Za štěstí zaplatíš! 6.

autor: Áďa & Bitter

Tiše jako zloděj se vplížil do pokoje a spokojeně se usmál, když slyšel z koupelny téct vodu. Tom si určitě napouštěl vanu, a jak ho Bill znal, věděl, že jeho milované dvojče je schopné ve vaně strávit i několik hodin, tak jako on sám. To se mu teď neuvěřitelně hodilo.
Chudáček Tom, který zatím, rozpálený žárlivostí, chladil svou plamennost ve vodě, neměl ani potuchy o mladším Kaulitzovi, který zatím už přišel z nehtů a objednal šampaňské, jahody a samozřejmě šlehačku. Uvolněně ležel ve vaně plné kokosových mydlinek a vůbec nepřemýšlel o tom, že Bill třeba stojí na chodbě a nervózně vyhlíží svou objednávku. Měl za to, že jeho dvojče je pořád ještě na nehtech u toho… toho… toho přírodního úkazu, který byl příčinou jeho žárlivých myšlenek, ačkoliv by dal krk do ohně za to, že by ho Bill nikdy s nikým nepodvedl.

A skutečně, černovlasý chlapec opravdu přešlapoval po chodbě a občas se na sebe podíval do jednoho ze zrcadel, kterých bylo na patře požehnaně. Sem tam se trošku poupravil, aby se líbil… ach bože, ta malichernost.
Konečně se chodbou rozlehlo cinknutí výtahu a Bill okamžitě od překvapeného číšníka převzal vozík se svou objednávkou. Na pokoji pak ještě do misky jahod naaranžoval kostky čokolády a radostně nad svým dílkem zatleskal. Ačkoliv byl sice podle papírů už plnoletý, v hloubi duše stále ještě zůstával dítětem, což se projevovalo právě při podobných případech, kdy měl z něčeho enormní radost, nebo naopak, když se rozhodl, že bude trucovat. V tu chvíli by s ním nepohnul ani pár volů, a tak jako malému uraženému dítěti, i trucujícímu Billovi, se musel dát čas na to, aby se sám rozhodl, kdy je načase hodit truc stranou a začít se chovat zase normálně.

Tom mezitím ve vaně usnul. Jako skoro pokaždé. Díkybohu za duchapřítomnost jeho drahé maminky, která mu, po asi pátém nevydařeném pokusu o utopení, koupila takové gumové opěrátko pod hlavu, které bránilo právě tomu, aby dotyčný, Kaulitz starší, sjel pod vodu a nedejbože se utopil. V případě tohoto dredatého stvoření by to byla totiž škoda…

Bill potichounku nakoukl do koupelny, a když zjistil, že ten, kdo ji před více než půl hodinou zabral, spinká jako miminko, sám pro sebe se usmál. Došel až k vaně a chvilku si ho prohlížel.
Kdyby jej takhle načapal před týdnem, jeho škodolibá povaha by mu rozkázala tu jeho dredy zarostlou hlavinku strčit pod vodu a připravit bratříčkovi náležité probuzení, a žádný mámin úžasný protiskluzák by nepomohl. Billovým útokům neodolalo nic.
Teď však jen stál a usmíval se jak měsíček na hnoji. Neodolal, vytáhl z kapsy mobil a ten okouzlující okamžik si vyfotil. Ještě chvilku se kochal pohledem na svou jedinou lásku, a pak odcupital pro vozík s překvapením.
Postavil ho těsně u okraje vany a rychle se vysvlékal. Opatrně vlezl do vany za Tomem a dával si přitom veliký pozor, aby se hladina nějak víc nezhoupla a neprobudila jeho dvojče. Klekl si mezi jeho nohy a rukama se pod vodou blížil k jeho hrudníku, jako hladový žralok ke své oběti. Na poslední chvilku ale dokonale pěstěnými pacinkami se zbrusu novými drápky ucukl. Chtěl přece Toma něžně probudit a ne vylekat. Zapřel se rukama o kraje vany a naklonil se k jeho dokonalým rtům, na které vtiskl lehký polibek.

