autor: Ketty
The innocent sins we do
„Haach ano…“ oddechl si Bill, protáhl svá rozlámaná záda a svalil se na obrovskou postel svého hotelového pokoje. Konečně se taky jednou pořádně vyspí v opravdové posteli a ne v tourbuse, kde ho po jedné noci bolela záda ještě o dva dny později. S blaženým úsměvem ležel rozvalený v peřinách celých deset minut, když ho z příjemného snění vytrhlo hlasité klepání na dveře.
„Billee?“ strčil kdosi do dveří dredatou hlavu. „David vzkazuje, že máme v osm přijít dolů do restaurace na večeři, chce s námi prý něco projednat,“ vyřizoval Tom, mával přitom rukama a široce se usmíval.
„Jasně, a co kdybys nejdřív počkal, než ti dovolím vstoupit?“ ozval se unaveně Bill, jeho tvář však zdobil jemný úsměv.
„Co že seš tak rozzářenej?“ posadil se na posteli a poklepal na místo vedle sebe, aby naznačil bratrovi, aby si přisedl.
„Jedna holka… úžasná, prostě skvělá…“ pokyvoval Tom hlavou, když s odpichem skočil za dvojčetem.
„Aa, že by ses konečně zamiloval?“ přestože Billovi na tváři zahrál pobavený výraz, Tom vycítil, jak zneklidněl.
„Hlouposti, samozřejmě, že ne,“ mávl Tom rukou.
„Ale ale, tak že by to konečně přišlo?“ smál se Bill škodolibě a šklebil se na dvojče.
„Ne,“ odporoval Tom klidně.
„Ale ano, můj bezcitný bratříček se zamiloval, no to je-“ provokoval Bill, Tom ho ale povalil do peřin a s dalším důrazným „NE!“ ho začal lechtat.
Další sprška „Ne“ pocházela z Billových úst, byla ječivá, vysoká a hlavně hlasitá – tak hlasitá, že si ani jeden z nich nepovšiml nově příchozího člověka v Billově pokoji.
„Bille, vyřídil ti Tom…?“ David se zarazil v prostředku věty. Vida, ani nebude potřeba tolik přesvědčování… pomyslel si a s pozvednutým obočím sledoval, jak se dvojčata po sobě válí v bělostných peřinách. Nápadně mu to připomnělo fotomontáž, kterou mu Dave nedávno ukazoval.
Vlastně byli docela roztomilí… Davidovi se na tváři rozhostil lehký úsměv, když si vzpomněl, jak se s nimi skoro před šesti lety seznámil. Byli tenkrát ještě tak malí, a přitom tak duševně vyspělí… šest let se s nimi trápil, a přece mu oba přirostli k srdci. Byly to neskutečně zajímavé osobnosti, obzvláště Bill, a David se snažil využít každou minutu k tomu, aby ho lépe poznal. Pokoušel se o to šest let a stejně každým dnem zjišťoval, že o něm vlastně vůbec nic neví. Tom se na první pohled nezdál být tak záhadný, pokud ho ale někdo sledoval tak pečlivě jako David, mohl být překvapený, co všechno se v tom na první pohled vysoce sebevědomém dredatém chlapci může skrývat. Ne, že by ho měl skrznaskrz prokouknutého, občas ale dělal věci, co by do něj lidé, vzhledem k jeho prezentovanému charakteru, vůbec neřekli. Jako právě teď.
Vlastně byli docela roztomilí… Davidovi se na tváři rozhostil lehký úsměv, když si vzpomněl, jak se s nimi skoro před šesti lety seznámil. Byli tenkrát ještě tak malí, a přitom tak duševně vyspělí… šest let se s nimi trápil, a přece mu oba přirostli k srdci. Byly to neskutečně zajímavé osobnosti, obzvláště Bill, a David se snažil využít každou minutu k tomu, aby ho lépe poznal. Pokoušel se o to šest let a stejně každým dnem zjišťoval, že o něm vlastně vůbec nic neví. Tom se na první pohled nezdál být tak záhadný, pokud ho ale někdo sledoval tak pečlivě jako David, mohl být překvapený, co všechno se v tom na první pohled vysoce sebevědomém dredatém chlapci může skrývat. Ne, že by ho měl skrznaskrz prokouknutého, občas ale dělal věci, co by do něj lidé, vzhledem k jeho prezentovanému charakteru, vůbec neřekli. Jako právě teď.
