Anděl z hlubin 7.

autor: Tessyna

Ani jeden z kluků nevěděl, jak se to stalo, ale ten čas tak rychle letěl. Nevnímali nic a nikoho, kromě toho druhého. A tak se stalo, že dneska byl den D. Kluci se konečně stěhovali do nového, a pomáhali jim v tom všichni známí a téměř celá rodina. Všechny věci tak byly během hodiny a půl na svém místě. Všichni ještě společně poobědvali lahůdku, kterou nachystala Simone a potom už se jen rozloučili a popřáli pěkné bydlení. A jelo se domů. Kluci tam pak zůstali sami a ani jeden z nich nevěděl, co dělat. Proto se rozhodli, že zajedou nakoupit a dokoupit ještě pár drobností. Celý den pak strávili úklidem, přemísťováním věcí a dalšími takovými maličkostmi, které ale pro Billa byly víc než důležité. Večer oba padli unaveně na gauč a tisknouc se k sobě, sledovali horor „3:15 zemřeš“. Vrabčáček se tisknul ke svému staršímu bráškovi, ochránci a lásce v jedné osobě, a byl nadmíru spokojený se svým životem. Věděl moc dobře, že jej Tom miluje stejně jako on jeho, a možná právě proto přehlídl jeden důležitý detail. Detail, který jim změní život.

„Sakra, sakra, sakra…“ klela mladá blondýnka v koupelně své garsonky. V ruce držela malou podlouhlou věcičku, která jí oznamovala zničený život. Katharina byla vysoká blondýna s prsama velikosti 3,5 a dlouhýma nohama. Její obličej zdobil piercing v nose a tyrkysově modré oči zahalené v černém obalu tužky, zářily na celý svět s takovou krásou, že jim nikdo neodolal. NIKDO!

Jenže teď se jí celý život zhroutil. Její velmi štíhlá vypracovaná postava se měla změnit v jednu velikou kouli. A to kvůli takovému omylu. Omylu, který jí stál práci, lásku, rodinu, a teď i to poslední, co jí zbylo, krásu. Seděla na vaně a hlasitě vzlykala. Nevěděla, co si počne. Sama, bez nikoho. Bez peněz. Její maminka umřela před dvěma měsíci a za její pohřeb dala poslední peníze. Tátu ztratila, když jí byly 2 roky. Utopil se. A nikoho jiného už neměla. Leda…

V její hlavince se zrodil nový, totálně dokonalý plán, kterým sice nevědomky ublíží jiným, ale sobě pomůže. A proto hned začala. Zalezla do sprchy, kde se umyla, namalovala se, oblíkla se co nejvíc sexy a vyrazila. Jenže netušila, že její cíl už dávno není na svém místě. Když zazvonila na nenápadný dům, otevřela jí malá blondýnka ve věku asi 50-ti let a oznámila jí, že její syn už u ní nebydlí. K jejímu štěstí jí ale nakonec nadiktovala novou adresu a ona se šťastná s velkým díky a milým úsměvem vydala do nového bydliště své oběti touhy. Když zvonila na byt se zelenými dveřmi, zase jí neotevřel. Místo něj vykoukla hlava černovlasé dívky, která se na ni podivně podívala, a potom stejně podivným hlasem, skoro až mužským, pověděla: „Přejete si…?“

„Ano, přeju… jdu za Tomem Kaulitzem, je tu?“ zeptala se drze a prohrábla si své dlouhé blonďaté kadeře.

„Ano je, ale… co mu chcete?“ zeptala se zase ta holka a pořád na Katharinu vyjukaně koukala. „Do toho ti nic není, slečinko, tak bude to…?“ Černovláska se na ni zamračila a s kývnutím zavřela dveře.

„U dveří na tebe čeká nějaká kozatá bloncka…“ oznámil nezaujatě Bill svému bráškovi, sedícímu v křesle u televize.

„Jo…? A co chce?“ zeptal se.

„To já nevím, nechtěla mi to říct, ale řekni té slepici, že nejsem holka…!!“ zamračilo se pískle a uraženě odkráčelo do ložnice, kde si rozhodl číst.

Tom se teda zvednul a šel ke dveřím. Jenže jakmile ty dveře otevřel, nejradši by je zase zavřel. Stála tam chyba jeho života. Chyba, která se mu vloudila do života. Do úžasného idylického života s Billem, noc u něj zůstala a zase zmizela. A tak to taky mělo zůstat. Ona tu teď před ním ale stála a zářivě se na něj usmívala.

„Co chceš…?“ zeptal se hnusně.

„Ahoj, Tomi, tak se ti nedivím, že jsi za mnou odběhl od takové puťky, ale nepovedlo se ti to, a tak budeš muset nést zodpovědnost.“ Zasmála se mu hnusně, a když viděla nenávistné plamínky v jeho očích, byla na sebe hrdá.

„Co to kecáš za voloviny!“ mračil se Tom. „Pojď dál, řekneš mi, co chceš, a vypadneš odtud a z mého života, jasné?“ na chvilku se odmlčel a pustil ji dál. „Billie o tom úletu nic neví, a byl bych rád, kdyby to tak zůstalo,“ dodal pak ještě šeptem. Kat se posadila v obýváku a potom, co jí Tom přinesl džus, začala mluvit. „Víš…“