pokračování
~*~
Andreas zaťukal na dveře a otevřel je; usmál se, když Bill vycouval ze skříně a usmál se na něj přes rameno. „Čau, co to tady vyvádíš?“
„Vybaluju si,“ zamumlal Bill a otevřel skříň. Andreas se podíval na postel a zamračil se.
„Je tohle nová matrace?“
„Nechci o tý hrozný věci mluvit,“ odfrknul si zpěvák a třísknul dveřmi od šatníku. „Nechci se cítit jako cizinec ve svém vlastním domě. Stačí mi to na cestách. Přál bych si, abych se mohl s Tomem vrátit do hotelu Bed and Breakfast.“
„Víš, vždycky když řekneš Bed and Breakfast, vybaví se mi Jost, jak tancuje do toho přiblbýho rytmu,“ přiznal blonďák. Bill si odfrkl a zasmál se, když se zadíval na své spodní prádlo v šuplíku. Zvedl pohled k Andreasovi a jemu srdce vynechalo úder. „Co?“ zeptal se ztěžka.
„Nic, jen mám dojem, že tě něco obtěžuje. Od tý doby, co jsi sem dneska přišel,“ řekl Bill a promnul si rychle bříško.
„To nic,“ zašeptal Andreas a přál si, aby si mohl věřit.
„Vždycky jsi byl příšerný lhář.“ Oba dva kluci se otočili, Tom tam stál opřený o trám dveří. Andreas se pokusil normálně usmát, když kolem něj Tom prošel k Billovi. Sledoval, jak si k němu stoupl a políbil ho na rameno. „Tak co se děje?“
„Já… něco jsem zničil a nechci, aby se to někdo dozvěděl,“ řekl pomalu.
„Je to jedna z křišťálových figurek tvojí mamky, že jo?“ opřel se Bill o Toma, oba se malinko pohupovali.
Andreas si připadal jako špeh, polknul a přikývl, byl vděčný za tuhle výmluvu. „Dostali jste mě,“ řekl slabě. Tom se zasmál, rty na kůži Billova krku, ten se malinko usmál, otočil se a položil si hlavu na Tomovo rameno.
~*~
„To už jsem nedělala pěkně dlouho,“ zavolala Simone přes rameno se smíchem. „Jen si vezmu kabelku, hned pojedeme!“ zasmála se znovu a otevřela dveře. „Dobrý den, potřebujete něco?“ zeptala se slušně pána v obleku.
„Jsem Edward Lafointaine, jsem z Německého odboru zdravotnictví.“ Podal jí svou vizitku a narovnal si kravatu. „Můžu jít dál?“
„Oh, samozřejmě, omlouvám se.“ Ustoupila Simone na stranu a ukázala na gauč, aby se mohl posadit. „Co se stalo?“
„No, jsem vyšetřovatel z pojišťovací společnosti; povšimli jsme si protokolů a účtů od doktorů pro vašeho syna Billa Kaulitze, které se normálně vydávají pouze ženským pacientkám. Máme v našich záznamech, že poskytujeme pojištění pouze těm, kteří jsou zapsáni v našich seznamech jako trvalí držitelé. Já-„
„Mami, jsi si jistá, že tyhle jsou na srdce-“ Bill se zarazil na posledním schodu a rychle ustoupil z dohledu muže. Promnul si hrudník u srdce a zamračil se.
Pan Lafontaine zíral na Billa, koktal, když se zvedal na nohy.
„Uh… Já… to nevadí…“ zavrtěl hlavou a prakticky vyběhl ze dveří.
~*~
„Jaký z toho máte pocit?“
„Jaký asi? Měl jsem dojem, jako bych byl na obrazovce.“
„Ale nebyla to vina vaší matky, že tam byl.“
„To jsem neřekl,“ odpověděl naštvaně Bill. Doktor Mathews zvedl pohled od svého zápisníku a přestal psát.
„A co teda říkáte?“
„Mohla mě varovat, než jsem seběhl dolů ze schodů,“ řekl a nepatrně si poposedl. Miminko dneska odmítalo odpočívat a Billovi to začínalo lézt na nervy.
