autor: Majestrix
Je žárlivost opravdu odpovědí? Ne.
Bill zvedl pohled a zamračil se. „To ti to teda trvalo,“ zamumlal, když za sebou Tom zavřel dveře.
„Chtěl jsem ti dát čas, aby ses uklidnil,“ řekl Tom a pokrčil rameny. „Co to děláš?“
„Objímám medvídka,“ zamumlal Bill znovu.
„Proč?“
„Protože jsi tu nebyl a já tě chtěl obejmout.“ Otočil se černovlasý chlapec ke svému dvojčeti a povzdychl si. Tom se posadil na postel vedle Billa a vzal si ho do náruče. „Tomi, já jsem na ní tak hrozně moc naštvaný,“ zašeptal Bill, když se zabořil nosem do Tomova trička. Vůně jeho bratra ho uklidňovala víc, než cokoliv jiného na celém světě,
„Já vím; řekl jsem jí, aby to všechno vrátila.“ Políbil Tom Billa na vršek hlavy a zavřel oči. „Neměla tě z toho vynechávat.“
„Nemyslím si, že to udělala naschvál, to proto jsem naštvaný. Nemůžu se na ní opravdu zlobit; víš jaká mamka je, když se na něco těší.“
„O tom to není.“
„Tomi?“
„Jo?“
Bill se posunul tak, aby viděl svému dvojčeti do očí. „Jaký typ rodičů budeme?“ zeptal se tiše.
„Dobří rodiče,“ pro Toma to byla lehká otázka, ale z pohledu v Billových očí mu došlo, že odpověď asi dost nepromyslel. „O čem to mluvíš?“
„O hodně věcech; jen jsem si zrovna uvědomil, že jsme ještě nemluvili o ničem, co by se týkalo výchovy a rodičovství. Jsme pro nebo proti výprasku?“ zeptal se Bill.
„Pro. Absolutně pro.“ Přikývnul Tom rozhodně.
„Možná, že já jsem proti.“
„Ale nejsi. Vždycky jsi se mnou souhlasil, když jsme viděli ty nevychované děti a jak tam jejich rodiče jenom trapně stojí. To ať jde k čertu, to nejsme my,“ řekl Tom ostře.
„O tom si promluvíme později. Je toho prostě spousta, co jsme ještě nerozhodli nebo o čem jsme ještě ani nepřemýšleli, ani jsme si o tom o samotě nepromluvili. Nemůžu si pomoci, ale mám dojem, že by pomohlo, kdyby mamka nebyla tak…“
„Šílená?“ zeptal se Tom.
„Jo, šílená. Ale můžeme se jí na pár věcí zeptat a uvidíme, co si o tom myslí ona. Chci říct, ona nás vychovala a mám dojem, že se jí to celkem povedlo,“ zavrtěl se Bill v bratrově náručí a položil si hlavu do Tomova klína. „Budeš mi chybět, až budeš v Paříži,“ řekl náhle.
„Taky mi budeš chybět. Přál bych si, abych tam nemusel,“ zamručel Tom a prsty projížděl Billovy vlasy. Věděl, že jeho dvojče miluje, když se s ním někdo mazlí, a snažil se to proto dělat co nejčastěji to šlo; Tom se bál, že Billovy nervy to během těhotenství nepřežijí. Děsilo ho, že jeho mladší bratr se neustále něčeho obává.
„Ale musíš, a tak to prostě je,“ povzdychl si Bill a kouknul se na Toma.
„Zaplatil jsem za další týden v hotelu; nechci, abys tu byl, zatímco já budu pryč,“ řekl vážně.
Bill si odfrknul. „Mamka už začíná celkem vyšilovat, že se mi ještě nekoupila nová postel.“
„Nech ji vyjančit se, stejně tu nebudeš, abys to musel poslouchat. Myslím to vážně, Bille, chci, abys byl v hotelu.“ Pohladil Tom Billa po tváři a usmál se. „Vím, že tam budeš sám, ale je to pro tvoje dobro.“
„Okay, Tomi, budu v hotelu. Mimo to, mají tam moc dobrá jídla.“ Zazíval Bill. „Tomi?“
„Ano, Bille?“ Tom si užíval všechen tichý čas, který se jim naskytl; doma to bylo opravdu zřídka.
„Co jsi udělal s mým hotdogem a preclíkem?“
~*~
„Kdybys tak viděl ten výhled tady; je to úžasný,“ řekl Tom, když odhrnul závěsy. Rušná pařížská ulice pod ním byla naprosto něco jiného, než co byl zvyklý vídávat při pohledu ze svého okna. „Přeju si, abys tu mohl být.“
„Já taky,“ povzdychl si Bill a pak vyprskl smíchy.
„Co se děje?“ zeptal se Tom a odvrátil se od okna. „Co tam děláš?“
„Promiň,“ omluvil se Bill rychle. „Andreas zrovna přišel a přinesl mi pudink a okurky, Tomi. Měl jsem na okurky hroznou chuť už od rána, Tomi.“
„To je hezké,“ snažil se Tom udržet milý tón. „A proč ses smál?“
„Přinesl taky ‚Já, mé druhé já a Irena‘.“
„Ale ty tenhle film nemáš rád,“ zamračil se Tom.