Jestli si však maloval, že to bude pomalé a něžné probuzení, trochu se zmýlil… no dobře, trochu víc se zmýlil. Jeho drahé dvojče se totiž leklo, zařvalo, div nezbouralo celý hotel a sjelo prudce pod vodu. Vše završilo tím, že když se snažilo vyškrábat nad hladinu, skopnulo Billa dolů a ten se rázem ocitl pod vodní hladinou dřív, než se zmohl na jakýkoliv pohyb.

Ještě chvíli se oba plácali na hladině i pod ní, než se jejich hlavy objevily bezpečně vysoko nad mydlinkami. Tom se snažil vzpamatovat ze šoku, že se mu ve vaně objevilo cizí těleso, a to v podobě Kaulitze mladšího, čili jeho bratra… dvojčete, jen tak mimochodem, zato již zmiňované těleso nadávalo, a to dost nevybíravým způsobem, a prskalo kolem sebe vodu.

„Se na to můžu příště vykašlat. Člověk se ti tady dělá s překvapením a ty mě místo pochvaly málem utopíš. Děkuju pěkně, fakt, že jo,“ prská Bill a jak se snaží z očí vyhnat to hnusné štípání způsobené nevinnou pěnou, rozmatlá si stíny, linky a řasenku úplně všude na obličeji.
„Ale broučku…“ špitne Tom něžně a ani si neuvědomí, co udělal. Nedocvaklo mu, jak Bill tuhle nohatou havěť nenávidí…
„Broučku? Broučku?! Fáááájn, fááájn, já tady taky vůbec nemusím bejt, že jo?!“ urazí se Bill, vyleze, zabalí se do županu a odkráčí do ložnice, kde se začne zkulturňovat. Přece jenom čmouhy po obličeji nejsou jaksi v kurzu.
Tom jen zavrtí hlavou a vezme si jednu jahodu, pak teprve z vany vyleze a i s vozíkem se vydá na válečně usmiřovací stezku za svým uraženým broučkem.

„Jé, ty jsi hodnej, žes mi to přivez… no jinak nic nepotřebuju, můžeš jít,“ odbyl ho Bill jako nějakého poslíčka a trucovitě zalezl do postele.
„Tak hele, ty brundibáre, já ti budu říkat, jak chci, ale jestli se budeš urážet, budu ti říkat beruško,“ zahrozí Tom a Bill na něj jen vyplázne jazyk.
Tom přišoupne vozík blíž a natáhne se k Billovi s jahodou v ruce.
„Tak co, budeš uraženej, broučku?“ Bill jen nafoukl tváře a zkřížil ruce na prsou.
„Seš zlej.“ Tom se jen uchichtne a přišoupne se k němu.
„Ale notak…“ zakroužil mu jahodou před rty a když se do ní Bill s chutí zakousl, věděl, že má vyhráno.
„Ale tu berušku ne…“ špitl ještě Bill těsně před tím, než ho Tomovy rty umlčely.
„Něco jsi mi slíbil…“ opáčil Tom do polibku a opatrně si na Billa lehnul.
„Jaksi jsem ztratil paměť…“ odpověděl mu Bill stejným tónem a dál prozkoumával Tomovy rty a zuby. Děsně se mu líbilo, jak to cinkalo, když do nich brnknul piercingem.
„Bille… ještě chvíli a budu bezzubej…“ naoko se zlobil Tom a stiskl jeho piercing mezi zuby. Bill se na něj jen ublíženě podíval a povzdychnul si. Chvilku se marně snažil předstíraným hereckým výkonem zkřivit tvář do pláče, ale protože nestudoval ani DAMU, ani podobnou hereckou školu, vůbec se mu to nedařilo a po chvíli snažení se bez úspěchu, ho Tom se soucitným výrazem konečně osvobodil.
„Ještě jednou a budu bez jazyka,“ zavyhrožoval Bill a vyplázl na něj jazyk.
„Abych ti neukous i něco jinýho,“ zavrněl Tom a otřel se o jeho rozkrok.
„To bys byl sám proti sobě…“ oponoval mu Bill, ale Tom ho zase preventivně umlčel.
Neměl náladu se hádat o ničem. Natáhl ruku a podal si misku s jahodami. Mezi rty stiskl kousek čokolády a Bill mu ji v mžiku sebral zuby. Takhle to šlo s celou čokoládou a následně i s jahodami. S tou poslední mu ale utekl a namočil ji ve šlehačce. Odkryl z Billa peřinu a potutelně se usmál.
„Tak, a teď si budu kreslit,“ zazubil se a začal jahodou kreslit na Billově břiše různé ornamenty.
„Ne… to se mi nepovedlo… Bille, hrozně drkáš,“ napomenul ho, když mu jahoda sjela víc, než chtěl. Bill se pod ním totiž pořád prohýbal a něco mumlal.
„To se nedá vydržet… víš, jak to studí…“
„To zvládneš… no, ale já to teda vygumuju,“ pokrčil Tom rameny a jazykem začal čistit Billovo bříško.
Bill jen táhle zasténal a Tom cítil, že něco pod jeho zadkem se hejbe.
„Ty máš liháč?“ Zeptal se udiveně a jahodu snědl.
„Ne… to je lízátko asi,“ odsekl Bill sarkasticky. Tohle ho přivádělo k šílenství.
„Fakt? Ukaž!“ vypískl Tom nadšeně a sundal mu boxerky. Vzal jeho penis do ruky a nakrčil obočí. „To je zajímavý lízátko…“
„Bože Tommy…“ zasténal Bill a prohnul se jako luk.
„A je se žvejkačkou?“
„Ne, s krémem woe… Tome… noták, nech toho…“ zaškemral Bill, ale Tom to neměl v úmyslu, alespoň zatím ne.
„Vážně? Vždycky jsem měl nejradši prostředek,“ vyhrkne a Bill jen šokovaně uskočí před jeho vyceněnými zuby.
„Ale už dost…“ broukne ublíženě a nahodí smutnou grimasu.
„S tebou je taky prd sranda…“
„A s tebou je prd sex,“ odsekne mu Bill a přetočí se na bok.
„Cože?!“
„Jo, slyšel jsi.“
„No tak to teda ne… to odvoláš.“ Tom ho okamžitě otočí a sedne si mu mezi nohy.
„A co chceš jako dělat?“
„Dokázat ti, že se mnou je nejlepší sex,“ oznámí mu Tom a ve vteřině jeho hlava zmizí v Billově klíně…
….

