinak, všem moc děkuju..:)) Tenhle díl byl zábava psát.. A nebojte, tenhle proces ještě nějakou dobu potrvá..máme před sebou ještě minimálně přes třicet dílů..x)
Úžasná povídka, úžasnej díl, ale já z toho mám špatnej pocit. Opravdu špatnej pocit, že začíná dostávat svému názvu. A to nechci =( Davida neodsuzuju, protože, jak bylo řečeno, je jako ty holky na netu, což jsme lidi, my všichni a asi bychom reagovali stejně xD
bože já jsem z Davida uplně na mrtvici, já, když už vidím další díl, tak se ppřipravuju na to, že budu kuckat smíchy od počátku do konce… nicméně servírku bych prohodila oknem tak, aby se na chodníku rozplácla jak žába a zařídila bych, aby to vypadalo jako nehoda. chudák Billí, takhle to odskákat… za to by měli ten podnik žalovat, ale oni si to těžko asi uvědomí, že to bylo tímhle nápojem, svedou to na chudáka Billího, že neumí chlastat 😀
Jeee… 😀 Chcípám xD Ale ono se to nějak urovná, že jo!? MUSÍ!!!!!!!
dále!
Četla jsem si ji večer před spaním jako pohádku na doboru noc, a ta noc byla opravdu dobrá, díky tomuhle jsem i zaspala, což je vlastně vedlejší. :o). Úplně mě dostal Příslib žhavé noci…Bill byl v tomhle díle bezkonkurenční! Je mi ho ale líto…nemůžu si pomoct, ale v téhle povídce s ním soucítím. Postrádá lásku, je samotný a Tom pro něj tolik znamená…Vůbec si netroufám odhadovat, kam se děj stočí dál, každopádně to bude určitě zase senzační. Mně se totiž tenhle nápad strašně líbí. Opravdu moc líbí. Zamilovala jsem si ho, asi tak.
p.s. Davida plně chápu… tečh zvrhlíků je tady víc! ;o) 😀
Davídku, Davídku, ty ses ale rozjel 🙂 Ale chápu a respektuji ho, já jsem ten poslední, kdo by měl moralizovat 🙂
Snad se teď Tomi a Billi nebudou vzájemně nenávidět…? Chápu, že to pro Toma není lehké. Přeci jen, Bill to maličko přepísknul… I když za to nemohl, vždyť vypil ten kokteil… Ale to už teď nikdo neví, že? 🙂 Tohle bude ještě tak zamotané, že nebudeme stíhat 🙂 Těším se na to.
P.S.: Áďo, tak já si tady náhodou přečtu tvůj koment a co nevidím? Zase bys někoho prohazovala oknem! :)))
ou David úchylák se projevuje xD jen tak dál x) btw, kdyby si Tom pořádně loknul toho pití, byl by to teda trapas xD Kdyby si to tam rozdali uprostřed salónku x)
áááá dokonalé !!! milujem to :):):)
Davida chápem, tiež by som nad nimi slintala, len mi je Billa príšerne ľúto. A v podstate aj Toma, pretože jeho brat definitívne zmizol a zostal mu zamilovaný Bill, ktorého on ale žiaľ nemiluje 🙁