„Neměl jsem,“ odfrkl si Bill a znovu se zasmál, „ale Andy to pořád komentuje a já z něho prostě nemůžu.“
„Oh.“ Podíval se Tom na kufr na své posteli a otočil se pryč. Neměl teď náladu na to, aby si vybalil. „Tak… Přál bych si, abych tam s tebou mohl zítra být na to vyšetření.“ Promnul si čelo a rozhodl se sundat si čepici.
„Jo.“ Billův hlas se změnil; Tom se za tu změnu emocí cítil vinen. Možná, že s ním bylo něco špatně; Tomovi se ale prostě nelíbila myšlenka, že je Bill šťastný i bez něj. No, to nebyla tak zcela pravda.
Nechtěl, aby byl Bill šťastný, když je s Andreasem, ne když je sám.
„Přeju si, abys tu mohl být se mnou,“ řekl Tom znovu, protože si připadal jako kretén a potřeboval to nějak zamaskovat. Bill udělal neutrální zvuk a pak uslyšel jakési skřípění. „Co to bylo?“
„Oh, Andreas se mě jen ptal, proč vypadám naštvaně, nic víc.“
Nic víc? Tom polknul a uvědomil si, že si v tom prázdném pokoji připadá opravdu divně. „Nechci tě zdržovat od sledování filmu; jen jsem ti volal, abys věděl, že jsme přistáli v pořádku, a že tě Géčka pozdravují.“
„Řekni jim, že je taky pozdravuju.“ Bill zněl, jakoby ho bičovali a Tom se chtěl nakopnout, protože za to mohl on.
„Budu; miluju tě.“
„Taky tě miluju.“
Tom položil telefon a naštvaně ho hodil na postel. Takhle se neměl cítit; mimo kontrolu a bezbranný. Co když se něco Billovi stane, zatímco on je pryč, jako se stalo minule? Přišel domů z rozhovoru a zjistil, že je jeho dvojče v nemocnici. Co když se tentokrát stane ještě něco horšího?
Nikoho by to nezajímalo, protože se o něj starali jeho rodiče a podle nich je s Billem člověk, který by s ním měl být. Andreas by přišel a zachránil den se svým úsměvem a byl by tam pro Billa a jeho dítě. Do prdele s tím, je to Tomovo dítě! Tom zavrtěl hlavou, aby se zbavil pocitu závratě a zhluboka se nadechl. Takhle se necítil už pár měsíců; nedobrovolné napětí jeho svalů mu říkalo, aby se posadil a zhluboka dýchal. Tom na obličeji cítil cosi vlhkého a tak se natáhl pro kapesníčky.
~*~
Andreas bez zeptání vešel do pokoje a zamhouřil oči. Světla byla stále zhasnutá a kopeček pod peřinou v posteli naznačoval, že jeho nejlepší kamarád bude potřebovat pomoc. „Bille, no tak, kámo. Vstávej,“ řekl, naklonil se nad hordu peřin a polštářů a pokusil se s Billem zatřást. Rukama zajelo do měkkých polštářů a zamračil se.
„Jsem tady, už jsem skoro hotový,“ řekl Bill a zastrčil si kartáček na zuby zpátky do pusy. Andreas se usmál a rozsvítil, když Bill zašel zpátky do koupelny. Za pár minut už byli na cestě, v autě bylo naprosté ticho.
„Zapnu hudbu, co ty a to?“ zapnul Andreas rádio a začal hledat nějakou dobrou rockovou stanici. Zastavil se, když na jeho ruce skončila ta Billova.
„Prosím, celkem jsem si to ticho užíval,“ usmál se na něj Bill vyčerpaně ze sedadla spolujezdce.
„Nevyspal ses dobře?“ Bill zavrtěl hlavou. „Víš, od té doby, co ti volal, jsi smutný,“ řekl Andreas mile.
„Chybí mi,“ řekl Bill sklíčeně.
„No, já vím, ale můžeš se smát nebo usmívat, i když ti někdo chybí. Chci říct, jestli si to teda doteď nevěděl, tak abys to věděl,“ zažertoval Andreas. „Do Berlína je to dálka a prožít ji celou v tichosti, by asi bylo trošku moc.“
Bill se usmál a položil znovu ruku na Andreasovu, zrovna řadil. Blonďák se podíval na ruku a pak na svého nejlepšího kamaráda, cítil, jak se chvěje, rozptylovalo ho to; Bill už zase spal. Neměl srdce ani pomyšlení na to, aby mu tu ruku dal pryč.
~*~
„Led.“
„Ne díky, mám ho dost.“
„Ne, ty blbe, to je jméno nového klubu. Má to tam být dost hustý.“ Usmál se Georg.
„Záměrná slovní hříčka,“ dodal Georg a Tom si odfrknul.
„To jsem si jistý.“
„Takže jdeš dneska s náma?“ zeptal se Gustav.