„Jak by to asi mohla udělat? Věděla snad, že jdete dolů?“
„Nechte toho, zní to šíleně, když to takhle říkáte, ale takhle jsme to nemyslel. Mohla prostě zakřičet nahoru, že máme společnost. Věděl bych pak, že si mám na sebe vzít Tomovu mikinu.“ Hrál si Bill s uvolněnou nití.
„Nechcete tu být,“ řekl doktor Mathews tiše.
„To je to tak vidět?“
„Potom vás tu nebudu držet.“ Napsal si starší pán do poznámek další věc a zavřel je, podíval se na Billa.
„Musím tady být, jinak nebudu moci být pacientem doktorka Andersona.“ Řekl Bill a vzdorně mu pohled opětoval.
„Já vím, mám dohodu s Robertem, protože těhotenství si žádnou smlouvu s tělem nedělá; obzvláště ne ve vysoce rizikovém těhotenství.“
„Jsem ve vysoce rizikovém?“
„Vím, že rozumíte tomu, co vám Robert řekl,“ odpověděl klidně doktor Mathews. „Vysoké riziko neznamená špatné.“
„Připadám si špatně.“ Zatahal si Bill za látku na nohavicích a vzpomněl si na den, když byli nakupovat.
„Chápu, odkud se ve vás tyhle pocity berou. Víte to i vy?“
„Protože jsem kluk a jsem kurva těhotný?“ zeptal se sklíčeně.
„To je jedna z věcí.“
„To je jedna z věcí.“
„A co je to ostatní?“
„Bille, řekněte mi, máte pocit štěstí, když cítíte, jak se dítě hýbe?“
Bill otevřel pusu, aby odpověděl, ale hned jí zase rychle zavřel. „Nevím, co vám na tohle mám říct,“ řekl popravdě.
„Tak tu otázku zjednoduším. Cítil jste se někdy šťastný, když se ve vás vaše dcera pohnula?“ Bill malinko přikývnul a doktor se usmál. „Tak to je jedna věc. Cítíte se někdy smutný?“
„Smutný ne. Spíš podrážděný. Někdy můžu celé hodiny chodit a úplně zapomenout, že jsem těhotný; pak se pohne a všechno…“
„Je to všechno zpátky?“
„Jo.“ Vydechl Bill nahlas a podíval se na dveře. Na druhé straně za nimi byl Tom, všechno, co teď chtěl, bylo, aby se mu mohl schoulit v náručí a spát. „Doktore Mathewsi, nemám dojem, že to pomáhá.“ Zkřížil ruce a snažil se nepodupávat si nohou.
„Já myslím, že ano. Tohle je teprve naše první sezení a jsme tu proto, abychom se o sobě něco dozvěděli.“
„O sobě?“
„Ano, o sobě navzájem; posledních čtyřicet minut jsem si všiml, že mě sledujete. K jakému závěru jste došel? Bez cenzury prosím, nejsem citlivý.“
„Ano, o sobě navzájem; posledních čtyřicet minut jsem si všiml, že mě sledujete. K jakému závěru jste došel? Bez cenzury prosím, nejsem citlivý.“
Bill zvedl pohled a protočil oči. „Fajn. Jste menší než já, ale to není nic zvláštního, protože to je většina lidí, začínáte šedivět a nezvedáte svoji levou ruku, protože ji máte po svém boku a gestikulujete jenom rukou pravou.“ Doktor se usmál a znovu otevřel svůj zápisník. „Mám pravdu?“
„Ano, máte. Omylem jsem si zavřel prst do dveří, takže mám prst na mé pravé ruce podlitý krví. Nenávidím, jak to vypadá, a tak se ji snažím nechat schovanou.“ Zvedl pohled, aby se podíval, jak se Bill tváří. „Takže mi odmítáte říkat Stephene?“
„Ne.“
„Chci, abyste se tu cítil dobře, Bille.“
„Nevím, jestli to je vůbec možné,“ přiznal. „Nikde mi není dobře.“
„Nemyslím si, že to je pravda.“
Bill si dal nohu přes nohu a promnul si bříško. „Tak mi něco o mně řekněte. Dělají se mnou rozhovory a nahrávají si mě dost často. Jsem zvyklý na to, že si o mně dělají lidé názory.“
„Dobře, když jste na to tedy zvyklý. Od té doby, co jste si sedl, pořád koukáte na dveře, udělal jste to už asi dvacetkrát a mám dojem, že si to ani neuvědomujete. Máte velmi pevný vztah se svým dvojčetem, který přesahuje bratrskou lásku, a vůbec své těhotenství mentálně neřešíte. Co tohle?“
Bill měl pocit, jako by jeho žíly byly naplněny ledovou vodou, v šoku koukal na doktora Mathewse- Stephena. „Nemyslel jsem si, že vám to řekne, on vám to doktor Anderson řekl?“ zeptal se ostře.
