autor: Áďa
Holger došel až ke dveřím sklepa a položil pilu tak, aby na ni po otevření dveří nebylo vidět. Byl naštvaný jako snad nikdy. Ještě se mu při únosu nikdy nestalo, aby přátelé oběti, kterou unesl, nerespektovali byť jen jedinou z jeho podmínek, a teď se dozví, že byl ten copatej cucák na policii? Určitě tam nemohl být kvůli zrušení spolupráce, někdo tak slavný se přece nebude tahat až na služebnu, když má mobil a plno bodyguardů! Ne. Byl tam dohodnout další postup, jak vypátrat jeho skryté sídlo, tím si byl Holger jistý. A právě to se mu ani za mák nelíbilo, tohle si k němu ještě nikdy nikdo nedovolil. A proto musí z jeho strany následovat patřičná reakce, aby jim ukázal, že ublížení tomu klukovi myslí vážně…
Odemkl dveře a prudce je rozrazil, až třískly o zeď, a zaslechl tiché vyjeknutí. Vešel do místnosti a zaznamenal, jak se na něj upřely dvě vystrašené temně hnědé oči. Chvíli Billovi upřený pohled opětoval, načež vytáhl bičík a bez jakéhokoliv varování se se šíleným řevem na nebohého chlapce vrhl. Nevnímal, že ho to bolí, nevnímal jeho prosby a bolestné výkřiky, neobměkčily ho jeho slzy. Volnou ruku mu zaryl do dlouhých dredů a pravačkou ho začal řezat hlava nehlava. Chrčel jak smyslů zbavený a do každého úderu vkládal co největší sílu, kterou měl. Užíval si ten svištivý zvuk, jak bičík protrhával vzduch těsně před dopadem na škubající se tělo. Kochal se pohledem na krev, která začala chlístat vzduchem. Přesto však v trestajících ranách nepřestával…
Skončil teprve ve chvíli, kdy už nestačil s dechem. Opřel se o kamennou zeď a chladně shlížel na vzlykající klubíčko ležící u jeho nohou.
Bill neměl odvahu se pohnout ani o milimetr, jenom se třásl jako nikdy v životě. Jeho tělo spalovala neuvěřitelná bolest, vycházející z bolavých hlubokých šrámů, které měl snad všude. Nedokázal poznat, zda brečí jenom pouhou bolestí, nebo strachem, nebo tím, že absolutně nic nechápal. Proč mu ten člověk ubližuje? Co mu udělal špatného, že si zasloužil takovéhle zacházení? Tiskl se ke studené zemi a vnímal, jak mu po celém těle stékají krůpěje krve. Uvědomil si, že z trička mu zbyly jenom cáry, které stěží drží pohromadě, a kalhoty taky byly od kovové špičky bičíku na mnoha místech roztržené. Už doteď měl co dělat, aby se i s pomocí deky zahřál, teď tu asi zmrzne…
„Vstávej, ty svině,“ ozvalo se mu nad hlavou.
Aniž by Holger vyčkal na jakoukoliv reakci z Billovy strany, uchopil ho za vlasy a surově ho
dotáhl doprostřed místnosti, na židli, na níž ho minule natáčel. Opět ho pevně svázal, ale tentokrát mu nechal volnou pravou ruku.
Bill po něm zděšeně těkal očima. Z jeho chvějících se rtů již neunikal sebetišší hlásek, ale z očí se mu slzy ronily proudem, už ani nevěděl, kde se v něm berou, měl za to, že je všechny již dávno vyplakal, že už jich víc být nemůže.
Trhl sebou, když se mu kolem pravého zápěstí sevřely bezcitné prsty a pohled mu sklouzl na prstýnek od Toma, který se třpytil na malíčku. Zdálo se mu to, nebo se i muž na prstýnek zadíval? Ne, nezdálo, protože Holger se svítivého kroužku dotkl.
