Za štěstí zaplatíš! 2.

autor: Áďa & Bitter

Bill neměl na spánek pomyšlení ani náhodou, zejména když tušil, co přijde, ale chtěl Toma trošku potrápit. Překulil se zády k němu a zavrtěl se pod peřinu tak, až ze sebe bráškovu ruku setřásl, přičemž si teatrálně zívl.

„Jako Billí!“ napomenul ho nevěřícně Tom. „To snad nemyslíš vážně?“

„Ale myslím,“ ušklíbl se Bill a usmál se do polštáře. „Jsem utahaný jak štěně a chce se mi spát.“

Tom si ale nic takového nechtěl nechat líbit. Dnes měl už dvě příležitosti, jak se dostat k bráškovu tělu blíž než kdy jindy, a obě mu zhatilo klepání na dveře. Tak snad to vyjde do třetice všeho dobrého! Jsou k tomu ideální podmínky, takže rozhodně neexistuje, že by ten černovlasý paličák právě teď hodlal jít spát.

„No tak, Billí, nezlob mě!“ zkusil ho ještě naposledy probrat. Dostalo se mu odpovědi v podobě hraného chrápání.

„Jo tak takhle ty na mě?“ zašeptal Tom polohlasně. „No dobře, jak chceš. Jen počkej!“

Vyplížil se z postele a zamířil do koupelny. Bill na nepatrnou skulinku otevřel oči. Co ten Tom zase vymejšlí? No, lepší bude to neřešit. Znal své dvojče celý život, takže věděl, že dnes k tomu, o co byli připraveni dnešního dne již dvakrát, prostě dojde, že teď se to povede. Zůstal tedy ležet a zasnil se. Sice měl z toho trošku strach, přitom se však na své první milování těšil. Jaké to asi bude, až Tomi svou něžnou autoritou ovládne jeho tělo?

„AAAAAAAAAAAAAÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“

„Budíček, Vaše Lordstvo!“ uculoval se Tom, třímajíc v ruce nyní už prázdnou sklenici.

„Ty voe, víš, jak jsem se lek?“ prskal Bill, přičemž třásl vlasy, aby z nich vyklepal tu ledovou kapalinu, kterou na něj smějící se Tom před pár vteřinami vylil. Zasáhl rovnou obličej.

„No to vidím, ale aspoň už seš konečně vzhůru.“

Vplížil se mezi nadýchané peřiny a přitiskl si k sobě Billa za hruď.

„Nech toho! Nech mě na pokoji!“ vztekal se černovlasý chlapec. „Polil jsi mě, málem jsi mi přivodil infarkt v nedožitých dvaceti a já teď trucuju a nemluvím s tebou, takže to laskavě respektuj!“

Tom mu zkroutil ruce za hlavu a tlakem svého těla Billa donutil, aby si lehl na záda. Kochal se pohledem na jeho zarputilý obličejík. Byl tak roztomilý a sladký, když se vztekal nebo zlobil… a tak jako Bill, i Tom moc dobře věděl, že tohle všechno říká bráška jen naoko. Naklonil se těsně nad jeho obličej.

„Však se mnou taky mluvit nemusíš,“ zašeptal svůdným hlasem. „Mně bohatě stačí, když budu mít k dispozici tvý tělo, o zbytek se už postarám sám. Ale nepopírám, že s tvým mluvením by to bylo příjemnější, nejsem zvyklej na to, že ta lavina tvých vokálů najednou zmlkne, příliš mi to připomíná dobu, kdys měl nemocný hlasivky. Takže…“

„Hele jako, nedělej si ze mě legraci,“ durdil se Bill, ale koutky rtů mu už těkaly směrem nahoru. „Já jen – UMGH!“

Jeho slova umlkla, když Tom zajal jeho ústa svým jazykem. Protože byl však jeho útok na Billovu ústní dutinu poněkud rychlý, dotýkal se jeho jazyka jenom lehce a citlivě, nechtěl totiž brášku vyplašit, věděl, že dnes bude jeho poprvé. Prozatím se spokojil s použitím svých plných rtů a dychtivého jazýčku jako roubíku. Potěšilo ho, když lehce zmatený Bill začal po několika vteřinách spolupracovat, vypadalo to, že trucovitost ho zázračně přešla. Začal ho hladit po zádech, přičemž ho zamrazilo, jak moc mu vyčnívají žebra.

