autor: Janule
čtvrtek 10. srpna 2015
SABINE
„Hele, teto, už je tam!“ vypískne nadšeně prcek a ukazuje prstem, když spolu čumíme na televizi v obýváku. No jo, tatínek v celé své kráse, a u toho strejda, ten tam nemůže chybět. V hudebním pořadu musej být ti dva vždycky vedle sebe, překřikujou se a Géčka jim pořád dělaj jenom křoví. Reportáž z turné už opakujou asi potřetí, ale když nemá prcek taťku živě, dívá se na něj aspoň v televizi. Bill mu vždycky na konci pošle pusu, a na to ten mrňous celou dobu čeká. Před chvílí se probral z odpoledního spánku, ještě je celej rozčepejřenej, ale věděl, že bude táta v televizi, tak jsem měla za úkol ho včas vzbudit. Ti dva spolu visej denně aspoň hodinu na telefonu, a když si nepovídá s tátou, povídá si aspoň s babičkou, která taky volá denně, nejspíš, aby se ujistila, že tady jejímu miláčkovi nikdo neubližuje.
Třeba já… někdy mám z nastávající tchýně pocit, že mě nemá ráda. Nevím… třeba si to jenom namlouvám, ale když mi zavolá, abych jí předala vnuka k telefonu, bejvá taková odměřená. Nejspíš žárlí, baba… jako bych jí chtěla něco ukrást. Spadla jsem do tý jejich povedený rodinky proti svý vůli, zachraňuju jejím synáčkům holý zadky, a tak nevidím důvod, proč by na mě měla bejt hnusná, na to ať zapomene, drahá Simone. Jednou mě kluci požádali, ať se o kluka starám, tak se snažím. Netvrdím, že jsem nějaká matka roku, ale tak, snad nejsem úplně blbá… už nám to tady pět dní hezky klape, vůbec se spolu nenudíme. Ani jsem nečekala, že to bude taková zábava, ale ten prcek mě nenechá chvilku v klidu, pořád něco potřebuje, nebo si chce hrát, klid mám v podstatě jen ve chvíli, kdy mluví s tátou nebo babčou. Večer padnu do postele jak podťatá dvě hodiny potom, co ho uspím, a chrním jako dřevo, dokud mi to pometlo ráno nevlítne do postele.
„Tak kam dneska vyrazíme?“ nahodím otázku, když mu táta pošle pusu, on mu jí asi osmkrát vrátí, a jdou závěrečný titulky. Nechce se mi trčet celý dny doma, takže vždycky odpoledne zvedáme kotvy. „Co třeba kino?“ nabídnu variantu, ačkoliv vůbec nevím, jestli hrajou něco pro děti.
„Jo, to jo, a pak půjdem na hranolky jako včera, že jo?“ ujistí se ten malej filuta.
„Jasně, není problém,“ přikývnu. „Tak ale oblíkat, ať to lítá,“ popoženu ho, a sama se jdu oblíct do ložnice. „Víš, co si vezmeš na sebe?“ jen se ujistím, ale souhlasným zamručením mi dá jasně najevo, že je velkej kluk a tohle už dávno zná. Fajn…
TOM
Opatrně vykouknu na chodbu, jestli je čistej vzduch, a vyrazím k Billovu pokoji. Sice jsem po koncertě ztahanej jako pes, ale když máme v hotelu pokoje vedle sebe, nemůžu spát sám. Dnešní koncert, třetí v pořadí, byl úplně úžasnej. Už jsme se skvěle rozehráli, všechno klape jak na drátkách, včetně hologramovejch přenosů, takže jsou všichni spokojení. Perfektní atmosféra pařížský haly nás všechny absolutně strhla, hráli jsme jako o život a mně se po takovýmhle výkonu vždycky těžko usíná. Bill je na tom stejně, takže vím, že kolem třetí ráno bude ještě vzhůru. Čeká na mě, o tom nepochybuju. Zmáčknu na telefonu jedničku, abych ho prozvonil, a jako by stál za dveřma, otevřou se a já do nich rychle zapadnu. Jestli jsou na chodbách kamery, je tohle všechno velký riziko, ale žádný jsem neviděl, tak snad to bude v pohodě.