„Popravdě ne, ale vy ano. Sledoval jsem vás, když jste dorazili, než jsem Toma požádal, aby odešel, abychom mohli začít. Vaše řeč těla, vaše jemná slova, neschopnost být blízko u sebe a nedotýkat se, to mi řeklo všechno. Bille, nejsem tady, abych vás odsuzoval,“ řekl Stephen, když viděl, jak chlapec zatnul ruce v pěsti, až mu zbělaly kloubky. „Bille, potřebuju, abyste se uklidnil a zhluboka dýchal.“
Bill ho slyšel, samozřejmě, ale bylo nekonečně těžké poslouchat. Donutil se zhluboka nadechnout a najednou to všechno bylo lehčí, všechno nepříjemné bílé světlo se vrátilo do normálu. „Tohle jsem neměl dělat,“ zašeptal.
„Dělat co?“
„Já…“
„To dítě; hádám, že je vašeho bratra.“
Bill mohl pouze přikývnout. „Řeknete to, že jo?“ zašeptal a zamrkal pryč slzy, které se nacházely na horizontu. Bill byl unavený a nechtěl se teď vyrovnávat s dalším úplatkem. Už by to před Tomem nezamaskoval a musel by mu tak říct i o Robertě a jejím podplácení…
Bill mohl pouze přikývnout. „Řeknete to, že jo?“ zašeptal a zamrkal pryč slzy, které se nacházely na horizontu. Bill byl unavený a nechtěl se teď vyrovnávat s dalším úplatkem. Už by to před Tomem nezamaskoval a musel by mu tak říct i o Robertě a jejím podplácení…
„Jsem vázán zachováním soukromí svých pacientů. Jsem si jistý, že se opravdu milujete. Je to vidět v každém slově a v každém doteku. Vaše tajemství je u mě v bezpečí.“ Usmál se Stephen, když se Bill schoulil na kraj gauče a už neměl kam dál utéct. Byla to úleva, že to někdo věděl, a začal se malinko smát mezi vzlyky. Takhle lehce se necítil od začátku těhotenství. „Cítíte se lépe?“ zeptal se starší muž a podal pacientovi kapesníček.
„Oh bože, ano, omlouvám se, že jsem byl takovej debil,“ zamručel Bill a přijal papírový kapesník, utřel si s ním obličej. Bylo mu jedno, že si rozmaže make-up. „Já jen…“ povzdychnul si a pokrčil rameny.
„Rozumím. Myslíte si, že když jste těhotný, můžete být alespoň někdy šťastný?“ Bill odvrátil pohled a pokrčil rameny. „Nebudu předstírat, že vím, jak se cítíte, ale slibuju, že budu naslouchat; nezaujatě a bez předsudků. Myslíte si, že mluvím pravdu?“
„Stephene, žiju život, kde jsem neustále podroben předsudkům. Nebudu tomu věřit, dokud to neuvidím na vlastní oči. Není to nic osobního.“
„Nemyslím si, že je,“ řekl mile a zmáčkl čudlík na sedačce. „Beverly, můžete Toma poslat dovnitř?“
Bill se okamžitě posadil a snažil se vypadat normálně a přirozeně. Neměl čas na to, aby si upravil make-up, ale možná si toho Tom nevšimne. Dveře se otevřely, zvedl s úsměvem pohled, ale Tom se na něj zamračeně podíval.
„Co se stalo?“ zeptal se, přešel místnost a posadil se vedle Billa. Tom mu šáhl na obličej a přejel mu po tváři. „On tě rozbrečel?“
„Máte nějaké otázky, na které se mě chcete zeptat, Tome?“ zeptal se klidně Stephen. Dredaté dvojče se naježilo a otočilo se k doktorovi.
