I can’t help myself 17.

autor: Ivetka

— Tom —

V žádném případě jsem nechtěl, aby si Bill vzal špatně to, co jsem se mu snažil říct, ale jak tak koukám, vzal si to až příliš osobně. Já neříkám, že nechci, ale nejsem ještě připravený, a kdybych si tam s ním něco začal, určitě by nám to pokazilo celý pobyt. Ještě ke všemu, když spolu zřejmě budeme mít pokoj. Teda… spolu s kluky. Rozhodli jsme se, že se rozdělíme po pěti a u třídní učitelky jsme si zamluvili tyto dva pokoje. Ale vypadá to tak, že v pokoji budu s Billem, Andym, Michaelem a Rickem, což je ta lepší část naší party, jen doufám, že nikdo z nich nechrápe…
Navečer se Billovi ještě rozhodnu napsat SMS: ,,Bille, omlouvám se, jestli jsem se choval nevhodně, ale radši bych to řešil teď, než potom, to by mohlo být už taky pozdě. Já nám to jen nechci pokazit, chápeš?“

S odesláním SMS se jdu vysprchovat, teplou sprchu bych koneckonců potřeboval jako sůl. Nechávám na sebe dopadat kapky teplé vody, dokonce si namočím i dredy, dnes mi to nijak nevadí, akorát to bude zase dlouho schnout. Sprchuju se bezmála půl hodiny, potom si vyčistím zuby a jdu se dolů navečeřet.

,,V televizi dávají ten film, jak ses na něj chtěl koukat… Nevím, jak se to jmenuje… nějak… Zkrocená hora, mám tušení,“ upozorní mě mamka, což mě donutí od stolu ihned vstát a běžet nahoru do pokoje. Rychle si zalezu do postele a pustím si program, na kterém to běží. Kouknu se ještě na mobil, mám tam jednu SMS od Billa. Zvědavě ji otevřu: ,,Chápu, že jsi teď trošku zmatený, ale už přestaň hrát nedobytného, Tome. Dal jsem ti času dost, nechci dál čekat. Máš snad někoho jiného?“ Tahle pochybnost mě u něj popravě dost zklamala.

,,Ne, nemám nikoho, blázníš? Mám jen tebe, teda… chci tě mít, ale potřebuju prostě čas, nebude to hned, takže pokud se s tímhle nedokážeš smířit, tak ti asi nepomůžu…“ odešlu mu a dál se koukám na film.

,,Jenomže ty to nechápeš, Tome… Zkus se vžít do mojí kůže, jak mi je… Víš, každý den se na tebe koukat, vědět, že si k tobě nemůžu nic dovolit… a ty mě ještě tak svádíš…“ přečtu si za chvilku další SMS od Billa, na kterou už neodepisuju, počkám si až na reklamu.
Když se tak stane, vezmu mobil do ruky a vytočím Billovo číslo.

,,No…?“ ozve se na druhé straně.

,,Jak tě svádím?“ zachraptím.

,,Já nevím, Tome… třeba to tílko, nebo ty tvoje pohledy a úsměvy, a jak se mě letmo dotýkáš, třeba jako na těch schodech, nedělej, že o tom nevíš…“

,,Ale tílko je normální část oblečení… a pohledy a úsměvy? Promiň, nevěděl jsem, že ti to vadí, už to neudělám… a letmé doteky, sahal jsem si pro mobil, nebylo to schválně, neházej všechnu vinu na mě, Bille!“ zvýším trošku hlas.

,,Hm…“ odsekne…

,,Lásko nech toho…“ brouknu trošku smutně.

,,Vidíš? Třeba tohle, říkáš mi lásko, přitom ti ráno nemůžu dát ani pusu na tvář, proč? Proč mi tohle děláš? To tě to tak baví? Nebudu chodit do školy, nebudu s tebou vůbec komunikovat, jak s tímhle nepřestaneš, alespoň do té doby, než se rozhodneš…“ vyjede po mně…

,,Bille, dost, sakra! O co ti jde? Nebudu se tady s tebou o ničem hádat, cokoli, co udělám, je špatně, tak já už nevím, jak dál…“ posmutním.

,,Promiň… Co děláš?“ změní rychle téma.

,,Koukám se na televizi a telefonuju s tebou…“ odpovím důrazně.

,,A co máš na sobě?“ změní tón hlasu, přesně poznám, kdy nahodí svůdný pohled a změní podle toho tón hlasu.

,,Proč? Bille…“ nedořeknu, skočí mi do řeči.

,,Co máš na sobě?“ zopakuje.

,,Já…“ chvilku přemýšlím, jestli mu to mám říct… ,,saténový trenky,“ povzdychnu si.

,,A nic jinýho?“

,,Sakra, Bille dost! Já nechci sex po telefonu!“ zase zvýším hlas.

,,A kdybych byl u tebe, tak by ses bránil?“ pousměje se.

,,Já… já nevím, co bys dělal…“ bráním se…

,,Líbal tě, laskal bych tě… jazykem bych ti dráždil ušní boltec a krční tepnu, hmm?“ trošku přivřu oči a rukou si ho stlačím zpátky dolů.

,,Nevím… nech toho…“ nervózně se otřesu.

,,Prsty bych ti masíroval bradavky a kolenem nenápadně vrážel do tvého rozkroku…“ pokračuje…

,,Bille, dost! Sakra, nech toho!“ skoro až brečím, jak se mi to líbí a jak moc bych ho chtěl při pomyšlení na to, co mi říká do telefonu…

,,Lásko… hlaď si ho… jako to teď dělám já. Jen prstem objížděj konec žaludu a sem tam přitlač… Představuj si, že je to můj jazyk…“ skoro šeptá…

,,Bože můj…“ usyknu… ,,Do… dobře… ale jenom dneska…“ spokojeně zavřu oči a začnu dělat přesně to, co mi říká…

— druhý den ve škole —

Dneska jsem si trošku přispal, ale tak co, mamka mi slíbila, že mě do školy hodí, což by znamenalo, že nepojedu školním autobusem, kterým každé úterý jezdí ten blbej řidič, se kterým se pořád hádám. Do třídy přijdu s prvním zvoněním.

,,Ahoj,“ usměju se na kluky, co sedí na katedře.

,,Ahoj…“ řeknou všichni sborově…

,,Páni, takovej krásnej pozdrav,“ pochválím jim a pohledem zůstanu chvilku viset na Billovi, který si ustavičně skousává spodní ret a dívá se na mě chtivým pohledem, trošku se začervenám a sklopím oči, včerejšek byl totiž dokonalý, přímo dokonalý. Navíc jsme se udělali oba dva nastejno a poslouchat jeho dokonale zrychlený dech a jak sténá, je ještě dokonalejší.

,,Dneska sedím s tebou na matiku, ano?“ šeptne mi do ucha, když jdeme do lavice. Jen kývnu a pousměju se na něj. ,,Puso…“ dodá a vrazí mi pusinku na tvář. Jen ho plácnu přes zadek a jdu do poslední lavice, kde sedím na češtinu.