„No konečně, kdes byl tak dlouho?“ zachraptí Bill šeptem, jako by nás tady mohl někdo slyšet, a vrhne se mi kolem krku. „Už jsem se nemohl dočkat,“ zašeptá ještě, než se na mě přicucne.
„Sprchoval jsem se, ne? Nepudu k tobě zpocenej jako čuně,“ odtrhnu se od jeho přisátý pusy, abych mu mohl alespoň odpovědět, a pohladím ho po vlhkých vlasech. „Ty taky, jak vidím,“ mrknu na něj, a nechám se stáhnout na postel.
„Nemohl jsem se dočkat, až mě pořádně obejmeš,“ zašeptá mi Bill do ucha, když se mi vyhoupne obkročmo na klín a obtočí kolem mě svoje hubený chapadla. Má na sobě jen spací boxerky, na rozdíl ode mě, já musel jít přes chodbu oblečenej, kdyby něco. „Budeš spát v tomhle?“ zatahá mě za triko a než se naděju, stáhne ho ze mě a zahodí na zem. „Nebudeš,“ odpoví si sám, a povalí mě do peřin, aby to samý udělal s kalhotama. „Potřebuju se nafetovat tvojí vůně, jinak neusnu,“ leží na mně a očuchává mě jako štěně, když se seznamuje s novou věcí. Je to blázínek, tenhle můj černovlasej kocourek. Někdy je rozumnej otec, a jindy zase malý dítě, jako třeba teď. Mám pocit, že nikdy nedospěje, pořád bude můj malej bráška.
„Tak se nadechuj, ty můj feťáku,“ usměju se, a přitáhnu si ho blíž do náruče. Ležíme vedle sebe, vím, že dneska nic nebude, viděl jsem na Billovi, jak je unavenej, už když jsme končili koncert, takže tuhle noc spolu strávíme ve vší počestnosti, ale vůbec mi to nevadí… potřebuju jeho blízkost, to mi stačí k tomu, aby se mi báječně spalo celou noc. Nakonec, vyřádili jsme se předvčírem, to jsme byli poprvé v hotelu, a byla to super jízda. Sakra, neměl bych na to vzpomínat, jinak se mi postaví a Bill se bude snažit s tím něco udělat. Rychle musím myslet na něco jinýho, ale copak to jde, když mi ten můj černovlasej ďábel očuchává krk? To je šíleně těžký. Jenže on to dělá schválně, jak tak pozoruju, protože jeho zvědavá ruka se pomalu ale jistě šine ke mně do rozkroku, aby si ověřila, jestli se mu daří. Sakra… rychle se přetočím na břicho, abych toho svýho tvrdnoucího zrádce potrestal, a slyším jen nesouhlasný zakňučení.
„Budeme spát,“ zašeptám Billovi do ucha. „Jsi utahanej, vidím to na tobě. Zejtra vstáváme v deset, nepřežil bys to,“ snažím se ho uchlácholit, a jsem celkem úspěšnej. Bill sice ještě chvilku protestuje, ale nakonec přese mě přehodí nohu a ruku, hlavu mi zavrtá do ramene a zavře oči.
„Tak teda dobrou,“ špitne ještě, líbne mě na tvář a během chvilky už slyším pravidelný oddechování. Potřeboval to jako sůl, věděl jsem, že hned usne, když budu u něj, máme to oba stejný. Mně to bude sice ještě chvilku trvat, ale s tímhle oddychujícím pokladem v náručí jsem ten nejspokojenější kytarista na světě.
***
Ráno mě vzbudí mobil. Není můj, ale Billův, takže se nevzrušuju, zavřu oči a jen do brášky šťouchám, dokud se neprobere.
„Co je?“ mžourá na mě ospale. „Co se děje, kolik je hodin?“ skuhrá rozespalým hlasem. „Kdo to votravuje,“ zaskučí, když si uvědomí, že to jeho mobil skáče po nočním stolku jako zběsilej. Přestane mě vyslýchat, když pochopí, že stejně napůl spím, a natáhne se pro mobil.