Válel se po vlastním dvojčeti, smál se, dotýkal se ho a pokoušel se dostat ho pod sebe. David věděl, že je to jen nevinná hra, když teď ale byl obohacen tím, co mu Dave řekl, svádělo ho to k tomu, aby nad tím uvažoval i trochu jinak.
„Ehmm,“ odkašlal si, když si ho dvojčata nadále nevšímala.
„Takže ti Tom vyřídil, že v osm je sraz dole v restauračce?“ zeptal se, když k němu dvojčata zvedla pohledy; Bill ho měl zjevně vzhůru nohama, jak ležel uvězněný pod Tomem na zádech a hlava mu visela přes okraj postele. Pokusil se v této krkolomné poloze přikývnout, dosáhl však jen dalšího záchvatu smíchu, a tak Tom musel odpovědět za něj.
„No jasně, že jsem mu to vyřídil. Byl drzej, tak ho musím trochu srovnat… to jistě chápeš,“ zamrkal na Davida.
„Až se mi omluví, pustím ho, aby se šel připravit, neboj,“ dodal, když viděl Davidův starostlivý výraz.
„Až se mi omluví, pustím ho, aby se šel připravit, neboj,“ dodal, když viděl Davidův starostlivý výraz.
„Hlavně mu nepolámej kosti, na zítra ho potřebujeme, je koncert,“ zasmál se David a nechal dvojčata o samotě. Vyšel na chodbu, zavřel za sebou dveře a pak se zarazil. Místo dalšího smíchu, co očekával, zaslechl Billova slova. Věděl, že by tohle dělat neměl, bylo to neskutečně nezodpovědné a zvrácené, nemohl si ale pomoct. Byli to přeci jeho svěřenci. Je to v zájmu toho, aby se dozvěděl důležitou věc. Musel vědět, jestli mezi sebou ti dva třeba něco už náhodou nemají… Bylo to krajně nepravděpodobné, ale… zkusit se to muselo.
„Slyšels? Máš mě pustit. Jsem důležitej,“ oznámil Bill sebevědomě.
„Jak pro koho, já bych se bez tebe klidně obešel,“ odsekl Tom rázně.
„Ale nepovídej, neobešel. Nezvládl by sis beze mě ani zavázat boty. Potřebuješ mě,“ přesvědčoval ho Bill s jistotou.
„Není to náhodou naopak?“ smál se Tom.
„Nedokázal bys to, přiznej si to. Nemůžeš beze mě žíít…“ vnucoval mu Bill zpěvavým hlasem, ignorujíc jeho poslední poznámku.
„No dobrá, potřebuju tě, nech už toho, nebo tě uškrtím. A bude mi úplně jedno, že mě nebude mít kdo otravovat a celej den si zpívat písničky, co nesnášim. Ačkoliv si bez těchhle tvých úžasných vlastností svůj život opravdu nedovedu představit…“ ujistil ho Tom ironicky a podle zvuků vrzání postele David usoudil, že se Bill konečně zpod bratra vysvobodil.
„Mám i dobrý vlastnosti. Vlastně – všechny moje vlastnosti jsou dobrý, jen ty je nedokážeš ocenit. Kdo by tě například upozornil, že jsi zamilovanej? Ty bys na to očividně sám nepřišel…“ rýpnul si opět Bill. Tom nevěděl, jestli se mu to jen nezdá, slyšel ale v jeho hlase skrytou zášť. Ať už se to Bill snažil jakkoliv zlehčit, Tom cítil, že mu to musí vyvrátit. To bylo to, co chtěl Bill slyšet. Chtěl mít jistotu, že se jeho bratr nezamiloval.
„Věř mi. Není to nic vážného, jako ostatně nikdy. Je to fajn holka, je pěkná a já s ní rád trávím svůj čas. Nic víc. A i kdyby. Neprovokuj mě, než ti zpřelámu všechny kosti v těle a ten koncert si odzpívám sám,“ vyslal Tom k bratrovi výhrůžný pohled.
„Hm? Mám tě rád, bráško, v osm v restauraci,“ dodal s přehnaně nasládlým úsměvem, vlepil vykulenému Billovi pusu na čelo a s úšklebkem se rozešel ke dveřím.
