autor: Ainikki
Zvedl se z provoněné koupele, ve které pečlivě očišťoval své tělo, služebnými se nechal osušit a podíval se na tři další dívky. Stály před ním v mírném úklonu a každá z nich třímala v rukou jednu bederní roušku. Byly různě barevné a vyšívané. Vybral si tu lotosově bílou, jež měla spodní okraj zdobený zlatou a stříbrnou nití. Nechal dívku, aby mu ji omotala kolem boků a posadil se na malou stoličku před zrcadlem. Pokynem ruky naznačil, že se všechno služebnictvo může vzdálit a ti tak ihned učinili. Poslední úpravy chtěl dokončit sám. S precizní pečlivostí orámoval své oči černou tlustou linkou, která se táhla až někam ke spánku, pokračoval s vymalováním víčka zelenou a žlutou, neopomněl zvýraznit obočí a na rty nanesl parfemovanou růž. Na hlavu posadil tu nejobyčejnější paruku, jakou měl, přesto měl pocit, že právě v téhle vypadá nejlépe, a o to mu dnes večer šlo. Jednoduše se chtěl líbit, oslnit. Byla černá s dlouhými copánky, které lemovaly jeho obličej a svými konečky ho šimraly až na ramenou. Ze šperků si vybral zlatou čelenku s kobrou a na ruku natáhl rovněž zlatého hada, který obtáčel téměř celé jeho předloktí. Na prostředníku pravé ruky se mu zatřpytil jeho oblíbený prsten. Naposledy se na sebe zadíval. Byl spokojený, mírně rozechvělý, a hlavně se neuvěřitelně těšil.
Možná tam byl i malý strach z neznámého. Nepochyboval o tom, že rozhodně zažije něco úplně nového a on nechtěl nic pokazit. Veškeré obavy ale spolehlivě zastiňovalo jemné šimrání v břiše, které se s postupujícím časem stále stupňovalo, stejně tak jako jeho fantazie, která mu nabízela různé vzrušující představy. U některých se přistihl, že se i červená. Do hlavy mu ale nikdo vidět nemohl, protože on si je rozhodně nechtěl zakazovat. Právě naopak. Nutily ho usmívat se a být spokojený. Když si všiml, že služebnictvo k bazénku za jeho komnatami, který sloužil výhradně pro jeho osobní potěšení, doneslo mísu čerstvého ovoce a dva poháry s vínem, nabralo celé jeho dnešní snění s otevřenýma očima mnohem konkrétnějších podob. Stane se něco, po čem toužil celý svůj dosavadní život. Bude s člověkem, který je jeho srdci nejdražší. Plně se mu oddá.
„Ty přípravy jsou snad kvůli mně?“ Promluvila mu za zády jeho manželka, až sebou úlekem trhnul. Nikoho v tuto chvíli nečekal. Tím méně ji.
„Co tu děláš? Nevzpomínám si, že bych tě vyzval, abys dnes přišla.“ Snažil se, aby jeho hlas zněl pevně, a hlavně nahněvaně. Jen nadat najevo paniku, kterou pocítil z její přítomnosti. Ten, pro koho tohle všechno bylo, by se mohl každým okamžikem ukázat, a on rozhodně nestál o to, aby se tihle dva setkali
„To jsi neudělal. To je pravda. Už dlouho jsi to neudělal… proto jsem tady.“ Anchensenpaatona se před ním zavlnila a pokusila se ho obejmout. Uskočil od ní, jako by ho snad chtěla popálit.
„Jdi pryč! To já určuju, kterou noc strávíš v mojí posteli, ne ty. Rozumíš?!“ Osočil se na ni. Jako sestru ji měl kdysi rád, ale jako manželku ji nenáviděl. Hnusila se mu ta její dychtivost a neutuchající vytrvalost po tom, vetřít se k němu. Ano nevěnoval jí tolik pozornosti, kolik by měl. Toho si byl vědom. Ale ona by měla pouze poslušně čekat, a ne ho obtěžovat, kdykoli si zamane.