„Nejspíš ne.“
„Proč ne? Od té doby, co je Bill těhotný, na nás kašleš.“ Všichni byli konečně ve stavu, kdy mohli hovořit o Billově těhotenství a necítili se divně, dokonce i David.
„Možná jen nechci,“ řekl Tom unaveně.
„Ale vždyť sis s holkou neužil už měsíce. Mám dojem, že to je tvůj rekord,“ řekl Georg s úsměvem. „Možná potřebuješ jen takový ‚Nevinný výlet‘ jako v tom filmu, co Gustav půjčil,“ zasmál se.
„Hele, říkal jsem ti, že uvnitř krabičky bylo špatné DVD. Chtěl jsem půjčit Klub rváčů.“
„Jak Gustav prožil svůj nevinný výlet,“ vyprsknul Tom smíchy. Málem na tuhle malou nehodu už zapomněl. Na začátku jejich turné řekli blonďákovi, aby vybral film, a když se všichni usadili před televizi a čekali na trošku násilí, na obrazovce se objevila Angela Bassetová. Dozvěděli se to i lidé z týmu a nějaký čas po tom nikdo nechtěl nechat Gustava, aby vybíral filmy.
„Držte kurva hubu, kreténi,“ řekl Gustav v dobré náladě a protočil oči. „Kde je David? Co mu tak dlouho trvá?“
„Pitomý focení; mám dojem, že to ten fotograf ještě ani nepřipravil,“ zavrčel Georg a sedl si na čalouněnou sedačku.
„Mám dojem, že to měl být jenom rozhovor,“ řekl Tom, protočil oči a zaklonil hlavu, aby si jí opřel o gauč, koukal do stropu.
„Jo, to měl, ale David dostal tuhle nabídku a přijal ji. Víš, jaká je mediální děvka.“ Začal si Gustav bubnovat na stehnech. „Tak pánové, dneska v noci do klubu?“
„Se mnou můžeš počítač. Holky z Paříže jsou sexy.“
„Se mnou nepočítej. Budu ve svém pokoji snažit se zaspat tenhle pitomej a bezvýznamnej výlet do Francie. Zítra nic nemáme, ne?“
Gustav s Georgem zavrtěli hlavami. „Proto bys měl jít s námi. Sakra, vždycky to tak bylo, bez tebe to nebude ono.“ Hodil Georg Tomovi do obličeje kuličku zmačkaného papíru. „Co se to s tebou děje, Kaulitzi? To Bill je těhotný, ne ty.“
„Jo, já vím. Jen nemám náladu. Nemůžeme toho nechat?“ zamručel Tom a Gustav se varovně podíval na basáka. Bylo na čase ho nechat o samotě.
Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl Tobi. „Kluci, už na vás čekají.“ Usmál se a naznačil jim, že už mají jít. Tom si povzdychl a zamyslel se nad tím, co teď asi dělá Bill.
~*~
Bill si to musel přiznat, nevypadalo to tam jako v pekle, jako v ordinaci doktora Eisnera. Tady na zdech byly příjemné barvy a všechno vypadalo sladěně a tiše. Dokonce i sestřička za přepážkou zvedla pohled a přívětivě se na něj usmála. Sakra, nemohl najít jedinou věc, která by se mu tu nelíbila. „Vypadá to tu hezky,“ řekl Andreas a postavil se vedle Billa, taky se rozhlížel.
„Jo.“ Zamračil se Bill a přešel k přepážce. „Mám tu na jednu hodinu schůzku.“
Sestřička zadala informaci do počítače a přikývla. „Bill Kaulitz?“
„To jsem já,“ řekl Bil tiše.
„Dobře, máme pro vás nějaké papíry, které musíte vyplnit, a pak budu potřebovat vaší zdravotnickou kartičku. Všechno je tam hezky vysvětlené, ale kdybyste něčemu nerozuměl, dejte mi vědět, jsem Jessica.“ Usmála se a podala mu desky a tužku.
„Děkuji, Jessico,“ řekl Bill bez přetvářky. Ta milá paní mu nečinila pocit toho, že je šílenec a v čekárně byli jen další dva lidé, kromě jeho a Andrease. Posadil se vedle svého nejlepšího kamaráda a vydechl.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se Andreas a pohladil Billa po zádech,
„Jo, jen si přeju, aby tady mohl být Tom.“ Nadechl se zhluboka Bill a rychle dokončil vyplňování papírů. Byly o hodně lehčí na pochopení, než u doktora Eisnera, všiml si, že všechen jeho stres byl už skoro pryč. I když tady s ním Tom nebyl, Andreas pro něj dělal to nejlepší. Všechno dokončil a vrátil to zpátky Jessice, odpověděl na pár otázek, a když mu řekla, že je to všechno hotové, všiml si Bill, že máš ještě čtyřicet minut, než ho zavolají do ordinace.
Čas ubíhal a Andreas si zase povšiml melancholie v Billově obličeji; byla vidět i v řeči jeho těla, nemohl se koukat na to, jak je Bill smutný. Přál si, aby tu byl Tom, i když by to znamenalo, že by byl Andreas doma, sám. Když to nešlo vydržet, postavil se a podal Billovi ruku. „Pojď sem,“ řekl, když jeho kamarád dal váhavě ruku do té jeho.