„Co se děje, Sab?“ okamžitě identifikuju volajícího podle oslovení. A jéje, budoucí manželka má nejspíš nějaký výchovný potíže, tak nás budí ve třičtvrtě na deset… má štěstí, že jsme měli budíka na desátou, jinak bych jí něco od plic řekl. „Ježišmarjá,“ slyším jenom zasténat Billa, když chvilku poslouchá, co mu Sabine líčí do telefonu. „A to se tam objevila jen tak? Ani nevolala?“ vyptává se a protírá si přitom oči. „Já nevím, co máš dělat, jsem v Paříži, Sab, těžko ti teď nějak můžu pomoct, asi k tomu měla nějakej důvod, ne?“ Kristepane, co to řeší? Vůbec nechápu, o čem je řeč, ale postupně mě budí rozčilenej hlas, co se ozývá z Billova telefonu. Sleduju ho, jak si ten mrňavej přístroj dává dál od ucha, aby mu nepraskl bubínek, vypadá to, že slečna nevěsta chytla nerva. Proboha, to jsem zvědav, co se to tam děje. Bill jí ještě chvíli přesvědčuje, že s tím nemůže nic dělat, ale nakonec rezignuje, a s povzdechem pronese: „Tak dobře, já jí teda zavolám.“ Naštvaně hodí mobil do peřiny a práskne sebou na postel. Přišoupnu se k němu, abych ho měl blíž, a začnu vyslýchat.
„Tak co se zase děje?“ zaskuhrám rozespalým hlasem. „Manželka zlobí?“ utahuju si z něj.
„Ne! Matka zlobí,“ odpoví mi Bill naštvaně.
„Jaká matka? Ona je těhotná?“ nevěřícně na něj zírám, co to plácá. Otevře oči, který měl celou dobu zavřený, a zašklebí se.
„Naše matka, ty pako. Přijela dneska ráno neohlášená, nahrnula se do kuchyně a začala Sabine vysvětlovat, že nemůže chodit každej den s klukem na hranolky do Meka, protože je to zdraví škodlivý,“ vychrlí na mě jednou větou vysvětlení.
„No potěš. Tchýně v akci,“ začnu se smát na celý kolo. To si Sabinka užije, znám naši matku. „No a co s tím jako hodláš dělat?“ směju se dál, ale vidím na Billovi, že je pořád naštvanej.
„Co? Sabine chce, abych mámě zavolal, a vysvětlil jí, že má okamžitě vypadnout a přestat jí do toho kecat, jinak že klidně zruší svatbu, že do takovýhle rodiny nemá zapotřebí vůbec strkat čumák, že takovouhle příšernou tchýni si za to, co pro nás dělá, nezaslouží a tak dále a tak dále… Byla pěkně nasraná, tos slyšel, ne?“
„Cože udělá? No to je holka šikovná… nikam nevolej, máma tam zůstane, Sabinka se odstěhuje zpátky do svýho kutlochu a já budu mít svobodnýho brášku,“ začnu rozvíjet teorii, ale dostanu hned po hlavě polštářem.
„Blbče, nedělej mi to ještě těžší, než to je. Víš dobře, že to nejde,“ řekne smutně. „Kdyby to šlo, zrušil bych tu šílenost sám,“ dodá ještě smutnějc. Přišoupnu se k němu, abych ho objal, vím, že je to pro něj těžký, ale ta malinká jiskřička naděje mě úplně okouzlila. Nejradši bych mu teď, když ho vidím zase tak smutnýho, řekl o Bédovi, ale něco jsem si slíbil, tak budu zticha. Ale utěšovat ho můžu, to se rozumí.
