autor: Bajik
Ehm, uhm, ahoj, jsem tu zase.
Rozhodla sem se, že se budu každej týden snažit sem něco poslat, takže mě tu máte znova:-P
Abych pravdu řekla- ve Vídni jsem fakt byla jen jednou a jen na jeden jedinej den. Všechno tohle jsem zjistila na jedný stránce o Vídni… A s tou čokoládou na konci to neberte vážně; vážně nevím, jestli se tam něco takovýho dá vzít. Byla jsem ve Vídni před dvouma rokama a navíc jsme byli jen v Hofburgu a Schönbrunnu… A taky jsme šli na červenou přes přechod, ale to je vedlejší… xDD
Přeju příjemné počtení
A pište více komentářů, ráda je totiž čtu… 😉
Bajik
„Jestli tě má rád, tak se ti vrátí,“ řekl Tom a vítězně se usmál, když se po něm dvojče natáhlo přes stůl.
„Bastarde,“ vypláznul Bill na bratra jazyk a odpovědí mu byl kopanec do nohy. Bill se zamračil a Tom se s úsměvem zakousnul do Billova rohlíku, co mu vzal před pár okamžiky.
„Chceš?“ zeptal se Tom s plnou pusou a natáhnul ruku u Billovým ústům.
„Ne, už jsi to oslintal,“ zašklebil se, „ještě bych tak od tebe něco chytnul.“
„A nikdy jindy ti to nevadí, co?“ oplatil mu Tom, a Bill už, už chtěl odpovědět, ale ke stolu připluli Dan s Fabim.
„Zdar, volové. Proč jste nedošli včera v noci k holkám? Fakt jsme se dost dobře bavili. Anettin brácha byl v Holandsku a dovezl dost kvalitní hulení, tak s sebou něco málo vzala,“ řekl Fabian.
„Volové, jo, dost originální pozdrav,“ řekl Bill a zaksichtil se. „Víš vůbec, kdo nebo co je vůl? Býk možná, to bych bral jako lichotku, ale vykastrovanej fakt ještě nejsem. Ovšem nevím jak Tom…“
„Sklapni, Bille,“ okřiknul ho Tom a Bill se zakousl do jablka. Už se těšil domů, jak si dá ke snídani své oblíbené cornflakes.
„Vykuř si ho,“ odpověděl mu po chvíli a zmizel ke švédskému stolu. Vrátil se s čokoládovým croissantem.
„Vy jste asi fakt dvojčata,“ řekl užasle Dan a zakroutil hlavou, jak se Fabian málem polil čajem, když tuhle větu vypustil Daniel z pusy.
„Ty jsi debil!“ otituloval ho Fabi a zeptal se znovu. „Proč jste tam nedošli? Byla tam dokonce i April a s tou v poslední době nějak nebezpečně moc kámošíš, Bille.“
„Jo,“ řekl Dan a rozhodl se dokončit to, co Fabi načal, “ ožrala se a zhulila, pak provolávala samý srance, že všechny nenávidí a tak. Pokud ju dneska někdo vytáhne z postele, bude to zázrak.“
„Jestli se to dozví naše doba kamenná, tak jste teda pěkně v prdeli,“ ušklíbl se Tom. „Proto jsou chytří lidi na pokoji.“
Fabi se ušklíbl na Dana. „Jo, borci, a co jste dělali? Hráli karty? … Anebo kolektivní honění?“
„S ním? Nikdy!“ ošil se Bill a udělal znechucenou grimasu. „Volal jsem Danielce…“
„Jo a rozhodně jste jen u toho volání neskončili,“ řekl otráveně Tom.
„Takže to přece jen má něco s honěním společnýho,“ řekl klidně Fabi a ukousl svou housku.
Bill si odfrknul. „Co ty o tom asi tak víš…“
„To je přece úplně jasný! A navíc to Tom zrovna řekl,“ odpověděl Fabi s plnou hubou a napil se čaje.