„Co? Proč?“ vyjeknul Bill, když byl vytažen na nohy. Andreas si ho přitáhnul, dal mu jednu ruku kolem pasu a začal s ním tancovat valčík. „Zešílel jsi?“ zahuhňal se, když tančili prázdnou místností.
„Ne, jen chci, abys přestal být nabručený,“ Andreas rychle hýbal nohama, díval se mu do očí a točil s ním okolo židlí a zpátky uličkou.
„Nejsem nabručený,“ zamručel Bill a položil si hlavu na blonďákovo rameno.
„Jsi. Zítra bude zpátky, věř mi,“ zaklonil ho Andreas a Bill se zasmál.
„Víš, jsem rád, že tu jsi.“ Usmál se Bill, když byl zase narovnaný.
„Opravdu?“
„Zníš překvapeně,“ řekl Bill suše.
Andreas pokrčil rameny a pokračoval v pohybu po místnosti. „Jen jsem měl dojem, že se se mnou bavíš jen proto, protože jsi potřeboval odvoz, a proto, že nás tvoje mamka k tomu přinutila,“ řekl nonšalantně.
Bill se na Andrease podíval a povzdychnul si. „Andy, nechci, aby sis myslel, že tě využívám. Není to tak. Jo, potřeboval jsem odvést, ale mohl jsem si na to někoho zavolat. Potřebuju nějakou morální podporu, zatímco je Tom pryč, a není to ani proto, že dokážeš ignorovat moje podrážděné chování a nenadáváš mi, když tě pořád prosím o zastavování, protože potřebuju na malou, ale ty mě dokážeš rozesmát a to je to, co opravdu potřebuju. Jak jsem řekl, jsem rád, že tu jsi se mnou.“
Andreas se usmál a odvrátil pohled. Nemohl pokračovat v koukání na Billa, aniž by udělal něco pitomého. „Uh… chceš, abych tam s tebou šel? Abych tě mohl morálně podporovat, samozřejmě,“ dodal zdráhavě a otočil se zpátky na Billa.
„Nejsem si jistý, jestli by to bylo vhodné,“ řekl zpěvák pomalu.
„Dobře, jasně.“ Snažil se Andreas, aby v jeho hlase nebylo slyšet zklamání.
„Ale ne, potřebuju někoho.“ Bill si nemyslel, že by to tam vevnitř mohl zvládnout sám. „Stejně jako ty,“ zažertoval.
„Ježiš, díky,“ řekl Andreas a udělal otočku.
„Andy?“
„Ano, Bille?“
„Potřebuju čůrat.“
~*~
Ordinace vypadala, jako by člověk, co tu pracoval, měl dobrý smysl pro humor. Byla tam spousta obrázků s fotkami rodičů s dětmi, všichni měli na obličejích hrdé úsměvy. Bill se zadíval na pár obrázků a všiml si, že tam byli i dva nebo jeden muž s nafouklým břichem a úsměvem na tváři. Sáhl si na své vlastní bříško a zamyslel se, jestli mu taky takhle vyroste. Nejspíš přes něj bude přepadávat.
„Pane Kaulitzi.“ Bill se otočil a rozpačitě se usmál, když muž s celkem krátkými zrzavými vlasy hbitě vešel do místnosti. „Omlouvám se, ale moje poslední pacientka odešla o trošku déle, než jsem očekával. Moc se omlouvám.“ Usmál se doktor Anderson a ukázal na prázdnou koženou židli vedle Andrease. Pak se otočil a zvědavě se kouknul na blonďáka. „A vy ráčíte být kdo?“
„Kamarád,“ řekl Bill dřív, než mohl Andreas odpovědět. „Kolik vám toho doktorka Addamsová řekla o mojí situaci?“ zeptal se a posadil se do židle.
„Všechno,“ řekl jednoduše a pohupoval se trošku ve své židli dopředu a dozadu.
„Všechno?“
„Že právě nosíte dítě vašeho dvojčete. Ano, všechno.“
Bill sebou nad těmi slovy škubl. Znělo to tak… klinicky a zbavené lásky, když jste to zformulovali takhle. „Ano, to je pravda. Teď opravdu nevím, co říct,“ přiznal Bill.
„Nebudu chodit kolem horké kaše; okolnosti početí mě vážně zaskočily. Měl jsem zatím pouze šest pacientů, kteří otěhotněli díky Willpoweru. Ještě jsem se u nich s incestem nesetkal.“
„Tím jsem si jistý, ale doktorka Addamsová říkala, že jste ten nejlepší. Říkala, že tomu budete rozumět.“
Doktor Anderson si udělal pár poznámek do karty před sebou a lehce se usmál. „Sestry jsou tu vždycky pro to, aby vám zlepšily náladu,“ řekl laskavě.
„Počkat, ona je vaše sestra?“ vypísknul Bill.