„Je krásný… zajisté musel být drahý,“ zašeptal spíš pro sebe, když zkoumal diamanty, které byly do kovu vsazeny, nato se však na Billa otočil. „Kdo ti ho dal? Chci vědět, kdo ti ho dal.“
„T… Tom,“ špitl nepřirozeně vysokým a trošku chraplavým hlasem chlapec. „Můj b… bratr.“
„Tak Tom,“ zašeptal Holger klidným hlasem, hned poté ale Billa udeřil do obličeje a ruku mu začal za zápěstí přivazovat k opěradlu židle. „Ten hajzl nedodržel pravidla hry,“ zasyčel, prozkoumal, zda jsou provazy dobře utažené, aby se Bill nedokázal pohnout ani o píď a vyšel ze sklepa. Popadl pilu a vrátil se.
„C… co…“ zachraptěl Bill, když viděl velice nebezpečně vypadající nástroj, a strach ještě více zesílil ve chvíli, kdy viděl, jak se pila zlověstně blýská ve svitu ponuré žárovky, která místnost ozařovala.
„To je motorová pila, maličký,“ zašeptal Holger a jemně, aby mu neublížil tam, kde nechtěl, přejel Billovi pilou po bezkrevné kůži na krku. „Umí hodně ublížit. Opravdu hodně… a opravdu bolestivě.“
Bill se na něj podíval uplakanýma očima.
„Prosím… ne! Pusťte mě domů… prosím, nechte mě jít! Udělám cokoliv…“
„Mýlíš se, maličký,“ usmál se Holger. „Ty nemusíš dělat vůbec nic… to tvůj bratříček bude dělat vše, co budu chtít já… pokud tě teda bude ještě někdy chtít vidět živýho,“ dodal a při posledním slově se zlověstně zachechtal. Pak ale Billovi vrazil facku a uchopil prsty jeho pravačky. V očích se mu temně zablýsklo.
„Tvůj bratr nedodržel pravidla hry,“ zasyčel téměř neslyšně, přesto to však bylo velice dobře slyšet. „Neudělal, co jsem mu řekl… a ty teď za to zaplatíš!“
Poslední větu skoro zařval, až Bill strachy vyjekl nahlas. Rozklepal se, divže se pod ním nerozvibrovala i židle, k níž byl připoutaný, a začal sebou zmítat, jak mu to jenom šlo, když Holger drtivým stiskem odtáhl malíček zdobený nádherným prstýnkem stranou od ostatních prstů.
„Ne… ne… NEEEEE! Já nechci! Prosím, ne! Prosím!“
„Ale ano,“ zašeptal Holger, a zatímco levačkou hravě držel Billův malíček bokem od zbytku ruky, až to skoro vypadalo, že hubeňoučký prst vykloubí, začal k němu pravačkou přibližovat ostří pily. Byl to nádherný pohled pro jeho oči. Už jenom chviličku a bude tu všude plno krve. Horké a čerstvé krve. Velice mu vyhovovalo, že ten prstýnek je od toho copatýho záprdka, bude to o to víc působivější, až ho ten kluk vytáhne z krabičky, v níž mu přijde i s prstem. Glum přece Froda ve světoznámém filmu taky připravil o prst, a shodou ironie kvůli prstenu, a na tomhle prstě prsten taky bude, a nikdo to Glumovi neměl za zlé, protože tím činem vlastně zachránil celý příběh! A Holger si tím taky zachrání příběh, příběh svého života, který co nevidět vezme za své, pokud z Toma a ostatních nevypáčí požadovanou sumu. Takže hurá na věc…
„NE!“ zaječel hystericky Bill, až mu hlas přeskočil o několik oktáv výš, když se ostré zuby pily, zatím jen neškodně, dotkly jeho kůže. „Prosím vás, ne! Ne! Nedělejte to, ne!“
Zmítal sebou jako šílený, provazy ho však držely na místě příliš pevně a židle byla příliš těžká na to, aby jí mohl hnout, ač k ní byl škrtivě přivázaný…