„A i kdyby, tobě to může být úplně putna,“ řekl o trošičku víc nahlas Bill lhostejným tónem, protože už vážně měl Fabiana plné zuby, a podíval se na Toma, který po něm házel varovné pohledy. Ty však ignoroval a směle pokračoval. „A ty jen prachsprostě žárlíš, že mám koho ošu-“ Bill se zarazil. Na jeho rameni přistála vrásčitá ruka profesorky dějepisu.
„Kaulitz, v první řadě vás žádám, abyste mluvil slušně. A za druhé byste mohl přestat tak křičet, nejste tady sám!“
Jdi se vycpat, ty stará škatule, pomyslel si Bill a měl chuť to zařvat na celý pitomý Rakousko. Ale co by to pak bylo za malér… Místo toho jen poslušně zakýval hlavou.
„Pokusím se, paní profesorko,“ řekl Bill a povzdychl si. Vždycky za všechno může on!
„Paní profesorko, April není dobře,“ přiskočila dívčina z céčka k profesorce, která byla s April na pokoji.
„Jak jako není dobře?“ zeptala se nechápavě profesorka a šla spolu s dívkou za April.
Bill propíchnul Fabiana pohledem a zhluboka se nadechl.
…
„Byls docela drsnej, to ti povím,“ řekl Tom uznale dvojčeti a zavřel dveře. Byla to další jedna z mála chvil, kdy mohli být spolu, nikým nerušeni.
„Už mě pěkně srali. Navíc mě Fabian nesnáší a holky mě vytáčí svou vlezlostí, takže… Vždyť jsem to ani zas tak moc nebonznul… Profesorka na to došla sama, co se asi mohlo v noci dít; a navíc se přece s April v poslední době nebezpečně moc kamarádím, tak proč bych jí nepomohl,“ usmál se andělsky Bill a lehnul si na postel.
„Ještě že jsem tam nakonec opravdu nešel. Byl bych býval měl průser taky, díky tobě,“ řekl Tom a posadil se na postel za Billem. Na chvilku se zamyslel a poté se lišácky podíval na Billa. „Tak ty by sis to nikdy se mnou nedělal?“
„Co?“ zeptal se Bill nechápavě, protože neposlouchal, a opřel se o lokty.
„Říkals to, když se tě Fabian ptal, co jsme dělali. Když nadhodil „Kolektivní honění“, řekl jsi, že se mnou bys to nikdy nedělal. A tvá grimasa mluvila za všechno,“ řekl a posunul se k bratrovi blíž.
„Dobře, ale proč to sem teď vytahuješ?“ zeptal se nechápavě Bill; neměl ani páru, kam tím Tom míří.
„No, hodlám tě přesvědčit o pravým opaku,“ řekl Tom svádivě a dravě na Billa skočil.
„Tomine!“ zapištěl Bill, když na něm bratr přistál.
„Už zase začínáš s těma svejma zkomoleninama?“ začal dredáč a kousnul bratra jemně do ouška.
„No a? A navíc jsem ti nikdy neřekl, že bych se s tebou nedělal, a ty to přece moc dobře víš…“ Tom ho začal líbat na krku. „Jako vážně nevím, cos čekal, že jim na tohle řeknu,“ řekl Bill a odstrčil Toma od sebe na délku své paže. „Měl jsem snad říct – Jo, můžu vám to doporučit, protože to skvěle upevňuje vztahy – nebo něco podobnýho? Sám bys neměl tu odvahu říct, že-„
Tom mu položil ruku na pusu. „Tě zrovna v tuhle chvíli strašně moc chci?“
„Tohle bys jim taky neřekl,“ zahuhlal Bill proti jeho ruce.
„A co bych jim měl říct?“ zeptal se Tom a ruku, kterou měl na Billově puse, položil vedle jeho hlavy.