„Já vim, kocourku, já vim,“ stáhnu si ho do náruče, a přikreju nás. „Všechno bude dobrý, uvidíš,“ líbnu ho na čelo, zavřu oči, když vtom se rozdrnčí budík… deset, musíme vstávat. Típnu ho, aby dal pokoj a odhodím peřinu. „Tak nic… jde se do práce,“ zvednu se do sedu a plácnu Billa po zadku, aby se probral. „Dneska je toho moc, včetně toho, že musíš volat naší drahé matce,“ připomenu mu, ale není to nijak jízlivý, je mi jasný, že to nebude lehkej rozhovor. „Jdu se k sobě vyspršit,“ oznámím mu, když se dooblíknu. „Přeju hodně štěstí,“ dodám, když se Bill hrabe z postele a já opatrně vykukuju na chodbu, jestli na ní někdo není. Čistej vzduch, můžu. Otočím se, mávnu na brášku a vyklouznu opatrně na chodbu.
BILL
Panebože… ženský… občas jsou fajn, ale někdy fakt na zabití… Zmáčknu číslo svý drahý matky a čekám, až to milostivě zvedne. Předpokládám, že tuší, proč jí volám, určitě se se Sabine musely pěkně rafnout. Slepice jedny, nemůžou dát chvíli pokoj. Já abych to řešil z Paříže… No konečně…
„Ahoj, mami,“ stihnu jenom říct, než se na mě sesype odhadem tak padesát až sto slov bez nadechnutí. Sotva to stačím sledovat, ale pochopil jsem, že to bylo něco v tom smyslu, že nenechá svýho vnuka zabít nějakou nezodpovědnou nánou, která neví, jak je jídlo od Meka nezdravý, že je to samá umělina, samý éčka, že se po tom ničej játra, ledviny, a bůhví co ještě, a že mu vlastně přijela zachránit život. Tak. Bezvadný. A teď co s tím… bože, ženský zatracený…
„Mami, zadrž, nech mě chvíli mluvit, jo?“ zastavím ten nekonečnej vodopád. Na druhým konci je najednou ticho. No hurá. „Mami, uvědom si, prosím tě, že tvůj vnuk je momentálně ohrožovanej z více stran, nejen od Mekáče. Jestli tvoje zarputilá snaha donutit Sabine k vaření včas nepřestane, nebudeš mít koho zachraňovat, jasný? Hned teď se jí omluvíš, že jsi jí uspořádala takovouhle ponižující přepadovku, sbalíš si svý saky paky a odjedeš domů, protože jestli Sab splní, čím mi vyhrožovala do telefonu, tak nebudeš mít žádnýho vnuka!“ Jsem vostrej, možná to bylo až moc, ale na mámu se musí jedině takhle, jinak mě bude přesvědčovat ještě půl hodiny, že má pravdu.
„Bille… to po mně nemůžeš chtít… přece se nebudu ponižovat před takovou…“
„Jakou?“ vyjedu na ní. „Co máš proti Sabine? Udělala ti snad něco? Zachránila nám s Tomem zadek, tak se k ní prosím tě chovej jako k mojí budoucí ženě a respektuj, že nějakej čas bude Dejvovi dělat mámu. A přestaň žárlit, ona ti ho nechce sebrat,“ vychrlím na ní přesně to, co si myslím. Bylo mi to jasný už v době, kdy mě přemlouvala, abych jim Dejva nechal v Loitsche na celý turné, ale musím s tím bojovat. Sabine se nesmí cejtit jako někdo, kdo se k nám do rodiny vetřel, musí si připadat, že je vítaná, a tohle je prostě od mámy hnusný. Ať mám mámu jakkoliv rád, nemůžu jí dovolit, aby mi zkazila život jen proto, že žárlí na jinou ženskou. „Musím se v úterý oženit, jasný?“ Dodám ještě důrazně a čekám na odpověď.
„Hmmm,“ ozve se jen z druhý strany. „Dobře, půjdu za ní, ale dělám to jenom kvůli tobě, Bille… a kvůli Davídkovi… takhle se ponižovat…“ skuhrá, ale mně je jasný, že pod tíhou argumentů mě poslechne a snad se jí povede všechno urovnat.
„Neboj, Sab je fajn holka. Když na ní budeš hodná taky, bude všechno v pořádku. Vždyť jste si předtím v pohodě rozuměly, tak se snaž to urovnat, jo? Potřebuju, abyste vy dvě spolupracovaly, a ne abyste se hádaly. Mám tě rád, mami,“ snažím se si to vyžehlit.