„Ano…. Bude tě to bolet,“ zapředl mu do ucha Holger. „Bude tě to hodně bolet… Ale ještě víc bude bolet tvého bratříčka, až se mu dostane tvůj prst i s prstýnkem do rukou, co myslíš?“
„NEEEEEEE!“
Dlouhý výkřik plný hrůzy, který se rozlehl sklepem, se o pár vteřin později smísil s ďábelským chechtáním, to vše však vzápětí přehlušil řvavý zvuk, když Holger nastartoval pilu…
„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“
Bill v životě necítil horší bolest, než teď. Myslel, že už ho nemůže nic bolet víc než před chvílí, kdy kovový bičík znetvořil hlubokými šrámy celé jeho tělo, to, že se však krutě mýlil, poznal ve chvíli, kdy pila zařvala a protrhla mu povrchovou vrstvu kůže. Cítil, jak se mu noří do masa, vnímal každičký milimetr, kterým se blížila čím dál níž a níž k zemi. Svíjel se v nepříčetné agónii, jak mu to jenom přísně utažené provazy dovolovaly, a nikdo by v chraplavém řevu plném nářků a bolesti nepoznal jeho hlas, který byl děsem změněný absolutně k nepoznání, a u něhož díky intenzitě hlasitosti hrozilo, že každou chvíli selžou hlasivky. Už ani nedokázal prosit, jenom ječel čím dál víc a hysteričtěji, zatímco pila si hravě poradila s jeho křehkou malíčkovou kostí, kterou protínala, tak jako celý prst, těsně pod platinovým kroužkem…
Najednou se však zvuk pily i jeho vlastní hlas začal vytrácet, svět kolem něj začal rudnout a krvavá červeň se postupně měnila v hororovou nepropustnou čerň. Cítil, jak jeho tělo hoří, jako by jej zvenčí spaloval požár a zevnitř kyselina, a nejvíc to cítil na pravé horní části dlaně, nevěděl už ani proč… Upadl do bezvědomí dřív, než pila nelítostně přeťala poslední cíp kůže, který držel malíček u zbytku ruky.
Holger vypnul pilu a spokojeně se na svoje dílo zadíval. Pohladil bezvládného Billa, jehož hlava bezmocně klimbla směrem k zemi, po vlasech, a po chviličce sjel pohledem níž. Z ruky se valil silný příliv krve, který rozšiřoval maličkou kaluž přímo pod ní na zemi, v místech, kde ležel dopadlý prst, i po odříznutí pevně obemknutý chladivým prstýnkem. Podlaha poblíž, tak jako oblečení obou přítomných, byla žíhaná zářivě rudými chlístanci, jak krev vířila vzduchem a postupně silou gravitace dopadala na zem. Dokonalý pohled…
Věděl, že Billovu ruku musí ošetřit, aby nevykrvácel a aby se mu do rány nedostala infekce. Přinesl si patřičné lékařské vybavení, než však začal cokoliv dělat, neodolal, přiklekl si a vložil miniaturní pahýl, který na ruce zbyl, do úst. V tu chvíli zavrněl blahem. Slastně přivíral oči, když mu do krku proudila teplá krev. Chutnala tak sladce, žádná z jeho obětí ji neměla tak sladkou jako tenhle kluk. Nicméně po chvíli, ač ho to stálo neuvěřitelně veliké přemáhání, se nakonec zvedl a začal ránu ošetřovat. Musí to udělat sice pečlivě, ale rychle. Má ještě jinou práci, bude muset ten prst i s prstenem dát do krabičky, napsat Billovou krví další vzkaz a celé to předat Tobiasovi, který už se postará o to, aby zásilku dostal Tom a nikdo jiný.
