Trümper + Stringini = Kaulitz 13.

autor: DarkAngel

Tom:

Co teď s tím? Já bych věděl, jenže to naprosto nepřipadá v úvahu. Nemůžu se tady na něj vrhnout. Asi tady budu muset sedět a čekat, až moje vzrušení trochu odpadne. Ale může se to povést, když tady přede mnou bude Bill jen tak sedět?!

„Uhm… Bille, je tu docela chladno, měl by sis vlézt pod peřinu, nebo tady v tom ještě nastydneš…“ Snažím se ho přesvědčit, aby mi trochu ulehčil situaci.
Zasměje se a zavrtí hlavou. „Mně je teplo – podívej, jak jsem rozpálenej!“
Chytí mojí dlaň a položí si ji na tvář.
„Ale ty máš nějakou studenou ruku…“ s těmito slovy si ji dlaní ještě víc přitiskne na svůj obličej. Nasucho polknu. Co to má znamenat? On si dnes prostě vzal do hlavy, že mě bude svádět? Sundá mou dlaň ze své horké tvářičky, ale nepustí ji, dotýká se mých konečků prstů a dívá se mi do očí. Nejspíš ode mě očekává nějakou reakci.

Panebože, co mám teď dělat? Srdce mi říká: „Polib ho, okamžitě se na něj vrhni!“, oproti tomu mi oponuje hlava: „Nenech se svést, má otřes mozku, třeba si ani pořádně neuvědomuje, co dělá a budete toho litovat oba…“

Snažím se, opravdu se snažím uvažovat s chladnou hlavou, ale pohled do Billových hlubokých čokoládových očí mě o tu hlavu připraví. Nemyslím na budoucnost, na následky, prostě jednám.
Volnou rukou si ho přitáhnu k sobě a vpiji se do jeho pootevřených rtů tak něžně, že mě to až překvapilo. Nebrání se, tak si jazykem opatrně prorazím cestu do jeho úst, vyhledám ten jeho a jejich vzájemná hra může začít. Líbáme se jako o život. Když ho položím na postel a pokračujeme vleže, zazvoní mobil.

„Sakra…“ zakleju si potichu pro sebe a začnu hledat po kapsách ten stroj. Nechystám se přijmout hovor, ale prohodit ho zavřeným oknem. Než mi dojde, že jsem si ho nechal ráno doma, Bill najde svůj a dá si ho k uchu. „Haló?“
Musím být pořádně omámený, když nerozpoznám Samyho Deluxe od… Co to vlastně bylo za zpěvačku? Netuším, ale hip hop to jistě nebyl.

Zatímco ten černovlasý ďáblík telefonuje (netuším s kým, ani trochu ho nevnímám), začne mi docházet, co se právě stalo. Já jsem ho líbal! Nejen, že je to kluk, ještě ke všemu je to můj jediný kámoš, a já mu tohle provedu. Najednou se cítím strašně. Musím se mu hned omluvit. Ale co když mojí omluvu nepřijme? Co když mě po tomhle nebude chtít už nikdy vidět? Proč jsem se neovládal?! Sice se mi to zdálo vzájemné, jenže to jsem byl mimo smysly, takže jsem to přeci nemohl poznat.

„V koupelně? Ničeho jsem si nevšiml… Jo, dojdu, moment.“ Vyskočí na nohy a vyjde ze dveří. Asi šel něco zjistit. Promluvím si s ním, až se vrátí. Ale co mu vlastně řeknu? „Bille, promiň mi, že jsem se na tebe tak vrhnul, já ale nemůžu za to, že mě tak vzrušuješ, máš tak sexy zadek, a to ani nemluvím o předku…“ To by mě asi hnal.

V klíně mi trochu zaškube. Neměl bych si vzpomínky polonahého Billa moc vyvolávat, dokud nebudu doma v koupelně. Tam si to můžu dovolit.
Ale teď jsem u Billa v pokoji, takže něco takovýho nepřipadá v úvahu. Bojácně hypnotizuji dveře, každou chvíli se otevřou a v nich bude stát ON. Já ale pořád nemám připravenou nějakou rozumnou řeč! A nic mě nenapadá… Jak se tak koukám na ty dveře, napadne mě spásná myšlenka. Co kdybych si to šel promyslet domů? Prostě se nějak nenápadně odsud vyplížím. Asi budu vypadat jako zbabělec, ale vždyť jím jsem, tak co. Teď bych se mu nedokázal podívat do očí.

Hodím na záda batoh do školy a hodlám co nejdřív vypadnou, ale ve dveřích se srazím s Billem.
„Tome? Co-„
Proklouznu mezi jeho krásným tělem a zdí a už scházím schody.
„Kam…“ chce se zeptat, ale asi si uvědomí, že odcházím. Vlastně spíš utíkám. U dveří se otočím, pohlédnu mu do jeho zoufalých očí a polohlasně řeknu jen: „Promiň…“ a rozběhnu se špinavou ulicí pryč.

betaread: Janule

Anketa: Dozví se Tom o jejich příbuzenském vztahu od Billa, od Simone anebo si to nějak dá dohromady sám?

1) Bill
2) Simone
3) sám