„Že mě nemáš rád jen jako bráchu,“ šeptl Bill a zahleděl se do čokoládek, které se dívaly na něj. Miloval jeho oči, stejně jako jeho celého.
„Nemáš pravdu,“ zakroutil Tom hlavou a pousmál se. „Nejraději bych to řekl všem, celýmu světu, abychom se nemuseli skrývat.“
„A proto jsi mi koupil podprsenku,“ řekl Bill a zakroutil očima. Ležela někde hluboko ve skříni; odmítal si na sebe obléct něco takového, něco tak moc… dívčího.
„Konečně jsi to pochopil,“ oddechl si Tom a nastala chvíle ticha.
Dlouhá chvíle ticha.
„Pokud se dobře pamatuju,“ porušil Bill to posvátné ticho, kdy bylo slyšet jen tiché nádechy a výdechy, „neříkal jsi, že mě strašně moc chceš? Nebo už ne?“ zeptal se jej s našpulenými rty a zatahal ho hravě za dred.
„Máš rád moje dredy, co?“ usmál se Tom a posadil se opatrně, nadlehčeně, na Billův klín, a sundal si velkou gumičku, která držela jeho dredy pohromadě. Ty se mu rozprostřely okolo tváře, když se znovu nahnul k Billovu obličeji.
„Miluju je. Jsou tak…“ Bill volil vhodná slova, aby se náhodou jeho milovaný neurazil, protože občas k tomu stačilo opravdu málo, „zvláštní. Nedokážu si tě bez nich představit. Jako že by sis je nechal ostříhat… Prostě patří k tobě. Bez nich už by to nebyl ten princ, který mě vysvobodil ze spárů zla,“ řekl rozverně a obmotal si pár dredů okolo prstu.
Tom se usmál; Bill byl tak roztomilý. „Chce moje princezna ještě pořád upevňovat vztahy?“
„Já… nevím,“ omluvně se usmál. „Teď to je… tak moc dokonalý, nechci tu chvíli rušit. Možná až později, možná večer, zítra…“
„Až budeš chtít,“ dodal Tom s úsměvem a slezl z bratra. Lehnul si a hlavu položil Billovi na bříško, aby si mohl hrát s jeho dredy.
„Můžu něco zkusit?“ zeptal se Bill znenadání a posadil se, takže Tomova hlava mu sjela do klína.
„Cokoli chceš,“ řekl Tom a sednul si naproti Billovi.
„Ale otoč se,“ poručil mu Bill, a jakmile se Tom otočil, posadil se za něj. Uchopil tři dredy a začal plést copánek. Když skončil, objal Toma kolem krku.
„Jednou ti takhle zapletu celou hlavu,“ řekl a políbil ho na tvář.
„To by sis to musel prvně zasloužit,“ odvětil mu se smíchem Tom a natočil se tak, aby se mohl podívat na svoje dvojčátko. Vše bylo tak, jak předpokládal; Bill se mračil a špulil rtíky. „Nemrač se, budeš mít vrásky,“ řekl a políbil jej do koutku rtů. Bill ho políbil zpět a nechal se opět strhnout emocemi; vrhl se na Toma s takovou vervou, že zavrávoral a spolu s ním spadl z postele.
„Tomí, jseš v pohodě?“ zeptal se starostlivě Bill a rychle z Toma slezl.
Nereagoval.
„Tomí! Tome!“ začal s ním panicky třepat. Když však Tom začal špulit pusu, založil ruce na prsou a povytáhnul jedno obočí. Prokoukl jej. Prostě si z něj jenom dělal srandu, to bylo celé.
„Chcípni!“ řekl a zvednul se. „Na takovýhle blbosti mám zrovna tak náladu.“
Tom otevřel oči a pomalu se posadil. „No tak, Bille. Nebuď naštvanej. Jen jsem si dělal srandu.“
„Jo, dost blbou srandu,“ řekl uraženě černovlásek a šel ke dveřím. „Jdu za April. Ta si aspoň ze mě prdel nedělá…“
Už, už chňapal po klice, když ho Tom chytil okolo pasu a držel ho zuby nehty v pokoji. Nechtěl, aby šel pryč. Aby šel za NÍ.