Když ošetřování dokončil a pečlivě zavázal sněhobílý obvaz, přeřezal provazy, které Billa poutaly k židli, opatrně jeho vyzáblé tělo uchopil do náruče a odnesl jej ke stěně, kde ho zabalil do deky, a radši přinesl ještě jednu, neopomněl ani na sklenici s vodou. Bill teď bude muset odpočívat a trošku se zotavovat, aby měl sílu na to, čelit dalším utrpením, která ho zde ještě čekají…
autor: Áďa
betaread: Janule (fujtajbl…)
to už je moc ne?? ten prst…
To teda je… fuj. X-P
No Áďo můj názor už z části znáš ale přece jenom…:)
Já tu povídku prostě miiluju…ale je pravda že mi z toho běhá mráz po zádech…se mnou by to seklo jenom by někdo tu motorovku nastartoval…chudák Bill
Ale jen tak dál Áďo! Dej průchod svím emocím a my pak budeme mít krásné ikdyž trochu krvavé počteníčko x))
Ještě víc utrpení?! Ufaklený prst je dle mě dost… Souhlasím s Januliným "fujtajbl"… Ach jo, Áďo, tys musela mít hrůznou depresi, když si tohle dovedla napsat. 😀 Mám co dělat a to tu povídku jenom čtu! A já se děsím toho, co bude dál. Ani si nechci představovat, co mu oddělí od těla příště… 🙂
Hej husty… to se mi fakt líbí… asi budu blba když to řeknu, ale Holger je hodnej xD už se měla v planu se tady rozčilovat že do toho dostane inekci nebo že vykrvácí, ale on mu to ošetřil… jak milé xD xD Jako… kdyby tam Tom nešel… Je to kvůli němu… Mazec… Ta povídka se mi vážně líbí… To je přesně můj "šálek čaje" ne nepřeju jim nic hnusnyho, ale jako ff je to velice poutavé… Chvalím…
jeeej, tak to jsem ráda, že to má ještě tolik věrných čtenářů 🙂 no depresi jsem měla fakt hnusnou, a při zapojení špetky fantazie to bylo stvořený raz dva 🙂
ale Peťushčina teorie o dalším oddělení od těla stojí za uváženou 🙂 no, uvidí se, jakou budu mít náladu do dalších kapitol 😀 každopádně tisíceré díky za komenty 🙂
[5]: Hej, ty sadisto, cos udělal s Aduskou?! Okamžitě ji vrať zpátky! 😀
[6]: Já to nemyslela vážně! 😀 Prosím, prosím, pěkně koukám, ptáčka mu nech! 😀
[7]: no to ještě nevím… už jak holka vypadá… jen má mezi nohama něco navíc… no, však pokud se špatně vyspím, tak mu Holger z té přebytečné části udělá tu, co mu chybí na hrudi 😀
[8]: Bill by měl vskutku originální hrudník… 😀 Takže amatérská operace změny pohlaví! 😀 Kruté. Jen… Kde bereš jistotu, že Bill má doopravdy falus? 😀
Áďo, já to vážně nečtu, jen jsem tak nahlédla, ale když jsem viděla slovo pila, začala jsem mít o tebe vážně strach. Já se tě nechci nějak dotknout, ale možná by stálo za to vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Třeba se dá v tvém případě ještě něco zachránit. Kdybys věděla, jak je na podzim v Bohnicích nádherně! Mají tam překrásný park a spoustu zajímavých pavilonů, myslím, že by sis určitě vybrala 🙂
Kattys, slečna tady již byla mnou tázána, jestli je u ní všechno v pořádku a jestli jí to nepřerůstá přes hlavu. Zapírá jak partyzán a tvrdí, že je citlivý člověk, který se, cituju: "Právě těď mazlí se svým králíčkem a dojímá se na jeho vynalézavostí" 😀 No nevím, já osobně se nad nějakýma králíkama neroztápím, ale zároveň bych ani nedovedla mučit Billa… 😀
Kattys, mimochodem, krásně si popsala podzimní Bohnice, mám vlezlý pocit, že to tam nějak důvěrně znáš… 😀
no tohle, takhle o mně uvažovat… tsss 🙂 Peťushka má pravdu, v reálu bych neublížila mouše, ale protože je toho na mě prostě moc, škola, práce, rodina apod., tak abych to všechno zvládala s úsměvem a v klidu, tak si případná negativa někde musím vybít, protože jinak by jednoho šlehlo. a varovala jsemm předem, že tuhle povídku jsem psala v depresi, a nikdy mi nedělalo problém sesmolit příběhy, které mi sloužily jako hromosvod. pokud se podíváte na jiné mé povídky, tak víte, že umím psát i nemorbidní, ale já v tom prostě holt mám ráda velikou akci, tak mě pak suďte, co jsem zač 🙂