Věděl, že Bill byl vždycky enormně hubený, ale tohle už přesahovalo meze. A Tom věděl, čím to všechno je. Bylo toho na ně moc. Bylo toho až příliš na ně všechny, ale Bill jediný byl tak detailní perfekcionista, že toho na něj bylo jednou tolik. Začínalo se to na něm projevovat. Naoko sice dělal, že je všechno v pořádku a radši poslušně dělal všechno, co měli na programu, než aby zavdal příčinu Davidovi zlobit se na něj. Jenže to všechno, nedostatek spánku, chaotický život i nepravidelné stravování, si teď vybíralo svou daň. Tom měl pocit, že kdyby jen trošičku víc přitlačil, tak by Billovi bez nějaké větší námahy zlámal všechny kosti v těle. Budou muset něco udělat, alespoň si vzít volno, jinak tohle všechno dopadne špatně, hrozně moc špatně. Na okamžik se mu zamlžily oči a on spatřil vysokou hubeňoučkou postavu klátící se k zemi…

„Tomi?“

Prudce zatřepal hlavou a shlédl na Billa, který se na něj zmateně díval.

„Tomi, co ti je? Vypadáš, že seš nějak mimo…“

„Aaale nic… to bude dobrý…“

Přece nemohl bráškovi přiznat, že měl právě vizi, ve které Bill zkolaboval. Sám byl z toho docela dost vyděšený. Nechtěl ale svou paniku přenést na Billa. Místo toho se mu radši přisál ke krku a něžně laskal tu pobledlou kůži. Když Bill jenom slastně zavrněl, byla to pro něj známka toho, že hrozící zpověď je zažehnaná. Snažil se na tu vizi nemyslet a radši se věnoval křehkému tělíčku, které měl pod sebou. Prsty, zhrublými od hraní na kytaru, kroužil snad po každém milimetru čtverečním, za pomoci jazyka prozkoumal bráškovy bradavky a sklonil se ještě níž. Už už skoro dýchal na Billův vztyčený penis, když se zarazil a upřeně se podíval do čokoládových očí, které ho bedlivě, přitom však s lehkou nervozitou, pozorovaly.

„Billí… kdybych dělal něco, co by ti bylo jakkoliv nepříjemný… tak řekni a já přestanu.“

„Ne,“ vydechl Bill. „Prosím, nepřestávej… Už nám to dnes dvakrát nevyšlo, tak to nenič teď právě ty…“

Tom se naposledy na Billa tázavě podíval, a když viděl sice lehké obavy, přesto však pevnou rozhodnost, sklopil oči k Billovu klínu.

„Neboj se, neublížím ti. Přísahám.“

Lehoulince, jako by se snad i trošku bál, se poprvé dotkl toho, co mu mělo být navždy zapovězeno. Prvotní pohlazení penisu po celé délce bylo jako by váhavé a nejisté, druhé pohlazení však bylo poněkud jistější a napotřetí se Tom odvážil kolem něj obemknout své dlouhé prsty. Bříšky prstů zahájil opatrné stisky, aby tak Billovi působil jakousi masáž, a postupně začal pohybovat zápěstím.

Pohlédl svému dvojčeti do očí. Billova kukadla byla zavřená, jeho prsty se zarývaly do prostěradla. Zrychleně dýchal, a přestože v jeho hlase bylo znát trošku ustrašeného kňučení, Tom poznal, že se to Billovi moc líbí. Na okamžik zaváhal, načež se sklonil ještě níž a poprvé vzal bratrův penis do pusy. Zaslechl hlasité zaskučení a poznal, že se Bill zcela prohnul v zádech. To ho ale v tu chvíli vůbec, ale vůbec nezajímalo, teď měl na práci důležitější starosti. Lehoučce, aby mu neublížil, napřed zmapoval celý povrch toho pulzujícího orgánu svými zvědavými rtíky, a pak se odvážil vypláznout jazyk. To už Bill nevydržel a hlasitě vykřikl, přičemž jednu ruku vnořil do Tomových dredů. A na ten popud se Tom zhluboka nadechl, aby si dodal odvahu… a vnořil si Billův penis co nejhlouběji do úst, kde jej začal sát. Napřed pomalu a něžně, potom čím dál lačněji a vášnivěji. Bill teď už absolutně neovládal svůj hlas a bylo mu to úplně jedno, dokonce začal nadzvedávat boky, aby Tomovým rtům vycházel co nejvíc vstříc. Netrvalo dlouho a Tom pocítil ve svém krku jeho sperma…

Zvedl se a položil se na brášku, který dýchal, jako by právě uběhl nějaký sprintový závod. Oči měl stále křečovitě zavřené, rty lehce pootevřené. To Toma fascinovalo. Obkroužil je prstem, načež je začal pusinkovat motýlími polibky tak dlouho, dokud Bill nenabral druhý dech a neotevřel oči.

„Tomi… to bylo fantastický…“

Tom se na něj usmál.