David ihned zaplul za roh, neodpustil by si, kdyby ho Tom nachytal v tak ponižující situaci. Teprve když uslyšel, jak za sebou Tom zavřel dveře svého pokoje, odvážil se David vydechnout. Dal mu pusu. David to slyšel. Jistě, mohla to být něžná pusa na rty, jakou si milenci dávají, když se loučí, stejně tak dobře jako to mohla být nevinná bratrská pusa na tvář nebo na čelo. To David nevěděl. Byl sám zděšený, že mu na tom nepřipadá nic zvráceného. Naopak, bylo to naprosto rozkošné, jak se o sebe ti dva starali, třebaže tomu druhému přitom hrozili smrtí. David sám nikdy sourozence neměl, neměl nikoho, kdo by o něj pečoval, jako Tom o Billa a naopak. Vlastně by to vůbec nebylo špatné, kdyby se měli ještě radši, než etiketa dovoluje. Pořád je to přeci tisíckrát lepší, než kdyby nemohl jeden druhého vystát…
Už je paranoidní. David rázně zatřepal hlavou. Ne, nesmí nad tím takhle uvažovat. Jsou to dva kluci, on na ně má dohlížet, jít jim příkladem, starat se o ně, a zároveň jim být spíše kamarádem, než otcem. Už takhle to měl dost těžké, ještě si přidělávat starosti tímhle nesmyslem. Večer jim to navrhne, čistě ze slušnosti k Daveovi, ke kterému kluci bohužel neměli tak velkou důvěru jako k němu. Oni to nepřijmou, řeknou mu, že se zbláznil, on je upozorní, že to vymyslel Dave a že on sám by nikdy nic takového nevymyslel a do ničeho je nenutil a oni ho nadále budou mít z celého teamu nejradši. Ano… S tím nahraným vztahem by byly akorát problémy. Už jeho vlastní reakce ho děsila…
autor: Ketty
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
hmmmm sem zvědavá co na to Davidovi řeknou….
Oba jsou moc roztomilí…** Beztak bylo nejlepší, jak se Bill snažil Tomovi přinutit, že jej potřebuje…=D
♥ těším se hrozně moc na pokračování <3
Já chci další díl!!! Prosím, prosím!!!
Honeeem Další dilek =oP
Som zvedavá ako im to David navrhne a čo mu na to povedia (: Je to super … prosím ďalej (:
Určitě by nebylo špatný, kdyby spolu něco měli… xD Jsem zvědavá i na reakce fanynek, tak uvidíme, jak se to ještě vyvrbí… xP A jestli kluci vůbec přijmou…
Další!!!
Já v povídkách miluju tyhle nevinný začátky… ty bratrský škádlení, lochtání v peřinách <3
No jo, jsem zvědavá, co řeknou Davidovi na ten jeho plán 😀
Já říkám že dva díly za týden jsou strašně málo… 😉
Ten David xD …on je upozorní, že to vymyslel Dave a že on sám by nikdy nic takového nevymyslel a do ničeho je nenutil a oni ho nadále budou mít z celého teamu nejradši. x) jistě, popularitu jen pro sebe xD jako bych ho viděla x)
Teeeda… x) Jak je mi Jost ve skutečnosti tak trochu nesympatickej, tak v týhle povídce ho úplně zbožňuju, protože mi mluví přímo z duše x) Ale prostě jsem se musela smát při předstatě, že byl leží na posteli, hlavou dolů a vzhůru nohama pozoruje Davida xD a to nad nim ještě ležel Tom xD Ovšem dost groteskní situace by byla, kdyby se jen tak nepošťuchovali, ale prováděli něco mnohem lepšího xD xD ale jak je vidět, Jostovi by to vůbec nevadilo xD Už se nemůžu dočkat středy x)
Ještě se dodatečně omlouvám, že místo "Bill" píšu "byl", ale mě se prostě tohle stává dost často a vůbec nechápu proč xD xD
O bože, ten David má ale myšlenky…
Nezdá se vám .. Že Dáda začíná přemýšlet jako my? xDD
'jo potřebuju tě' -tak to nemá chybu.z těch vět mi běhá mráz po zádech …