Ano, podzimní Bohnice jsou nádherné, jeden čas jsem tam bydlela. Tedy ne přímo v areálu. Ale chodila jsem tam na procházky :))) Takže mohu slečně spisovatelce vřele doporučit! :))) Projde se podzimním parkem a to pak budou povídky :)))
Jo tak mazlí se se svým králíčkem, jo? Jen jestli má králíček všechny končetiny!!! :)))
Áďo, tak velká akce říkáš? No potěš, chudáci hrdinové tvých příběhů. A co deprese, již ustupují? Já nemám odvahu a ani žaludek tuhle povídku číst, ale vím, že jsi své potencionální čtenáře varovala, o to nic, já se jen zapojila ve snaze případně pomoci :))) Ale neboj, já už tě nechám na pokoji. 🙂 Muč si koho chceš :)))
souhlasim s janulou xDDDD naprosto…ale neprestawam cist nejde to xDDDD
jo, králíček má všechny čtyři, a dokonce i obě uši, oči i ocásek! to e šok, co? 🙂 tak nepopírám, že to tam může být hezký, ale mně se jen tak nezbavíte, to víš… plevel jen tak nezajde 🙂
a procházku Bohnicemi bych radši nedělala, nebo to dopadne povídkou o ději, že Bill skočí z Nuseláku a Toma zavřou do Bohnic, jak z toho začne šílet 🙂 takové Spring nicht po česku 🙂
Tak dost Áďo, já se vážně přestávám snažit, myslela jsem to s tebou dobře, ale ty jsi zřejmě ztracený případ. Já ti tady servíruju procházky podzimní přírodou, spadané listí, nádherné barvy, zastrčené lavičky, tichá zákoutí, no prostě romantika jak kráva a jediné, čeho se dočkám, je Billův skok z Nuseláku a Tomův pobyt v léčebně?!?!? :))))
Ovšem jak se tak pozoruju, jediný, kdo se co nejdříve dostane do léčebny, budu já!!! Dneska jsem jen tak náhodou prošla kolem hrající televize, kde během jakési reklamy nějaký pán řezal dřevo motorovkou a mně se udělalo mdlo! No vážně! Normálně jsem to musela vypnout, protože zvuk té řezající pily byl skutečně příšerný!!! Hned jsem si vzpomněla na nebohý Billův prstík. A to znovu opakuji, že jsem tvoji povídku nečetla, nečtu a číst ani nebudu!!! :)))
I tak mě máš na svědomí, já bydlím uprostřed lesů a zvuk pily je zde poměrně častý!!! Co teď budu dělat? 🙂
Jsem potěšena, že tvůj domácí mazlíček má dosud všechny náležitosti, ale možná by to chtělo prozkoumat osobně. Ono přece jen, důvěřuj ale prověřuj, že? 🙂 Ovšem tak odvážná, abych případně překročila práh tvého obydlí, to tedy vážně nejsem, bůh ví, co schováváš ve skříních… o sklepu ani nemluvě 🙂
Tááákže, já si myji ruce a končím přáním, aby při Billovi i Tomovi stáli všichni svatí, když už se ti chudáčci dostali do tvých nemilosrdných rukou. :)))
no jestli budeš mít cestu do Pardubic, tak dej vědět, budeš kdykoliv vítána 🙂 a pokud ti jde o krásnou přírodu, tak si můžeš přečíst moji Polární lásku, tam je nádherná příroda, taková ta zimní, severská 🙂 ale abych se přiznala, tahle kapitola ani mě nenechala chladnou a věř či ne, i já sama uznávám, že byla těžce morbidní. neboj, dvojčátkům už bude jen a jen líp 🙂
Jo, tos uhodla, do Pardubic!!! Tedy, ne že bych měla něco proti městu jako takovému, ale navštívit spisovatelku tak drastických povídek, to bych si vážně netroufala :))) A ten tvůj králíček! Nevidělas náhodou Monty Python a Svatý Grál? Tam vystupuje takový malý bílý králík jako krvelačná, vražedná bestie:-) Ale prsty si tam neřežou, tak asi nic 🙂
No jasně, že jsem Polární lásku četla, ale nemysli si, že sis tímto dílem ty upilované prsty nějak vyžehlila!!! Sice jsem tě v komentáři chválila za originalitu, ale moc dobře si pamatuju, jak jsi ty dva nebohé medvídky od sebe bez mrknutí oka rozdělila!!! :)))
