autor: Ivetka a Magda
— o několik dní později —
,,Ehh… Ahoj, kluci, tak dneska konečně nesu prachy, na ten výlet. Mamka dlouho otálela, dokonce jsem si myslel, že mi to nezaplatí, protože měla kecy, že na to nemá peníze apod… ale nakonec změkla…“ pozdravím kluky, když je potkám ráno u skříněk.
,,Jo. Dneska to tu máme všichni, tak to půjdeme rovnou odevzdat třídní, ne?“ koukne na mě Andy. Všichni jen přikývneme.
,,Em, můžeš prosím?“ kouknu na Billa, který je opřený o mou skříňku…
,,Jo, jasně, promiň…“ odstoupí a opře se hned o tu vedle. Otevřu jí a přezuju se, sundám si mikinu. Dneska je venku teplo, takže jsem si jako vršek vzal pouze bílé tílko. Mikinu hodím dovnitř a batoh si hodím přes jedno rameno, pohledem zavadím o Billa, ten na mě kouká, jako kdyby právě spadl z višně. Tuhle reakci jsem docela i čekal, ale nechtěl jsem mu tím… jenom tílkem, dát záminku toho, že ho svádím.
Po cestě ke kabinetu naší třídní s kluky probíráme, co všechno si tam s sebou budeme brát za věci apod.
,,Já hlavně nesmím zapomenout na pytel sladkostí, bych to tam jinak nepřežil,“ zasměju se.
,,Tyjo, naprosto s tebou souhlasím, díky, že jsi mi to připomněl,“ plácne mě po rameni Rick.
U schodů mi v kapce začne vibrovat mobil, chci si pro něj sáhnout, ale jak jde u mě Bill nebezpečně blízko, prsty zavadím o jeho pozadí. Omluvně se na něj usměju, on se trošku začervená a já si v klidu přečtu SMS od mámy, jestli bych po škole nemohl skočit pro nějaké pečivo. Jenom jí stručně odepíšu, že jo a dál se věnuju klukům.
Skoro celý den přemýšlím nad tím, jaké to na tom výletě bude, a nad tím, co se stane mezi mnou a Billem, jestli se o něco pokusí, nebo bude držet krok. Předposlední hodinu matiky se mu rozhodnu napsat…
,,Ahoj Bille, hele neměl bys dneska odpoledne čas? Potřeboval bych s tebou mluvit…“ stručně napíšu a dám to do lavice za mě, protože tam sedí. Ani ne za minutu mi zaklepe na rameno a podá mi do ruky papírek s odpovědí, že dnes v 15:00 se sejdeme v parku nedaleko školy…
— Bill —
Po škole rychle utíkám domů, abych to stihnul. Jen si doba nechám batoh, trochu se přeupravím. Podívám se na hodiny, je 14:50, takže pokud půjdu trochu rychleji, budu tam dvě minuty před 15:00. Obuju si boty, zakřičím ještě na mamku: ,,Nevím,kdy přijdu,“ a jdu.
Když docházím na místo, Tom tam ještě není, ale na rohu ulice se skoro srazíme, protože přišel z opačné strany.
,,Ahoj,“ řeknu mu a začnu se trochu smát.
,,Čau,“ řekne, ale taky se směje. Na místo už pak dojdeme spolu. Posadíme se na lavičku a Tom začne.
,,Bille, chtěl jsem s tebou mluvit, protože potřebuju vědět, že jsme si oba ujasnili, jak to mezi námi bude na výletě probíhat,“ pronese. Jen se na něho trochu zvědavě podívám a napnutě ho poslouchám. ,,Víš, nechci, aby sis myslel, že z nějakého důvodu nechci, abys tam jel, protože to, co se stalo mezi námi, není důvod, aby sis to tam nemohl užít, ale bude to zkrátka doba, kdy budeme 10 dní nepřetržitě a všude spolu, a já jen chci, abys věděl, že se pořád necítím na to, abychom si tam něco spolu začali, takže tě chci předem varovat, abys raději nic nezkoušel, abychom si to oba celé nepokazili.“
„Chci, abychom prozatím pořád ještě byli jen kamarádi,“ dodá pak. Docela mi to, co právě řekl, vyrazilo dech.
,,Hmm, tak to vážně nevím, co ti teď na to říct. Myslel jsem, že doba od chvíle, kdy se to stalo, je už docela dlouhá, a že už jsi snad pochopil, že to vážně nebyla moje ani Andyho vina. Tome, sakra, kdy pochopíš, že tě pořád miluju a vždycky tomu tak bylo. Proč se pořád snažíš o to, aby to mě i tebe pořád štvalo? Jak dlouho ještě budu muset čekat na to, než si to rozmyslíš? Já už nechci dál čekat, myslím, že už bys měl vědět, co chceš.“ Skoro na něho křičím.
,,Bille, uklidni se. Já vážně potřebuju čas, abych si všechno v hlavě přemítl a vážně považoval, jestli chci, aby to dál pokračovalo tak, jak to bylo, a pár týdnů mi k tomu opravdu nestačí. Neobviňuju tě z toho, co se stalo, ale ty zase pochop, že mě to hrozně zklamalo a bude chvíli trvat, než si to v hlavě urovnám.“
— Tom —
Bill se pokouší ještě něco říct, ale já vstávám a dodávám k tomu: ,,Tohle je asi všechno, co jsem chtěl a pokud chceš, aby to ještě někdy bylo mezi námi jako kdysi, prosím, nepokoušej se o nic. Bude to tak pro oba lepší. Ahoj,“ řeknu ještě ve stoje a odcházím. Když se pak po chvíli otočím, vidím Billa, jak zčásti smutně a z části naštvaně hledí do prázdna. Je mi ho sice líto, ale vážně to tak bude pro nás oba lepší. Koneckonců to byl on, kdo způsobil tuto situaci, tak teď chci, ať aspoň z části pochopí, jak mi bylo.
Magda a Ivetka
betaread: Janule
a máš po ptákách Bille…..třeba si to na výletě ještě Tom rozmyslí…
chudák Billí.. tom už moc zdržuje.. a být billem na potvoru začnu svádět třeba toho ricka co se tam objevil at si tom pospíší s tím rozmýšlením a taky aby žárlil.. xD
Pfff… Zmetek jeden… xD Beztak si jenom nalhává, že neví, jestli si chce s Billem ještě začít… xP Chce mu to dát jenom vychutnat, nejradši by na něho skočil… x)))
Bože tom si hraje na velký ublížení nebo co?… Takova komedie fakt… stejně by ho nejrači ojel… mu to vidím na očích xD