autor: Ivetka
Ahojky, má milá zlatíčka… po povídce Vesnický prázdniny, I can’t help myself, Zapleten v lásce a především Otevři oči, jsem se rozhodla psát další twincestní povídku s názvem Společník hvězd. Jelikož jsem stará seschlá twincesťačka, mě už nic lepšího bohužel nenapadlo a jestli něco nesnáším, tak je to právě vymýšlení názvů pro mé povídky, což mi většinou zabere tak 20-30 minut :D. Povídku na podobný způsob jsem psala už i přes icq, s kamarádkou, takže… 😀 Pro Doris a ostatní, co to už četli, jsem si připravila obdobné dění. Doufám, že se vám bude líbit. 🙂 Ivetka
Bill se právě vracel z nákupu, chtěl si k večeři udělat ovocný salát, ale když mu v půlce cesty volal Tom, bylo mu jasné, že jahody mu budou úplně k něčemu jinému.
,,Ano?“ řekl nesměle do telefonu.
,,Ahoj, máš teď čas?“ zeptal se zvesela Tom.
,,Kdybych ti řekl, že nemám čas, šéf by mě za to zabil, kdyby se to dozvěděl, takže ano, mám čas…“ Bill byl moc nemluvný a uzavřený do sebe, ale měl za úkol se svými ,,pány“ komunikovat, to byla jedna z podmínek jeho ,,zaměstnání“.
,,Už několikrát jsem ti říkal, že ti do tvých plánů nechci zasahovat, takže jestli máš něco v plánu, pochopím to…“ řekl rozmrzele Tom. Mrzelo ho, že ho Bill ani po tak dlouhé době neposlouchá.
,,Mám čas, Tome…“ pousmál se Bill.
,,A mohl bych se stavit?“ odvětil po chvíli ticha Tom, ve kterém se zase začala tvořit radost.
,,Kdybych ti řekl, že ne, šéf by mě za to zabil, kdyby se to dozvěděl…“ zažertoval Bill. Konec konců rád Toma provokoval, tak strašně se mu líbil, když se zlobil.
,,Ach jo…. Za půl hoďky jsem u tebe…pa,“ ukončil raději hovor Tom. Bill si s úsměvem uklidil mobil znovu do kabelky a šel dál večerní ulicí k sobě do malého bytečku. Bylo to snad to jediné, na co byl Bill opravdu pyšný, protože snad všechno, co se v jeho životě stalo doposud, se stát nemělo.
Bill se narodil do normální rodiny. Měl matku i otce, jak se patří. Bratra ani sestru neměl, ale pořád doufal, že mu tento dáreček jednou přinese čáp. Jenomže opak se stal pravdou. Když Billovi bylo osm let, jeho rodiče se rozvedli, z jeho otce se stal opilec a jeho matku mlátil. Bill měl odjakživa blíže ke své matce, jenže její otec si u soudu Billa nahrál na svou stranu díky skvělému právníkovi, kterého měl. Taky si za něj dost připlatil, i když dodnes Bill neví, kde tolik peněz mohl vzít, když všechny propil nebo prohrál v automatech. Jeho matka Simone zůstala sama. Soud jí sebral i dům, který zdědila a dala ho právem Johnovi a Billovi. Jenomže Bill si zanedlouho uvědomil, proč John chtěl mít Billa u sebe. Protože to díky němu měl kde bydlet.
Když bylo Billovi 14 let, vykopl ho bez milosti z domu. A Bill šel rád, jeho otec mnohdy přišel domů tak opilý, že by byl schopný Billa i znásilnit, o což se nejednou pokoušel. Tohle z Billa udělalo křehkého mladíka, který se hodně silnou náhodou dostal do takové práce, ve které je. Čistou náhodou si ho na ulici všimnul pan Stegmüller, když šel do zaměstnání pěšky, protože se mu rozbil startér v automobilu. V parku viděl tak neskutečně nádherné promrzlé stvořeníčko, Billa. Bez váhání si k němu sednul a hned se ho optal, co se mu stalo, protože Billova tvář byla umouněná, oblečení potrhané a špinavé, ale jeho tvář byla přesto tak moc krásná. Přesně to, co vždycky hledal.