„Pusť mě!“ zakřičel Bill a Tom ho trhavým pohybem otočil čelem k sobě, poté ho přitiskl na dveře. Ruce položil vedle jeho hlavy a tvrdě jej políbil na rty.
Bill byl tak naštvaný, v těle mu proudila místo krve vařící láva, že nevěděl, co má dělat. Jestli jej od sebe odstrčit a vrazit mu pořádnou facku, anebo mu polibek opětovat. Jakmile však pootevřel rty, aby se trošku nadechl, vklouzl mezi ně Tomův jazyk, a v tu chvíli za něj Tom rozhodnul. A byl si stoprocentně jistý, že by se stalo ještě něco víc, kdyby na dveře nezabouchala profesorka s tím, že se mají okamžitě dostavit před hotel, protože mají už víc než třicetiminutové zpoždění.
…
Toho dne navštívili podstatně méně míst než předchozího dne. Začali na Ringstraße u gotického Votivkirche, který patří k nejvýzněmnějším světovým stavbám svého druhu, poté jejich cesta pokračovala k Parlamentu, od kterého se vydali k Schönbrunnu, kde mimo jiné navštívili i zahradu Irrgarten, což znamená bludná zahrada nebo taky zahrada bláznů; je zde nejen dětské hřiště, ale také bludiště, hrající dlaždice, hlavolamy a křivá zrcadla, takže si dokážeme všichni představit, jak to tam asi tak mohlo probíhat… Tam si na chvíli odpočinuli a pak se vydali do Technického muzea, z toho přímo do Muzea užitého umění (MAK) a celý den zapíchli v Schokoladenmuseum, jehož název vypovídá za vše;).
Po večeři šli opět všichni k sobě na pokoj, měli své osobní volno. Profesorka přísně zakázala po včerejším nočním incidentu slezlosti na pokojích a už vůbec ne nějaké běhání po chodbách. A zavedla večerku v 22.00, i když tam měli spát mimo tuhle noc ještě jednou.
Bill ležel na bříšku na posteli a brouzdal po internetu na Tomově notebooku. Musel si zkontrolovat mejl a svůj profil na Facebooku. Tak trošku možná čekal, že tam bude i Mel a bude jí moci vylíčit, co se mezi ním a Tomem děje, a protože byl jeho starší bratr ve sprše, mohl to udělat úplně bez něj, ale měl smůlu.
Co taky mohl čekat? Mel přeci měla svaťák a musela dohnat to, na co se za ty čtyři roky vybodla. Ne že by se neučila průběžně celý školní rok, což opravdu moc často nedělala, protože měla důležitější věci, ale jistota je jistota a opakování matka moudrosti.:)
Zrovna viděl asi deset minut z Domu voskových figurín, který měl Tom uložený ve složce Filmy, když se konečně otevřely dveře od koupelny. Podíval se ke dveřím, ve kterých stál Tom a sušil si osuškou dredy, poté se jeho pohled opět obrátil k obrazovce.
„Na co se díváš?“ zeptalo se jej dvojče a přehodilo osušku přes židli.
„Na Voskový figuríny,“ odpověděl Bill a stále sledoval děj filmu.
„To je volovina,“ řekl Tom, ale šel si lehnout vedle Billa. Ten posunul noťas víc doprostřed, aby viděl i Tom.
Občas se Bill leknul, zakryl si oči, anebo drtil Tomovi ruku. Někdy se k němu přitulil a schoval hlavu do jeho velkého trička, aby se tolik nebál.
Když konečně nastal konec filmu, Bill si hlasitě oddechnul.
„Už se na to nikdy dívat nebudu,“ řekl a zavřel okno, ve kterém jel film.
