autor: Lea
„Co jsi to řekl?“ zeptal se Bill s otevřenou pusou.
„Slyšel jsi. Tvůj otec zaplatil výkupné. Jdeš domů,“ odpověděl Tom zklamaným hlasem. Tolik doufal, že se Bill rozhodne pro něj. Že budou pořád spolu. Navždy. A teď? Bude muset Billa odvézt pryč a to dobrovolně.
Bill na svého bratra beze slova hleděl. Samozřejmě, že věděl, že jednou se výkupné zaplatí a on odjede, ale nečekal že zrovna teď… kdyby mu to Tom řekl před týdnem, skákal by radostí, ale teď se nacházel v pěkně zamotané situaci. Má Tomovi odpustit a zůstat s ním? Jenže to by pravděpodobně znamenalo, že už nikdy neuvidí rodiče, a navíc… Tom mu předvedl, jak dokáže být zlý. Co když se tak bude chovat? Kam potom Bill uteče?
„J-Jdu si sbalit,“ oznámil tiše a vydal do svého pokoje.
Tom se po jeho odchodu zhroutil na pohovku a dal průchod slzám. Věděl, že se zachoval jako pitomec a může si za to sám. Neměl být na Billa tak zlý a sprostý. Ale byl v šoku! Co teď bude bez Billa dělat? Nemůže bez něho žít… už ne…
Schoval si obličej do dlaní a vzlykal. Netušil, že Bill stojí na schodech a pozoruje ho se smutkem v tváři. Rvalo mu srdce, když viděl, jak se Tom zničeně choulí na pohovce a brečí. A taky ho bolelo vědomí, že jeho pláč způsobil on. Ale to, co Tom udělal, mu nemůže odpustit. Strašně ho to ranilo. Měl si to uvědomit dřív, než to takhle podělal. Při pohledu na Toma cítil, jak se mu zrádné slzy tlačí do očí. Tichounce vzlykl, otočil se a utekl nahoru.
Svalil se na svou postel a tupě zíral do stropu. Nebrečel. Jeho slzy už dávno vyschly. Vyschly, když večer zoufale brečel pro Toma a snažil se přivolat zpět jeho lásku a milé chování. Když tak ležel, tak si uvědomil, že za pár hodin bude moci znovu obejmout rodiče, mazlit se s Scooty, zajít za Andreasem, chodit do školy a na párty, ke kadeřnici, nakupovat…. Ale co když by mnohem raději byl s Tomem?
„Ne,“ napomínal se v duchu. „Vzpomeň si, jak se k tobě choval. Nezaslouží si tě.“
Vstal a s rozhodným výrazem ve tváři začal balit. Zpod postele vytáhl tašku a otevřel ji. Usmál se, když si vzpomněl, jak mu ji Tom donesl s nadávkou na rtech, protože se pod tíhou tašky málem zlomil. Povzdechl si a všechno svoje oblečení naházel do tašky. Do ruky vzal černobílé triko. Nebo spíš co z trička zbylo. Bylo roztrhané na cáry látky. Zachvěl se. Přesně si na ten večer vzpomínal. Jak rozbil okno židlí, utekl a dostal se do lesa, kde si vykloubil kotník, pak ho našel Tom, odnesl domů a tam… ho málem znásilnil. Z čokoládového očka stekla osaměla slza, kterou Bill nedbale setřel. Chvilku se na triko díval, pak ho ale pečlivě zabalil k ostatnímu oblečení. Vzpomínky mu přece nikdo vzít nemůže…
„Můžeme jet,“ ozval se mírně chraptivý hlas ze schodů. Tom se otočil a spatřil Billa, který za sebou vláčel svou těžkou tašku. Tom sklopil oči a promnul si je. Měl je od pláče červené jako králík. Bill to uviděl a skousl si rty. Hryzalo ho svědomí.
Chlapec vstal a beze slova přešel k Billovi. Vzal do rukou jeho tašku a pokynul mu, aby šel ven. Bill se na něj krátce zahleděl, a pak vyšel na denní světlo. Tom šel za ním se sklopenou hlavou. Srdíčko mu prudce bušilo. Pořád si v duchu namlouval, že si to Bill na poslední chvíli rozmyslí, že zůstanou spolu. Ale zatím se zdálo, že je Bill pevně rozhodnutý. S povzdychnutím odemknul auto a nasedl. Vedle něj si sedl Bill. Tom chvíli nic nedělal, jen pevně svíral volant a upíral na něj pohled.
„Nemohli bychom jet? Rád už bych odtud vypadl,“ ozval se chladně Bill. Vlastně to nechtěl říct tak chladně, ale vyletělo to z něho.
Tomovi vstoupily opět do očí slzy. Tak Bill by rád odtud vypadl. To už si nevzpomíná, že jim tu bylo i hezky? Že tady si poprvé vyznali lásku, že tady se spolu poprvé milovali….
Nastartoval. Pohlédl na domek, ve kterém strávil poslední měsíc. Uvědomil si, že mu to tady bude chybět. Budou mu chybět ty společné večery s Billem…
Auto se rozjelo pryč z Loitsche. Bill se celou dobu díval z okna a přemáhal slzy. Jede domů… měl by být šťastný. A místo toho má pocit, že se mu hroutí svět. Uviděl ceduli, která mu sdělovala, že za sebou nechal vesničku Loitsche. A za sebou taky nechával kus života… všechny ty krásné chvilky s Tomem… proboha, chce se vůbec vrátit domů?