„Ona vám to neřekla? Dvojče. O dvě minuty starší než já a důvod proč jsem začal s medicínou. Technicky, vám mě mohla doporučit jen proto, že jsem její bratr, ale nejspíš to udělala kvůli vaší situaci; jediné, co vám k tomu můžu říct je, že jsem velice rád, že zrovna já můžu být váš doktor.“
„Jste o hodně lepší než doktor Eisner,“ bylo jediné, co Bill dokázal říct.
„Eisner je hlupák.“
„Vtipné, doktorka Addamsová říkala to samé.“
„Měla by; chodili spolu do školy. Stejný jako předtím, jediné, co se na něm změnilo je, že plešatí. Karma si najde každého.“ Usmál se doktor Anderson. „Mám jednu podmínku, než vás přijmu jako svého pacienta.“
„Počkat, myslel jsem, že už jsem přijatý?“ zamračil se Bill a narovnal se.
„Ne, musím vám udělat předběžné vyšetření, abychom vám mohli udělat složku u mě v kartotéce, a abychom věděli, co můžeme u vás očekávat, až pak budete můj pacient. Jak už jsem řekl, nejste můj první mužský pacient a všiml jsem si, že mají vyšší deprese; upřímně, ani se to nedá očekávat jinak. Požaduji od všech svých mužských pacientů, aby navštěvovali terapeuta.“
Andreasovi spadla čelist a Bill se uchechtnul. „To si snad děláte legraci. Terapeuta?“
„Ano, hned vám povím proč. Mužský mozek nikdy nebyl určen k tomu, aby rozuměl tomu, že má svým vlastním tělem přivést na svět nový život. Už jenom množství hormonů, které prochází ženskými těly, by z mužů mohlo udělat kriply, a tak je poporodní psychóza mnohem horší a častější než u žen. Dělal jsem na tomhle vyšetření dost dlouho, abych tak mohl pomoci mužům vyrovnat se se životem uvnitř jejich těl.“
„Dokážu se s tím vyrovnat,“ řekl Bill rozhodně. Doktor Anderson přikývl.
„Nechám o tom rozhodnout pana doktora Mathewse. To je moje jediná podmínka, jestli je to na vás moc, můžete odejít, nebudu vám nic účtovat. Jestli ne, můžeme začít.“
Bill se koukal na svá kolena a zhluboka se nadechl. Terapeut? Nelíbila se mu představa, že by chodil k nějakému psychiatrovi, speciálně s tajemstvími, které střežil. „Bude se ptát na otce?“
„Abych byl upřímný, nejsem si jistý. Můžete na tyto otázky neodpovídat, nebo na ty ostatní, jde o to, abyste se cítil pohodlně. Je to pro vaše mentální zdraví.
„Okay, udělám to.“ Bill doufal, že tohohle rozhodnutí nebude litovat.
„Dobře. Jsem rád, že vás mám,“ řekl doktor Anderson a zvedl se ze židle, podal mu ruku. Bill si stoupl a potřásl mu s ní. „A prosím, všichni moji pacienti mi říkají Robert.“
„Roberte, nebudu vám lhát. Mám strach; speciálně po té operaci. Budou kvůli ní nějaké komplikace?“ zeptal se Bill na otázku, která ho tížila od té doby, co se vrátil z nemocnice.
„Jsem si jistý, že vám Roberta řekla o tom, že každá operace podbřišku během těhotenství způsobuje možnost potratu. Naneštěstí jsou tyto věci proti nám, ale my se budeme snažit, abyste vy, i vaše malá holčička, byli v pořádku. Plus pro vás je váš věk. Všechno se krásně hojí, a tak se teď jen podívám na vaši váhu a výšku.“ Přešel Robert kolem stolu. „Máte trochu podváhu, ale to je normální. Během pár týdnů uvidíte, že hezky přiberete. Miminko i vaše tělo se budou snažit dohnat to, co ztratily; nechci ani pomyslet, co by se stalo, kdybychom vám ten nádor neodebrali.“
„Já taky ne,“ zamručel Andreas a podíval se na Billa.
„Mám speciálně vyrobené prenatální vitamíny a chci, abyste je každý den bral.“ Podíval se doktor na Billa přísně. „Každý den, rozumíte?“
„Ano, slyším.“ Bill si připadal, jakoby mu byly dva roky a vůbec se mu to nelíbilo.
„Dobře. Tyhle vitamíny jsou speciálně vyrobené pro muže a naše unikátní biologické potřeby, zatímco se starají i o dítě. Jste uprostřed vašeho čtvrtého měsíce a všechno vypadá naprosto výborně. Dítě je v dobré pozici a mělo by vám zanedlouho ulehčit se záchodem.“
„To by bylo opravdu báječné,“ řekl Bill a nepřítomně si promnul bříško. Cítil, jak ho miminko koplo do ruky, a usmál se. „Poslední dobou se hodně hýbe.“
„Konečně se jí dostává potřebných živin a touhle dobou začínají děti kopat, zvykají si na své prostředí a tvoří si svalstvo. Vývojově se jí daří velmi dobře, ale musíme hlídat její váhu, vaší také.“
„Mám od přírody vysoký metabolismus, nezáleží na tom, co sním, prostě nepřibírám na váze.“ Bill nechtěl říct, že za to byl rád; když nad tím tak přemýšlel, připadal si provinile.