„Seš ještě ubožejší, než jsem si kdy myslela.“ Prskla na něj labilně. Nehodlala mít s tímhle impotentním budižkničemu již více trpělivost. „Ale nemysli si, že dopustím, abys mě zesměšnil. Nikdy ti nedovolím udělat to, na co se teď chystáš!“
„O čem to, kruci, mluvíš? Okamžitě odejdi, nebo tě nechám vyvést strážemi!“
„Neboj se. Odcházím.“ Plivla ještě po něm úsečně a vytratila se. Tutanchamonovi se tak neskonale ulevilo. Bál se, že celé tohle divadlo bude trvat mnohem déle. Proto ani nevěnoval pozornost tomu, kudy vlastně jeho žena odešla. Její stín se mihl kolem bazénku, číší s vínem, a ztratil se zadním východem někde, kam už světlo z loučí nedopadalo.
Mladý panovník celý incident velice rychle vypustil z hlavy a rozhodl se ukrátit si čekání ve vodě. Smočil pár prstů nohy. Byla chladivá, přesto ne nepříjemně studená. Zvolna klesal po schůdkách do větší hloubky. Když se hladina dotkla jeho kolen, posadil se a zády se opřel o stěnu bazénu. Spokojeně vydechl a natáhl se pro jeden z pohárů. Chtěl se jen přesvědčit, že mu donesli skutečně prvotřídní víno…
…
Už podruhé stál před nevelkými zadními dveřmi a opíral se do zvonku. Ten kluk neotvíral a on tak moc neměl rád, když ho někdo nechával čekat. Zuřivě tisknul ten malý knoflík, a přitom netrpělivě podupával nohou. V zámku zachrastily klíče a překážka, která mu bránila ve vstupu, byla konečně otevřena.
„No to to dalo.“ Neodpustil si Tom místo pozdravu rýpnout. Kluka to ale nerozhodilo. Zakřenil se na podrážděného basketbalistu a pokrčil omluvně rameny.
„Srry, kámo. Nejseš dneska jedinej, komu se tu musím věnovat.“
„Hmm.“ Protáhl Tom stylem, že ho ta Elfriedova vytíženost zajímá stejně tak asi jako otravná moucha. „Tady to máš. Při každý návštěvě dostaneš dva na jeden zápas. Nic předem.“ Doupřesnil Tom svoje podmínky a podával světlovlasému chlapci dva lístky na zápas basketbalového týmu.
Elfried se potěšeně zazubil a ty dva papírky si od něj převzal. Mohl by vzít s sebou tu malou holku, co chodila do ročníku pod ním. Působila trochu zakřiknutě, ale jemu se líbila. Snad by se jí mohl podobný program zamlouvat. Spřádal si v hlavě plány, jak oba dva vstupy zužitkovat. V opačném případě by byl totiž nucen jít se svým spolubydlícím z kolejí, kterého měl sice i za nejlepšího přítele, ale veškerý čas s ním tedy rozhodně trávit nemínil.
„Klíče, na. Předpokládám, že víš, kde je šatna.“
„Jasně.“ Ujistil ho Tom a měl se k odchodu.
„Moment.“ Zadržel ho ještě rychle Elfried. Málem na to zapomněl a ani v nejmenším tedy netoužil po tom, aby se snad dodatečně tenhle týpek kvůli takové maličkosti rozčiloval. „Nebudeš tam sám. Chodí mi sem ještě jeden kluk, a zrovna dneska jste si mi tu oba neplánovaně sešli oba naráz. Ale o tak velkej bazén se snad ve dvou podělíte, ne?“
„Žádnej problém.“ Mávl nad tím Tom rukou a odcházel. V šatnách ho do nosu udeřil zápach chlóru, který prostupoval celou touhle budovou, ještě ve větší míře. Zapudil v sobě potřebu automaticky si ucpat nos a pokoušel se to ignorovat. Bylo mu to nepříjemné.
Rychle ze sebe shodil oblečení, s mytím před vstupem, které bylo v pravidlech bazénu, se neobtěžoval a rovnou na sebe natáhl plavky. Přehodil si ručník přes rameno a zamířil si to k vodě. Takhle k večeru, v podstatě, když už tu bylo zavřeno, bylo hlavní světlo zhasnuté a svítilo jen pár malých postranních žárovek upozorňujících na schůdky vedoucí do té chladivé náruče. Přesto v tom přítmí rozpoznal černou čupřinu nezvykle objemných vlasů, které měl dotyčný svázané do ledabylého uzle na vršku hlavy. Plave jako holka. Pomyslel si Tom. Kluk o něm prozatím nevěděl, byl k němu zády. Plaval na opačnou stranu. Jak asi vypadá zepředu. Bylo další, co ho napadlo. Však on to za tu dobu, po kterou tu spolu budou, nepochybně zjistí.