Morbiditu osmé kapitoly téhle povídky bohužel, teda vlastně bohudík, nemohu posoudit, protože jsem ji vážně nečetla, jak říkám, jen jsem tak nahlédla, ale i to stačilo, aby se mi zhoupnul žaludek :))) Tak doufám, že tomu nebohému Billovi dáš alespoň trošku vydechnout, než se do něj pustíš nanovo 🙂
náhodou, právě jsem odeslala další kapitolu, a od momentu Billova únosu ji sama osobně považuju za nejméně drastickou 🙂
jo a můj králíček je černo-hnědě žíhaný a je to to největší zvířecí zlatíčko, které jsem měla tu čest poznat! milá, mazlivá a úplně úžasná, beruška moje milovaná 🙂 žádná bílá vraždící bestie 🙂
Aha, no ten vraždící králík byl bílej, tak to bude asi tím :)))
Už jen z principu mě těší, že další kapitola je nejméně drastická, ale nejsem si jistá, jestli v tomto případě mohu důvěřovat tvému úsudku. To bys mi musela definovat pojem "drastický". Ale nejsem si jistá, jestli to chci vůbec vědět :))))))))
[20]: Že vám tady skáču do hovoru, dámy… právě jsem doopravovala další díl, tak musím prohlásit, že je mírně nechutnej, citlivej člověk by se nejspíš pozvracel, ale je fakt, že motorová pila už tam nehvízdá 😀 Ale to je u Aduš v pohodě, naprostá normálka, buď ráda, že to nečteš, Kattys. 😀 Hele, jen dotaz, nepsalas mi náhodou, jo? Já jen, že se neozýváš, začínáš mít stejný ozývací lhůty jako já ;-D, tak se radši zeptám, abys třeba náhodou nečekala na mou odpověď. 🙂
Janule díky za upozornění, já už málem tý sadistce uvěřila!!! :)))) No ale, když tam není ta motorovka… ne nic, číst to nebudu v žádným případě, já si nedělám srandu, mně je vážně špatně od žaludku 🙂 Já tě obdivuju, jak tohle můžeš opravovat!!! Jestli ty bys neměla dostávat nějaký příplatky nebo tak něco, že jo Áďo? :))) Jako bolestný, myslím, za každej ufiknutej prstík nějakej bonus :)))
Jinak Janule, mail jsem vážně ještě nenapsala, je to se mnou hrozný, já vím, já ti mám teď nějaký divný období. Nic se mi nechce dělat. Chystám se na to vletět o víkendu! No, hlavně že píšu komentáře k povídce, kterou nečtu! :)))
😀 Kattys, dobrý, v pohodě, mně zase bude trvat dva měsíce než ti odpovím, takže v klídku, nenuť se, já se jenom ptala, abych neměla něco nedoručenýho. :-)(hele, asociace fungujou, jak jsem napsala tvoje jméno, tak jsem si vzpomněla na tvý kuře s jablkama a bude v neděli k obědu :-D)
Ale proč nekomentovat něco, co nečteš, vždyť o to je to zábavnější, klidně ti nastínim děj, kdybys měla zájem… 😀 Příplatky by se šikly, asi si pro ně zajedu do Pardubic, ale abych mohla mít nějaký příplatky, tak bych taky musela mít nějakej plat, ke kterýmu by patřily, a ten je jaksi někde daleko, tudíž jsem nasuchu 😀 Áďa mi ale zase opravuje Časoprostor, takže jsme si kvit, i když tam nemám žádný takový nechutnosti. 😀 Až tě ta podzimní depka přejde, tak napiš, fakt je čas, vůbec se nestresuj. Pa J. :o)
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa..bozeee..ja sa zblaznim..on mu odsekol prst…aaa..to je nechutne..boze..nech mu tom rychlo zaplati…aaa
Já mám tady maličký problém – vrahoun Billímu ufiknul malíček, že? To muselo být okamžitě, než se Bill vzpamatoval, musel být prstík pryč. Bolelo by to až pak… Teda né, že bych si to vyzkoušela sama na sobě, abych se přesvědčila, jen když řežeme stromy, tak je to vždy raz dva… No nic, k věci. Pokud Tommy pokaždé cítí, když je s Billem zle, musel být úplně v křeči, chudáček můj malý. A až mu přijde Billův prstík i s prstýnkem, to s Tommym asi flákne. To jsem na Tommyho reakci vážně zvědavá.
A jsem zvědavá, jaké další utrpení ještě Billa čeká, jestli tohle byla "jen" předehra. Já Billa vážně začnu asi litovat…