„Mám něco, co vám pomůže. Je to vanilkový mléčný koktejl, po kterém přiberete. Pomůže vám to zdravě nabrat na váze.“ Bill sebou škubnul a snažil se na to nemyslet. „Jessica vám odebrala moč, testovali jsme ji kvůli diabetu, ale žádné příznaky jsme nenašli; děje se to častěji u mužů než u žen, pořád pátráme. Máme o jednu věc míň, čeho bychom se měli obávat.“
„To je dobře.“ Přikývl Bill, byl na sebe nějak hrdý. Nezáleželo na tom, že výsledky nemůže ovlivnit.
„Ano, to určitě. Doufám, že v následujících hodinách nemusíte nikam jít, protože musíme udělat zbytek testů. Roberta mi poslala výsledky vašich testů, ale stejně vám musím udělat ultrazvuk, abychom mohli zkontrolovat dítě a napsat zprávu doktoru Mathewsovi. Je to můj nejbližší psychiatr. Jedná s pacienty, kteří se potýkají s plodností nebo mají jiné těhotenské problémy. Tak začneme.“ Usmál se doktor Anderson na Billa, který už zase začínal být nervní.
Podíval se na Andrease a strnule se usmál. Věděl, že tu je jeho nejlepší kamarád jenom pro něj, ale jediný člověk, kterého tam teď chtěl, byl jeho bratr. „Jo,“ řekl Bill a přikývnul. „Začneme.“
~*~
Tom se zamračil a vytočil číslo znovu; nemohl si vzpomenout, kdy naposled spadl do hlasové schránky, když volal svému bratrovi. Už chtěl zavěsit, když se v jeho uchu ozval Billův ospalý hlas. „Halo?“
„Ahoj,“ řekl tiše, svaly na krku se mu tím hlasem krásně uvolnily. „Omlouvám se, že volám až tak pozdě, ale nemohl jsem spát, tolik mi chybíš.“ Přes telefon pro Toma nebylo těžké být sentimentální, speciálně teď, když už si zase zvykl spát vedle Billa.
„Ahoj, Tomi.“ Zazíval Bill, zamumlal něco nesrozumitelného.
„Jaké bylo vyšetření?“
„Fajn…“
Tom ještě chvilku čekal, jestli bude Bill pokračovat, ale za chvilku uslyšel tiché chrápnutí, které signalizovalo, že zpěvák usnul. „Ne Bille, prosím, ještě nespi, potřebuju slyšet tvůj hlas,“ prosil horečně. Tom se celý den cítil na okraji, focení trvalo déle, protože fotograf říkal, že v obličeji vypadá moc stresovaný. Jak jste se asi mohli koukat slepě do foťáku, když toho máte tolik na mysli?
„Tomi, omlouvám se.“ Zazíval Bill znovu. Jeho hlas zněl víc probuzeně asi o jeden mikron. „Co jsi dneska dělal?“
„Měl jsem pitomý focení a nějaké rozhovory.“ Položil se Tom na postel a zadíval se do prázdného prostoru vedle sebe. Konverzace by byla o hodně lehčí, kdyby tam měl Billa opravdu vedle sebe. Jeho dvojče milovalo, když si mohlo těsně před spaním povídat; byl to zvyk, který trval u pár let, a teď Tom nemohl jednoduše usnout, když neslyšel Billův hlas.
„Mmmmmmm….“ Zvuk byl protažený, dokud neutichl, Tom věděl, že Bill zase usnul.
„Bille! No tak, zlato, prosím. Ještě chviličku,“ poprosil Tom znovu. Cítil se provinile, že se snaží mít Billa na telefonu, i když je očividně unavený, ale on nemohl spát a nemohl se zbavit potřeby mluvit s Billem. „Omlouvám se za to, že jsem s tebou nemohl být na té kontrole.“
Bill se znovu trochu víc probudil. „V poho, Tomi. Andreas tam se mnou byl a bylo to fajn.“
„Vážně?“ polknul Tom a najednou byl ještě víc vzhůru než předtím.
„Mmm… bylo to dobré. Tomi, nechci teď mluvit, jdu spát.“ Než Tom mohl odpovědět, hovor byl ukončen a Bill byl pryč.
Uprostřed noci se vám do hlavy derou myšlenky, které nechcete, Tom to věděl. Nenáviděl obrazy, které se mu míhaly hlavou, s těžkým srdcem zhasnul lampičku a snažil se usnout.
~*~
Tom se zasmál a znovu Billa políbil. „Řekni to znovu,“ řekl šťastně, leželi pod nebem plným hvězd.
„Jsi ten nejlepší, Tomi, jeden a jediný.“ Podíval se na něj Bill s obdivem v očích, Tom měl dojem, že mu pukne srdce.
„Jsi tak překrásný.“ Tom se vedle Billa cítil divně a hrozně nešikovně, jeho dvojče bylo samý úsměv a doteky, když se houpali v houpací síti. Dredatý chlapec houpací sítě neměl rád, ale když se Bill v jedné chtěl houpat, tak bude s ním, i kdyby to mělo trvat věčnost.