„Ale navařím jim tady něco, aby tu měli větší zásoby, jo?“ ještě smlouvá.
„Hele, to se dohodni se Sab, až se jí omluvíš, a jestli nebude chtít, vykašli se na to. Prosím. Ona už si poradí, já jí pak brnknu a proberu s ní, kam maj s Dejvem chodit na jídlo, abys měla klid, jo?“
„Dobře no… ale stejně…“
„Mami!“
„No jo… já vim,“ rezignuje konečně má matka a já si oddychnu.
„Kde je Sabine?“ ověřím si ještě, jak moc se tam ty dvě rozhádaly.
„Nahoře u Toma,“ potvrdí mi matka domněnku, že to bylo zlý. Když mi volala, skoro brečela a byla dost naštvaná.
„Tak ještě chvíli počkej, já jí nejdřív zavolám, a pak za ní teprve zajdi, jo?“
„Dobře, to budeš hodnej,“ dostanu pochvalu, tahle varianta je pro ni asi schůdnější, když bude vědět, že hned mezi dveřma nedostane pěstí. Ony jsou si se Sabine vlastně hodně podobný… Hodný, dokud je klid, ale pěkně výbušný, jakmile něco nejde podle nich. Ještěže nemusíme bydlet všichni pohromadě, to bych se šel asi brzo oběsit.
„Musím se jít upravit, za hodinu odjíždíme do Bernu, odpoledne je nějaký focení a rozhovory, nestíhám… tak pozdravuj Dejva a nehádejte se před ním, prosím tě!“
„Dobře…“ kuňkne máma už celkem zkrotle. „Nechceš ho k telefonu? Hraje si v pokojíčku,“ nabídne mi, ale na to už bohužel není čas.
„Já mu zavolám večer, to bude volnějc, jo? Teď už musím. Dej to se Sabine do pořádku, ať v úterý všechno klapne, nebo mě budeš mít na svědomí. Krautnerka by mě nejradši viděla bručet v base, tak jí tu radost neudělej, jo?“
„Tak jo, měj se, Billí, a pozdravuj Toma. Všechno je mezi váma v pořádku?“
„Jo, je to dobrý, všechno klape. Tak pa, mami, já už fakt musím letět,“ ukončím to, a rychle frčím na záchod. Močák mi může prasknout, než tady vyřeším problémy těch dvou sokyň. Bože můj… tady vidím, jaký to je, když někdo bezdůvodně žárlí… jestli něco vím jistě, tak to, že Sabine netouží zůstat Dejvovou matkou na celej život, a už vůbec ne, ukrást jedinýho vnuka jeho babičce. Ještě jí musím brnknout, aby měla s mámou trpělivost, a jdu do sprchy… bože, ty ženský…
autor: Janule
betaread: Áďa
PS: Četli jste v pátek o těch 3D koncertech, co se chystaj? Já se smála, když jsem to četla… za pár let nastoupí Erik a je to tady… 😀 Už se těším, až na ně budu čumět v obejváku… J. :o)
jaaaj….ještě se ta tvoje povídka jednou stane skutečností celá…xD
*jokingly* Davídek je beztak nej!^^
A já čekala na hotelovou ekšn a ono nic… ale aspoň se ho Bill nafetoval.