Přešel ke kraji bazénu.
…
Neslyšně procházel setmělými postranními chodbami paláce. Snažil se, aby ho spatřilo co možná nejméně očí. Podařilo se mu to bravurně. Nenarazil na živou duši. Tutanchamon mu poradil nehlídaný tajný vchod do jeho komnat, a on jím rychle proklouzl dovnitř.
Rozhlédl se kolem. Vypadalo to tu působivě. Uprostřed místnosti obrovská postel s nebesy, hedvábné deky zajišťovaly jistě nemalé pohodlí. Pár malých stolků z nepochybně vzácného dřeva a na nich postavené ozdobné sošky, zřejmě nějakých bůžků. Všude po stěnách visely bohatě vyšívané závěsy. Vedle postele stálo honosné zrcadlo a před ním komoda s pár flakóny parfémů a jiných líčidel. Vzduchem se neslo neuvěřitelně opojné aroma nějakých vonných olejů.
Toho, za kým přišel, tu nikde neviděl. Všiml si ale, že na druhé straně místnosti je průchod někam do dalšího sálu. Pokračoval tedy dál. Nebyly tam dveře, pouze široký vchod lemovaný sloupovím, takže si mohl všimnout ještě dřív, než tam došel, že se tam leskne hladina mírně zčeřeného bazénku. To bude nepochybně ono. O tomhle místě Tutanchamon včera mluvil. Pusa se mu roztáhla do širokého úsměvu, když ho uviděl, jak sedí ve vodě, relaxujíc s přivřenými víčky, a čeká na něj. Ten se mu ale z tváře vzápětí vytratil. Tělo jeho lásky se svezlo po hraně bazénu a sjelo pod hladinu.
Neváhal ani vteřinu. Skočil do vody, přebrodil těch pár metrů k němu a vytáhl ho ven. Za tu dobu se snad ani nemohl stihnout té vody nadechnout.
„Můj princi.“ Zoufale vykřikl, když si uvědomil, že Tutanchamon sice dýchá, ale velice trhaně a sípavě. Jeho víčka párkrát zamžikala, ale nezdálo se, že by ho vnímal. Byl jako omámený. Velice zlehka ho poplácal po tvářích.
„Lásko. Přišel jsi.“ S viditelnou námahou ze sebe dostal a jeho hlava opět klesla na Herembhebovo rameno. Cítil se klidný. Teď už ano, i přesto, že věděl, co přichází. Došlo mu to ve chvíli, kdy se napil toho zpropadeného vína a zatočila se mu hlava víc, než bylo u tohoto nápoje obvyklé. Neumře sám. Jeho milovaný to stihnul a drží ho v náručí tak moc pevně. Může slyšet tlukot jeho srdce, cítit jeho vůni.
„Víno.“ Hlesnul jen tiše.
„Ach, ne. Kdo jen mohl? Kde byl tvůj ochutnávač?“ Bezděčně mu do očí vyhrkly slzy, když i jemu došlo, co se tu děje. Nemůže o něj přeci přijít. Ne tak brzy. „Můj milovaný princi, prosím, dokážeš to. Jen nezavírej oči, ano, lásko. Podívej se na mě. Prosím.“ Naříkal Herembheb a houpal ho ve svém objetí.
„Nikdy na tebe nezapomenu. Sejdeme se v novém životě, protože to, co k tobě cítím, nemůže zemřít.“ Ševelil tiše Tutanchamon z posledních sil. Soustředil se na těch pár slov všemi silami, které mu ještě zbývaly. Musel mu to přeci povědět. On musel vědět, že tímhle to nekončí. „Díky tobě jsem poznal, co to je být šťastný a milovat, i když jen na krátko, nikdy toho nebudu litovat. Miluju tě, slyšíš? Napořád! Jednou dostaneme druhou šanci.“
„Ne, prosím, ne.“ Zoufale dál naříkal a své tváře skrápěl potoky slz. Ta bolest, kterou v tuto chvíli cítil, byla nepředstavitelná. Hrozila, že ho roztrhá na kusy, a on jí rozhodně nebránil. Chtěl odejít s ním.