„Ty naděláš,“ odfrknul si Tom. „Viděl jsem i horší. Třeba takovej Saw, jo. No to-„
„Nechci to vědět!“ řekl Bill a strčil noťas Tomovi do rukou. „Už tak stačí, že nebudu spát.“
„Jo, tak to chci vidět,“ rozesmál se Tom. „Vždycky usneš jako mimino a teď neusneš kvůli takový pitomosti?“
„Byl to horor!“ zdůraznil Bill a rozhlédnul se okolo sebe. Měl divný pocit…
„Tak proč se na to díváš, když se pak bojíš?“ zeptal se jej Tom.
„Myslel jsem, že to není tak hrozný,“ řekl s omluvným úsměvem tázaný, „když se o tom bavili kluci ve škole, říkali, že to vůbec není horor.“
„Nesmíš všemu věřit, ty hrdino,“ řekl jemně Tom a cvrnknul jej lehce do nosu.
„Jseš na mě zlej,“ nadhodil Bill věčné téma a otočil se zády k Tomovi.
„No tak, Billí,“ objal Tom bratra a odhrnul mu vlásky za ucho. „Ty víš, že to nemyslím zle. Být na tebe zlej je to poslední, co bych mohl chtít.“
„Kecáš,“ odvětil mu Bill a opřel se zády o Toma, čímž upadl ještě víc do jeho náruče.
„Nekecám,“ řekl a políbil jej na krk.
„Vsadím se, že jsi nezamknul.“
„Ale zamknul,“ odporoval Tom. Byl si jistý, že zamykal. A na dva západy.
„Ne, nezamknul,“ řekl Bill a otočil se čelem k bratrovi. „Nevím, jak bys tohle vysvětloval, kdyby sem někdo vlezl.“
„A proč já? Jsi to přece ty, kdo má věčně plnou pusu keců a výmluv.“
„Děvko,“ řekl Bill a propíchnul Toma pohledem. Vyvlíknul se z jeho objetí a šel zkontrolovat dveře. Samozřejmě bylo otevřeno.
„Co jsem říkal?“ zeptal se povýšeně Bill a zamknul.
„Ty abys vždycky neměl pravdu,“ odpověděl mu Tom. „Tak jsem se spletl, no. Jako by se ti to nikdy nestalo.“
„Ale to víš, že stalo,“ řekl sladce Bill a pohladil Toma po tváři. „Že jsi se ještě nedíval na tu mikinu, cos mi půjčil v čokoládovým muzeu…“ nadhodil tajemně a významně se podíval na mikinu, která byla přehozená přes křeslo u postele.
„Cos provedl?“ vyjekl Tom a skočil pro ni. Bill se na něj potutelně uculoval, když si sedal zpátky na postel a pečlivě ji prohlížel.
„Samá voda,“ řekl Bill klidně a stále jej nepřestal pozorovat. „Zkus se podívat do kapsy,“ navedl ho, když na něj Tom nechápavě zíral.
Tom sáhnul do kapsy a zarazil se. Něco v ní bylo, a nebylo toho vůbec málo. Nabral hrst a vytáhnul ji na světlo. Měl ruku plnou malých zabalených čtverečků čokolády.
„Takže tobě nebyla vůbec zima,“ konstatoval Tom a Bill se usmál.
„Všichni jste tam tak tupě zírali na to video a nikdo si nevšimnul, že za židlema je stůl a na něm velký mísy s čokoládkama. Od každýho jsem vzal plnou hrst a do mých kalhot by se to nevlezlo. Při nejmenším by to bylo vidět, ale tvoje mikina měla prostě velký kapsy,“ přiznal se Bill a vytřepal čokoládky z mikiny.
„Tys kradl čokoládu?“
„Co bych ji měl krást,“ ošil se Bill nad tím nepěkným obviněním. „Byla tam na ochutnání, a jestli jí zmizelo víc nebo míň, to už nikdo neřeší. Aspoň máme co mlsat,“ řekl a vzal si jednu do ruky. Rozbalil ji a strčil si ji do úst.
