autor: Mary
Jelikož jsem se taky dočetla o nedostatku povídek, jsem tady znova, s jednodílnou napsanou snad někdy v roce 2007. Nejsem si jistá.
Moc vám děkuju za komentáře u předchozích povídek, protože jsem zjistila, že se někomu líbí. Pochvala vždycky potěší. Ještě jednou díky, Mary
„Tome, přinesl bys mi prosím tě trochu čaje?“ zeptal se Bill bratra rozpačitě.
Bylo mu hloupé takhle využívat jeho přítomnosti, a to i přes bratrovo několikeré ujištění, že mu to vůbec nevadí, a že kdyby cokoli potřeboval, má mu o tom okamžitě říct, ale neměl jinou možnost. Jeho i tak křehké tělo bylo značně oslabeno nemocí, byl rád, když se na vratkých nohou bez pomoci dostal na záchod, takže představa, že by si hrnek s horkou tekutinou přinesl z kuchyně sám, a přitom ho nikde nevybryndal, pro něj byla v tuto chvíli opravdu nereálná.
„To víš, že jo, bráško.“ Tom okamžitě vyskočil na nohy, pevně odhodlán splnit jakékoliv jeho přání. Líbilo se mu starat se o něj, vždycky se mu to líbilo. Už od dětství měl pro Billa slabost. Věnoval mu každou minutu svého života, utěšoval ho, když se mu něco nepodařilo, pomáhal mu, když se objevilo něco, na co sám nestačil, bránil ho před ostatními a neustále ho zahrnoval svou něhou a péčí.
Miloval ho. Možná víc, než byl sám schopen unést. A rozhodně víc a jiným druhem lásky, než by jako bratr měl.
V rychlosti mu uvařil čaj a hodil do něj dvě kostky cukru. Věděl, že by jej Bill jinak nevypil. Vzal hrnek a opatrně, aby čaj nevylil, ho donesl do obývacího pokoje, kde ho položil na stůl.
„Tady máš ten čajík,“ zašveholil, a když se mu nedostalo odpovědi, otočil se na bratra.
Spal. Spal a třebaže měl zacuchané vlasy a nebyl nalíčený, byl rozkošný. Jednu ruku měl položenou na břiše, ve druhé pevně svíral přikrývku a sladce se usmíval. Toma píchlo u srdce. Vypadal jako andílek.
Klekl si k němu a pomalu, protože ho nechtěl vzbudit, mu vytáhl deku až k bradě. A s úsměvem ho pohladil po tváři a sedl si do nejbližšího křesla. Chtěl hlídat jeho spánek.
***
„Tome…“
Prudce otevřel oči. Zdálo se mu to, nebo bratr šeptal jeho jméno?
„Tome…“
Tentokrát si byl jistý, že se nepřeslechl. Bill ho skutečně volal. Chtěl ho mít u sebe. Tom jen nechápal proč. Možná, napadlo ho, se mu něco zdálo. Noční můry nebyly u Billa ničím neobvyklým, zvláště když byl nemocný a měl horečku.
„Tome…“ zavolal Bill znovu. Jeho šeptání, zprvu jako jemný vánek, postupně nabývalo na intenzitě. V jeho hlase Tom slyšel něco, co v něm nikdy dřív nebylo. Byl to strach? Bál se snad toho, že u něj není? Že není s ním, když ho potřebuje?
Vstal a pomalu, kvůli černočerné tmě v pokoji, došel k bratrovi. Sklonil se k němu a položil mu ruku na rameno.
„Ššš, Bille, jsem tady. Už je to v pořádku, bráško, už je to pryč…“ šeptal, snažil se ho uklidnit.
Bill ho chytil za tričko a přitáhl si ho blíž k sobě. „Tome…“ vzlykl mu do ucha. „Bál jsem se, že už nepřijdeš… Že tady nejsi…“
Tom ho vzal do náruče a přitiskl k sobě. „Jsem tady a vždycky budu. Slibuju.“ Hladil ho po zádech, líbal na čelo a utíral mu slzy, konejšil ho jako malé dítě.
Fungovalo to, Bill se začal uklidňovat. Přestal plakat a jen občas popotahoval, hlavu stále opřenou o bratrovo rameno.
„Zůstaneš… Zůstaneš tady dneska se mnou?“ zeptal se najednou nejistě. „Prosím…“ dodal, když uviděl jeho váhavý výraz.