Najednou začalo pršet a Bill vyjeknul, snažil se uniknout vodě, která padala z nebes ve velkých kapkách. Tom se také snažil vylézt z houpací sítě, ale jeho nohy byly zamotané do sítě. Bill začal brečet a Tom se stále nemohl pohnout. Pak si zčistajasna povšimli někoho, kdo k nim běžel po pláži skrz bouřku, která byla, a Tom si všiml, že to je Andreas.
„Andreasi, pomoz mi prosím z tý sítě. Potřebuju dostat Billa dovnitř,“ řekl zoufale a snažil se přemoci provazy, které měl obmotané kolem nohou pomalu až ke kolenům. Bill byl vedle něj a svíral své nafouklé bříško na obranu.
Jejich blonďatý kamarád se natáhnul a opatrně sundal Billa pryč z nebezpečí z Tomových rukou a přitulil se ho k sobě. „Andreasi,“ zamručel šťastně Bill v jeho sevření a položil si hlavu na jeho rameno.
„Andy, kámo, co se to tady kurva děje?“ zahřmel Tom, který si všiml, že provazy má teď až u pasu. Kroutil se a tahal za ně, ale nemohl se z nich nijak dostat. Déšť přestal a Tom zavrtěl hlavou, aby z ní dostal vodu, Bill a Andreas začali odcházet. „Bille? Kam jdete? Andreasi, kam ho to bereš?“
Otočil se a uviděl svou matku, otce a nevlastního otce, čekali na pláži. Všichni byli oblečení v bílém a měli na obličejích šťastné úsměvy. Když k nim Andreas s Billem došli, všichni začali tleskat a čekali na ně s otevřenou náručí. Nikdo neslyšel jeho křik nebo volání o pomoc, když se mu provazy začaly obmotávat i kolem krku. Bojoval, až dokud necítil poslední výdech, který opustil jeho tělo a-
Tom se prudce probudil a všiml si, že celou tu dobu křičel. Telefon na jeho nočním stolku zvonil, on měl ruce i nohy u sebe, jako by ho provazy stále svazovaly. V mysli pořád viděl ten zamilovaný pohled, kterým se Bill na Andrease koukal, když ho vyndával ze sítě a vedl si ho na pláž. Zraňovalo ho to předtím, a teď ještě hůř. Nahrnuly se mu do očí slzy, to tomu moc nepomáhalo. Jediná útěcha byla, že tohle bylo proti jeho starým panickým záchvatům něco zcela malého.
Tom zíral na polštář, po obličeji mu tekly slzy, sám sobě říkal, že to byl jenom sen. Byl to jenom sen.
Byl to jenom sen.
~*~
„Vypadáš hrozně.“
„Nevěděla snad ta holka, co sis to s ní v noci rozdával, kdy má odejít?“ zažertoval Georg a napíchnul kousek své wafle. Tom ho probodl pohledem a vydechl do vzduchu obláček kouře, doufal, že nikotin odnese pryč jeho špatné nervy. Po tom snu a hrozných nepříznivých následcích, už Tom nemohl usnout, a tak se zaměstnal tím, že si byl nakoupit nové cigarety. Když Gustav zabouchal na jeho dveře, měl za sebou už polovičku krabičky. Tom se snažil jíst, ale chtělo se mu zvracet; takže zůstal u cigaret.
Zvedl pohled a uviděl, jak k nim přiskočil David. „Dobré ráno, pánové.“
„Kdy odjíždíme?“ vyhrknul okamžitě Tom. Chtěl už být v letadle a letět zpátky k Billovi. Fyzická separace by neměla být tak těžká, ale tohle se nedalo ignorovat.
„Zítra večer.“ Usmál se David.
„Cože?“ zeptali se všichni u stolu unisono.
„Ano, zrovna jsme domluvili další rozhovor a focení. Velmi prestižní časopis. Chtějí, abyste jim něco řekli, a chtějí to udělat dokonce i bez Billa, použijí jen nějaké odpovědi z ostatních rozhovorů od něj a fotku poupraví. Tohle jsou velké zprávy; společnost je velice ráda, že zájem o vás neklesnul, i když je Bill… indisponován,“ řekl David zdráhavě a podíval se na Toma.
Kytarista zapíchnul cigaretu do popelníku a vyfoukl kouř nosními dírkami. Nemohl tomu uvěřit, další den? Tom už měl dávno zabaleno a byl připravený k odjezdu, a teď tu musí ještě zůstat? „Budu ve svým podělaným pokoji,“ zavrčel, vzal ze stolu colu a už se neohlédl.
~*~
Andreas zaparkoval před hotelem a zamračil se. Bill byl pěkně vytočený, nebylo ani deset ráno, když mu jeho kamarád volal. Byl vážně překvapený, protože Bill byl schopný spát do večera, ale když Andreas přijal hovor, Bill zněl neklidně. Pokýval na pána na přepážce a vyběhl schody do druhého patra. Zahnul dvakrát za roh, a konečně došel k Billovu pokoji. Zaťukal a vešel dovnitř, Bill se mu okamžitě vrhnul do náruče. „Co se děje?“ zeptal se a zavřel dveře.
