autor: B-kay
„Bille, nechci tě tady nechávat samotného,“ Simone se ustaraně zadívala na svého syna, jenž už několik minut nepromluvil jediné slovo. Se skloněnou hlavou hleděl do země a přemýšlel. Simone si možná mohla myslet, že přemýšlí nad Sárou, Billovy myšlenky se však ubíraly zcela jiným směrem. V mysli mu pořád zněla Tomova slova: Každý pocházíme z jiného světa… nechci ti ubližovat. Jako by jej snad chtěl varovat. Varovat sám před sebou. Bill chtěl jeho rozhodnutí respektovat, ale čím déle nad tím přemýšlel, tím více s tím nesouhlasil. Tom není zlý člověk. Nedokázal by mu ublížit, a tím si byl více než jistý…
„Zlatíčko, jsi v pořádku?“ Bill se vzpamatoval až ve chvíli, co na tváři ucítil Simoniny dlaně. Chtěla zjistit, jestli náhodou není nemocný.
„Ne mami. Nic mi není. O mně se neboj, já to tady nějak zvládnu, a ty si to pořádně užij, ano?“ Simone tedy nakonec souhlasila, i když s těžkým srdcem a výčitkami svědomí. Bála se, že se Bill utrápí, když tady bude sám.
„A nechceš, aby tady s tebou zůstal Andy? Myslím těch pár dní. Určitě by jste se spolu dobře bavili. Jestli chceš, zavolám mu,“ Simone položila na zadní sedadlo svého auta poslední kufr a zabouchla dveře. Zadívala se na svého synka a čekala, že bude souhlasit, o to víc ji překvapilo, když nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Děkuju, ale já ho tady nechci. Trošku jsme se pohádali,“ odpověděl na otázku, jež se skrývala v očích jeho mámy.
Simone se jeho rozhodnutí rozhodla respektovat. Předtím, než nasedla za volant, jej ještě pořádně objala a zlíbala mu snad celou tvář.
„Neboj, budu ti volat mami,“ slíbil a mával jí do té doby, než se její auto ztratilo za vysokými stromy. Poté se zhluboka nadechl a pomalými kroky mířil zpátky do domu. Tak moc se za své chování styděl. Kdyby mohl, vrátil by čas a nikdy by takovou hloupost neudělal. Teď se na něj nedokázal ani podívat. Kdykoliv se o to pokusil, srdce se mu rozbušilo neovladatelnou rychlostí a on se celý rozklepal. Tohle se mu ještě nikdy nestalo…
Jakmile opět vešel do pokoje, ve kterém nechal Toma samotného, a nenašel jej tam, vydechl si úlevou. Přes zavřené dveře slyšel šumění vody, tudíž mu bylo jasné, že se Tom sprchuje. Došel k posteli a bezmocně na ni dosedl. Tvář ponořil do dlaní a snažil se uklidnit. Čím déle však na posteli seděl, tím více se zaposlouchával do šumění kapek vody, které dopadaly na Tomovo nahé tělo. „Prosím, už dost,“ zašeptal sám pro sebe a snažil se myslet na cokoliv jiného, ale nohy ho neposlouchaly. Nevědomky vstal a pomalými kroky kráčel ke koupelně. Jeho dýchání se zdvojnásobilo ve chvíli, co zjistil, že dveře zůstaly pootevřené. Tak moc se chtěl podívat. Stačilo jenom malinko naklonit hlavu a nahlédnout dovnitř. Tak málo chybělo k tomu, aby to skutečně udělal. Své dlaně zlehka přiložil na bledé dřevo a s pevně stisknutými rty dveře zavřel. Opřel se o ně a svezl se podél nich k zemi. Byl zoufalý. Nechápal, co se to s ním stalo. Na Sáru už nemohl ani pomyslet…
Tom se v koupelně taky převlékl. Když se zadíval na svůj odraz v zrcadle, nepoznával se. Kam zmizel ten zablácený, špinavý kluk, kterého všichni ignorovali? Kam zmizelo roztrhané oblečení po bratranci a otisk jeho dlaně na Tomově tváři? Všechno bylo rázem jiné. Bill do jeho života vnesl zvláštní světlo. Ještě nikdy mu s nikým nebylo tak hezky. Bill byl jako anděl. Plný dobroty a lásky, ale také křehký a zranitelný. Oni dva… to by nebylo dobrou volbou. Ublížil by mu. Jeho život byl až příliš komplikovaný na to, aby jej Bill dokázal sdílet s ním. Ale představa to byla krásná. Škoda, že nenaplnitelná…
Pohledem dlouze utkvěl na modrém županu a zlehka jej pohladil dlaní. Oči měl opět plné slz. Kéž by to bylo všechno alespoň o trošku snazší. „Ach Bille,“ zasténal zničeně a zlehka k županu přivoněl. Voněl ním…Voněl úplně stejně, jako Bill. „Tohle musí skončit!“ opakoval si v hlavě a prudce od sebe Billův župan odsunul. Popošel ke dveřím a tady se zastavil. Choval se jako hlupák. Bránil se tomu, ale čím víc, tím to bylo horší a horší. Svezl se podél dveří a dosedl na studenou podlahu….
Takhle zůstali oba sedět několik dlouhých minut. Jejich pohledy byly stejně zmatené a utrápené. Oba se snažili vydýchat všechno to rozrušení a ovládnout chvění, jež cítili při pouhém setkání s tím druhým. Jenom dřevěná vrstva dveří… to jediné je od sebe dělilo…
Bylo to neuvěřitelné, ale oba vstali ve stejnou chvíli. Tom rychle otevřel dveře a překvapenýma očima hleděl na Billovu vyděšenou tvář. Nestihl utéct.