Tom se usmál. „Jasně, že tady zůstanu.“
Bill nadzvedl deku, aby si mohl vlézt němu. Tom se posadil za něj, položil si ho na hruď a jemně ho objal kolem pasu, protože chtěl, aby bratr cítil, že je mu nablízku. Zabořil mu obličej do vlasů, nemohl se nabažit té nádherné vůně. Bill zapředl jako kotě. Tomovy lehké doteky mu byly neskutečně příjemné. Pomalu se propadal do říše snů…
***
Tom se okouzleně díval na svého bratra, který spal, ležíc mu na břiše. Ve tváři měl jemný spokojený úsměv a hlavu měl položenou na jeho hrudi, kde ho lechtaly jeho hebké vlasy. Ruce měl na jeho ramenou. Bylo nemožné vstát a nevzbudit ho přitom, ale to mu nevadilo, protože vstávat nechtěl. Nejraději by takhle zůstal navždy, s bratrem, pevně přitisknutým ke svému tělu. Ale to samozřejmě nebylo možné.
Zrovna se ho chystal probudit, když Bill pomalu otevřel oči, podíval se na něj a něžně se usmál. Měl radost, že ho takhle ráno vidí u sebe.
„Dobré ráno, bráško,“ oplatil mu Tom úsměv. Nemusel se k němu nijak nutit, usmíval se vždy, když o bratra jen zavadil pohledem. A co teprve teď, po probuzení v jeho náruči?
„Děkuju, že jsi tady se mnou včera zůstal.“
„To je přece samozřejmé. Víš, že bych pro tebe udělal cokoli,“ řekl po pravdě. Zhluboka se nadechl, chtěl si dodat odvahu. „Mám tě rád. Vlastně tě mám víc než rád.“
„Myslíš to vážně?“ zeptal se Bill, oči mu podivně zářily.
„Jako nikdy nic,“ přisvědčil.
„Ach, Tome!“ Bill se k němu vrhnul a pevně jej objal. Byl tak šťastný, nemohl si ani vybavit, jak dlouho už si tohle přál. Možná odjakživa. Snad vždycky chtěl, aby ho bratr miloval tak jako on jeho. Mírně se od Toma oddálil a nastavil mu své rty k polibku. Ten se nenechal pobízet, vždyť tohle bylo splnění jeho snu! Naklonil se k němu a jejich ústa konečně splynula v jednom dokonalém polibku.
Pak si ale Bill něco uvědomil a odtrhl se od bratra.
„Počkej, nedělej to, budeš nemocný!“
„To je mi ale úplně jedno,“ oznámil mu Tom klidně a znovu se přisál k jeho rtům.
***
„Bille, přinesl bys mi prosím tě trochu čaje?“ zeptal se Tom bratra s úsměvem.
„To víš, že jo, lásko…“
autor: Mary
betaread: Janule
jéé, to je roztomilý!! to tomovo "vyznání", to je krásný a ten konec 🙂 skvělá povídka!!!
😀 a byl nemocný xD
skvělá povídka:-)
Nádhera!! nejlepší ten konec xD
úžasný konec^^:***moc se mi to líbilo:))
Tak – a Bill mu to taky oplatil… x)) Nejdříve se staral Tom, teďka Bill x)) Hezky to mají rozdělený… xD A povídka samozřejmě dokonalá, i když už je starší…
krásný:-)
To byla tak krásná pečovatelská povídka! Tom se zaručeně nakazí. Ale nevadí, pro změnu se může starat Bill o Toma. Moc pěkné čtení 🙂
Nebyla vy ještě nějaká povídečka? Když je ten nedostatek? 🙂
Ježíš, já si vážně musím pořídit silnější brýle!!! Vždyť já si přehodila jména v tom posledním odstavci a přišla tak o pointu :))))
*jokingly* Ten konec se mi líbil… ale když říkáš, že je tu málo těch věcí, co takhle napsat další díl ZACHRAŇ MĚ?;) *jokingly*
xD sakra *rofl* já se přečetla v přezdívce*rofl* hluboká omluva *jokingly*
Ten konec je fakt dobrej!!!!
koniec je super, dobrý nápad 😀
jooo je to moc krásný!!!
jůů…ten kone!mrtě nápad!:-Dbestová povídka xD
Konec úžasný xDDD
To je kouzelný…! 🙂 Celá tovídka od začátku do konce! 🙂 Mě se vždycky líbí, když se Tom o Billa stará…a ten jkonec..bože…nemám slov…!
Opravdu krásný! **
ježíííííííííííííííííííííííííš to je sladký….a kráááásný…
no lol xDxD hey závěr brilantní xDxD jinak pěkná povídka x)
Hospodářská krize zasáhla twincest. blog, takže posílej i nadále povídky, Mary, protože určitě nejednu z nás potěší 🙂 Jsou krásné a roztomilé a při tom tak jednoduché! To znělo jak z teleshopingu.. Okay, Mary, super, líbí se mi tvé povídky.
Kráááááááááááááááásný 😀
Ten konec byl nadhernej.