I can’t help myself 20.

autor: Ivetka

,,Kluci, vstávejte už, za chvilku bude snídaně, tak sebou hoďte,“ budí nás ta vychovatelka, co sem s námi jela.

,,Mmmm,“ nespokojeně zabrblám a párkrát zamlaskám, otevřu oči. Ani nevím, jak se to mohlo stát, ale s Billem jsme v sobě úplně zapletení. ,,Ehm,“ rychle ho ze sebe shodím a protáhnu se. ,,Ach jo,“ unaveně si zívnu a jdu si vyčistit zuby. Ostatní kluci už se taky hrabou z peřin, ale Bill nám všem jasně dává najevo, že je mu jedno, že se něco děje a klidně spí dál. Potom se rychle převléknu do čistého a dredy si svážu do culíku.

,,Bille,“ kleknu si nad něj a trošku s ním zalomcuju.

,,Hm?“ zavře pusinku a peřinu si přitáhne víc ke krku.

,,Nechci tě rušit od spinkání, ale měl bys vstávat, je snídaně,“ zase mu tu peřinu trošku stáhnu.

,,Hele my se jdeme podívat na program, tak sebou hoďte, ať na vás ještě něco k jídlu zbude,“ houkne po mně Andy a všichni odejdou.

,,Mě se ale ještě nechce…“ broukne a začne se se mnou o tu peřinu prát.

,,Hele ty torpédo, koukej vstát, nebo ode mě dostaneš na zadek. Když ponocuješ a neumíš si to načasovat tak, abys ráno vstal, tak to budeš chodit spát přesně v deset večer, kdy je večerka, aby se s tebou ráno dalo nějak pracovat,“ sednu si za něj. Držím tu peřinu za okraj, aby si jí nemohl vytáhnout zpátky ke krku.

,,Ještě chviličku, Tommy… lehni si ke mně…“ stáhne mě za ruku k sobě dolů.

,,Spinkal si ve mně zamotanej celou noc…“ pousměju se…

,,Já vím, já jsem nemohl usnout, a když jsem se k tobě přitulil, tak sis mě sám ještě přitáhnul a přikryl mě svou vlastní peřinou, víš o tom vůbec?“ otevře oči a koukne se na mě.

,,No, to nevím… mimochodem, víš o tom, že jsi hrozně hezkej, když na obličeji nemáš napatlanou tunu toho svinstva?“ cvrnknu mu do nosu.

,,Tak tohle beru jako urážku,“ protáhne se a začne se pomalu soukat z postele. ,,Ježiš… Nesnáším, když mi po ránu stojí,“ sváže si vlasy do culíku a dojde k umyvadlu a začne si čistit chrup. Sleduju jeho zadeček…

,,Co si chceš dneska vzít na sebe?“ otevřu naší skříň a prohlídnu si jeho věci.

,,Nevim, nějaký tepláky mi tam ven a triko, to je jedno…“ zahuhlá. Vyberu mu tepláky, tričko a spodní prádlo. ,,Ne, že se na mě budeš koukat, jak se převlíkám…“ vezme si ode mě hromádku prádla a jde k postelím.

,,Prosim tě… hlavně dělej, mám hlad a nerad bych snídal sladkosti,“ popoženu ho.

,,No to je dost, akorát to začíná, tak jsem zvědav, jestli to bude nějakej kekel, nebo jestli to bude poživatelný,“ spráskne ruce Michael a sleduje okénko od kuchyně, které se má za chvilku otevřít.

,,Vezměte mi tam taky, nechce se mi tam chodit, vlastně se mi vůbec nechce vstávat“ řekne Andy.

,,Jo, mně taky,“ vsunu svůj talíř Billovi. ,,Tak jakej je plán na dnešní den?“ kouknu na Andrease.

,,No, po snídani si uklidíme pokoje a po obědě pojedeme do bazénu. A až se vrátíme, tak večer má bejt diskotéka, což jsem docela zvědavej, kdo všechno bude tancovat.“ Smějeme se. Po příchodu se zeptá i Bill, takže mu to stručně převyprávíme.

,,Oh… doufám, že mi věnuješ jeden tanec,“ zavtipkuje Bill a podá mi můj talíř.

,,Děkuju“ usměju se.

,,No, možná za to, že jsi mi tam došel pro snídani, udělám dobrý skutek. Ale autogramy až na letišti…“ odpovím mu.

,,A na letišti jako s letadly, nebo na letišti jako nahoře v posteli?“ začnou se kluci smát.

,,To je jedno, ať si vybere,“ protočím oči.

,,No tak kluci, nedělejte takový hluk, to se po ránu nedá poslouchat,“ okřikne nás učitelka. Zapomněl jsem vzpomenout, že si sem vzala svého asi dvanáctiletého kluka, který se tu cítí jako doma. Nikdo z nás ho sice neřeší, ale prostě si věří, nekomentovat xD.

,,Tak jak jste si určitě přečetli, tak odpoledne po obědě, pojedeme do aqvaparku, lístky už máme zamluvené, budeme tam tři hodiny, takže si s sebou nezapomeňte vzít plavky, pojedeme tam autobusem, protože je to asi 15 kilometrů odtud. Můžete si dovnitř vzít nějaké korunky, protože i uvnitř v areálu je restaurace. Takže si tam klidně můžete dát něco k jídlu nebo pití. Prosím vás, kluci, neděste tam malé děti, protože tam jsou i dětské bazénky, takže ne, že tam naklušete a uděláte si tam z toho privátek,“ poplácá mě po hlavě učitelka.

,,A proč mlátíte zrovna mě?“ pousměju se.

,,Protože, že znám, Tomášku a vím, čeho jsi schopný“ – nesnáším, když mi někdo říká takhle dementně.

,,Aha,“ zasyčím a hlavou uhnu, takže si bouchne do prázdna.

,,Ježiš, byla trapná, nesnášim tyhle její kecy, navíc, proč si to myslí zrovna o mně?“ nadávám, když jdeme od snídaně zpátky do pokoje.

,,Protože tě zná, Tomášku…“ začne Bill provokovat…