„Polib mě.“ Spíše než uslyšel, jen vytušil, co mu řekl. Přitiskl se na ty růžové plné rty a Tutanchamon svůj poslední výdech vpustil do jeho úst.
„Neeee!“ Zoufalá šílenost. Mučivé utrpení. A kde jsou ty pařáty smrti, které mu ho vytrhly z náruče a jeho tu nechaly samotného?
autor: Ainikki
betaread: Janule
teda tohle! Nečekala sem, že tak brzo umře…si mě normálně zaskočila….
No týý bíído… To beztak ta Anchensenpaatona, kráva jedna blbá… Nesnáším jí!! x( xD Rychle dáál, jsem zvědavá, jak to teď bude pokračovat x)
Cože?! xO ta hnusná mrcha Anchensenpaatona! Já se tu těšim na tu jejich "první velkou noc" jak dítě na lízátko a ona mi Tutanchamona otráví… x( doufám, že se aspoň i ona objeví v tom současným životě a Bill bude mít tak příležitost jí to vrátit x) hlavně už se nemůžu dočkat toho dalšího dílu, kde se ti dva konečně víc seznámí a hlavně se těšim na to překvapení, co si mi slibovala x) nenapadá mě nic, co by mohlo bejt příhodnější než dýchání z úst do úst xD
Hej to není fer :'( to je smutny :'(
teda.. už zas békám.. toto je hrozné aKo.. toš takto ho chudacka zabit.. to si rika sestra?? ja bych taky nespala se svou sestrou..:D i když zadnou nemam.. xD
J6š jěště ž e se todle už dávno odehrálo..
No tos ho teda rychle zabila…:D
ach panebože, chudák tutanchamonek a heremhebek 🙁 ale jo, sejdou se v příštím životě, v bazénu! 🙂
dokonalá povídka!
boozeee ta svina ho otravila.. ach ta.. .-(( sup sup pokrackooo…
mě spíš zajímá jen to co se odehrává teď…v tom Egyptě ani moc ne…(SE přiznám to přeskakuju .xDDDDDD)
Ale jinak se mi líbí…
Tak rychle dál
[10]: OMG, to se mi snad jenom zdá… že bych přestávala třeba uveřejňovat kusy povídek, ne? Když to vůbec není potřeba číst, tak co se s tím budu opravovat… jak je vidět, některým inteligentním lidem stačí jen části. Bože… čeho všeho se ještě nedočkám. Klid… Janičko, klid… to přejde…
[10]: No, nechci ti do toho mluvit, ale to co se děje v minulosti je dost podstatný pro to, co se odehrává v přítomnosti.
Janule: Správně, klid. Proč se rozčilovat nad zbytečnostma. Některý jedince prostě musíš házet k ledu. ;o)
[11]: Já se musím dobrovolně přiznat – čtu všechno. 😉 Egypt mám osobně strašně ráda, a vždycky, když uslyším jména jako Tutanchamon, a Nefertiti, tak mi naskočí husí kůže. Jednak si vzpomenu na povídky od Anikki a Nefertiti od Nathy, a pak taky… takové to egyptské prostředí je naprosto kouzelný. Krásný, snad se Tom nebude i před tím Billem chovat jak nějakej Casanova… 😉
nééé to je drsnej konec,…jsem si myslel jak si tu noc užijou a ono houby…no tak ted to snad napraví v přístím živote…tohle je nej povídka
Tak toto bolo kruté, oni sa ani nestihli spolu milovať… a čo mu teda Bill daroval? niečo čo rozbije aj kameň? lásku? Je mi smutno. Ešteže Bill tam v tom bazéne stále pláva a Tom je tam s ním…
Tí dvaja ( z minulosti ) boli spolu zlatí. A boli spolu tak krátko… Snáď sa s nimi ešte stretneme… nejako… v budúcnosti… keď to všetko dobre dopadne… :-p