„Ano, proč tady do něj rvete něco, co ho jak je vidět nezajímá? Měl bych…“ bojovná nálada ho přešla, když mu Bill položil ruku na předloktí. Zhluboka se nadechl a vydechl. „Jen si dělám starosti. Všichni se snaží Billa vystresovat.“
„Jsme tady od toho, aby se to nedělo. Můžu se vás, Tome, zeptat na pár otázek? Nebude to vadit?“
Blonďák se na něj podezíravě podíval, ale Bill mu položil ruku na rameno, vydechl. „Jo, do toho.“ Nedíval se na doktora; koukal se strachem na své dvojče.
„Nemluvíme jen s lidmi, kteří chtějí být těhotní nebo jsou, ale také s jejich partnery nebo lidmi, kteří jsou jim nejbližší. Věřím, že to byste mohl být vy, mám pravdu?“
„Samozřejmě.“ Přikývl Tom rázně.
„Dobře. Takže, co si myslíte o těhotenství? Musí to pro vás být těžké, vidět vaše identické dvojče těhotné s vaším nejlepším kamarádem.“ Bill vyvalil oči a zamračil se na doktora, cítil, jak se vedle něj Tom otřásl.
„Je to v pohodě,“ zamumlal Tom a zadíval se do země. Viděl flek na botě a v duchu zanadával, až budou doma, bude si ty boty muset umýt.
„To rád slyším. Vy tři musíte mít velice pevný vztah,“ usmál se Stephen povzbudivě, ale Tom to neviděl. Měl zavřené oči, protože ho začínala bolet hlava. Připadalo mu, jako by mu někdo zabodával hrot nože do vršku hlavy, Tom pomalu vydechoval.
„Jo.“ Podíval se Bill na své dvojče, a pak se podivně zadíval na Stephena. Co to dělal?
„Jsem rád, že konečně udělal krok vpřed a je konečně chlap; převzal zodpovědnost za svoje činy. Až moc mužů bruslí okolo, aniž by se zamyslelo, víte?“
Bill zalapal po dechu, když mu na ruku dopadla kapička krve. Tom zaklonil hlavu, protože mu z nosu tekla krev. Bill sebral pár kapesníčků a přiložil je Tomovi k nosu, dokud si je tam nezačal držet sám. „Co se děje?“ zeptal se vystrašeně.
„Nic, nic vážného. Stává se mi to.“ Snažil se Tom vymlouvat, aby Billa uklidnil. „Nestresuj se,“ varoval ho.
„Nic to není, nebo se to už někdy stalo? Protože to nemůže být obojí,“ řekl Stephen na pomoc. Tom ho probodl pohledem, ale nic neřekl. „Bille, můžete nechat mě a Toma na chvilku o samotě? Naše sezení už skončilo, a tak už můžete jít a upravit si make up. Viděl jsem, jak jste se snažil upravit si ho posledních pár minut.“
Bill vypadal, že svoje dvojče jen tak neopustí, ale nakonec se zdráhavě zvedl, stiskl Tomovi ruku, v které nedržel kapesníčky. „Budu hned za dveřmi, Tomi, okay?“
„Jsem v pohodě, Bille, věř mi. Hned jsem u tebe,“ řekl Tom lehkým tónem a sledoval svého bratra, dokud neodešel.
„Jak dlouho se to už děje?“ zeptal se Stephen a začal si dělat poznámky.
„Co to děláte?“
„Píšu si to, co se mi chystáte říct.“
„Co se vám chystám říct?“ napřímil se Tom na gauči a utřel si nos, pak se natáhl pro celou krabičku papírových kapesníčků. Stephen ho sledoval a ještě něco si zapsal.
„Ano. Hodláte mi říct, že se to stalo poprvé, ale oba dva víme, že vám to nebudu věřit nebo řeknete, že se to stává, jen když cítíte něco neurčitého, ale pak znovu oba budeme vědět, že to není pravda.“
„Vy asi víte všechno, co?“ odpověděl Tom naštvaně, vyrval z krabičky dalších pár kapesníků a dal si je k nosu. Krvácení zpomalilo a hlava ho přestávala bolet.
