I can’t help myself 22.

autor: Ivetka

,,Můžu mít otázku, Tome?“ šeptne tiše Bill.

,,Ano?“ povolím stisk a pustím to jeho ouško.

,,Proč mi tohle děláš?“ přitiskne se na mě celým svým tělem a pevně mě obejme. Blaženě zavřu oči a tu energii, která z něj přímo sálá, vnímám celým svým tělem.

,,To asi proto, že tě miluju, Billy, a tohle se nedá vydržet. Jsi u mě tak blízko, a ještě mě takhle provokuješ… Nemůžeš po mně chtít, abych ti to neoplácel…“ taky mu pošeptám do ouška.

,,Jo, ale mně z toho tvýho nepatrnýho provokováníčka stojí,“ vražedně se na mě usměje. ,,Cítím, cítím,“ pousměju se, ,,ty taky nic nevydržíš,“ dodám.
,,Nepůjdeme nahoru?“ koukne se na mě Bill asi půl hodiny po tom, co jsme dotancovali a od té doby se tu nehorázně nudíme.

,,Jo, skvělý nápad, už na mě padá docela i únava,“ mrknu na souhlas a oba nastejno se zvedneme, mávneme klukům, kteří jsou až po uši zabraní do hovoru s děvčaty a společně jdeme nahoru do pokoje. ,,Tome, po… počkej, zastav se! Možná, že si to tímhle zkazím, ale přemlouvám se už strašně dlouho, abych to neudělal… a teď už to nemůžu vydržet. Prostě po tom tanci, po tom, co jsme si oba navzájem dělali, to… to se prostě nedá vydržet a já to musím udělat, protože…“ přeruším ho z jeho strašného koktání a mutování.

,,Bille, klid…“ chytnu ho za ruce. ,,Tak to prostě udělej, a nemluv o tom,“ kouknu se na něj. Najednou mi stiskne tváře ve svých dlaní a skloní se ke mně, protože stojí o schod výš než já a dá mi pusu. Dlouhou a vášnivou. Nepolíbil mě, dal mi pouze pusu, což mě vzrušilo snad ještě víc, čekal jsem od něj, že mě tu omlátí o zeď, jak je divoký a jak skončíme na schodech, ale on se odváží jenom k puse? Přitom chce mnohem víc. Toužebně jsem v mysli prosil, ať mě začne líbat, ať to ještě není konec.

,,Děkuju, že jsi mi to dovolil,“ obejme mě hned po té puse. Oči neotevírám a jen přikývnu. ,,Není za co.“ odpovím a společně dojdeme nahoru do pokoje. Dojdeme se vysprchovat a potom si jdeme lehnout, kluci ještě dole zřejmě paří, takže jsme na pokojích sami. Lehneme si vedle sebe a chvilku si povídáme. ,,Měli bychom asi už spát, než přijdou kluci, potom neusneme“ usoudí Bill a já jen přikývnu a oba naráz se přikryjeme až ke krku. Rukou vklouznu pod jeho peřinu a chytím ho za ruku, kterou jemně stisknu a palcem ho začnu hladit po zápěstí. Nechám Billa spát – mně se spát ještě nechce. Chvilku mám zavřené oči, ale potom je otevřu a kouknu se na Billa, co už jen klidně oddechuje. Peřinu už ze sebe trošku skopnul, protože je docela teplo, takže nám jsou vidět ruce. Neodolám a sáhnu pod polštář pro mobil a zapnu si foťák. Světlo tam docela je, protože za oknem máme noční lampu. Je tam šero, ale stejně si zapnu noční vidění a párkrát si ho vyfotím. Je tak nehorázně sladký. Vyfotím si i naše ruce a vyfotím se spolu s ním, jen naše obličeje. Všechny fotky jsou extrémně zdařené, hned potom potichu mobil vrátím, protože na chodbě slyším už kluky. Billa raději přikryju a zavřu oči, aby to vypadalo, že oba spíme, aby nedělali takový rámus…

— druhý den —

Dnes to bylo naopak – Bill budil mě, protože já jsem večer nemohl usnout, jak jsem nad námi pořád přemýšlel. Po ranní hygieně jsme šli na snídani a cestou jsme se koukli na dnešní program – dnes bude oddechový den a budeme celý den venku v lese. Kouknu se z okna v kuchyni – je tam opravdu nádherně, už takhle ráno není na obloze ani mráček.