,,Nic se mi nestalo…“ odpověděl tichým hlasem Bill. Brunovi (Stegmüllerovi) bylo jasné, že Bill nemá kde být. Jak by také mohl? Sedí sám v zimě na lavičce v úzké mikině a potrhaných džínsech. Sám… špinavý…
,,Jak se jmenuješ, chlapče?“ Bruno na něj šel vždy opatrně, Bill byl to nejcennější, co měl a má.
,,Bill,“ odpověděl snad ještě tišeji než předtím.
,,Dobře, Bille. Já jsem Bruno…“ usmál se. Po chvíli ticha pokračoval. ,,Bille, líbí se ti hezky nalíčené dívky v krásných šatech, jak se promenádují dejme tomu po luxusních ulicích a nakupují drahé doplňky? Vozí si zadky v luxusních limuzínách a pijí to nejlepší šampaňské s jahodami. Dostávají k jídlu prvotřídní lahůdky a bydlí v nejluxusnějších apartmánech pětihvězdičkových hotelů?“ zasnil se Bruno. Bill zvedl oči, vždycky se chtěl angažovat v oblasti modelingu, ale potom, co se stalo to doma, si rychle ujasnil, na jaké cestě za svým snem je. Jen přikývl.
,,A Bille, co bys říkal na to, kdybys těmto lidem ty dělal pravou ruku, společníka? Co kdyby se tito lidé stali tvými přáteli?“ usmál se Bruno ještě přívětivěji. Bill chvíli neodpovídal.
,,To by bylo asi fantastické…“ přikývnul… Bruno si v duchu vítězně zapískal famfáru.
,,Dobře. Víš, Bille, právě jsem byl na cestě do zaměstnání, protože se mi rozbilo auto. Jsem ředitel jedné velmi úspěšné firmy, která má tyto věci na starosti. O tebe by byl rozhodně veliký zájem, s tvou nevinnou a přitom tak ďábelskou tváří. Co bys říkal na to, kdybys tím, o čem jsme právě mluvili, opravdu byl? Co bys říkal na to, kdyby se z tebe v příštích dnech stal člověk, který bude krásně nalíčený, luxusně oblečený, budeš bydlet tam, kde budeš chtít, budeš jíst to nejlepší, co si můžeš přes den přát. Budeš dělat společníka hvězdám, co ty na to?“ pohladil Bruno po vlasech malého Billa.
Ten chvíli váhal, měl promarněný život a najednou se mu naskytne taková příležitost? A co když je ten chlap nějaký úchyl? Jenže… nosí na sobě úchylové hodinky od Gucciho, pásek a kalhoty od Diora, brašnu z pravé kůže?
,,Já nevím…“ sklopil hlavu Bill.
,,Bille. Nebudu tě do ničeho nutit. Ale na tohle se neptám lidí každý den. Tobě se naskytla jedinečná příležitost. Ale dobře, chápu, že jsi plachý. Tady ti dám svou vizitku, a když budeš chtít, můžeš za mnou na tuhle adresu přijít…“ Billovi byla do ruky dána vizitka s přesnou adresou, několika telefony, e-mailem, faxem a v neposlední řadě v rohu toho malého papírku byla vytištěná obrovská prosklená budova.
,,Tak já…“ zvedl hlavu, aby odkýval nabídku, ale pan Bruno byl pryč…
autor: Ivetka
betaread: Janule
a je to tu. 😀 Holka ty jsi rychlík to je hrozný. To zas jednou bude dílko u kterýho budu kolabovat jak tě tak znám 😀
začíná to dobře! Moc se těším na další dílky, protože tvoje povídky mám moc ráda…
to je úžasný od začátku, jak tohle děláš 🙂 hrozně moc se těšim na pokráčko!
začíná to slibně 😛 😀
To vypadá moc hezky…
Mhm, tak Ivetka zase napsala další lahůdku! x)) Už první díl se mi líbil, tak budu určitě věrnou čtenářkou, jestli to bude tak dokonale pokračovat i dál… xP
ooo… honem dál!!!
dáál..xDD..vypadá to dobře xD