Po půl hodině cesty auto zastavilo. Byli u Kaulitzovic domu. Bill se ani nehnul. Jen seděl a smutně zíral do země. Tom se na něho podíval. Rozhodl se to naposledy zkusit. Chytl chlapce za drobnou ručku.
„Billí, prosím, odpusť. Odpusť mi všechny ty věci, kterýma jsem ti ublížil. Neodkážu bez tebe žít, lásko. Miluju tě. Ale uvědomil jsem si to až příliš pozdě, bráško. Prosím… zůstaň se mnou. Odjedeme… někam daleko… kde budeme jen my dva a naše láska.“
Billovi se po Tomových slovech sevřelo srdce a do očí mu vstoupily slzy dojetí. Ale přes okraj víček je nepustil. Nehodlal před Tomem brečet.
„Opravdu si myslíš, že ti na ty kecy skočím? Ty bys přece nikdy nechodil se svým bráchou, s tou zmalovanou děvkou,“ zasyčel co nejhnusněji. Tom strnul. Tohle nečekal.
„Pak tedy… sbohem, Billí,“ zachraptěl a nechal slza, aby mu stékaly po tvářích. Už je neměl proč skrývat.
Bill neodpověděl. Vzal tašku s věcmi a vystoupil. Zabouchl dveře a pomalým krokem šel ke dveřím svého domu. Zhluboka dýchal. Věděl, že tam Tom pořád stojí. Natáhl štíhlý prst a krátce zazvonil. A otočil se.
Tom se na něj beze slova díval. V obličeji měl zapsanou jakousi paniku. Paniku z toho, že ho jeho láska opouští. Slzy ho naprosto oslepovaly. Srdce se mu rozpadalo na tisíc kousků.
Bill zalapal po dechu. Ano, Tom mu ublížil… ale to nebylo nic proti tomu, jak mu ublížil on! Bože, kvůli jeho unáhlenému chování zlomil to krásné čisté pouto, které mezi nimi bylo! Ale… uvědomoval si, že pořád Toma miluje… nesmí ho nechat odjet! Ne!
Udělal krok vpřed, aby vlítl k Tomovi a vysvětlil mu, že bez něj nemůže žít, když v tom…
„Bille! Panebože, Bille! Jorgene, Jorgene! Bill! Bill se vrátil!“ ječela téměř hystericky Tina, když otevřela dveře a spatřila svého synka, jak stojí na prahu s taškou v ruce. Bill sebou trhl, ale to už ho Tina mačkala v objetí. Doběhl udýchaný Jorgen. Ten se na Billa nevěřícně zadíval, ale pak radostně vykřikl a sevřel svého syna v náručí…
Bill přes ramena svých rodičů zahlédl Toma. Když Tom uviděl, jak se objímá s rodiči, jeho tělo se otřáslo téměř hysterickým vzlykem a pak… odjel.
„Tome… ne,“ zašeptal tichounce Bill. „Vrať se.“
Ale on se nevrátil. Odbočil na křižovatce a ztratil se Billovi z dohledu… navždy.
V tu chvíli propukl Bill v stejně zoufalý pláč, v jaký předtím Tom. Ale jeho rodiče si to vyložili jinak.
„To nic, miláčku, to nic, už ti neublíží, už nikdo nám tě nevezme,“ šeptal synovi konejšivě Jorgen.
Bill jen vzlykl. Rodiče by nikdy nepochopili, že tyhle slzy jsou pro Toma… jeho únosce.
autor: Lea
betaread: Janule
Tož tak ale co to je… xD Leo, jestli to skončí špatným koncem, tak by ses mi měla raději obloukem vyhýbat! xD
No.. tak jako .. huuu.. se začnu stydět.. mám slzy v očích.. 🙁 .. ať se ten Tom vrátí :(((
brečím… ;(
to je tak smutny… kdyby nezvonil a rozběhl se dřív… bože :'(
teda Bille, tolik se těšit domů a najednou nic? pako, buď rád, že tě rodiče milujou! 😀 a s Tomem se ještě uvidí, bud se prostě potkáte nebo ne, hotovo dvacet 🙂
boze to bolo krute…..keby nezazvonil.. keby si to ten truhlik Billik uvedomil skor..aleb aj keby vysla jeho matka..mal sa rozbehnut za Tomom.. ach bozee x(((
JJ měl se za ním rozběhnout…
Pane bože, nee!!! Já tuhle povídku tak miluju… prostě dokonalý… honem další dílek!!! Nebo to nedospím… šmarjááá!!!
ty vole a pro koho tu ronim slzy já?? Já tě zabiju holka. Tohle mi nedělej. Málem jsem to ani nedočetla, páč jsem na to neviděla. Honem dál. Tohle je fakt hrozný. Jestli to necháš špatně skončit tak si tě najdu. Bože kde mám kapesníky. Velkou zásobu kapesníků.
Nechce se mi to říkat,ale já sem se teda u toho konce rozbrečela..Už na mě ta noc zaprvé nějak působí,a za další mě to fakt dojalo..Tak takhle mě nikdy v životě povídka(a to že sem jich přečetla nespočetně hodně)nedojala..Je to naprosto úžasné..Až se stydím za to,že tu ještě teď brečím..Máš u mě velký obdiv,a taky ještě dlouho budeš mít..Teď nevím,jestli psát smutného smajlíka na tu povídku,nebo šťastného,a to si jdu ještě přečíst 19.jsem sice už v polospánku,ale já se ještě musím dokopat k tomu,si to přečíst..×)
jako to jim nemůžeš udělat!