O_o

Kluci šli zase někam s děvčaty a já s Billem jsem zůstal sám, v lese jsme si našli pěknou skálu, na jejíž okraj jsme si sedli a povídali si. Nejdřív o včerejšku a o celém večeru, a potom až o zajímavějších tématech.

,,Nevíš v kolik včera přišli kluci, Tome?“
,,Jo, chvilku po tom, co jsi usnul. Já jsem nějak nemohl zabrat,“ pousměju se. ,,Ale našel jsem si taky činnost, kterou jsem se zabavil,“ kouknu na Billa.
,,A jakou?“ pootočí se svým tělem na mě.
,,Fotil jsem si tě,“ přiznám se s upozorněním, že jestli chce ty fotografie vidět, nebudu žádnou mazat.
,,No dobře,“ odsouhlasí a přišoupne se ke mně trošku blíž, když vidí, že z kapsy lovím mobil. Všechny fotky mu pomalu a po jedné ukážu, sám je v duchu obdivuji, Bill vpadá vážně nádherně, když spí.
,,Tahle je nádherná,“ zadrhne mě při fotografii, kde jsme oba dva společně. ,,Jak se na mě díváš, jak já spím, držíme se přitom za ruce, to je poezie,“ pousměje se…
Všechno mu to odkývnu a mobil si uložím zpátky do kapsy.
,,Tome, přemýšlel jsi někdy nad tím, co znamená slovo milovat? Co se v člověku odehrává, když vidí člověka, kterého miluje a zatím ho nemá?“ koukne se na mě Bill.
,,No… lehce se to říká, ale aby to člověk cítil, to už je těžší. Nucená láska snad ani neexistuje. Prostě se člověk musí zamilovat sám. A přemýšlel jsem nad tím, že je vážně zázrak, když se najedou dva lidé, kteří se doopravdy milují. Že se oba dva zamilovali právě do sebe, to je tak krásné,“ usměju se.
,,A co cítíš, když vidíš člověka, kterého miluješ?“ koukne se na mě.
,,No… rozbuší se mi srdce, rozklepou kolena a v podbřišku a u srdce mám takový hřejivý pocit a v podbřišku někdy i motýlky. Na těle mi naskočí husí kůže, když se zaměřím na všechny detaily… třeba na oči, ty máš dokonalé oči, ze kterých jsem měl husí kůži, i když jsem tě neměl moc v oblibě. Asi jsem tě neměl rád, protože ses mi líbil, a protože jsi byl první kluk, který mě přesvědčil o tom, že jsem na kluky…“ rozpovídám se.
,,A už nejsem tím klukem?“ koukne se mi do očí.
,,Ano, samozřejmě, že jsi. Miluju tě,“ kouknu se na něj.
,,A jak si můžeš být jistý, že mě miluješ, když tě tohle nikdo neučil cítit…?“ chytne mě pevně za ruku.
,,Já nevím… asi proto, že jsi pro mě vzduch… Ten k životu nezbytně potřebuji. Taky tě potřebuju, Bille. Ani nevíš jak moc. A po tom, co jsi udělal, jsem si to uvědomil ještě víc, jak moc zrada bolí a co všechno musím dělat, abych tomu předcházel a ochránil si tě, víš?“ kouknu se do země… ,,Tak moc bych chtěl, aby to bylo jako dřív, Bille… Tak moc tě chci zpátky, ale trošku se toho ještě bojím.“

Na to mi Bill už nic neodpoví a druhou rukou mi zvedne bradu do úrovně jeho obličeje a začne se ke mně lehce naklánět. Nasucho polknu a spokojeně přivřu oči.

,,Billeee, Tomeee, kde jste? Učitelky vás shání,“ zařvou kluci, když jsme asi 3 cm daleko od sebe. Najednou se oba zasekneme a pusy zavřeme a koukneme se nahoru na kopec, kde se asi za 10 sekund objeví Theo. Mávne na nás na znamení, ať si pospíšíme. Oba se tedy začneme zvedat a pomalu jdeme nahoru k chatě. Trošku mě mrzí, že se to teď pokazilo. Mohlo to být tak dokonalé. Po cestě nahoru ani jeden raději nic neříkáme a mlčky vedle sebe jdeme…