„Nespal jsem od včera od deseti hodin večer.“ Popotáhnul Bill a zhluboka se nadechl, když ho Andreas vedl dál do pokoje.
„Usínal jsi, když jsem tě vezl zpátky. Byl jsi v posteli, když jsem odcházel. Co se stalo?“
„Volal Tomi a já jsem s ním chtěl mluvit, ale nemohl jsem, byl jsem moc ospalý.“ Promnul si Bill obličej do Andreasova trička a nahlas natáhnul. „Byl jsem moc ospalý…“
„A pak se stalo co?“
„Jsme si jistý, že jsem mu to zavěsil, ale pak mám dojem, že jsem měl zlý sen.“ Zazíval Bill znovu, když se Andreas i s ním posadil na gauč. Všechny závěsy byly stále zatažené a místnost byla osvětlená tmavým modrým světlem.
„Myslíš, že jsi měl zlý sen?“
„Jo.“ Protáhnul si Bill hlavu a vydechl. Andreas věděl, že Bill si často nepamatoval své sny, ale vždycky věděl, jak se v nich nebo po nich cítil, i před těhotenstvím dokázal extrémní nedostatek spánku přivést zpěváka do takzvané opilosti. Obvykle by teď Tom byl po Billově boku a kolébal by své dvojče, dokud by nesunulo, ale Tom tu nebyl.
„Tom se brzo vrátí. Jeho let by měl přiletět během pár hodin,“ připomněl blonďák Billovi jemně. Obvykle jste museli zmiňovat Toma, pokud jste ho chtěli uspat.
„Ne,“ zanaříkal Bill, zavrtěl hlavou a pomalu se nasoukal do Andreasova klína. „Nepřiletí. Bude tam ještě jeden den. Andy, potřebuju spát, ale nemůžu,“ zamumlal a opřel si hlavu o Andreasův hrudník. Andreas objal černovlasého chlapce před sebou a starostlivě se na něj podíval. Nikdo se nemohl chovat jako Bill, když byl unavený.
„To mi je líto, Bille,“ řekl chápavě. Andreas nemohl unést, když Billa takhle viděl. Obvykle se mu tohohle pohledu nedostávalo; Tom všechny vždycky vyhodil a staral se o Billa sám. Viděl ho takhle snad jenom jednou, a to, když Tom přišel až pozdě, a pak se Billovi věnoval tak, že ho až uspal.
„Tomi, Tomi, Tomi,“ šeptal Bill a levou rukou při tom svíral Andreasovo tričko, zatímco pravou si mnul bříško. „Miminko se nechce přestat hýbat,“ zamumlal a zabořil obličej do blonďákova krku.
Jakmile Billův dech dorazil na Andreasův krk, blonďák se zarazil, cítil pocity, které by teď cítit neměl. Polknul a zavrtěl se, Bill vydechl a usnul – Andreas se šokovaně podíval na Billa, nejen, že ho nemohl zvednout a odnést do postele, měl k tomu ještě erekci, která nechtěla zmizet.
Do prdele. Tohle se nemůže ještě víc posrat. Andreas se podíval na Billův spící obličej a pozoroval jeho dokonalou tvářičku. Nic ho už nemohl zastavit a než si Andreas uvědomil, co dělá, přitiskl své rty na ty Billovy.
Komentáře anglicky, prosím. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
No to nemyslí vážně, že ne? Já jen čekala, kdy se to v tomhle díle objeví a ono to tu je… jsem zvědavá, jak to bude pokračovat… *fňukání*
No no no, Andy!!!!
dobře Andyyyy! Ty toho Billa vystresuješ ještě víc…
oh my got!(Ted newm jak se to píše..:D)
Ou, this is very complicated, in this part. Tom, Bill and Andreas – as will their survival? I'm curious…
Andreas, stop!!!!!!!!
Bill is only for Tomi!!!!!
This chapter is so amazing. Jealous Tom and tired, sleepy Bill. And Andy, of course 🙂 I can´t cross with him. Who could resist Bill? But I am on Tom´s side and I hope he doesn´t find out anything about this kiss 🙂
And Robert and Roberta, That sounds… ehm… interesting :)))
I DON´T LIKE ANDREAS!!!!!
andy go!!:)
Andreas, you bold fellow! I don´t think you should have do this… If Tomi get knowledge about this kiss, he´ll hate you… Or he´ll kill you, we´ll see 😀 Oh, Tom is jealous and priggish! He needs to hear that he´s the only one in this world 🙂 So, Tomi, come home! You have to see after Bill and kick Andreas´ ass 🙂 Bill´s absolutely dependent upon Tomi…
<3
I love it♥
no, Andreas no!!
Omg omg! Andy you are so Dick!
You can´t love him…
Noooo! Fucking Andreas! I mean I am against it in general, have nothing and I am glad that Bill helps, but, damn! Did shit! Poor Tom suffers without his brother, and he called it here
Meanwhile … it! I think that both twins seemed the same dream. But it does not matter now. I am very taut.
Andy!!!!
No :-/
No Andy, Bill is not for you!!!