„Tvoje maminka už odešla?“ zkusil se pousmát, ale nešlo mu to. Úsměv k jeho tváři už strašně dlouhou dobu nepatřil.
„Ano,“ zněla Billova krátká odpověď. Bál se mluvit. Bál se dokonce i pohnout. Nevěděl, co má dělat. Svět se s ním točil a on s tím nedokázal nic udělat. Nemohl tomu nijak zabránit.
Tom se na něj nedokázal vynadívat. „Chtěl bych tě vzít na jedno místo,“ zašeptal a čekal na Billovu reakci. Ten jenom bez dechu přikývl…
„Kde to jsme?“ Bill s překvapeným výrazem vystoupil a zadíval se na malý, zchátralý domek. Zdi byly popraskané, tráva kolem domku byla uschlá a krásně vysoké stromky, pod kterými Tom tak rád sedával, byli posekány. Zevnitř se ozývala jakási hádka, kterou Bill nedokázal identifikovat.
„To je můj bratranec,“ odpověděl tiše Tom, jakmile chvilkové ticho protnul proud nadávek hlubokého hlasu. „Křičí na svou přítelkyni tak, jako křičel vždycky i na mě,“ přiznal a se slzami v očích sledoval dům, ze kterého utíkal, kdykoliv mohl. Raději se sám toulal po ulicích, než by měl poslouchat takovou zlobu a hněv. „Tady jsem bydlel,“ dodal a uplakanýma očima pohlédl na Billa.
„Tome, já,“ nevěděl, co říct. Bylo mu to všechno tak líto. Tomovi po tváři stékaly slzy a on s tím nedokázal nic udělat.
„Už tomu všemu rozumíš? Tohle je můj svět. Nedovolím, abys do něj zapadl i ty!“ kdyby mohl, hodil by do okna kámen. Všechno krásné, co tady ještě zbývalo, ten malej kousek zeleně, nebo zahradní houpačka a pískoviště, to všechno bylo pryč.
„Od tohohle si mě zachránil Bille,“ vydechl smutně, jakmile ucítil Billovu dlaň v té své. „Stydím se za to, co jsem. Stydím se za všechno, co se mě týká,“ vzlykl a vůbec se nesnažil jakkoliv zakrývat trpkost a rozhořčení, jež se valilo jeho žilami.
„Takhle nesmíš mluvit. Tohle se tě už netýká. Teď jsem tady přeci já. Máš mě a já chci být s tebou,“ vzal jeho tvář do dlaní a láskyplně jej políbil do vlasů. Rychle se k němu přitiskl a naléhavě jej objímal.
„Děkuju, Bille,“ slyšel Toma šeptat, a v té chvíli jej objal ještě pevněji.
„To já děkuju tobě.“
„Chci jít pryč.“ Bill přikývl, nasedli do auta a společně se vrátili zpátky.
„Už na to nemysli,“ zašeptal Bill, jakmile opět zastavili a smutně se na něj zadíval. Pousmál se a ještě jednou jej krátce políbil na tvář. Vzápětí se otočil a chtěl vystoupit.
„Bille?“
„Ano?“ otočil se k němu tváří, vzápětí však šokovaně vydechl do jeho úst. Tom to už nevydržel. Prudce si jej k sobě za bradu přitiskl a naléhavě jej políbil. Přímo zoufale bral Billovy rty mezi své a nedokázal se toho pocitu vzdát. Dřív, než stihli oba pootevřít rty, líbání stopl a opět se od něj odsunul. Rty obou byly nyní nádherně naběhlé. Oba naléhavě dýchali a toužili jenom po jediném. Udělat to znovu…
Držím dopis
v mé studené ruce
Poslední věta byla dlouhá
pokud ještě pálí
dívám se na ni
S každým řádkem
umírá cit
Co zůstane je tma
jedna přeháňka od Tebe
víc už nepomůže
v mé studené ruce
Poslední věta byla dlouhá
pokud ještě pálí
dívám se na ni
S každým řádkem
umírá cit
Co zůstane je tma
jedna přeháňka od Tebe
víc už nepomůže
To mě zabíjí
Smrtelně jsme se zamilovali
To mě zabíjí
protože náš sen
leží v troskách
Svět má mlčet
a navždy osamělým být
Jsme ztracení
také když se síly spojí
Je to pryč…
autor: B-kay
betaread: Janule
tak to udělejte!!!! No co ještě čekáte? Na svolení od B-kay? Na to se vykašlete! Máte moje xDDD
to je tak neuvěřitelně nádherné! omlouvám se, ale nemám slov…
[1]: Tak to mě pobavilo xDDDD
Och, je to.. velice zvláštní povídka. Zrovna tak i tento díl. Škoda jen, že byl tak krátký…
Miluju tuhle povídku! Dnes jsem si jí znovu přečetla od začátku, asi mě nikdy neomrzí. Vypadá to ještě na hodně dílků, doufám jen, že to skončí dobře.
No, to jsem zvědavá, jak budou ti dva fungovat dál. Není jednoduché živit dalšího "člena rodiny", aniž by si toho Simone všimla, takže nejspíš budou muset jít s pravdou ven. Co se týče jejich vztahu, nemyslím si, že by jim ještě něco stálo v cestě 🙂 Určitě budou spokojenější, když budou spolu 🙂