„Tak to jsem rád, že se ti to líbilo,“ pohladil ho po tváři. „A věř mi, že tohle se ti bude líbit ještě víc.“

Natáhl se do šuplíku nočního stolku, odkud vyndal tubu s chladivým gelem. Vymáčkl si velikou dávku, pečlivě nanesl na svůj penis a pak se prsty dotkl Billova droboučkého zadečku. Bill kníkl strachy. Věděl, že mu Tom neublíží, věřil mu. Ale i přesto se ho teď začaly zmocňovat obavy. Všichni říkají, že to poprvé bolí…

„Neboj se,“ zašeptal Tom, jako by mu četl myšlenky. „Možná to trošku zabolí jenom na začátku, ale pak už se ti to bude líbit, uvidíš.“

Bill nebyl schopný mu odpovědět. Poslušně nechával roztažené nohy a mírně poplašeně Toma sledoval.

„Teď se uvolni, lásko,“ poradil mu Tom. „Ničeho se neboj a uvolni se.“

Jak se jen Bill mohl uvolnit, když ho svíraly obavy? Snažil se brášku poslechnout, nikdy mu přece neradil špatně. Přesto však, když ucítil na svém vstupu tlak, který postupně zesiloval, vypískl.

„No tak, Billí,“ tišil ho Tom. „To je jenom prst, neboj se ho… Dávám ti ho tam proto, aby tě to pak už tolik nebolelo, chápeš?“

Bill přikývl, a když cítil, že se bratrův prst noří ještě hlouběji, se zaťatými zuby zvrátil hlavu a hypnotizoval strop hotelového pokoje. Věděl, že to dřív či později přijde, tak teď nemohl couvnout. Přece ze sebe nebude před vlastním dvojčetem dělat citlivku! Jenom tedy tichoulince, tlumeně vzdychal, když Tom připojil další prst a pečlivě promazával jeho pozadí chladivou hmotou…

„Můžu, Billí?“ zeptal se po chvíli Tom, když už měl pocit, že lépe pro sebe brášku připravit nemůže. Bill jenom mlčky kývl hlavou a opět se ho zmocnil strach. Tom to poznal.

„Neboj se, neublížím ti,“ uklidňoval toho, na kom mu na světě záleželo ze všech nejvíc.

Teprve pak trošku zatlačil a začal do bráškova těla pronikat… Pokojem se rozlehl Billův bolestný výkřik a vzápětí na to se začaly z čokoládových očí ronit slzy. Toma to vylekalo. Nechtěl mu působit bolest. Uvědomil si, že proti němu Bill, přestože ho bezedně miluje, nemusel být na sex ještě připravený. Už chtěl z jeho těla vystoupit, když Bill tiše vzlykl.

„Ne, Tomi… ne…“

„Ale Bille, já – „

„Tomi, pokračuj prosím,“ upřel na něj Bill svůj uslzený kukuč. „Já už to nějak vydržím… Chci, abys byl šťastný… se mnou… prosím…“

Ač se přitom cítil provinile a sobecky, dal Tom na Billova slova. Pronikal čím dál hlouběji, dokud to jenom šlo, načež se pomalu rozpohyboval. Billovy tiché vzlyky postupně odumíraly, a místo nich se začaly ozývat slastné steny, když Tomův šikovný penis zručně přebíjel bolest, kterou předtím způsoboval. Tom ještě více zrychlil, a tentokrát i on přestával mít své hlasivky pod kontrolou. V rytmu svých přírazů skučel čím dál hlasitěji, až i on dosáhl svého vrcholu.

Na chvíli nehnutě setrval ve vzduchu jako socha, a teprve pak z Billa vystoupil. Bodlo ho u srdce, když na povlečení viděl několik kapek zářivě rudé krve. Ačkoliv byl absolutně vysílený, zvedl se, došel do koupelny, kde namočil malý ručník do studené vody, a když se vrátil, tak Billa něžně ošetřil.

„Studííí!“ vypískl Bill, když se studený ručník dotkl jeho zadečku. „Tomi, to studí!“

Tomovi to nedalo a musel se nad bráškovou choulostivostí usmát.

„No to je právě dobře, že to studí. Nebo snad mám ten ručník příště namočit do horký vody?“

„Neee, to ne!“ zamítl Bill rázně Tomovu šílenou myšlenku, přestože byla vyřčena pouze z legrace. „Ale… ale… UÁÁÁÁÁ!“

Na celý pokoj se ozvalo jeho mohutné zívnutí. Aby taky ne, bylo už po třetí hodině ráno. To ale nic neznamená, teď je čekají dva dny nádherného volna, během nichž můžou spát, co hrdlo ráčí. Pak bude nějaké to focení… autogramiády… a za šest dní bude koncert. Tom se při té myšlence zachvěl, aniž by věděl proč. Ale když sám ulehl a přitulil si k sobě Billa, který vzápětí usnul jako miminko, začal se toho koncertu bát. Měl tušení, že se tam něco zvrtne. Celou noc se propadal děsivými sny o omdlévajícím Billovi a teprve když venku vyšlo sluníčko, podařilo se mu usnout natvrdo…

Klikni na anketu, díky J. :o)