Jinak s tím 3D sem četla a taky sem se smála!^^ Třeba bude i Béda ♥
A třeba bude v budoucnosti reálný i Davídek, když už! 😀 To by byla nádhera… A představa Billa a Toma v mém obýváku se mi víc než zamlouvá… Jen aby to nestálo majlant… 🙂
Já se zas nasmála… Sabine a Simone jsou teda povedené, namísto toho, aby kluky podržely, dělají problémy tam, kde nejsou 🙂 Ještě že to Bill gentlemansky vyřešil, bez něj by se tam ty dvě minimálně porvaly… Takže Bill se Sabinkou se berou v úterý. A cože je to za magický datum? 😀 Škoda že ne 09.09.2009, to kolem našeho domu profrčelo snad půl tuctu troubících bláznů, co se v ten "magický" den vzali… 😀
No bylo to úžásný jako vždycky…rozesmály mě ty spory mezi Simone a Sabine×DD snad to bude v klidu…ajo máš pravdu za chvíli fakt bude i Béďa×D
ked som citala to s tymi 3D koncertmi, najprv som zostala uplne paf, potom sa zacala smiat na cele kolo xDD Uvidime, kolko veci nam ešte predpovieš 😀
Ale inac super diel, ako vzdy 🙂 len mne vadi to, ze musim vzdy cakat tyzden, kym si mozem precitat novu cast 🙁 ale tak co sa da uz robit no …
Moc hezkej dílek! 🙂 Hlavně jak Bill fetoval..! =D
Ty jo chudák Bill xD xD A Sabine… jéjda mena taka přepadovka….snad eče horší než ti ze socialky xD
Stejně to máš podplacený všechno 😀 aby ti to pasovalo do časoprostoru :-PP xD – taky sem na to koukala jak puk a hned sem si na tebe spoměla x))
Krásnej dílek … Jako ta Simone mě naštvala .. ať se tam do nich nesere …
heh a dobrý bylo to jak tam Bill očuchával Toma xDD ..Ať už je neděle :))
Heh a taky se mi strašně líbilo jak Davídek seděl u Televize a posílal Billovi jednu pusu 8x xDD…
v téhle ff se už nějak neviznám….xD
Ano, přesně, když jsem četla o těch 3D koncertech, jasně se mi vybavil Časoprostor…
Tak to bylo dneska pěkný…Simone je dobrá, něco mi to připomíná…xD Ale takovou tchýni mít, tak mě asi taky trefí…xD Bill to nebude mít se Sabine uplně lehký, dá mu zabrat…xD
Jo jo, od tý doby, co jsem četla o těch koncertech, beru už radši tvoje povídky smrtelně vážně xD I když já už si na tebe vzpomněla u humanoida a u toho, jak v jedný písničce zpívaj o androidech 😀
Jinak, už se nemůžu dočkat, až bude spravenej béda, tahle jejich situace mě fakt stresuje xD
no už se ty tvý povidky pomalu ae jistě stavaj skutečností měly bysme zjistit jestli nemak kluci flekatou sedačku od jogurtu 😀 xD .D 😀
Perfektné!To som sa pobavila-erotika,akčnosť,"DAR",skvele napísané=úSMEV OD UCHA K UCHU!
Janulka čím ešte prekvapíš?
[15]: nech se překvapit xDD
U Janule si nemůžeš být ničím jistá xD aspoň teda v psaní xDD
No jasně, že jsem si hned na tebe vzpomněla, když jsem četla o těch koncertech!!! 🙂 Ale tedy jinak jsi mě pěkně vytočila, ty jedna jasnozřivá autorko :))))) Co si to ta budoucí macecha a manželka vůbec dovoluje!!! Já tady u toho čtení úplně nadskakovala! Teda já bejt Simone, tak bych se jen tak uchlácholit nedala! No jo, já vím, a pak bych mohla akorát tak synáčkům nosit do vězení buchty 🙂 Ale stejně mě napružila, žirafa jedna nesympatická! Je mi naprosto jasný, že pravda je na její straně, ale stejně bych ji nejraději něco ošklivého provedla. Bože, chudák moje budoucí snacha, ta si se mnou užije :))))
Billovo fetování Toma bylo strašně krásné 🙂 Opět jsem se u toho děsně rozplývala a nechtěla jsem, aby tahle chvilka skončila, když můžou být konečně na chvíli jenom spolu a uživat si sami sebe. Úplně jsem zapoměla na všechny problémy, co okolo sebe mají 🙂
A hádka Sabine i Simone mě dostala 😀 Nepřikláním se ani k jedné, protože chápu obě dvě 🙂 😀 Ale nejvíc jsem se musela smát tomu, jak všechno musí chudáček Bill řešit z Paříže 😀 No, ten si ještě užije se svojí novou brzy manželkou :)))