„Ne, nevím všechno. Tome, musíte rozumět, že tímto těhotenstvím není postižený jen Bill. Je vaše dvojče; je vaše druhá polovička. Viděl jsem, jak se k sobě vy dva chováte a věřím mu; jak by něco, co absolutně změnilo jeho život, nemohlo zasáhnout i vás? Je to nemožné.“
„Už jste skončil?“ utřel si Tom nos, povšiml si, že už nekrvácí. Vyhodil kapesníky do koše a podíval se na ruce. Měl je červené, měl hrozné nutkání si je utřít do svojí bílé teplákovky. Neudělal to, protože jeho čepice byla čistě bílá. Nešlo by to k sobě.
„Chtěl bych vás ještě vidět.“
„Jsem ten, kdo sem bude Billa vozit.“
„Takhle jsem to nemyslel, to víte.“
„Jo, já vím. Já vás už nechci vidět. Nepotřebuju psychiatra.“
„A Bill snad ano?“
Tom zaváhal. „Překrucujete moje slova.“
„Ne, doplňuji mezery, které se obvykle lidé bojí říct. Jestli jste to takhle nemyslel, tak do toho a pořádně se vyjádřete.“
„Víte co, nevyjádřím, nejsem váš pacient.“ Řekl Tom ostře a postavil se.
„Pravda; uvidíme se tedy později, Tome.“ Sledoval Stephen, jak chlapec odešel, aniž by se otočil.
~*~
„Šarlatán blbej.“ Zavrtěl Tom hlavou a projel mezi dvěma auty. „Kretén.“
„Můžeš přestat urážet Stephena?“ poprosil Bill unaveně ze sedadla spolujezdce.
„Takže už je to Stephen? Co se stalo s doktorem Mathewsem?“ zeptal se, ujel lidem, kteří se ho snažili předjet. Zabočil do rychlejšího pruhu a snažil se uklidnit.
„Řekl mi, abych mu říkal Stephene. Byl hodný.“
„Byl příšernej.“
„Nemyslím si.“
„Nemůžeme toho nechat?“ zeptal se Tom podrážděně.
„Jo.“ Opřel si Bill hlavu o okýnko. Po zbytek cesty domů bylo ticho, dokud se neprobudil. Nepamatoval si, že by usnul, utřel si tajně pusu. Byli před jejich domem a byla tma. Bill se otočil na své dvojče a viděl kruhy pod jeho očima. „Ahoj,“ zašeptal.
„Ahoj. Omlouvám se za to předtím. Byl jsem jen…“ pokrčil rameny. „Vystrašený, řekl bych.“
„O čem s tebou mluvil?“
„Vlastně ani o ničem,“ zalhal Tom a podíval se na dům skrz přední okno. „Připadám si tady, jako bych se dusil.“
„Jo, já taky.“ Natáhl se Bill a chytl Toma za ruku. „Ale když tě mám u sebe, mám dojem, že to tu můžu přežít.“
„Jo, já taky.“ Natáhl se Bill a chytl Toma za ruku. „Ale když tě mám u sebe, mám dojem, že to tu můžu přežít.“
„Kecko,“ řekl Tom s úsměvem. Podíval se na svého bratra a povzdychl si. „Náš domov by neměl být o přežívání. Měli bychom tu být schopní odpočívat.“
„Poprosíš mamku, aby se přestěhovala?“ zažertoval Bill; odfrknul si nad svou vlastní vtipností, pak si ale všiml Tomova obličeje. „Seš šílenej, jestli si myslíš, že to bude fungovat.“
„Poprosíš mamku, aby se přestěhovala?“ zažertoval Bill; odfrknul si nad svou vlastní vtipností, pak si ale všiml Tomova obličeje. „Seš šílenej, jestli si myslíš, že to bude fungovat.“
„Ne ona, blbečku. My.„
„My co?“ vykvíknul Bill.
„Přestěhovat se. Proč se nepřestěhujeme?“
„Kam? Jediný důvod, proč se sem vracím, je mamka a Gordon.“
„Ne, ne sem do Magdeburku; Berlín nebo Hamburg. Přestěhujeme se do Berlína!“
„Tomi,“ začal Bill a zavrtěl hlavou.
