I can’t help myself 23.

autor: Ivetka

— 4. den pobytu —

,,Tak děcka. Jak jste si mohli všimnout, dnes půjdeme na prohlídku jednoho zámku blízko tady. Je to vzdáleno asi 8 kilometrů odtud a dá se tam dojít pěšky přes přírodu, takže my nebudeme utrácet peníze za dopravu a půjdeme pěšky. Dneska je venku krásně, tak si vezměte vhodné oblečení a obuv a nějaké peníze, kdybyste si tam chtěli koupit nějaký suvenýr, něco k smlsnutí nebo cokoli jiného.“ Oznámí nám ráno u snídaně učitelka, moc jí neposlouchám, jsem dnes nějaký přejetý. V noci jsem spal namáčklý na zdi, protože se na mě Bill až nebezpečně lepil, tak mám teď všechno otlačené, bolí mě skoro všechny svaly v těle. ,,Ty vole, to si dělá srandu, takovou dálku…“ protočí oči Andreas a dál se věnuje své koblize a čaji, co má před sebou.
,,A ještě bych vám chtěla připomenout včerejší dohodu. Do oběda si ukliďte v pokojích, zatímco vy budete obědvat, my budeme kontrolovat váš pořádek,“ upozorní nás vychovatelka s pozvednutým ukazováčkem.

,,No, ale je tu problém. My si tam nestihneme uklidit do oběda,“ směje se Bill. Všichni se tomu zasmějeme, a potom už v klidu dosnídáme…

,,Mimochodem, Tome, co se to tam mezi tebou a Billem včera dělo? Asi jsem vás z něčeho vyrušil, protože jste se k sobě nějak měli… Vy už jste se konečně rozhoupali?“ dobývá se ke mně Theo.

,,Nech se překvapit… A jo, jsi kazišuk, to se musí nechat,“ poplácám ho při cestě do pokojů po rameni a na schodech ho předběhnu a Billa majetnicky plácnu přes zadek…

,,Heeey“ šťouchne do mě a tiše se zasměje.

O_o

,,Jdeme teprve půl hodiny a už nemůžu, bože. Je to skoro pořád do kopce, to jsme vážně nemohli jet autobusem nebo já nevím… To se nedá přežít,“ nadává Michael po cestě na hrad. Bill jen přikývne. Je vážně vedro, takže jsme vyrazili jenom v kalhotech a tílkách, Bill má teda tričko, on moc na tílka není, ale na ostatních se mu líbí. Zřejmě na to nemá postavičku. ,,Neříkej, že ty, takový hyperaktivní člověk, jsi znaven po půl hodině cesty,“ kouknu se na Billa.

,,Neprovokuj, Tome, nebo až půjdeme okolo nejbližšího příkopu nebo nějaké vody, tak tam poletíš,“ směje se Bill.

,,Bych se tě chytnul a letěl bys se mnou… to by bylo vzrůšo, panečku,“ pochválím si moje představy.

,,Nejsi normální, Tome. Takhle se normální člověk se zdravým rozumem nechová,“ začne si mě dobírat. Zvednu tedy ze země šišku a hodím jí po něm.

,,Bitka? Bitka? Fajn!“ směje se Bill a začne sbírat všechny šišky, co najde. ,

,Hele, co se děje?“ začne poskakovat Andy.

,,Šišková bitka,“ rychle hlesnu, a taky začnu sbírat šišky. Za chvilku už všude lítají šišky a všichni se krčíme u země, nebo skáčeme a pištíme jako malá děcka.
,,Kluci! No tak! Musíte se takhle hlasitě projevovat?“ zanadává učitelka, jejíhož příchodu si nikdo z nás nevšiml a Andreas si myslel, že je to jeden z nás, tak po ní hned mrsknul jednu šišku, která jí přistála přímo mezi očima. Když jsme si všichni uvědomili, o koho se jedná, všichni včetně učitelky jsme ztuhli na místě a sledovali, jak pomalu rudne a na krku jí začínají vylézat krční tepny. To se stává vždycky, když se naštve. ,,Nejenom že tu plašíte zvěř, ale přes váš křik ani neslyším paní vychovatelku, se kterou si povídám, a která stojí půl metru ode mě! Nechtějte po mně, abych volala domů rodičům a abyste zbytek cesty šli se mnou za ruku,“ začne hulákat.

,,Ehm, paní učitelko, neříkala jste něco o plašení zvěře? Takhle jí asi moc neuklidníte,“ zvedne ruku Bill. Jenom vyvalím oči a začnu se strašně chechtat.

,,Děláte si ze mě srandu, vy dva? A alou dopředu a půjdete vedle mě za ruce!“ už to vážně vpadá jak v nějakém hororu.

,,Ne nepůjdu s vámi za ruku. Já nejsem na starší, nic proti vám, ale… ehm. Velký věkový rozdíl mezi námi rozhodně je. Nic proti vám, ještě jednou. Mám vás sice rád, ale… to je tak všechno,“ pousměju se a dojdu k Billovi. ,,Půjdu za rukou s ním, ano?“ usměju se a chytím Billa za ruku.
,,Štvete mě, Kaulitzi, jste si tím jistý?“ řekne už klidně, zvedne ze země šišku a hodí jí po mně.

,,Heleee, ale já to nebyl, kdo ji po vás hodil,“ chytím jí a hodím jí po ní zpátky.

,,Tak vy se chcete prát, ano?“ řekne učitelka a skloní se pro pár šišek na zemi. ,

,Tak myslím, že pokračujem,“ usměje se Bill a začne znovu hledat šišky…

O_o

,,Tak tohle by se mělo zapsat do dějin. My jsme hráli s naší učitelkou šiškovou bitku, rozumíte tomu?“ směje se Bill. Jak jsem slíbil, jdu s ním za ruku.

,,No jasně, to jsme si měli natočit,“ řekne smutně Andy. Ostatní jenom přikyvují…
Po hodinové prohlídce zámku, na který jsme došli, jdeme na toalety. Teda jen já s Billem. Sice se mi nechce vykonávat nějakou potřebu, jdu tam spíše kvůli němu. Společně tam dojdeme, myslím, že nám to oběma došlo.

,,Včera se to nemělo pokazit, Tome,“ řekne po cestě a jen co zavřeme dveře od jedné kabinky, mě Bill začne líbat. Nebráním se mu, spíš naopak. Spokojeně mu to oplácím…

O_o

,,Tyjo, koukni se z okna…“ řekne Bill, když se upravuje před zrcadlem. Sice jsme se jenom líbali, ale docela jsem ho přitom rozcuchal. Kouknu se z okna, kde leje jako z konve, ani jsem si nevšimnul toho, jak kapky vody buší i na parapet okna. Sledoval jsem jen Billa.

,,No tak to bude skvělá cesta domů, doufám, že pojedeme autobusem…“ pousměju se.

,,Ne, nepojedeme. Učitelka nám teď mile oznámila, že poslední autobus nám ujel asi před deseti minutami,“ řekne Andreas, který stojí ve dveřích toalet.