„Karamelová,“ zahuhlal a nechal ji rozpustit na jazyku.
„Ty jseš mi teda kvítko,“ řekl Tom a sbíral čokoládky, které ležely na posteli.
„Hej, co děláš?“ zeptal se Bill a polknul čokoládu.
„Uklízím to, nebo to všechno sežereš a nezbude ani kousek,“ odpověděl mu Tom a vytáhnul sáček.
„Hele, celý zbytek odpoledne jsem se dobrovolně potil v tý tvý tlustý velký mikině a ty mi ještě budeš odpírat čokoládu? No dovol, ale-„
Tom jej umlčel svými rty. „Jseš tak otravnej,“ zahuhlal proti jeho rtům a pomalu jej položil do polštářů. Cítil, jak se Billovy rty zkroutily do úsměvu.
„Počkej, všechno to rozmačkáš,“ odstrčil jej od sebe Bill a sednul si. Tom zůstal ležet opřený o zeď a pozoroval, jak Bill sbírá čokoládky. Jednu si však nechal.
Sáček s čokoládou schoval do šuplíku a lehnul si vedle dvojčete. Rozbalil čokoládu a vložil mu ji do úst. Mezitím se Bill přitulil k Tomovi a zhasnul lampičku.
Místností se rozlila tma.
„Miláčku,“ zašeptal mu Tom do ouška a lehce jej líbnul na lícní kost.
„Jak jsi mi řekl?“ zeptal se udiveně Bill a podíval se mu do tváře. Nikdy, přísahal by, že nikdy mu takhle neřekl.
„Miláčku… Proč, nelíbí se ti to snad?“ jemně jej pohladil po tváři a převalil si Billa na sebe. Líbnul jej na čelo, když si Bill položil hlavu na jeho rameno.
„Nikdy jsi nebyl tak… neřekl jsi něco podobnýho… já…“ snažilo se dvojčátko ze sebe vykoktat, ale nakonec si povzdychlo. „Líbí se mi to.“
„Miláčku, miláčku, miláčku…“ a opakoval to stále dokola, když viděl, jak se Bill tetelí blahem. Ale i jej to zahřívalo u srdce, když mu to mohl říkat. Byl zamilovaný a nebyla to jen chvilková záležitost. Chtěl, aby to bylo navždy.
„Miláčku můj, co bych bez tebe dneska byl…“
autor: Bajik
betaread: Janule
hmmmmm tak čokoládky….
Bez něj bys dneska co…? 😀 No okay, asi se dozvím později 🙂 Takže čteš ráda komenty? To je fajn, já je totižto ráda píšu 😀 Prý "kolektivní honění", já nestačím zírat, co jsou tohle za výrazy 😀 Achjo, Vídeň je prostě Vídeň, tak jsem zvědavá, co tam dvojčátka ještě prožijou. Snad i ten první intimní kontakt, protože mi to začíná chybět víc než kterémukoli z těch dvou 😀
JO čokoládičky jo?..Mmmm dala bych si..:-D….hej super,ale ja cekam kdy se spolu vyspěj:-D…jakooo už by mohli…:-D;-)…super dílek…posílej častějš!
ten Bill je ale potvorka. čokoládková potvorka 😀 ten záver bol krásny, až sa bojím, že sa tá idylka pokazí. Ja som sa rozmýšlala, že jak to, že toho toľko vieš o Viedni 😀 na konci októbra tam možno pôjdem, tak si ptm spomeniem na dvojičky a na teba 😀 toto mám ako predprípravu 😀
Uzasny!!! Honem dál!
ten bill je vážně sigr xD
Och…nádherný..** Dycky se mi líbí, jak Billovi všeci skočej na to, že má nějakou danielku…=D A ten konec byl nejlepší…"miláčku"…**