„Ne, vyslechni mě. Tady dítě mít nemůžeme. Není tady ani už žádný volný pokoj. Nechci vidět mamku, jak tě tlačí ke zdi, a ty víš, že to bude dělat, dokud jsi těhotný. Doktor je v Berlíně, když někam poletíme, budeme mít letiště taky v tom samém městě. No tak, Bille, proč ne?“ Zaúpěl Tom.
„Promluvíme si o tom později. Teď mám chuť na okurky a masáž nohou.“
~*~
„Dobrý den, redakce Bravo.“
„Mám nějaké informace, které by vás možná mohly pro váš časopis zajímat.“
Arielle vzala notýsek a tužku, trpělivě čekala. Takovéhle hovory jim sem chodily často; „Informace o kom?“
„Chci mluvit s vaším šéfem.“
„Pane, jsem kvalifikovaná, abych mohla přijmout vaše informace; jestli se rozhodneme, že to vydáme, zavolá vám někdo výše postavený.“
„Myslím, že máte důvod, aby vás informace, která se týká Billa Kaulitze zajímala.“
Arielle se zasekla. Příkaz byl, že když někdo zavolá a bude se to týkat kohokoliv z Tokio Hotel, musí být volající okamžitě přepojen na vedení. „Vydržte, pane. Nebo madam.“ Podržela linku a zmáčkla čudlík. Jednou to zazvonilo. „Mám tady něco, co by mohlo být na titulku.“
~*~
Bill cupital za Tomem, který nesl igelitku s grepy. Nabrali je už před chvilkou, Bill na ně měl hroznou chuť a miminko taky, takže nejspíš budou muset zaplatit za prázdné tašky. „Nezapomeň na-„
„Jo, už je mám,“ ukázal Tom na okurky v košíku a dál pomalu jel. „Hej, chci si koupit poslední číslo Guitar World.“
„Proč mi to říkáš?“
„Protože jsi tak kouzelný, když už jsi připravený k odchodu.“
„Bolí mě nohy,“ řekl Bill úsečně. Tomův úsměv zmizel a přikývnul.
„Okay, nebude mi to trvat dlouho.“
„Mmm…“ řekl Bill neutrálně a následoval své dvojče uličkou s časopisy. Sklopil pohled a po tašce honil perfektní grep, nevšiml si, že Tom zastavil, dokud do něj nenarazil. „Co? Nemají Guitar World?“ zeptal se a zvednul pohled.
Pomalu celá ulička byla pokrytá jeho fotkami nebo jeho jménem.
BILL KAULITZ OBĚTÍ NÁPLASTI WILLPOWER
JE BILL KAULITZ GAY? MÁME DŮKAZ!
TEENAGE ZPĚVÁK SKUPINY TOKIO HOTEL TĚHOTNÝ? RODIČE MLUVÍ O ŠPATNÉM PŘÍKLADU DĚTEM A DOPADU NA DNEŠNÍ DĚTI
Z ATRKATIVITY K MATEŘSTVÍ: BILL KAULITZ
BILL KAULITZ TĚHOTNÝ, JAK BÝT TĚHOTNÝ A OBLÉCI SE NA KONCERT
Bill zíral na poličky a titulky, přemýšlel, proč najednou nic neslyší, všechno se točilo, pak najednou uslyšel svého bratra křičet jeho jméno a všechno pohltila tma.
Komentáře anglicky, prosím. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Mystery come to the surface…
já toho kreténa z te pojišťovny bo co to bylo zabiju! Normálně ho oddělám…. kreten…. jestli se Billovi nebo té princezně něco stane tak vlezu do kompu a zabiju toho kretena fakt že jo!!!!
sorry anglicky ten vylev emocí nešel…
You can´t be serious! I don´t believe… I´ll bet this crappy secret man in black suit betrayed Bill´s pregnancy. Asshole.
Bill, Tom, what will you do? It´s confounded situation…
But I think the doctor was kind. He revealed twins´ top secret thoughts 🙂
no výborně! Kterej magor to prásknul?
Oh! I was soo happy ,that new part is done…But what the fuck is this?! Poor Bill and little daughter…I'm so confused…What happend next? ;(
very good!!!!
Prostě je to jedna z nejlepších povídek tady, miluju jí!!! Ale toho kdo to prásknul bych zabila