„Já to věděl! Volal jsem vám jak idiot a vy tam stejně dorazíte pozdě!“
„Davide, mně…“
„Mlč! Nemáš páru, co mě to stálo, ho tam tu hodinu, co čekal, přemlouvat! Je to jeden z nejlepších fotografů! Uvědomuješ si to vůbec?!“ křičel David a přecházel po pokoji jako vzteklý lev v kleci.
„Davide, opravdu mě to mrzí…“ špitl Bill a promnul si bolavé břicho. Jahody a čokoláda ze včerejška ho nezasytily na dlouho, a díky tomu, že ráno zaspal, ani nesnídal. Kdyby to věděl Tom, čekalo by ho ještě jedno kázání.
„To říkáš často… Co se to s tebou kurva děje?! To už je ti putna, jak na tom bude skupina nebo co?! Nezapomínej, že ty jsi frontman! Ty musíš bejt vidět, ty…“ zarazil se, protože si na něco vzpomněl.
„Dneska je u jednoho dost známýho člověka párty, půjdeš tam.“
„Ale já…“
„Nechci nic slyšet! V šest tě vyzvedne auto a pak pojedeš rovnou do hotelu. Bude totiž zítra večer koncert, kdyby tě to náhodou zajímalo,“ ušklíbl se David ironicky. „Takže si zabal a opovaž se se zdržet!“
„Dobře,“ pípl rezignovaně Bill a předem už slyšel, jak bude Tom nadávat. Zasranej život celebrit…

autor: Áďa & Bitter
betaread: Janule

7 thoughts on “Za štěstí zaplatíš! 6.

  1. Prý ,,vždycky jsem měl nejradši prostředek,, xDDDD To je jak z nějakýho filmu, někde jsem to slyšela ale za boha si nevzpomenu kde..

    Ale, ale David řádí..no jak jednou do povídky zapojí Áďa Davida tak to nemusí dopadnout vůbec dobře! xDD

    Jinak je to úžasný holky x))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics